Kyuubi, Naruto a záhadné náhody 03. Láska a Nenávist

Sasuke se rozběhl s úmyslem je zabít. Naruto to ale vůbec nevnímal. V ten moment pro něj existovala jen Hinata a její slova mu pořád zněla v uších. Nerozhodně tam stál. Nevěděl, co má dělat. Jeho smysly byly zmatené. Nějaká jeho část sice chtěla Hinatu políbit, ale nějaká jiná zase říkala, že to není správné. Políbit by ji měl z vlastních důvodů, ne kvůli boji. Kyuubi byl ale naprosto při smyslech a moc dobře si byl vědom Sasukeho skřípajícího Chidori, které se rychle blížilo.
„Sakra Naruto, dělej něco! COKOLIV!“ zakřičel, jenže blonďák byl opravdu jako pod vlivem alkoholu nebo hypnózy. Kyuubi to zopakoval několikrát, ale pořád se nic nedělo. S blonďákem to ani nehlo.
Sasuke se přibližoval čím dál tím víc, a když už i v Narutovo podvědomí byl slyšet zvuk Chidori, Kyuubi to už nemohl vydržet. Rozhodl se, že mu tak trochu pomůže. Zatím, co jeho mysl byla nerozhodná, převzal démon kontrolu nad nervovým systémem a Naruta tak trochu popostrčil k Hinatě. Sice jenom málo, ale stačilo to, na to, aby se jejich rty setkali. Hinata ho začala líbat a Naruto už kašlal na hádku obouch svých já a Hinatě polibky oplácel. Kyuubi se zase stáhnul (tohle nechtěl prožívat) a z Naruta sledoval Sasukeho. Chvíli se nic nedělo a vypadalo to, že se ani nic nestane, jenže omyl. Stalo se.
Z Hinaty najednou začalo proudit ohromné množství čakry. Světle růžové čakry s modrými okraji.
Kyuubi se nestačil divit:

Ona ji vysává ze mě?! Jak to, že to s ní nesekne? Když se do styku s mojí čakrou dostala Sakura, málem ji to zničilo. Jak to, že ona to ustojí? A ještě v takové míře? Jak mojí čakru dokáže přeměnit? No, Naruto, myslím, že tě miluje mnohem víc, než je vůbec v lidských silách. Máš mojí poklonu, Hinato…

Dál to ale nevymyslel, protože Hinata se od Naruta odtrhla.
„Nechci tě zabít, Naruto-kun,“ zašeptala a on si najednou uvědomil, jak málo má čakry. Vidění se mu rozostřovalo a smysly jakoby se rozmazávali a nevnímaly. Naruto si uvědomil, že se už moc dlouho neudrží na nohou, a tak mu nezbylo nic jiného, než jí věřit.
„Hin, vyhraj to…“ zamumlal jen a upadl do bezvědomí. Poslední, co viděl, bylo, že Hinata vypadá jako bohyně. Bohyně lásky. A že se s odhodlaným pohledem svých, teď světle růžových byakuganů, vrhá proti Sasukemu…

Střetli se opět. Nenávist a láska. Tak odlišné cesty a přitom tak blízké, že jedna bez druhé nemůže existovat. Střetli se snad už po tisící. Ale tentokrát bojovali, jako lidské postavy. Byl to střet srdcí. A Hinata prohrávala. Láska prohrávala.

„To neumíš nic jiného? Jsi prej na úrovni Tsunade. Hm, já bych spíš řekl, že i ta Sakura, kterou pohrdám, je lepší než ty. A jestli Naruta miluje, a on by si musel zvolit, tak bych si na jeho místě určitě vybral ji.“
Hinata slyšela, co řekl a trhalo jí to na kusy.

Vybral jí….Vybral jí…. Vybral jí…….

„Ano, Sasuke, vím, že Naruto mě nemiluje, ale radši obětuju svojí lásku, než aby byl on nešťastný a proto tě teď porazím.“
„Aha, a jak to chceš udělat, zamilovaná?!“
„Víš, Sasuke, proč Naruta miluju? Protože on to měl stejně těžké jako já. Lidé ho nenáviděli, neuznávali, byl pro ně slaboch. Já jsem byla stejná. Neuznávaná, nechápaná. Pokaždé, když se mi něco nepovedlo, utekla jsem. Bála jsem se cokoliv říkat, abych tím nikoho neurazila, ale on takový nebyl. Neměl nikoho, a přesto to všechno zvládl. Neutíkal jako zbabělec, ale postavil se všem a dokázal jim, že není takový, jak si o něm ostatní myslí. Obdivovala jsem ho za to a později jsem se do něj i zamilovala. Ukázal mi, že i já mohu být stejná. Věřil mi, jako nikdo jiný a bral mě takovou, jaká jsem. I když moje přání být s ním se mi nesplní, vím, že ve mě věřil i teď a řekl, přál si, abych vyhrála. A já mu dokážu, že mi může věřit i nadále. Porazím tě, Nenávisti, Uchiho Sasuke. To mi věř.“
„To se ještě uvidí, ale ten proslov byl krásnej.“
Hinata zavřela oči a jeho narážky nevnímala. Soustředila se. Před očima se jí míhali obrázky Naruta, jeho podivné xichtíky i úsměvy a vážné obličeje od dětství, až po současnost.
Vzpomněla si, jak jí zachránil život, jak spolu s jejím týmem byly na těch pár misích, jak se na ní usmál a jak ona vždycky potom omdlela… vzpomněla si, jak ji občas pochválil a její srdce si vzpomnělo na všechnu lásku, kterou k němu chová. Byl to tak obrovský nátlak, že tu sílu musela uvolnit. A stalo se. Pravá podoba lásky vytryskla na povrch v oslepující záři.
Nenávist bolestivě vykřikla a začala se hroutit pod náporem její síly. Najednou pochopila, že se s ní nemůže rovnat. Nemůže a nikdy nebude moci. Srdce té dívky bylo silné. Silné natolik, aby uneslo Lásku. Přesto, že vše musí být v rovnováze, tentokrát Nenávist prohrála a najednou si uvědomovala, že to ona narušovala tu rovnováhu, a proto byla zastavena.
„Uznávám, vyhrála si, Lásko, opouštím jeho tělo, ale příště už to tak lehké nebude…,“ naposledy prohlásila Nenávist svým hlasem a pak se odtrhla od Sasukeho těla a rozplynula se ve vzduchu.
„Promiň, ale na dlouhou dobu žádné příště nebude, a pokud jde o tebe děvče,“ řekla oživlá růžová čakra směrem k Hinatě, od které se před chvílí taky odtrhla, „tvoje láska k němu musí být veliká, protože pokud by nebyla, neunesla bys mojí sílu, tak bojuj o něj. Máš mě na své straně a jsem ti vděčná, za to, že jsi mi otevřela svoje srdce. Jinak bych svou sestru nikdy neporazila. Děkuji ti. A pamatuj na pohádky. Prvá láska vždycky zvítězí nad tou falešnou. Vždycky. Tak neztrácej naději. Třeba tě má taky mnohem radši, než si myslíš,“ když větu dokončila, zmizela.
Hinata to chvíli rozdýchávala. Pak se ale sesunula na kolena, měla minimum čakry. Přesto se ještě silou vůle zvedla a došla k Sasukemu.
Vyšetřila ho, a potom, co zjistila, že mu nic není, odnesla ho k Narutovi. Tam ho položila nalevo od něj, z pod opasku vytáhla světlici a vystřelila. Když se světlice rozprskla, svalila na pravou stranu vedle spícího Naruta. Doufala, že je tu někdo najde. Těsně před tím, než jí vyprchala vůle, se stulila k Narutovi a pozastavila se ještě nad tím, že když spí, je ještě hezčí než obvykle. Potom upadla do polospánku na rozpáleném písku vedle toho, koho miluje a s pocitem, že konečně byla opravdu užitečná.

Snad to není jen sen, a jestli to je sen, tak už se nikdy nechci probudit. Miluju Tě, Naruto, opravdu tě miluju celým svým srdcem.

To byly její poslední myšlenky těsně před tím, než se odevzdala říši snů.

Ještě ten den, je našli ninjové z Písečné a dovlekli je do nemocnice, kde je ošetřili a rozmístili do pokojů. Protože byli ale všechny obsazené, museli být Sasuke, Hinata i Naruto v jednom pokoji. Jenže naší trojici to bylo jedno. Všichni spali pokojným spánkem a ticho tam rušilo jen Hinatino občasné: „Naruto-kun…“ a Narutovo brumlání typu: „Já chci rámen,“, „Sakuro-chan, to bylo zákeřné“ a „Sasuke, proč vypadáš jako holka?“
No, bůh ví, o čem byl ten sen. A náš černovlasí Uchiha? Ten spal klidně a usmíval se při tom jako nemluvně. Asi se mu po dlouhé době zdálo něco pěkného, co vy víte? XD No, tak to šlo tři dny a tři noci a čtvrtý den se konečně všichni probrali.

4.DEN V SUNĚ-BRZO RÁNO

„ÁÁÁAA, to byl ale hezký sen…“ řekl blonďák, který se probudil jako první a Kyuubi v něm, teď už také plný sil, jen souhlasně mručel.
„Jsem první vzhůru, no, uvidíme, kdo bude další.“
„Mimochodem, Kyuubi,“ pokračoval pak Naruto ve svém podvědomí, „nevíš, co se dělo, když jsem upadl do bezvědomí?“
„Nevím, byl jsem v bezvědomí taky,“ zalhal Kyuubi. Byl špatný lhář, věděl to, a taky věděl, že Naruto to poznal. Normálně by z něj doloval dál, co se dělo, ale tentokrát jen přikývl. Kyuubi o něj začínal mít strach. Když se Naruto chová takhle divně, je za tím něco důležitého.
„Naruto, co se děje. Něco s tebou je. Vyrůstám s tebou už dost dlouho na to, abych poznal, že se opravdu něco děje, tak neříkej, že ne.“
Naruto si povzdechl.
„Tak si to poznal, Kyuubi,“ usmál se mírně, „dobrá, řeknu ti to, ale nejdřív se mi zavázej neporušitelným slibem, že to nikomu neřekneš, a hlavně se to nedozví Hinata, jasné?!“
Kyuubi přikývl a na ocásku se mu objevil černý křížek. Pak se radši posadil a čekal, co mu řekne.
„Víš, přemýšlel jsem o tvých slovech a dnes se mi už nezdálo, že jsem na rande se Sakurou (devítiocasí si všiml, že jí neřekl Sakura - chan!)
ale, no,“ Naruto zčervenal, „že jsem no, měl rodinu s Hinatou a tak jsem si uvědomil, že jí miluju, jenže pak jsem si vzpomněl, že Tenten taky nesmí být s Nejim, a to nemá v sobě démona. Neber si to osobně Kyuubi, mám tě rád, jsi dobrej společník. Ale je tu ten problém, že když to Hinatě řeknu, budu jí dělat zbyteční naděje. Nechci jí ublížit, už jen proto, že jí miluju, ale zase jí ublížím, když jí budu lhát, že miluju Sakuru. Tím ublížím i sobě… Prostě je tu jen jedna možnost, a to, že se jí vzdám a budu k ní pořád takovej, jakej jsem byl doteď.“
„Ale Naruto, touha dotknout se jí, bude růst den ode dne, vydržíš to celý život? Vidím na tobě, jak moc jí miluješ. Nevydržíš to, věř mi, vím, o čem mluvím…“
Naruto se na něj překvapeně podíval: „Ty jsi byl zamilovanej?“ zeptal se Naruto a málem se samým překvapením zapomněl nadechnout.
„TO jsem řek?“ znervózněl démon, „já o ničem nevím, to se ti muselo zdát… ještě napůl spíš, Naruto.“
„Ne Kyuubi, nespím. Tak ven s tím, přísahám, že to nikde nepovím.“
„Tak dobře, ale nebudeš se mi smát,“ ujišťoval se démon.
„Jasně, že ne.“
„Byla to NIBI,“ vystřelil za sebe nakonec Kyuubi po dlouhé pauze.
„Cože? On je ona?“
„Jo, je. Miloval jsem jí stejně jako ty teď Hinatu, ale i naše láska byla zakázaná. Ona měla patřit bleskové a já zemi ohně. Dvoum budoucím nepřátelům. Nesměli jsme být spolu. Ale láska byla silnější než já, a no, neudržel jsem se a blesková se rozhodla, že nás od sebe oddělí navždy, a tak mojí milovanou Nibi zapečetili do pitomé uřvané růžovlásky, což je důvod, proč nemám rád Sakuru. V té době žil Madara a tvůj otec. Vymknul jsem se kontrole. Hrozně to bolelo a Madara mojí bolesti využil a vysál ze mě veškerou lásku. A tak jsem se proměnil jen v jeho stroj. A pak už víš, co se dělo, napadl jsem Konohu, zabil Minata a Kushinu a ty jsi do mě, i přesto všechno, co jsem ti udělal, vrátil lásku. Děkuji ti, Naruto, znovu, stále a vždy ti za to budu vděčný. A teď víš, jak to bylo. a k tomu našemu boji, to bylo ještě předtím, než jsme se do sebe zabouchli.“
„Aha,“ řekl smutně Naruto, „přesto, jsme si dost podobní!“
„Ano, jsme ale ….“
Dál to už nedopověděl, protože se probrala Hinata.
A Naruto musel nechat té nesmírně zajímavé rozmluvy v podvědomí.

„AÁÁÁ, to už je ráno? Kolikátého je?“ zeptala se. Naruto jen pokrčil rameny, ale někdo přece jen odpověděl: „Spali jste tři dny a tři noci vkuse. Už jsme se báli, že se neprobudíte.“ Oba z Konohy se otočili směrem ke dveřím.
„Ahoj Temari, Gaaro, Kankuro, rádi vás vidíme,“ řekl Naruto a stejně jako Hinata se ze široka usmál.
„My vás taky. Od nemocnice jsme dostali povolení, že ji můžete opustit. Sice bych byl rád, kdybyste zůstali, ale pátá si vás vysloveně žádá, takže se asi rozloučíme.“
„Ok,“ zasalutoval Naruto a Hinata přikývla.
„Tady máte vaše doplněné zbraně a ninja vybavení.“
Hinata se najednou z ničeho nic zeptala:
„A kde je Uchiha Sasuke?“
Naruto se na ní podíval stejně zajímavě jako sourozenci z Písečné.
„Napravil se. Otevřel oči,“ odpověděla Hinata na jejich pohledy.
„Jsem tady,“ ozvalo se z vedlejší postele, „už jsem si myslel, že jste na mě zapomněli,“ a zpod peřiny vykoukla Sasukeho rozcuchaná hlava.
Všichni se začali smát. Dokonce i Kazekagemu silně cukaly koutky. Sasuke se ale nesmál, vážně se podíval na Gaaru a řekl: „Promiň mi to Gaaro, nemyslel jsem jako já. Byl jsem ovládaný nějakou oro-xichtovskou pečetí. Je mi to líto.“
„Omluva se přijímá,“ promluvil Gaara, „a teď běžte, nebo mě Tsunade zabije,“ pronesl vážným hlasem Kazekage a všechny tím rozesmál.

Za dvě hodiny už všichni byli oblečení a připravení na cestu do Konohy. Naruto se schválně držel od Hinaty co nejdál a ona nevěděla, co si o tom myslet. Jedinný, kdo nepostřehl napjatou atmosféru, byl Sasuke, který se ptal všech třech na všechno možné ohledně Listové, Gaary, no, prostě všechno a Hinata s překvapením zjišťovala, jak moc si jsou s Narutem podobní.
Vždycky, když jí ale napadlo slovo Naruto nebo něco, co s ním souviselo, rozesmutnila se, pouze jden to však postřehl, nebo alespoň dával najevo, že to postřehl - Kyuubi, který se ukázal chápavější, než by si kdo mohl myslet a i asi chápavější, než byste do něj řekli. Často si však povídal se Sasukem na téma zbraně, strategie techniky a holky, takže se s Hinatou ani Narutem moc nestýkal. A to poslední téma měl Kyuubi obzvlášť rád, ale věděl to jen Naruto, který s ním prožíval jeho pocity.
No, tedy, abych byla přesnější, měl to rád, jen do té doby, než se začal ptát na Sakuru. To pak dělal, že neslyší, čímž vždy vyvolal vlnu smíchu, ale jen jeho jinchuuriky ho chápal a měl takové tušení, co se mu právě míhá hlavou.
Jak ubíhaly dny, Sasuke zjišťoval, že se toho spoustu změnilo. Naruto a Hinata si byli dál jako cizí a teď už dokonce i Uchihovi to připadalo divné, ale nic neříkal, jen občas probodl jednoho z nich pohledem, a dál se věnoval své práci. A Kyuubi se stal neoficiálním deníčkem pro oba zamilované. Asi bych ale měla vysvětlit, jak to, že i Hinatin. No, Naruta prostě jednoho dne napadlo, že jestliže Kyuubimu zrušil „klec“ měl by mít větší volnost a tak to prostě riskli a povedlo se. Kyuubi mohl z Naruta kdykoliv vypadnout, ale pokud to udělal, veškerá přebývající čakra zůstala v něm a démon se pak zmenšil na velikost Akamara, takže to vlastně byla malá mluvící devítiocasá liška. Samozřejmě si dokážete představit, jaký šok to musel být pro normální obyvatele vesnic.
Pro představu, je krásný sluneční den, ptáčci zpívají a najednou se vám uprostřed vesnice objeví tři ninjové, jedna, co má byakugan a červená se tak, že září jako maják, další všemi pronásledovaný zabiják s sharinganem Uchiha Sasuke, který se směje na celé kolo a z toho posledního, co vypadá jakž takž normálně, nejednou vyskočí malý Kyuubi a začne je peskovat a pak se smíchem obrátí na malou holčičku a poprosí, ano, ten vražedný démon POPROSÍ, jestli by je nemohla zavést k nějaké dobré restaurci, nejlépe někam, kde dávají rámen. No, neříkejte, že by to pro vás nebyl šok. A kdo stále tvrdí, že ne, tak ten lže, jako když tiskne.
Ale zpět k příběhu.
Oba samozřejmě zakázali Kyuubimu, aby to, co mu svěřili, tomu druhému říkal, a protože si Kyuubi myslel, že není daleko od nervového zhroucení, rozhodl se vzít jejich vztah do svých rukou… Ehm, paciček, samozřejmě XD… a vymyslel plán, jak ty dva dát dohromady.

Ale budu potřebovat pomoc…hm, Sasuke je ideální. Hlavně mu ale nesmím říct nic, co mi zakázali, jinak umřu
(myslím tím teď zavázání neporušitelným slibem, inspirace je v Herrym Potterovi 6. a vlastně to funguje úplně stejně. Pro ty, co to nečetli, vysvětlím na konci).
Ještě ten večer, když se Hinata vypařila pro dřevo a Naruto šel cvičit do lesa, se démon rozhodl, že lepší příležitost se mu nenaskytne. Chtěl přemluvit Sasukeho, aby mu pomohl.
Zrovna vymýšlel větu, kterou by to mohl formulovat, náhle ale promluvil černovlásek: „Ty, Kyuubi, Naruto Hinatu miluje, viď?“
Kyuubi bez mluvení ukázal na dva ocásky, na kterých se skvěly dva černé křížky.
Sasuke přikývl: „Trefa do černého. Víš co, tak mě napadá, co kdybychom je dali dohromady.“
„No, popravdě, jsem tě chtěl poprosit, jestli by si mi nechtěl pomoct.“
Sasuke se usmál s šíleným pohledem a Kyuubi mu pošeptal do ucha: „Uděláme to takhle…“

Následující den ráno měl Naruto velký problém, někam mu zmizela taštička s ninja vybavením. Ptal se už Kyuubiho, Sasukeho a ani jeden o ničem, nevěděl (překvapivé, že? XD) a tak mu nezbývalo nic jiného než se zeptat Hinaty.
Našel jí na křižovatce cest v blízém lesíku, jak nese koš s nějakými bylinkami. Naruto, bůh ví proč, začal být nervózní, když se k Hinatě blížil.
Ať už to mám za sebou, řekl si a promluvil na ní: „Hin, hm, neviděla jsi moje ninja vybavení?“ „Ne, Naruto-kun,“ odpověděla a podívala se někam za Naruta.
„Aha,“ řekl jen Naruto a došli mu slova. Najednou ale kolem Naruta proběhl udýchaný "zajíc" a za ním se hnal Kyuubi.
„POOOZÓOOR!“ křičel, ale Naruto už nestačil uhnout. Kyuubi do něj lehce ťuknul a on spadl na Hinatu.
„Hin, já…, já…,“ koktal a Hianta byla rudá jako pivoňka. Najednou se odkudsi vynořil Sasuke.
„Naruto, Hinato, kde jste…,“ zastavil se a pak dodal, „aha, no, tak já nebudu rušit,“ a vypařil se stejně rychle, jako se objevil.
„Počkej, není to…“ chtěl odpovědět Naruto, ale Sasuke už byl pryč.
„Není to tak, jak to vypadá,“ dokončil šeptem a otočil se k Hinatě.
„Hinato, já, no, není-“
Ona ho ale přerušila: „Jistě Naruto-ku, nic se nestalo.“
Potom rychle prošla kolem něj a on osaměl. Nebyl až tak nevšímavý, aby nepoznal, že je z toho Hinata smutná a bylo mu jí líto. Miloval jí, ale nesměl. Bolelo to.
Hinato, proč je to tak těžký, a proč mi to děláš ještě těžší…, říkal si v duchu a povzdechl si. Pak se otočil a vydal se směrem k táboru, kde právě Kyuubi se Sasukem vymýšleli další plán. Tedy alespoň do té doby než přišla Hinata, které se smutným obličejem prošla kolem nich a prohodila jen něco jako: „Jdu si lehnou, vzbuďte mě, až budu muset mít hlídku. Dobrou.“
Kyuubi i Uchiha si byly vědomi jejího bolestného výrazu, ale dál to neřešili. I je bolelo, že oni dva, když se konečně můžou dát dohromady, nesmí.
„Jsi si jistej, že je to dobrej nápad?“ ptal se Sasuke napůl sebe, napůl Kyuubiho.
„Vím, dost je to ničí, ale teď přestat nemůžeme. Nikdy nevíš, kdy umřeš, pokud si ninja, a tak je prostě musíme dát dohromady a otevřít jim oči, dřív, než bude pozdě. Život je prchlivý, musíme jim ukázat, že si mají vážit každé sekundy, kterou spolu můžou strávit, ne si je odepírat jen kvůli nějakým pravidlům… Pokud vím, tak Naruto na pravidla nikdy moc nebyl. Měl by si uvědomit, o co přichází a na chvíli zase následovat svoje city a emoce ne mozek. Přemýšlení ať nechá mě nebo Shikamarovi a jeho rodině…“
„Jasně, jasně devítko. Tak ale teď ty zapoj mozek. Jak to chceš udělat?“
„Z vlastních zkušeností vím, že vášeň občas zvítězí nad rozumem a u nich určitě vyhraje nad mozkem. Prostě tedy musíme vymyslet ještě kořennější plán. A já už mám nápad,“ odpověděl Kyuubi a podíval se na Sasukeho s ďábelským pohledem v očích. Pak se k němu mírně neklonil a pošeptal mu svůj plán.
Potom, co si Uchiha vše vyslechnul, se oba začali šíleně smát, ale vyjde jim to?

PS: Neporušitelný slib je "technika" založená na pravdě, ale můžete jí zavázat i lháře, prostě řeknete např.: "Přísahej, že se tohle nedozví ten a ten" a on musí přísahat. Jediný rozdíl je v tom, že techniku může zrušit ten, komu se daný/á zapřísáhl/a.