Žánr

Spolu, pomaly a ticho kráčali k Tsunade. Pozerali sa pred seba a ani Sakura nehádzala očkom po Sasukem, čo mu pripadalo zvláštne. Nebol si istý či tam má s ním prísť aj Sakura, ale nepýtal sa. Tsunade nepovedala Sakure, aby prišla, ale ani nepovedala, aby nechodila. Prinajhoršom ju pošle preč, no možno ju nechá vo vnútri.

Smrť tvojho otca nebola náhoda. Jeho slová sa ozývali kdesi z ďaleka. Toto nemôže byť pravda...
„Si v poriadku?“ pozrel sa na mňa, pravou rukou sa mi dotkol líca. Chcel ma pohladiť, ale ja som sa odtiahla.
„To si vážne myslíš, že uverím tej báchorke? Môj otec, uznávaný ninja? Brat, o ktorom si nič nepamätám? Ja a dedička klanu? Toto nie je ani trochu vtipné!“ už som naň skoro kričala. Prečo mi to robí?

Všichni se vrátili do vesnice jak nejrychleji mohli. Sakura trvala na tom, že prohlédne Hinatu i Akane jestli jsou v pořádku, ty to však odmítli protože jejich starost byla o Kakashiho který byl zasažen nějakou neznámou zakázanou technikou klanu Uzumaki. Sadao, nepřátelský velitel který tuto techniku použil řekl že mu zbývá den než zemře, bylo na Sakuře aby zjistila pravdu.
Sakura a její lékařský tým vyšetřovali Kakashiho svými technikami, ANBU se přes jejich snahu nepovedlo utajit skutečnost, že byl Hokage zraněn.

Naruto vešel do místnosti

[i]Připadal si jako ve zlém snu, ze kterého se nedokázal probudit. Všude samá temnota, chlad a hlavně omamná přítomnost touhy zapomenout na vše, co kdy znal nebo poznal.
Rozhodl se, že poběží, i když by měl znát výsledek. Běžel a běžel, aniž by dohlédl konce. Náhle se ocitl na jemu povědomé mýtině. Měl by být udýchaný, unavený, zbrocený potem a nohy by měly bolet. Nedělo se tak. Něco bylo špatně.

„Oběěěěd!!“ řve Konan, místní kuchařka a uklízečka, přes celé sídlo. No dobře, je i členkou Akatsuki, ale zastává spíše post uklízečky a kuchařky. Odkládám svůj notebook a pomalu kráčím ke dveřím z pokoje. Když teď tak přemýšlím o čase… Vstával jsem v sedm (velmi brzo na zabijáka, co?) a od té doby jsem si psal se Sasorim. A teď je dvanáct. Když to spočítám, tak… Počkejte, dvanáct - sedm = šest! Ne, to je pět!

„Obávám se, že už nepřijde.“ Pronesl Tanma do ticha a pomalu začal vytahovat důkazy zpod opasku.
„Cože?“ Šumělo to po celé místnosti.
„Už nepřijde.“ Pronesl Tanma ještě tajemněji a položil důkazy i s krvavým pírkem na stůl. Polovina pohledů padla na důkazy, polovina na Tanmu samotného.
„Co tím chcete říct?“ Zeptal se jeden ze starších.
„Co je na tom k nepochopení? Je prostě mrtvej. Kaput, šlus.“ Pronesl Tanma už klidněji a jeden z Rady se natáhl pro zprávy.

Čtyři blesky – 2
V minulém díle jste viděli...
„Nevíte, s kým si zahráváte!“ Řekl hlasitěji Raikage.

„Mají velký náskok a dlouho jim nebude trvat a dorazí k hranicím Země Větru,“ oznámil blonďák situaci a přidal do kroku.
„Klid Naruto, bez energie jim tam budeme k ničemu.“
„Jak můžu být v klidu! Je tam Gaara, Temari a každý chunnin a výš je v nebezpečí! Chystaj se zabít Gaaru, to je pro mě sakra dobrej důvod nebýt v klidu,“ zuby mu skřípaly a zbývalo málo a z rukou mu začali stékat pramínky krve.
Ježiši a já myslel, že už se mu v tý hlavě rozsvítilo. Kakashi se odrazil od další větve a potajmu prozkoumával okolí.

„Co všechno jsi ochoten pro ni obětovat?“ otázala se osoba zahalená ve stínu. Naruto se překvapeně rozhlédl kolem sebe. Stál uprostřed temnoty. Před sebou viděl jen siluetu osoby, která s ním mluvila.

Ráno ho vzbudilo klepání na dveře.
„Rinji – san! Hokage – sama vás chce vidět!“ uslyšel za dveřmi hlas, podle kterého poznal Sakuru.
„Hned tam budu!“ zavolal jako odpověď. Rychle se oblékl a spolu s růžovovlasou dívkou šli do kanceláře Hokage. Rinji tušil, že po něm bude chtít, aby šli na misi zachránit Gaaru, protože vesnice byla ve stavu ještě před útokem Peina, tak odhadoval, že je na začátku Shipuudenu.

Stát se nejsilnějším, stát se nesmrtelným, stát se legendou... oh ano, to jsou cíle mnoha velkých shinobi a jen to dokazuje to, že Raiga není shinobi, jeho cíl je mnohem prostší... jako zvíře chce být alfasamcem jakékoliv smečky, kterou prohlásí za svou a jako člověk má ten nejlepší předpoklad proto, být dostatečně brutálním na to, aby se na takovém postu udržel do skonání věků.

Orochimaru o Raigovi

OTOGAKURE NO SATO - TRŮNÍ SÁL:

A tak obě dívky pokračovaly v hledání jídla.
„Co je to vlastně za knihu?"
Tory se pořádně podívala na přebal knihy:"Tajemství a záhady starých domů," přečetla.
„A to tě baví?" najednou se o to ale přestala zajímat, protože jí zas zakručelo v břiše. „Už toho mám dost! Jdu najít tu kuchyň, nebo co tu mají, a klidně půjdu sama." Dupla se naštvaně Mira
„Já jdu s tebou." Obrátla oči v sloup Tory.
„No tak jo. Kam půjdeme?"
„Víš co? Veď nás ty, ať pak neříkáš, že je to moje vina," vyplázla na Miru jazyk.

Vyšlo to. To boli zrejme prvé slová, na ktoré sme sa zmohli po príchode do Raidenovej skrýše. Obom nám odpadol veľký kameň zo srdca. Konečne trochu bezpečia. Keď Raiden nadšene zvolal, že vystupujeme, bol som neuveriteľne zvedavý, kde sme sa to vlastne dostali. Zoskočil som z koča, oprášil som sa od sena a poobzeral sa po okolí. Zistil som, že sme stále v tom istom meste, avšak v rozdielnom prostredí. Chvíľami som aj mal pocit, že sme skutočne v inom meste.

O týden později

Sanado, tedy spíše daimyo Yoshiwara Iemitsu, dostal pozvání na základě jeho vystoupení na scénu z důvodu jeho osobních. Pozvání přišlo od ostatních daimyo všech Skrytých vesnic, aby probrali další postupy a popřípadě obnovili smlouvy.
„Spoléháme na vás. Pořádně jim zatopte, my se zatím vrhneme na svoje věci,“ řekl Naruto.
„Vím, buďte na sebe opatrní!“ radil Sanado. Haku a Yahiko jen souhlasně přikyvovali.

V Koneze byl slunečný den, bylo až neuvěřitelné horko. Naruto se rozhodl, že by všem dal volno, ostatně byl ve vesnici klid a žádné nebezpečí nehrozilo. Vydal se s rodinou na pláž.
„Co to máš na sobě?!“ zeptal se Naruto zděšeně.
„Plavky.“ odpověděla Kasumi
„Tohle?!“ zděsil se.
„Naruto-kun?“ upozornila na sebe Hin.
„H-Hinato, tobě to s-sluší.“ Naruto byl rudý až na zádech.

Sasuke a Sakura dorazili z dětma na pláž. Sasuke rozložil deku, a Shin a Hatashi se rozběhli za Kasumi.
Sasuke byl připraven říct Sakuře o Gesei.

Tou mladou slečnou, co se chystala na špehování nebyl nikdo jiný, než Hyuuga Hitomi. Matce napsala krátký vzkaz, že dostala tajnou misi v docela vzdálené zemi…

Hinata moc dobře věděla, že žádnou misi nemá. Jen mohla doufat v dceřino bezpečí. Nemohla nic, jako tehdy... nebo mohla?
Musela si ještě předtím něco zařídit.

„Cože?“ Gaara nemohl vypadat šokovanější.
„Je to tak. Máme potvrzené svědectví z od sebe vzdálených míst.“ Potvrdil Baki společně s Kankurem, následně o několik hodin později jiný jounin.

Probudil jsem se na té stejné pohodlné židličce v čekárně. Kolem seděli ostatní, o něčem se dohadovali.
"Růženka se nám probudila..." spustil Itachi posměšně. Nehodlal jsem si nechat sr*t na halvu.
"Víš co, Itachi? Ty v**e, ty mě neser! Víš, čistě hypoteticky by někdo mohl Sasukemu anonymně zaslat tvoje a Kisameho fotky v... jak to říct... ne příliš vhodné póze," poznamenal jsem zamračeně a zjistil, že všechen povyk ustal a všichni se dívají na mě a Itachiho.

Zrození legendy I: 11. Zrození legendy

„Hej, Uchiho. To je vše co umíš?“ Popichoval blonďák a s lehkostí uhýbal útokům mladého Uchihy.
„Já tě jednou stejně dostanu.“
„To možná jo, ale … „ Nedokončil větu, jelikož zmizel ve zlatém záblesku a ze zadu chytl Sasukeho za rameno a srazil ho k zemi.
„ … ne dnes.“

„Naruto! Pusť ho.“ Ozvalo se zdálky a blonďák pomohl černovlasému mladíkovi na nohy.
„Kdy už řekneš Karin, že se ti líbí?“
„Až se mi bude chtít.“

Nastal obrovský výbuch. Zasiahol všetko naokolo. Jaskyňa sa začala rúcať. Kakashi mal čo robiť, aby dostal Natsumi spod padajúceho kameňa. Naokiho zachránil vlastný summon. Lenže ten bol mimo. Celé jeho telo bolo spálené. Madarov ohnivý blesk ho spálil celého. Jaskyňa spadla celá. Nikoho nezasypala.
Madara bol v absolútnom poriadku. Naokiho kladivo ho nezasiahlo, stihol sa mu vyhnúť. Tak isto kameňom. Po jeho boku stál Tobi so Zetsuom.
„Kde je Yasuo?" opýtal sa.

„Tatííííííí!” Čtyřletá Aschika se rozběhla Konohou za otcem.