manga_preview
Boruto TBV 07

¡Viva la vida!

Nejdřív spadla jen jedna kapka, snad jako varování pře velkým lijákem. Ale varováním byla jen pro jednu dívku, jednu jedinou, která klečela na kolenou uprostřed velké louky s pusou mírně otevřenou, očima vyděšenýma a rukama spuštěnýma volně podél těla.
Nedbala na kapku, ba ani na druhou a na třetí, které jí dopadávaly na ramena a do vlasů barvy bordó. V takto zabarvených vlasech se vyjímaly barevné pruhy, které se s vlhkostí ztmavovaly ztmavovaly.... Až z nádherně barevných vlasů stala se obyčejná tmavě hnědá.
Poprchávalo. Dívka stále klečela a nic neříkala, jen oči jí mírně zrudly a napuchly. Slzy se ztrácely v dešti.
Kap, kap, kap. Kapky byly čím dál tím víc ostřejší a provokativnější, ale nevypadalo to, že by je dívka nějak brala na vědomí.
Racheline. Tak se jmenovala. Nelíbilo se jí, že to znělo jako rašelina, ale když to řekl on, bylo to jako by ptáci pěli svou píseň. Objala si ramena a sklopila hlavu.
Přiznala si tu strašlivou pravdu, tu realitu bodající jako nůž: on odešel a už se nevrátí. Svezla se na zadek, na klečení neměla sílu. Ramena se jí začaly otřásat, nejdřív málo, pak usedavě plakala. Byla to muka, co prožívala.
Tři roky čekala v Deštné vesnici na něj. On utekl...i s . S tou modrovláskou, která se teď o něj stará a miluje ho. Osud jí nikdy nepřál, vlastně jim. Ani nevěděla, jestli její lásku opětoval, ale stejně jej milovala. Jak tam seděla a plakala nad vlastní stydlivostí, nad žalem, který spaloval každou její buňku, najednou měla společnost.
Kdosi vkročil na území louky. Byl stejně promáčený jako Racheline a na hlavě měl slámový klobouk. Šel pomalu, s rozmyslem, jako by si nebyl jistý, co vlastně dělá. Sundal slamák a odhalil oranžové krátké vlasy trčící do všech stran. Černý plášť nabíral intenzivní černé barvy díky promoknutí. Beze slova přišel k plačící Racheline, odhodil slaměný klobouk, klekl si proti ní a objal ji.

"Racheline..." začal. Ucítila tu tajemnou vůni jeho těla, na svém rameni cítila železo a ....ještě něco. Nebyl to déšť, byly to slzy. Ruce si z očí přendala na jeho záda. Toužila být s ním, navždy..
"Omlouvám se." zašeptal jí do ucha. Víc se k němu přitiskla a sevřela ruce do pěstiček.
"Že mě nikdy nepustíš?" Chvíli mlčel. Racheline ale věděla, proč. "Peine," dodala.
"Ne. Neopustím. Slibuju." Plakali v objetí, až přihnala se přeháňka a blesk udeřil. Do nich. Do Racheline a Peina. Dvojice zamilované až za hrob. Doslova.

Poznámky: 

Smiling

4.466665
Průměr: 4.5 (15 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Martina-hor
Vložil Martina-hor, Út, 2017-02-07 10:29 | Ninja už: 4554 dní, Příspěvků: 1639 | Autor je: Tsunadin poskok

Misia V2:Vau nic jiného mě nenapadá a opět zjišťuji že jsem o tom neměla tušení co to tu leží za skvostné dílo.Je to úchvatné kam ty lidi na takové příběhy chodí to by mě teda zajímalo.Je zajímavé jak pár slovíček a jmen dokáže dát dohromady okouzlující příběh a ty jsi tomu dala duši i srdce což neumí každý (neboli jinak přesněji řečeno já to neumím) tvůj příběh mě vážně dojal a málem jsem brečela Arigato za tvoje veledílo

6.9.2016 se narodil můj synoveček je to nejlepší den na světě

Obrázek uživatele mbak4
Vložil mbak4, Ne, 2011-04-10 20:41 | Ninja už: 4889 dní, Příspěvků: 5 | Autor je: Prostý občan

takto to dopadne ked mate na sebe 10 kilo zeleza v podobe piercingu

Obrázek uživatele Die
Vložil Die, Po, 2010-05-03 15:26 | Ninja už: 5158 dní, Příspěvků: 2749 | Autor je: Prostý občan

Racheline... nezvyčejné jméno pro dívku, hlavně v Japonsku Laughing out loud Pěkna povídka, mám ráda zamilované páry, kde figuruje Pein Laughing out loud

Alea iacta est – Kostky jsou vrženy (Caesar)

Obrázek uživatele Dingo93
Vložil Dingo93, Čt, 2009-09-24 21:06 | Ninja už: 5470 dní, Příspěvků: 695 | Autor je: Prostý občan

taková pěkná povídka a takovej...nečekanej konec Laughing out loud Laughing out loud

dA Laughing out loud