Hokageho syn ep. 29

„Obávám se, že už nepřijde.“ Pronesl Tanma do ticha a pomalu začal vytahovat důkazy zpod opasku.
„Cože?“ Šumělo to po celé místnosti.
„Už nepřijde.“ Pronesl Tanma ještě tajemněji a položil důkazy i s krvavým pírkem na stůl. Polovina pohledů padla na důkazy, polovina na Tanmu samotného.
„Co tím chcete říct?“ Zeptal se jeden ze starších.
„Co je na tom k nepochopení? Je prostě mrtvej. Kaput, šlus.“ Pronesl Tanma už klidněji a jeden z Rady se natáhl pro zprávy.
„Dešifrovaná je hned pod tím.“ Poradil Tanma a člen Rady tak učinil.
„Tak toto si poslechněte!“ Upozornil na sebe a začal číst.
„Samotnému Drtiči, Můj postup na příměří mezi námi a Konohou vypadá dobře. Váš plán vychází dokonale. Bohužel, ten šakal Zlatý Orel se okolo toho nějak moc motá. Snad to neohrozí váš plán. Byla by škoda, aby tak dobrý plán nevyšel. Se vší úctou, Kuzushi.“ Dočetl zprávu a Tanma se lehce pousmál.
„Co bylo jeho plánem?“ Vyzvídal Sasuke.
„Hned vysvětlím. Tarik měl v plánu, aby se Konoha a Kamenná dohodla na příměří. Možná moudré rozhodnutí, ale jsou to jen slova. V reálu chtěl tyto nesmyslné boje, teda aspoň pro něj, ukončit, aby mohl můj lid jeden po druhém vyvražďovat, kdyby se naskytla příležitost. O to mu šlo. O nic víc.“ Vysvětlil Tanma a Sasuke měl, co chtěl.
„V tom případě…“ Začal Shikamaru, ale hned byl přerušen.
„Blbost! To by mohl napsat kdokoliv! Kdo se na tom dešifrování podílel?“ Zeptal se další z Rady, tentokrát už hodně starší muž.
„Já osobně a Tank.“ Tanma byl v klidu, sám věděl jak na to.
„Tak to už se nedivím! Protože ten Tank, to je taky pěkné dílo!“ Rozčiloval se dál stařec a Tanma se rukama zapřel o stůl.
„Soudíte ho jen podle původu? Ne podle činů?“ Zeptal se Tanma s takovým klidem, až z toho mrazilo.
„Jistěže! Činy, nečiny, pochází z Kamenné! Z nepřátelského území! Takže co…“ Stařec byl náhle přerušen.
„Tank vám taky nevyčítá, že jste takový kus vola, jakým jste teď!“ Zvýšil Tanma hlas a místnost se zahalila smíchem.
„Zlatý Orle! Co si to dovolujete?“ Při starcové otázce se Tanma narovnal a učinil pár kroků za Tsunade.
„Za mejch dob jsem si toho dovolil hodně. Možná až moc. Ale na rozdíl od vás, jsem se rozhodl se postavit a bojovat! A ne se někde krčit ve stínech jako krysa a čekat, co přijde dalšího! Tohle si dovoluju! A neříkejte mi, že nemám právo zastávat svůj názor! Právě že naopak, mám právo si říkat, co si myslím, co chcu.“ Promluvil Tanma klidně a odhodlaně, až pár členů rady uznale kývlo hlavou.
„Rozhodl jsem se bojovat a nabídnout pomocnou ruku těm, co to potřebují. Mí přátelé, má rodina, můj lid. Můj domov. Ale řekněte mi, jak tomu může rozumět takový srab, který nikdy nevystrčil zadek z budovy a neprošel se po venku? Který nikdy nezažil, nebo nebyl svědkem bitky? Který nikdy nepocítil ten žal, když vaši nejdražší vás opouští? Jak tomu můžete rozumět?“ Při Tanmově otázce nebyl stařec schopný slova. Jen stál jak tvrdý Y a nezmohl se na nic.
„Tušil jsem to.“ Uznal Tanma a vrátil se zpět na svoje místo u zdi.
„Abych to dokončil. Co tedy navrhuješ?“ Zeptal se konečně Shikamaru.
„Je jenom jedno řešení. Sice se to víc týká klanu Namikaze, než Konohy, ale tentokrát v tom jedem společně. Jedno finální rozhodnutí. A to se zbavit Tarika jednou pro vždy.“ Odpověděl Tanma.
„Nebude to riskantní?“ Zeptal se Chouji.
„Co dneska není?“ Opáčil Tanma.
„Takže chcete tím říct, že vyslat několik našich lidí na Tarika a zabít ho, že tím se zbavíme našich problémů?“ Zeptal se opět ten muž, který před chvílí četl tu zprávu. Tanmovo kývnutí hlavou byla odpověď.
„Ale víš jak, nejsme připraveni.“ Chtěl protestovat Naruto.
„Já vím. Právě proto to musím ještě projednat s radou klanu. Pak se může konat.“ Řekl Tanma.
„Šílenství! Kvůli Tarikovi jsme o všechno přišli! Nemáme nic! Jen pár lidí, do kterých jen foukne vítr a jsou vejpůl!“ Protestoval opět stařec.
„Tady někdo nevěří na naději. Každopádně, ztrácím tu čas. Jde někdo se mnou?“ Zeptal se Tanma přítomných v místnosti a Sasuke s Narutem vypadali, že se pomalu začnou zvedat.
„Ještě nejste vůdcem této vesnice! Nemůžete končit jednání, kdy se vám zachce!“
„Co prosím?“ Otočil se Tanma na starce, ruka svírala rukojeť meče.
„Nemáte plnou pravomoc nad touto vesnicí! Nás si nemůžete jen tak někde navést!“ Odpověděl stařec a Tanma se otočil k odchodu.
„Nic nevíte. Já vedu jen ty, kteří se rozhodnou mě následovat. Ať už je to kdokoliv.“ Pronesl Tanma a ze židlí se zvedli všichni kromě členů Rady.
„Co to děláte?! Přece nemůžete jen tak odejít!“ Zakřičel stařec a od Tanmy bylo slyšet jen pohrdavé uchechtnutí.
„Že ne? Sledujte.“ Pousmál se Sasuke a Tanma vyšel z místnosti, následován svými přáteli. U dveří rukou Kirovi pokynul, aby šel taky.
„Jak to šlo? Slyšel jsem, že to byl pěknej bordel.“ Zeptal se Kiro, když s Tanmou vyrovnal krok.
„To je jen politika. Nehledej v tom rozdíl.“ Poradil mu Tanma a stále vedl cestu. Kiro se na chvilku zastavil, aby ho mohla Tsunade dohnat.
„Poslyš, to je vůdce, co?“ Špitla mu Tsunade.
„No to je. Rozenej. Moh by kandidovat na Hokageho.“ Pousmál se Kiro potichu, načež Tsunade uznale přikývla.
„Zlatej! Kam razíme?“ Zahulákal Kiro do čela ‚průvodu‘.
„Coby? Zpátky do kanclu!“ Přišla mu odpověď. Do Hokageho kanclíku došli v pohodě, Tsunade se jako vždy posadila do čela.
„Tanmo, povím ti, že tohle ti vážně jde. Nechtěl bys potom dělat Hokageho rádce?“ Navrhla Tsunade.
„Klidně.“ Pokrčil Tanma rameny.
„Takže, co teď?“ Zeptal se Neji, když Tanma otevřel okno a zapálil si.
„Musím to hlavně projednat s radou. Pak bych si vás zavolal a dal vám vědět.“ Zamyslel se Tanma a podíval se na Konohu. A ani si nevšiml, že většina už odešla. Zbyl jen on, Kiro a Tsunade.
„Idem, Zlatej?“ Zeptal se Kiro, když Tanma zahodil vajgl kamsi do pryč.
„No jo. Jdete taky, Tsunade-sama? Je to zvaný.“ Nabádal Tanma.
„Jo to je pravda. A to se nedá neodmítnout, ne?“ Potvrdil Kiro a Tsunade nakonec povolila.
„Máte nějaké návrhy, chlapci?“
„Zašel bych ke Slimákovi, tam je celkem dobře.“ Navrhnul Tanma a vyšlo se.
Trojice už pomalu docházela k větší hospůdce U Slimáka.
„Ale mám svý pravidla. Ne, že se tam ožerete jak hovada. Oba. Můj plat zas není tak velkej.“ Upozornil je Tanma a vkročil. Uvnitř to žilo, vlastně jako vždy. Tanma se svými společníky usedl za stůl a objednal.
„Tak to si užijem!“ Těšil se Kiro a promnul si ruce, když číšník položil na stůl tři dvanáctky. V tu ránu dorazil Naru a spol. a usedli taky.
„Jak jste věděli, že tu budem?“ Zeptal se Tanma svého brášky.
„Mám své zdroje, Niisan.“ Zazubil se Naru a hned před ním stála taky dvanáctka.
„Hele, mladej. Máš picí průkaz?“ Propálil ho Tanma pohledem. Naru nevěděl co říct, co dělat. A ani netušil, že to Tanma zase myslí ze srandy.
„Co tě bere? Dělám si prču!“ Mávl Tanma rukou a celá skupina se začala smát. Už měli dostatek upito, když se Tanma rozmyslel, že bude víc srandy.
„Lidi, víte jak na Pivuláka?“
„Co to je, Zlatej?“ Zeptal se Kiro se smíchem a lokl si další doušek.
„Sleduj. To vezmeš tři půllitry, takhle je na sebe naskládáš a máš to.“ Řekl Tanma a vzal svůj, Narutův a Sasukeho půllitr. Postavil dva vedle sebe, tvořily nohy, nebo základ a navrch narazil třetí půllitr.
„Účel je větší sranda. S Pivulákem to ožije všude. Taky se může stát, že někdo hlavu ochutí něčím. Jako griotka nebo saké.“ Vysvětlil Tanma a rozložil pivuláka.
„Každopádně, na co to bude?“ Zeptal se Sasuke a vzal půllitra do ruky.
„Jak na co? No přece na Tanmovo otcovství!“ Ozval se Kiro.
„A na Narutovo strýcovství!“ Doplnil ho Tanma se smíchem a celá stolní společnost pozvedla své dvanáctky na přípitek. Společně strávili několik hodin a výjimečně se nikdo neopil do němoty. Tanma se vracel domů, který už měl poklizený a momentálně se vracel domů se solidním nákupem.
„Ty koňo! Pro tak malýho cvrčka tolik věcí. To mě p***r!“ Nadával Tanma, když unaveně sedl na židli po dlouhém vybalování. Šel si udělat kafe a zapálit si. Uběhly následující dny, které Tanma strávil převážně v radě klanu. A zrovna vysedával za svým stolkem ve vedení a hleděl na mapu.
„Rada nemá nic proti. A to je dobře. Jenže to chce plán. Ale jakej?“ Ptal se Tanma sám sebe a prohrábnul si vlasy.
„Hele, Zlatej. S takovou si už zase můžeš modelovat ten svůj slavnej sokolí límec.“ Slyšel v hlavě Kirův hlas, načež se Tanma lehce zasmál.
„To je vůl, ten Kiro. Ale teď vážně. To chce plán.“ Zamrmlal Tanma pod vousy a přešel k mapě.
„Tarik se už nadobro stáhnul do Kamenný. Jak se svými slabými vojáčky, tak i se svými potvorami. Hmm, jenže co teď? Počkat! Kde to mám?“ Zeptal se Tanma sám sebe a začal si prohledávat stůl. Vytáhl podrobnější mapu Kamenné.
„Tak Tarikova pevnost je tady. Senzace. Tady zase hlavní brána, no to by byla sebevražda. Musím najít nějakej nenápadnější vstup. A hlavně, aby to bylo blíž jeho pevnosti. Snad na něco přijdu.“ Řekl si Tanma, položil mapku na stůl a opustil svoji kancelář. U dveří si na svoje černé triko s krátkým rukávem hodil zelenou košili se stejnou délkou rukávů a odešel domů. Eliku a Minata už měl doma, takže měl klid.
„Klika cvaká, dveře letí, táta vchází do dveří!“ Zvolal Tanma ze dveří už o něco veseleji. Jeho vždy věrná společnice, přítelkyně a teď už i manželka ho přišla řádně přivítat.
„Příště tišeji, lásko. Právě jsem ho uspala.“ Upozornila Elika Tanmu, který se rozpačitě pousmál a podrbal na kebuli.
„Pardon.“ Vypravil ze sebe tiše a přešel do kuchyně, kde by už jeho silný hlas nebyl tolik slyšet.
„Jaké jsou novinky?“ Zeptala se Elika zvědavě, když Tanma otevřel okno na ventilačku.
„Rada není proti mému rozhodnutí o zabití Tarika. A nikdy bych do sebe neřekl, že budu někomu přát smrt.“ Odpověděl Tanma a levačkou si přejel po jizvách na krku.
„Co hodláš dělat?“
„Prozatím jen vymýšlím, jak se k němu dostat. Samotné zabití pak nebude problém, ale…“ Tanma se opravdu odmlčel. A tak dobře mu ty povzbudivé řeči jdou.
„Ale?“ Nabádala ho Elika dál.
„Ale vypadá to, že tentokrát budu potřebovat něčí pomoc. Ze svejch blbostí jsem se poučil a tohle už sám nezvládnu.“ Dokončil Tanma a podíval se na Eliku.
„Snad ode mě nečekáš pomoc? Víš, že já nemůžu.“ Začala Elika lehce pobaveně.
„Taky nic neříkám. A i kdyby, nemohl bych to dopustit. Víš, jak mi na tobě záleží. A tentokrát to platí dvojnásob.“ Usmál se Tanma a přešel blíž k Elice.
„Typický ochránce rodiny, co taťko?“ Popíchla ho Elika lehce škodolibě.
„To mi jde nejlíp.“ Usmál se Tanma lišácky a lehce štípnul Eliku do boků. Ta lehce vyjekla a málem vyskočila Tanmovi do náruče.
„Tohle mi už prosím nikdy nedělej.“ Pokárala ho Elika.
„Dobře, ale odplata je odplata. Za to před Vánoci.“ Připomenul jí Tanma a Elika se zasmála při té vzpomínce. Jak tenkrát před Vánoci v Hyuuga klanu štípla Tanmu do boků a ten si málem rozbil hlavu o skříňku.
„No dobře. Ale už nikdy víc, jasan?“ Zeptala se a jako dodatek pohrozila prstem.
„Hele! Jseš moje žena, ne moje máma!“ Tanma si ani nevšiml lehčího zaklepání na dveře.
„Pako!“ Zasmála se Elika a i tak dala Tanmovi jednoho hubana. Klepání bylo silnější.
„Klid, zlato. Já tam jdu.“ Nabídla se Elika a opustila Tanmu. Tanmův pohled na ni padl. I po porodu, stále si držela svůj mladý vzhled.
„Furt je z ní kočanda. Nikdo by ani neřekl, že už je máma.“ Pousmál se Tanma v duchu.
„Je na ni hezký pohled, viď?“ Ozval se Kadar s mírnou škodolibostí v hlase.
„Prosím tě, já už jsem to viděl všechno. Takže mě ne******š.“ Zasmál se Tanma vítězně a Kadar holt stáhl ocasy mezi nohy a dal si pohov.
„Zdar, kluci. Co vy tu?“ Přivítala Elika nově příchozí.
„Zdrávo, švagrová. Máš doma taťku?“ Zeptal se Naru od dveří se smíchem v hlase. Už od Minatova narození si takhle bratři navzájem říkali.
„Co potřebuješ, strejdo? Čest, Sasí.“ Tanma se objevil Elice za zády.
„Niisan, můžeme na chvilku?“ Zeptal se Naru a oba starší manželé je pozvali dál.
„Ale potichu, jo? Dalo mi spoustu práce malého uspat.“ Připomenula Elika, než zavřela dveře.
„Jak jsi pokročil s Radou klanu?“ Zeptal se Sasuke, když usedli.
„Dobře. Rada svolila, zbývá jen plán.“ Informoval Tanma.
„Hele, Nii. Ať už tě napadne jakákoliv blbost, my jsme s tebou.“
„Jasně. Pomeranč má pravdu. Jedeme v tom spolu.“ Přidal se Sasuke, který takhle Naruta popichoval dost často. Utahoval si z jeho výběru barvy oblečení. A Naru už otvíral pusu, aby něco řekl.
„Hele, vy dva kohouti! Než se mi tu začnete hádat, tak mi řekněte, proč jste tady. Řekl bych, že jste nepřišli jen proto, aby jste se zeptali na slovo Rady.“ Zvýšil Tanma přiměřeně hlas, aby neprobudil svého syna.
„No vidíš. Málem jsme zapomněli. Tanmo, ty jsi přeborník v Kenjutsu, pokud se nepletu. Takže jsme si říkali, jestli bys nás nemohl víc zaučit. Když už se blíží to finále.“ Svěřil se Sasuke.
„No dobrá. Tak jděte na dvorek, já se mezitím připravím.“ Navrhl Tanma a oba mladíci odešli.
„Jdeš zbrojit?“
„Lehce. Abys neměla strach.“ Usmál se Tanma povzbudivě, dal Elice pusu a šel si pro róby a meč.
Kluci už stáli na dvorku, připraveni a čekali na Tanmu. A Tanma se dostavil. Ve své typické černé róbě s orlím ocasem, koženým opaskem a mečem už na pravém boku.
„No, už předem vidím výhody a nevýhody. Hlavně vaše.“ Uznal Tanma, když se postavil proti Narutovi a Sasukemu.
„A to jsou jaké, Niisan?“
„Vaší výhodou je, že jste na mě dva. Tudíž máte převahu.“
„A nevýhoda?“ Zeptal se Sasuke a Tanma vytasil.
„Že jsem lepší.“ Pousmál se Tanma a přehodil si meč v pravačce do správné polohy. Oba mladíci už měli taky vytaseno.
„Můžeme začít?“ Zeptal se následně mistr a trénink mohl začít. Elika zrovna procházela po domě, s malým v náruči a zase se ozvalo zaklepání na dveře. A za nimi Hinata a Sakura.
„Ahoj, holky. Co vy tu?“
„Kluci říkali, že si půjdou ještě procvičit šerm. Napadlo nás, že by mohli být tady.“ Odpověděla Hinata a Elika je pustila dovnitř.
„Ale měli by si trošku pohnout. Nějak se stahují mraky.“ Uznala Elika, když se podívala z okna.
„Oni si poradí. Jak se jinak daří s malým v rodině?“ Zeptala se Saky.
„V pohodě. Více srandy a to jsem se obávala toho, co s ním Tanma bude všechno vyvádět. Přece jen, někdy se chová jako pako.“ Uznala Elika a zlehka se zasmála.
„Pravda. Někdy jo. Můžu?“ Uznala Saky a následně už přebírala malého Minata od mámy.
„Nazdár, špunte! Celý Tanma, až na ty oči. Ty má tvoje.“ Ohodnotila vzhled malého a podívala se ven. Tanma i s jedním mečem držel v šachu dva meče stojící proti němu. A nedařilo se uvolnit.
„K***a! Je to už pot, nebo jen déšť?“ Pomyslel si Sasuke a vzhlédl k obloze. Opravdu začaly padat kapky. Tanma se taky podíval a toho využil Sasuke tím, že zasunul svůj meč a byl volný.
„Sasuke!“ Zakřičel Naruto, levačkou hrábl do kapsy a za zády něco Sasukemu hodil.
„Dobře! Drž se dál!“ Naruto ustoupil a déšť nabral na síle. Tanma už stál připravený k obraně a Sasuke spojil dvě černé rukojeti, které mohly mít stejnou délku jako rukojeť obouručáku.
„Tak jdem na to!“ Pousmál se Sasuke bojovně a švihl rukou. Vyjela jedna čepel a mohl se s Tanmou pustit do souboje. A několikrát se povedlo Sasukemu Tanmu zasáhnout, ale Tanma vyšel nezraněn.
„Jak to?“ Ptal se Sasuke, když koupil říznutí na tváři.
„V tý róbě je zabudovaný brnění. Dračí kůže. Pěkně nenápadná.“ Oznámil Tanma a už zase musel vykrývat další výpad. Společně si vyměnili několik dalších výpadů a bloků, když Sasuke ve velké rychlosti vysunul druhou čepel a učinil další útok.
„Druhej vysunovací meč? Odkdy?“ Ptal se tentokrát Tanma, když odrážel Sasukeho výpady.
„Když jsem měl čas, tak jsem zkoušel taky vytvořit. Na stejném způsobu jako ty.“ Pousmál se Sasuke a přešel do plného útoku. Protočení v rukách, rychlé výpady, Tanma měl holt co dělat, aby to vykryl. A že těch jisker vyletělo. Oba bojovníci od sebe odskočili a i na promočené trávě to dostatečně ubrzdili.
„Chytře uvažuješ, Sasuke. Přece jen ses něčemu přiučil.“ Pochválil Tanma osloveného a odhrnul si ofinu z čela. Sasuke udělal to samé a hned na to roztočil svůj dvojitý meč v ruce, napuštěný blesky. Tanma věděl, jak účinně zastavit jedoucí pilu. Během Sasukeho rozběhu sebral ze země kámen a hodil ho po něm. Sasuke kámen vykryl, nevšiml si ale toho, že Tanma hned taky vystartoval. Sasuke musel krýt, jenže to by zase nebyl Tanma, aby ho něco nenapadlo. Udělal falešný výpad levačkou, jakože útočí skrytou čepelí. Jak očekával, Sasuke povolil kryt a chtěl se bránit proti Tanmově levačce, jenže fik a Sasuke měl meč zase na půl. Respektive měl přesně napůl přeseknutou rukojeť a Naruto vycítil, že by měl pomoct. A sotva jeho hlavu minul kousek rukojeti. Ano, Tanma zase půlil, tentokrát zasáhl rukojeť druhého meče těsně nad Sasukeho levou rukou. Trojice se opět dala do souboje, kdy vždycky někdo ze dvou mladších, ať už Sasuke nebo Naruto, odletěl, ale hned se vrátil. Až jednou Sasuke zůstal ležet na zemi, kompletně zničený a zbyl jen Naruto proti Tanmovi. O chvilku později k Sasukeho hlavě přiletěla Narutova čelenka.
„Teda, berou to pěkně vážně.“ Uznala Hin, když držela Minata v náruči a nechala ho si hrát s jejími vlasy.
„Nedivím se. Zvlášť, když se už blíží to jejich finále.“ Pronesla Elika a jala se sledovat souboj. Oba bratři se nehnuli z místa, ve velké rychlosti si vyměňovali údery, výpady a kryty. A dalo by se říct, že už mleli z posledního. A hnuli se z místa a s poledními údery. Jeden krok za toho druhého, otočka a silný úder. Na mokrou trávu dopadlo pár kapek krve a z Tanmova meče taky pár odkapávalo.
„Naruto!“ Ozvalo se několik výkřiků a Tanma zasunul meč zpět do pochvy. Povedlo se mu rozseknout Narutovi levé obočí. Sakura, jako správný medik už chtěla hned začít s léčením.
„Promiň, bráško, ale to samo. Klid, nemáš to smrtelný, ale na šití to je.“ Klidnil zraněného Tanma a držel mu na čele kapesník, který už pomalu chytal rudou. A Sakura si už mohla připravovat nástroje, protože Tanma dotáhl Naruta k sobě dovnitř.
Uběhl týden a Konoha se postupně připravovala na poslední bitvu. Všichni bojeschopní Ninjové, jak z Klanu Namikaze, tak i celkově z Konohy, se shromáždili ve staré pevnosti u Konohy, kde ještě dopilovali své schopnosti a všelijak různě se připravovali. Tanma to všechno sledoval z hradeb a zase měl záblesky vzpomínek.
„Zlatej, my jste vždycky s tebou.“ Kiro.
„Už devět let můj lid, Klan Namikaze, vede spory s Kamennou. Přesněji řečeno, je to Tajná válka Klanu Namikaze a Drtícím lidem. Ano, mí přátelé, Tarik nazval tu svoji sebranku Drtiči, taky Drtící lid. A já, jakožto vůdce svého lidu, si nepřeju, aby tohle pokračovalo. Přineslo to spousty škod na obou stranách, ale především na našem domově! Ale teď tomu učiníme přítrž! Zbavíme se Drtičů a všeho, co by tu mohli ponechat! Vždyť jsme Ninjové z Listový a ničeho se nebojíme! Tak mi řekněte, kdo nemá strach? Kdo do toho jde se mnou?! Konoha a Namikaze znovu bok po boku, opět kráčí ke slávě! Pánové… začněte s přípravami.“ Zaslechl Tanma svůj proslov a dokonce se dočkal i aplausu a radostného povyku. Sám sledoval, jak jeho přátelé zuřivě trénují. Dokonce i jmenoval Naruta svým zástupcem.
„Pane, přišla za vámi vaše žena.“ Oznámil Tanmovi jeden z členů Speciálních jednotek. Tanma jen přikývl a jako střela zmizel z hradeb. A měl pravdu, u brány už stála Elika samotná.
„Co se děje, zlato?“ Zeptal se Tanma, když dopadl a levým předloktím se opřel o stěnu. Taky si všiml, že je úplně sama.
„A kde jsi nechala Minata?“
„Nechala jsem ho Hinatě na hlídání. Ať si zvyká, taky se už pomalu dočká. A proč jsem tu? Chtěla jsem ti jen popřát hodně štěstí.“ Vysolila ze sebe Elika.
„Tak to je milý.“ Uznal Tanma s úsměvem a přešel k Elice.
„Ale hlavně na sebe dej pozor. Protože…“ Elika byla přerušena Tanmovým objetím.
„Klid. Tentokrát v tom nejedu sám. Kluci na mě dají pozor.“ Uklidnil ji Tanma, ale zase slyšel v hlavě hlasy.
„Slušná řeč, Tanmo-senpai. A vím, co máte v úmyslu. Chcete se Tarika zbavit sám. Nezávidím to, ale chci vám pomoct. Aspoň někdo. Máte mé služby k dispozici.“ Sai.
„Taky se přidávám, Tanmo. Tolikrát jsi mi pomohl a já nehnul ani brvou. Navíc, můj Byakugan může přijít vhod. Taky se hlásím do služby.“ Neji.
„Dobře, kluci. A zdá se, že jste si vědomi rizika. Dobře, poslouchejte, tady je podrobnější plán.“ Tanma sám.
„To mě uklidnilo. Hlavně se vrať.“ Zašeptala Elika se slzami v očích a omotala své ruce kolem Tanmova krku.
„Vrátím se. Neboj. Neboj.“ Konejšil ji Tanma a ucítil Eličiny ruce ve svém slavném sokolím límci.
„Miluju tě.“
„Já tebe víc.“ Pronesl Tanma tiše a pomalu skláněl hlavu níž, až k jejím ústům. Rty obou se setkaly ve vášnivém polibku, jako by to mělo být naposled. Společně v silném objetí stáli několik minut.
„Tanmo. Musíme jít. Tak pojď.“ Zaslechl Tanma Nejiho hlas. A přesto nešel.
„Tanmo. Teď, nebo nikdy.“ Ozval se znovu Neji a Tanma ucítil přátelské položení ruky na rameno. Při tom se už Tanma musel odtáhnout.
„No budiž. Tak jdeme, kluci. A budeme doufat v úspěch. A ty se neboj. Tentokrát se vrátím. A zůstanu vás chránit. Ber si to třeba jako životní slib.“ Řekl Tanma klidně a povzbudivě se na Eliku usmál. Ta mu na rozloučenou vlepila poslední pusu, než Tanma odešel. Neodešel, doslovně zmizel v závanu větru. Naruto se chtěl za ním podívat do jeho prozatímní nové kanceláře. Našel tam ale jen dopis.
„Naru, touha po Tarikově krvi byla silnější. Promiň. Vyrazil jsem společně s Nejim, Saiem a Aquilou. Neboj, dám si bacha. A hlavně se drž původního plánu. A hodně štěstí, bráško. Ty to zvládneš. Já ti věřím.“ Stálo ve zprávě. Naruto se zklamaně sesunul na židli, když vstoupila Elika.
„Neboj, já ti to vysvětlím.“
Tři Ninjové stáli na hřbetě obřího orla, oděni v pevném brnění.
„Ve válce je jedna věc snadná. Pouhý útočení je to tajemství. Odvaž se a svět se podvolí. Tito lidi rychle zapomínají, že co zabere změnit směr dějin, je jen vůle jednoho muže.“ Promlouval Tanma za letu a zjevně se mu povedlo si najít připojení k Tarikovi.
„Kdo je tam?“ Ozval se Tarik.
„Zlatý Orel. Jdu si pro tebe, Tariku.“
„Neslyšel jsi, Namikaze? Říká se, že válka skončila.“
„Moje válka skončí s tebou!“
„Jako to skončilo s tím tvým kamarádíčkem Hikaruem? Řekni, Namikaze. Jak dlouho mu trvalo zemřít? Zničil jsem tvůj svět kousek po kousku. Je to jen otázka času, než si najdu tebe.“
„Nebudeš muset čekat dlouho.“ Ukončil Tanma rozhovor a Kamenná už byla slabě na dohled. Sám ještě dal svým společníkům poslední instrukce. Naruto vyšel z jedné budovy k velkému stolu, kde už stál Kiro a Kakashi. Naruto vypadal pěkně smutně a zklamaně. Zástupce velitele přešel ke stolu s obří mapou a smutně si povzdechl.
„Má pravdu. Už šel.“ Vypravil ze sebe. Kiro zvedl hlavu od mapy a podíval se na Naruta.
„Tak nás musíš vést ty.“ Řekl Kiro a Naruto na něj vyděšeně pohlédl.