Žánr

Prošla jsem drátěnou brankou rovnou na cvičiště. Bylo to jedno z mnoha míst, kde se setkávali noví studenti se svými sensei. Stejně jako dalších osmnáct spolužáků, jsem odmaturovala. Od doby, kdy Tsunade změnila pravidla Akademie, vycházeli všichni až ve čtrnácti letech. Bylo to lepší. Už jsme měli všichni nějaké zkušenosti a to se počítalo. Šlapala jsem po udusané hlíně, která nesla známky mnohých tréninků. Blížila jsem se k místu, kde se náš tým měl poprvé setkat. Ve stínu stromu jsem spatřila dva své bývalé spolužáky.

[color=black]
Zhluboka se nadechla studeného nočního vzduchu. Mrazil a pálil zároveň; a taky voněl. Cítila v něm štiplavý kouř, který se pomalu rozplýval a ustupoval před těžkou, mokrou vůní okolních bažin. Cítila železitý pach krve smíchaný s potem, který jí stékal po horečnatě rozpáleném čele. Nejvíc ze všeho však cítila hořkosladkou vůni vzpomínek.

[color=#FF3199] Ľudia majú tú chybu, že si v mysli zachovávajú spomienky. Pamätám si veci, na ktoré nechcem spomínať. No nedokážem zabudnúť. Niektoré spomienky tešia, iní bolia. Škoda, že tých, čo ma rozplačú, je viac. Ach, sladké zabudnutie, kde si?
Si jednou z tých spomienok, ktoré ma trápia. Nechceš zmiznúť z mojej mysle, z môjho srdca. Bojím sa, že tvoj obraz v ňom mám vrytý už naveky.
Niekedy premýšľam o tom, čo sa to s nami stalo? Čo sa to stalo s tebou? Naozaj sa tomu nedalo zabrániť? Prečo...prečo práve my?

„Už mě to nebaví!“ vykřikla a hodila proužkovaný hrnek na zem. S ohlušující ránou se rozlétl na malé kousky, které se rozutekly po podlaze.
„Mě taky ne!“ odpověděl ještě hlasitěji a vstal od stolu.
„Vrať se! Říkám ti, vrať se! Vrať se, nebo to tu všechno rozbiju!“ křičela rozlíceně. Neposlouchal. „Já tu být nemusím!“ padla další výhružka.

Než se začtete..

Je to takový nekrolog Je to o Peinovi, mém miláčkovi :* A nikdo mi ho nevezme! A název je španělsky, protože....nevím. Tak mě to napadlo. A protože písnička Viva la Vida je krásná. :)

Nejdřív spadla jen jedna kapka, snad jako varování pře velkým lijákem. Ale varováním byla jen pro jednu dívku, jednu jedinou, která klečela na kolenou uprostřed velké louky s pusou mírně otevřenou, očima vyděšenýma a rukama spuštěnýma volně podél těla.

Stalo se to asi před pěti lety, ale mně to přijde, jakoby to bylo včera. Byla jsem slabá, nevýřečná, stydlivá, jedním slovem neviditelná. Ale jak jsem zjistila později, přece jen mě někdo viděl. Nebudeme však předbíhat děj.

Všechno začalo na oslavě Sakuřiných narozenin, na kterou jsem ani nevím proč šla. Jako stín jsem vplula mezi již slavící partu, která se usídlila v jedné menší restauraci a která si mě ani pořádně nevšimla.

+44 - Lillian

Ozvěna rychlých kroků se nesla prázdnou chodbou velké budovy. Kráčely pomalu, užívaly si rozléhající se zvuky. Užívaly si samotu, která jim byla dopřána. Nesvítilo zde jediné světlo, nebyl zde jediný člověk. Jakoby se všechen život vypařil, zůstal nejistý a nehmotný. Jakoby nikdo krom ní nežil. Jaká zvláštní myšlenka jí to napadla. Být jediná na celém světě. Sama, bez rozkazů, bez rozhodování, bez odkázání na druhé. Jaký to ideální život.

Kráčala…
Kráčala zmorená smútkom a beznádejou.Nevedela kde kráča. Šla nikam,kde by mohla zabudnúť…Zabudnúť na tie krásne oči do ktorých sa dívala v ktorých sa strácala a pre ktoré tak plakala.

Plakala radosťou,keď tie oči boli pri nej,
plakala smútkom keď tie oči patrili inej…

Cítila prázdnotu ,ktorá ju z nútra ničila.Bol to pocit pri ktorom cítila
že sa jej srdce rozpadá na tisíc kúskov a predsa to stále neskončí.
Na unavené nohy jej padali kvapky slz. Nevládala,no aj tak chcela ísť.
Ísť aj keď nevedela kam.

[center][b]Já nebudu dělat ty stejný chyby, který jsi dělal ty.
Nenechám samu sebe,
působit mému srdci tolik trápení.
Nebudu se chovat tak, jak ses choval i ty,
byl jsi tak tvrdý...
Naučila jsem se obtížnou cestu,

Jeho bílý plášť byl znečištěný blátem, špínou a krví.
„Je v pořádku, v bezpečí?“ zeptal se slábnoucím hlasem.
„Ano, je...“ odpověděla se slzami v očích žena, na jejichž kolenou spočívala jeho hlava.
„To je dobře... postarej se o něj...“ vydechl umírající muž.
Nic více již neřekl a tiše zavřel víčka, pouze zdáli slyšíc hlas své milované ženy:
„Ne, nechoď ještě, prosím ne, vrať se... MINATO!!“

"Měl jsi skvělého otce" řiká Kushina svému synovi.

Písničku (příběh malého chlapce) můžete spustit >>zde<<

[center][i]

Tak je tu další jednorázovka z mé kolekce jde o velmi netradiční pár. tak zkuste hádat o jaký

Další moje SongFiction na píseň do

S tímhle vzniká mnohem lepší atmosféra... Requiem for a dream

Už jen pár schodů. Zvláštní... Co by po něm chtěli? Snad nová mise? Snad... Jako kapitán ANBU by ji měl očekávat. Proč se však Hokage tvářil tak ztrápeně, když ho prosil, aby za ním zašel? Určitě má starosti. Tak vysoký post si žádá své oběti.

„Sasukeeee!! Ako si mi to mohol urobiť? Ako si to mohol urobiť im?!“ Rozliehal sa po bojisku hlas blonďavého chlapca.
Menovaný len pokrčil plecami a zdvihol katanu. „Tak ako, pokračujeme? Nudím sa.“
Naruto sa nakláňal z boka na bok a bolo na ňom vidieť, ako silno premýšľa. Potom sa mu čelo vyjasnilo a on sa uškrnul. „Pokračujeme, potrebujem dobiť energiu.“
Sasuke sa uškrnul tiež, obrátil hlavu na bok a zakričal na neďalekú osobu: „Hej! Ešte nám dones jednu rundu!“

Zdravím, mé jméno je Hikari Namikaze, ale spousta lidí mi říká JC... vlastně se tak říkám sám... nevadí, v následujícím sestřihu uvedu deset způsobů, jak rozzuřit známého kriminálníka a kultistu z řad organizace Akatsuki - Hidana-san!

Způsob číslo 1 – Bezdůvodný pozdrav

JC: „Dobrý den Hidane-san.“ :3
Hidan: „He? Chceš něco?“
JC: „Absolutně nic.“ :3
Hidan: „Tak co ku*va otravuješ? Kvůli tobě jsem přerušil po**anou modlitbu ty...“

Ležel na krásně zelené trávě, která byla potřísněná krví. Kolem něj leželi mrtví ninjové. Jeho nejbližší byli mrtví. Sakura, Shikamaru, Neji, Lee, Ino, Chouji, Ten Ten a všichni ostatní. Všichni, co pro něj něco znamenali. A to vše jen kvůli jeho touze změnit Sasukeho. Cítil strašnou bolest. Nebyla to bolest způsobená zraněním, ale bolest v srdci. Nejraději by si tu věc v hrudi vyrval, ale nešlo to. Proč jen byl tak hloupý?

Vážne... netuším prečo som to sem dala, ale... veď sami uvidíte... ./

Dan Landa - Když...

Ako inak vyjadriť to čo cítiš? Iste, je veľa možností ako si vybiť hnev, ale smútok nad zradou tak ľahko nezaženieš. Neexistuje spôsob, ani práca, ktorá by ma upokojila a zatlačila ma do stavu hnevu. Pretože to nedokážem. Nedokážem sa hnevať na niekoho, koho poznám celý život. Aj keď by som mala. Dôvod je jednoduchý, mám ťa až veľmi rada.

[i]Když se mysl zraněná zřítí do hlubin,

Innocence
Nikdy jsem si tě nevšiml. Byla si, vždy tak tichá, tak nevinná, tak krásná. Tvá nevinnost byla na tobě to nejroztomilejší. Vždy, když si mě viděla nevěděla si kam z očima a tvoje tváře dostali červenou barvu. Byla si roztomilá a nevinná, ale já si nikdy nevšiml jak se na mě koukáš, že v tvém pohledu není kamarádství, ale láska a já si toho nikdy nevšiml, byl sem zaslepený. Stojím před tvým náhrobkem a dívám se na tvé jméno vytesané na kameni. Tak krásné, tak nevinné jako si vždy byla jenom ty.