Jiné, a přesto stejné 5. díl Hlavně nepomáhat!

A tak obě dívky pokračovaly v hledání jídla.
„Co je to vlastně za knihu?"
Tory se pořádně podívala na přebal knihy:"Tajemství a záhady starých domů," přečetla.
„A to tě baví?" najednou se o to ale přestala zajímat, protože jí zas zakručelo v břiše. „Už toho mám dost! Jdu najít tu kuchyň, nebo co tu mají, a klidně půjdu sama." Dupla se naštvaně Mira
„Já jdu s tebou." Obrátla oči v sloup Tory.
„No tak jo. Kam půjdeme?"
„Víš co? Veď nás ty, ať pak neříkáš, že je to moje vina," vyplázla na Miru jazyk.
„Jak myslíš," a vydala se sebevědomě po chodbě.
„Kam to jdeš?"
„Tam?"
„Aha."
Otevřela první dveře vpravo a vešla. Ocitla se ve velké místnosti ve které byla televize, velký gauč, několik křesel, velké okno, dvoje dveře a velkou její část zakrýval koberec. V jednom z křesel seděl nějaký modrák a na gauči černobílý týpek s masožravkou kolem hlavy. Dívali se na televizi.
Ty dvě přešly k nim a Tory se zeptala: „Kde je kuchyně?"
Ani jeden jí ale neodpověděl.
„Haló! Mluvím na vás!" začala před nima skákat.
Žádná odezva.
Černovláska mezitím našla ovladač a vypnula jim televizi.
„Hej ty malá! Já tě sežeru!" zakřičela masožravá kytka a vrhla se na Mira.
„Aááá!" uskočila a vyběhla ze dveří. Blondýnka jen omluvně pokrčila rameny a vyšla za ní.
„Jestli to kolem něj je rostlina tak... Katon technika velké ohnivé koule," pomyslela si Mira, když skládala pečetě. Ale ten týpek se propadl do země, doslova.
„Kde je?" rozhlížela se kolem sebe. "Jak myslíš,"pomyslela si zlomyslně.
„Sharingan!"
V tom jí doběhla Tory: „Kde je?"
„Jeho chakra je v podlaze." Obě se po sobě vyděšeně podívaly pak pokrčily rameny a v nevyslovitelné shodě se vydaly zpět do obýváku. Miře už se nechtělo ptát toho druhého tak zamířila ke druhým dveřím zatímco Tory se vydala k tomu modrákovi, ale když se na něj pořádně podívala, svou ironickou poznámku k jeho barvě si radši nechala pro sebe. Když vyšla ven za Mirou slyšela, že si znova zapnul televizi.
„Konečně kuchyň!" radovala se Mira když zjistila, co je za druhýma dveřma.
První, co v ní spatřili, byla modrovlasá žena, vypadající ustaraně.
„Ahoj," vyhrkla hnedka blondýnka,„já jsem Tory, tohle je Mira a ty jsi... ehm, Komam?"
Za blondýnčinými zády se černovláska praštila do čela. Najednou se Tory otočila a Mira nasadila nevinný výraz.
Modrovláska se zatvářila zmateně
„Jsem Konan," vymáčkla ze sebe.
„Aha pomiň, já na jména nemám paměť," omlouvala se blondýnka, které se něco takového zjevně nestalo poprvé.
„Chceš teda s něčím pomoct?" zachraňovala situaci druhá dívka.
„No vlastně jo. Je potřeba uvařit oběd a vytřít chodbu."
Tory se hnedka měla k vaření a tak Mira musela jít vytírat.
„Věci na vytírání najdeš na chodbě," povzbudivě se na ni usmála.
„Ach jo," svěsila hlavu a odešla.
„Co se bude vařit?" Ptala se hned Tory.

*U Miry*
Mira znuděně popadla věci a zamířila na začátek chodby. Tohle sídlo je snad nekonečné, tak jak to má všechno vytřít?Asi v páté chodbě uviděla Hidana, jak stojí a fláká se. To není fér! Taky by měl vytírat! A jak se zaobírala těmito myšlenkami, jak na potvoru zakopla o svou vlastní nohu a vylila na něj kýbl hnusné špinavé vody. Hidan začal nadávat. Po půl hodině se přiučila pět nových slov a spoustu nápaditých slovních spojení. Strachy nebyle schopná pohybu. Pak ale zařval něco, co černovlásku zaskočilo:
„Už jsem měl skoro nový rekord. Nemyl jsem se už devět tisíc devět set devadesát sedm dní a teď na mě vylije malá holka kýbl vody!" Nas*aně odešel. Mira za ním chvíli nevěřícně zírala, a pak začala ohněm vysoušet tu louži. Najednou se k ní blížil nějaký červenovlasý týpek. Zřejmě byl myšlenkami mimo. Nevšiml si louže a uklouzl po ní. To ho probralo a podíval se na Miru. Najednou si ale všiml i ohně. Rychle se zvedl a urychleně odešel pryč. Po pěti minutách se tam objevil Pein.
„Co si myslíš že děláš?" zařval na ni.
„Pomáhám Konan?"
„Nejdřív za mnou přijde promočený Hidan že jsi ho polila a pak Sasori že jsi ho chtěla zapálit!" rozeřval se ještě víc
„To nebyla schválně," bránila se a potlačovala smích.
Najednou se tam objevila Konan a začala ho utěšovat. Už ho odváděla pryč, když se otočil a zařval na ni:
„Zakazuju ti jakkoliv pomáhat Konan!!!"
Chvíly se za nimi dívala a pak si pomyslela: "Výhra!"
Pomalu zamířila do pokoje a ke svému vlastnímu překvapení jej našla už na pátý pokus. Tam uviděla na posteli rozvalenou Tory, jak si čte.
„Co tady děláš?" divila se.
„To je celkem na dlouho,"pak si všimla Miřina pohledu, „ale když to chceš slyšet... Komam-"
„Konan!" Přerušila ji.
„Na chvíli odešla," ignorovala ji Tory, „ a mi řekla, ať míchám polívku, a že ji můžu i ochutit."To zvládnu levou zadní,"řekla jsem si, na vaření jsem zvyklá. Hned jak odešla jsem začala hledat sůl, jídlo bylo totiž strašně plané. Konečně jsem ji našla, když tu se začal místností šířit divný smrad. Osolila jsem polívku, zamíchala ji, a ona ztmavla! Zjevně se spálila..."No, nevadí," řekla jsem si,"alespoň bude mít zajímavější chuť." Ochutnala jsem ji a byla celkem dobrá, chutnala jako všechno jídlo z mojí kuchyně. Potom ale přišla Konan a hned se ptala, co to tady tak smrdí. Její pohled padl na polívku a hned ji ochutnala. Se znechuceným výrazem ji spolkla. "Chce to přisolit, že?" ptala jsem se jí, ale ona jen zakřičela: „Vždyť je to hnusně slané a připálené! Vypadni a už mi nikdy nepomáhej, s tebou by neměl trpělivost ani svatý." Když jsem odcházela, tak jsem zaslechla, jak si mumlá: " Co si člověk neudělá sám..." Takže jsem dospěla k názoru, že můj ctěný bratr je svatý..." Ukončila svůj monolog se spokojeným výrazem.
„A ty jsi tady taky nějak brzo, ne?"
„Nóó...."
„Co nóó?"
„No já jak víš měla jsem vytírat"
„To vím" odbyla ji netrpělivě „co se teda stalo?"
„Nejdřív jsem vylila kýbl na Hidana a ten si šel stěžovat Peinovi a pak jsem tu louži začla vysoušet ohněm a najednou po ní uklouzl Sasori."
„Kdo je Sasori?" skočila jí Tory do řeči.
„Takový červenovlasý trouba... ale vypadá dost děsivě."
„Aha, pokračuj"
„A ten si myslel, že ho chci zapálit a tak šel taky za Peinem. Ten se za chvíli se přiřítil a řval po mě, naštěstí se ale objevila Konan a odvedla ho pryč. To byla asi ta chvíle co odešla."
Mira se teda natáhla na postel a zase jí zakručelo v břiše.
„Do pr*ele, to mi připomíná že jsem ještě nejedla."
„Oběd se asi trochu posune," prohlásila Tory s tím nejnevinnějším výrazem jaký svedla.
Mira jenom praštila pěstí do polštáře.
„Já se tak nudím," stěžovala si.
Tory nebavilo ji poslouchat, a tak vyndala něco z kapsy a hodila jí to. Byla to hrudka jílu. Mira ji chytila a zase se natáhla na postel.
Další hodinu si blondýnka četla a černovláska se zabývala jílem. Potom se Tory nadechla a chystala se něco říct.
„Na to ani nemysli," setřela ji Mira, aniž by na ni pohlédla.
„Ach jo. Já se tak nudím! Jdeme se projít," navrhla zklamaně Deidarova sestra, která se chystala vyhodit kamarádku do povětří.
„Ty se chceš zase ztratit co?" nemohla si odpustit Mira a schytala za to vražedný pohled.
„Taky se nudím, ale další jídlo už zmeškat nechci. Pojď radši najít někoho, kdo nám ukáže kde co je."
„Když myslíš, že tady někdo takový je... třeba tvůj brácha?" navrhla se zájmem.
„Třeba" souhlasila po delší době uvažování, „nikdo jiný by asi nebyl ochotný."
„Tak jdeme," vyskočila Tory z postele, opatrně, což bylo v jejím případě dost výjimečné, odložila Itachiho knihu a pak, společně s Mirou, vyšla z pokoje.
„Jak se vlastně jmenuje?"
„Kdo?" nechápala Mira.
„Tvůj brácha."
„Jo aha. Itachi. Ty vážně nemáš paměť na jména, že?" zeptala se s úsměvem.
„Ne," usmála se nervozně i blondýnka a vyšly po chodbě.
„Teď se jenom trefit do správných dveří," uvažovala nahlas Mira a zastavila se.
„Asi tady," a zaklepala na nejbližší dveře.
„Já myslím že tam,"nesouhlasila blondýnka a ukázala na pootevřené dveře víc v levo.
Najednou z nich vyšel Itachi. Mira na něj ukázala a vykoktala:
„A-ale j-jestli jsi tam, k-kdo je tady?" a přitom ukázala na dveře, na které před chvílí klepala.
„V pořádku, to je můj týmový parťák," uklidňoval je Itachi, a po chvíli se z dveří vyřítil modrák.
„Vy dvě?" prohlížel si je nenávistně.
„Ne, nás pět..." nemohla si odpustit ironickou poznámku blondýnka. Vzápětí už musela uhýbat modrákovým útokům.
„Hej! Klid, oba dva!" křičel Itachi a Mira to jen se zájmem pozorovala. Její bratr chytil Tory za ramena a tlačil ji pryč, což bylo celkem těžké, vzhledem k jejímu vzpírání. Kisame za nimi radši nešel, a tak byl po chvíli na chodbě sám.
„Co vlastně chcete?" zeptal se jich Itachi trochu udýchaný po zápolením s Tory.
„Chtěly jsme se zeptat, jestli nám někdo neukáže, kde co je?" odpověděla mu jeho sestra za obě, protože Tory byla zjevně mimo a jenom se na Itachiho dívala se zvláštním výrazem, který u ní Mira ještě neviděla.
Pak si ale odfoukla vlasy z obličeje a založila si ruce. Tak ráda se pere!!!
„Úplně, jako tvůj bratr," prohodil jejím směrem Itachi, a Tory, která to zjevně nebrala jako urážku, se trochu uklidnila.
„Takže, tady je..." začal jim Itachi ukazovat celý barák, až na místa kam nesměli, a nebo kde nic nebylo. O tajemném pokoji za schody se ani nezmínil, a ani Mira si na něj zjevně nevzpomněla. Jen blondýnka na něj nemohla přestat myslet.
Ke konci "prohlídky" se už Mira ptala na to kdy dorazí ke kuchyni.
„Ale tam už jsi byla ne?" ptal se jí provokativně její brácha.
„No a co?"
„Tak jdeme." V duchu se usmál nad její dětinskostí
To, že se čas jídla blíží, oznamovala celému Aka sídlu úžasná vůně. Konan zjevně Toryino jídlo vyhodila a uvařila něco jiného.
Jako na povel se ozvalo:„OBĚD!!!!"
Najednou obě dívky znejistěly. Kdo všechno tady vlastně je?
Kolem nich proběhli Hidan,Kakuzu,Sasori,Itachiho parťák,černobílý,Pein a Tobi. Ty dvě na ně překvapeně zírali.
Potom se ale na chodbě objevil Deidara, a tak se jeho sestra okamžitě vpletla do davu a ztratila se sourozencům z očí.
„Tak jdem ne?" vzpomatovala se jako první Mira a rozběhla se za ostatníma.
„Hmm," pokrčil rameny Itachi a taky vyrazil.
Po chvíli už byli všichni v jídelně.
„Takže," začal Pein,„ jak jste si možná všchni všimli, jsou tady dva noví členové... Možná by bylo lepší říct členky-"
„To jsme si bohužel všimli," přerušil jej modrák.
Pein ho ale umlčel vážným pohledem.
„Teď se jim všichni představíte. Každý o sobě řekne pár vět."
Jako první se hlásil překvapivě Hidan.
„Přihlaste se kdokoliv kromě Hidana."
K překvapení všech se přihlásil Deidara
„Jmenuju se Deidara. Jsem ze skrytý šutrový. Nenávidím Uchihy." Při těchto slovech se na ty dva podíval se svým extravražedným pohledem a pokračoval„Art is a bang...un!" zařval nakonec.
„Dobře další."
Přihlásil se Sasori.
„Jsem Sasori. Jsem ze skrytý písečný. A umění není výbuch ale umění je věčný- umění jsou loutky."
Ti dva by se začali hádat kdyby je Pein neumlčel.
„Umění je výbuch!!!" ozvala se k překvapení všech Tory.
„Dobře další," nevnímal ji Pein
Nehlásil se nikdo krom Hidana a tak ho Pein vyvolal.
„Jmenuju se Hidan. Jsem Jashinista." sice toho neřekl moc, ale stejně se všichni u stolu divily že neřekl ani jedno sprosté slovo.
Tory se trochu přikrčila.
„Já jsem Kakuzu," nečekal na šéfovo svolení sešitý,„a klidně vám přišiju jakoukoliv končetinu. I když předtím nebyla vaše." Teď se otřásla Černovláska.
„OK, kdo dál?" ptal se naléhavým tonem šéfík, „Itachi?"
„Mě už znají," bránil se tázaný, vzápětí si ale všilnul Deidarova výrazu.
„Kromě Tory, takže... jsem Miřin bratr."
„Tobi je hodný kluk!" ozval se maskovaný mandarinčák, Tory si nenechala ujít příležitost: „Drž hubu buřte!"
Šéf ukázal na Kisameho
„Teď ty!"
„Jmenuju se Kisame. To stačí"
Další byl na řadě Zetsu
„Jmenujeme se Zetsu." A na to se začal hádat kterou z nich má sníst.
„Sežer mě!" začala jej přemlouvat Tory.
„Tak jo," souhlasily s ní ochotně obě půlky a začay si ji mlsně prohlížet. V tu chvíli už tam ale dívka nebyla.
„Umění je," prohlásila teatrálně za kytčákovými zády,„ VÝBUCH!" a kytička změnila barvu obou půlek i "obalu" na černou.
„Dobrou chuť," posmívala se Deidarova sestra. Deidara na ni hleděl pohledem: Alespoň v tomto ohledu jsem ji dobře vychoval.
Všichni Akatsuki už byli otrávení z nuceného představování a vypadali, že jestli Pein řekne ještě slovo, tak ho Každý jiným způsobem zabijou. Ten si toho naštěstí všiml, a tak zavolal Konan z kuchyně.
Konečně přinesla na stůl kotel s jídlem. Chudinka, má toho dost na práci... Začala rozlívat vonící polévku a všichni ji napjatě pozorovali. Tohle je jediný okamžik dne, kdy je ohrožen jejich život i na základně. Kdyby totiž někdo do Konan drcnul, mno... Nechtěli byste být na jeho místě, to mi věřte.
Konečně měli všichni jídlo na talíři. Prvních pět minut bylo napjaté ticho, ale pak Tobi žďuchl do své polívky a vylil ji na Tory. Ta mu to chtěla vrátit ale polívka trefila Deidaru. Ten zas házel po Itachim, ale trefil jeho sestru. Ta se jenom začervenala.
„No tak bando! Uklidněte se!" pokoušel se zpravit situaci Pein, ale vzápětí mu na hlavě přistála Hidanova polívka.
„Ca co?!" zakřičel na něj .
„Chceme vyšší platy!" zařval Hidan, ale nestihl pokračovat, měl totiž zacpanou pusu Kakuzovou polívkou.
„Neřvi mi do ucha!!!"
„My dostáváme platy?" zamyslel se Zetsu, ale v tu chvíli vrazil hlavu do svého vlastního talíře.
„Za co, černá půlko?" ohradil se.
„Za všechno," tvářila se spokojeně černá půlka. Každá půlka se tvářila jinak, takže to vypadalo dost komicky, ale i děsivě zároveň.
Pein se zatvářil zmučeně
„Tohle není zabijácká organizace. Tohle je blázinec," a odběhl směr kuchyně. Konan běžela s vyděšeným výrazem za ním.
Mira která se doteď smála se tázavě podívala na bráchu. Ten jí se smíchem odpověděl.
„Pein musí brát léky aby se z nás nezbláznil."
„Aha," zasmála se Mira, pak si ale uvědomila, že má hlad, tak začala jíst svou polívku. Po chvíli ji napadlo: Kde je asi Tory?
Odpověď byla jednoduchá. Blondýnka seděla pod stolem a škrtila Mandarinku.
„Kdo tady zůstane poslední uklízí!" zakřičela najednou vítězoslavně a rozběhla se ke dveřím. Všichni za ní, jen Tobi zůstal přivázaný ke stolu. Chudák, bude muset uklízet...