Žánr

Hinata, držiaca stráž na okraji útesu, nebadala žiaden podozrivý pohyb, čo je prekvapujúce, vzhľadom na okolnosti, za ktorých opustili Konohu. Že ich ANBU neprenasledujú, si Naruto s Hinatou všimli už skôr, ale nevedeli prísť na to prečo. Každopádne si našli úkryt, v ktorom ošetrili Sakurine zranenia. Jej príbehu o tom, ako nechal Kakashi v záujme vnútroaliančnej politiky zavraždiť Sasukeho sa zdráhali veriť, ale boli to jediné informácie, ktoré mali.

„Ešte ako ďaleko to je?“ spýtala som sa, keď sme bežali po boku ducha a nepáčilo sa mi, že Hidan si začal znova otvárať svoju myseľ. Neúmyselne, samozrejme. Cítila som jeho emócie a šialenstvo, ktoré ním lomcovalo.
Najprv prišiel odpor.
Cítila som, ako sa mu niečo znechutilo.

Devatenáctý díl – Předzvěst čí pouhá paranoia?

„Jak to myslíš, že je ztracený?!“ zahřměl barytonem tak hlubokým, až drobná služebná indického původu, provádějící na jeho sádelnatém těle léčivou masáž shiatsu, polekaně nadskočila.

Opřela hlavu o hrubou kůru a zavřela oči. Měl zpoždění, ale jí to nevadilo. Dokázala by tady tiše stát hodiny. Sama pod rudým baldachýnem javorových listů, jen poslouchat jemné šustění větru a nechat decentní vůni odkvétajících kvítků lechtat její chřípí. Cítila se tu tak uvolněně a bezstarostně.
„Neruším?“
„Ne,“ jen velmi neochotně otevřela oči a zadívala se na větev nad svou hlavou. „Ale tebe jsem nečekala.“
„Taky tě zdravím.“

1.
Listová se vyznačovala hlasitými projevy jakýchkoliv emocí; lidé se bavili na ulicích, děti běhaly od jednoho otevřeného stánku ke druhému, vůně jídel se mísila a vytvářela zajímavý oblak vznášející se mezi občany i nad nimi. Vesnice ležela schovaná v lůně lesů hrajících všemi barvami zelené pod ochranou hrozivých kamenných tváří. Mirae si s překvapením uvědomila, že poslední tvář je tváří ženskou.
Téhle vesnici vládne žena a nikomu to nevadí. Nikomu kromě mračícího se Warashiho, když rovněž hledí na kamenné dílo a Mirae se musí kousat do rtů, aby se nerozesmála. Tsunade-sama je prý žena od rány, nezvyklá, aby si muž dovoloval na slabší. Tolik ještě stačila z doslechu Mirae zachytit, jinak úplně z vyučování zapomněla, kdo Listové poroučí.

„Takže takto.“ povedal si Kakashi, keď dočítal správu. Zdvihol pohľad k Shikamarovi a ostatným. „Bude teda Sakura skutočne v poriadku? Aj napriek tomu, že sú následky infiltrácie nezvratné?“

„Je na čase zabít Mei Terumi,“ řekl chladně Uetaki a podíval se Asagirimu přímo do očí. Byl to jeho nejvěrnější člověk, přesto chtěl po něm moc. Zabít Mizukage? To je velké a Asagiri by mohl zazmatkovat.
„Samozřejmě,“ dodal, „nepřijdeš zkrátka.“
Uetaki mávl rukou na Basuta, který se otočil, přešel ke starému stolku a otevřel jeden šuplík. Chvíli v něm šmátral, než vytáhl zabalený balíček.

[i]Priemyselná časť Oblačnej bola úplne zničená.
Prach sa lenivo vznášal nad zemou a pohyboval sa smerom, ktorým ho viedol vietor.
Na jednom z kameňov postriekanom krvou bola napichnutá na rukách Nii Yugito v bezvedomí.

Miesto, ktoré zabudlo na vojny

„Jaaj, už sa teším, keď si dám nejaký poriadny horúci kúpeľ!“ vyhlásil zasnene Yuu a ponaťahoval si chrbát.
Yoshi s Hidanom naňho vrhli nepríjemné pohľady, no červenovlások si to nevšímal.
„Už si ani nespomínam, kedy som naposledy zažil ten príjemný pocit, len tak si sadnúť do teplučkej vody a nechať zo seba zmyť všetok ten stres, nepokoj..,“ vravel, a možno by bol pokračoval, no uvedomil si, že jeho dvaja spoločníci jeho entuziazmus nezdieľajú, jeden ním dokonca pohŕda.

Ležel na posteli a netrpělivě poslouchal zvuky kroků na chodbě. Dnes ráno bylo poměrně rušno. Postřehl, že do vedlejšího pokoje přivezli nového pacienta, který na tom asi nebyl právě nejlépe, protože se u něj dveře netrhly. Jeho to ale rozčilovalo. Pokaždé, když se rozléhaly charakteristické zvuky podpatků klapajících o dlažbu, téměř hypnotizoval kliku svého pokoje a očekával ji. Ale nepřišla. Ráno ho zkontrolovala krátkovlasá blondýna středního věku a krom ní se v jeho pokoji nikdo neukázal. Nechápal to.

1.
Dohlížet na práce věnované svému budoucímu domu a nemyslet přitom na ubíhající týdny nebyl úkol, s kterým se Sasuke vyrovnával rád. Otcovo slovo platilo. Hned druhý den najal dělníky a začal přestavovat nepoužívané křídlo hlavní budovy. Pod rukama dělníků rostlo zázemí hodné druhorozeného syna vůdce klanu. Mikoto se spolu se snachou nadchly pro výzdobu a vybíraly vhodný nábytek s doplňky. Skříňky v kuchyni se naplnily novým nádobím, truhly v ložnicích ložním prádlem. Do knihovny v obývacím pokoji Sasuke přenesl ze staré ložnice skromnou sbírku svých knih.
Jak čas ubíhal, práce bylo méně a méně. Až utichla úplně.
Do svatby zbývaly dva týdny.
Čas od času navštívil Sakuru. Její prvotní reakce byla děsivá; po zjištění domluveného sňatku se div nezbláznila a prosila Sasukeho, ať otce ještě přemluví.

„Prešla okolo trojica civilistov, ale nevšimli si ma. Ulica už vyzerá byť čistá. Skúsim, či dokážem nebadane prejsť a pozriem ...“ a spojenie sa prerušilo.

„Takže sa s tebou akosi prepojil a potom ubližoval sebe, tým tebe, ale vlastne sebe,“ skonštatoval Shin, keď mi obväzoval rany, keď som sa spolu s Tekim dostala do Záhrobia po súboji s Hidanom. Sykla som od bolesti, lebo sa veľmi nepiplal s tým, že mňa to ešte stále bolí.
„Hej,“ odpovedala som mu cez stisnuté pery, „asi tak nejako.“

[hide= Áno, žijeme :D] Hikari Animaru -> Vy, čo ste to s touto FF ešte nevzdali, oslavujte! je tu ďalší diel :3 skoro po roku... ak dobre rátam a pozerám na 13. diel... hups! [b]WE ARE SO SORRY!

Praxe na lůžkovém oddělení ji ubíjela. Byl to teprve třetí den a vidina konce byla v nedohlednu. Se sevřeným žaludkem přetáhla bělostné prostěradlo přes strnulý obličej mladé ženy a pochmurně sledovala, jak lůžko s jejím nehybným tělem odvážejí pryč. Bylo jí dvaadvacet let a celý život měla ještě před sebou. Příliš mladá. Už dávno si Tsuyu zakázala myslet na zemřelé, na pacienty které se nepodařilo zachránit, ale vždy tento svůj zákaz porušila.

Zo šálky horúceho čaju stúpala para a kondenzovala na skle masky.
„Určíte sa nenapiješ?“ opýtala sa tmavovláska v tmavomodrých šatách so striebornými vtáčikmi vyšitými na rukáve.
„Nie, nenapijem. Neskúšaj to na mňa.“ odvetila bezfarebným tónom maskovaná žena.
„Škoda. Priznávam, chcela som po dlhom čase znova vidieť tvár svojej sestričky. Myslela som, že svojmu obľúbenému čaju neodoláš.“
„Na to zabudni Surejji, ja už dávno nie som bytosť, ktorú si poznala ako svoju sestričku.“

1. - On
Každá vesnice si zakládá na svých klanech. Ať už jsou loajalní dobrovolně, či vynuceně a podvoleně, zakládá. Fugaku si tento fakt uvědomoval, zatímco hleděl z okna své pracovny na zelené listí stromů v zahradě. Hyuugové, tiše soupeřící s Uchihy o větší hlas a právo při vedení vesnice, se radovali z prohry konkurenční strany. Uchihům zbyla jejich hrdost a prestiž jména. Přibyl jemný dozor Hokage.
Převrat se nepovedl.

Uetaki Lyashi seděl se zkříženými nohami uprostřed sálu – přijímací místnosti jeho rezidence. Rozhlédl se kolem sebe: na stěnách visely drahé obrazy, které si nechal namalovat podle příběhů jeho mocného, leč časem zapomenutého klanu. Podlaha byla tvořena těmi nejkvalitnějšími parkety a u vstupních dveří ležela rohožka z kůže exotické šelmy. Z vonných tyčinek v rohu vanula chuť vanilky, kterou měl Uetaki tak moc rád.

Návrat domov

„Dúfam, že sa už nevrátiš,“ poznamenala tŕpko osoba za Hidanovým chrbtom, avšak hneď nato sa uškrnula.
„Drž hubu.“
„A prečo vlastne nemôžeme ísť aj my?“
„Pretožeee.... heh.“ Hidan sa otočil a zvláštne sa usmial; ťažko bolo vyčítať, či to bol výraz ľahostajný, varovný či dokonca túžobný – alebo mal zo všetkého trochu? „To by som vás musel zabiť.“

Sasori obrátil oči v sloup. První mise, hloupá, ne-li přímo stupidní, a oni teď byli z nějakého důvodu obklíčeni. Z nějakého důvodu, jako že  Kakuzu uměl být i přes tu svou vyhlášenou inteligenci neuvěřitelný idiot a zbytečně riskoval jen kvůli pár mincím. Tohle bylo přinejmenším trapné. Za celá léta, co za sebou Sasori nechával trosky měst, se nikdy nesetkal s policií.