Něco jsem si uvědomil...

Sice běžela jen chvíli, ale ten strach s nadějí, který právě cítila, ji vysiloval, jako už dlouho nic. Pomocí byakuganu viděla, že se blíží k poslední zatáčce, že ji nepřítel nesleduje a hlavně, že on tu je. Už jen kousek, pomyslela si a prudce zatočila. Zpomalila. Postupně začala odpočítávat zamřížované cely. Měl být v šesté.

„Třetí, čtvrtá, pátá…“ Její nedočkavost ji donutila počítat nahlas.
„Šestá.“ Řekla a udělala poslední krok. Uviděla osobu sedící za silnými mřížemi, měl málo chakry, spal. S jejími rty si začal pohrávat slabý, radostný úsměv. Musela na něj zavolat
„Naruto!“ Nereagoval, neslyšel ji.

U vyhaslého ohniště leželo několik postav, většina spala. Většina až na tmavovlasou dívku. Byla zachumlaná ve spacáku jako všichni její přátele, ale na rozdíl od nich nezvládla usnout. Nešlo to ani po několika hodinách.
Špatné tušení, které cítila od chvíle, kdy část jejich skupiny odešla, neustávalo.

„No tak, Hinato, každou chvíli se vrátí,“ Povzbuzovala se v duchu.
„Naruto a ostatní to určitě zvládnou a zítra touhle dobou už budeme v Konoze.“ Usmála se a přetočila se na druhý bok, tak aby měla výhled na noční oblohu.

Rozespalá Hinata ucítila nedaleko pohyb. Skoro nedýchala.
„Že by se vrátili?“ Ptala se sama sebe.
Ne ještě je brzo, budou to nejdřív za pár hodin.
Někdo jí položil ruku na rameno. Tmavovláska s sebou překvapeně trhla a na osobu se otočila. Byla to Sakura.
„Taky nemůžeš spát?“ Usmála se.
„Hai,“ špitla Hinata.

„Nechceš se jít projít?“ Zívla Sakura, a jakmile její kamarádka souhlasně přikývla, pomohla jí na nohy.

Dívky pomalu směřovaly k okraji mýtiny, na které přebývali.
„Sakuro, já, no, mů-můžu se tě z-zeptat, víš Na-Naruto on,“ Sakura se na Hinatu podívala a Hinata zčervenala na tvářích.

„Co?“ Zeptala se po chvilce ticha, aby donutila kamarádku dokončit otázku.
Hinata už, ale nechtěla v otázce pokračovat a tak rychle vyhrkla.
„No, už to budou vlastně dva dny co Naruto, Neji a Sai odešli, že?“ Sakuru to trochu zmátlo, ale přikývla.

Když nedaleko před sebou zahlédly dívky dvě běžící postavy, zastavily. Hinata aktivovala byakugan a s úsměvem oznamovala.
„To jsou Sai, Neji a ale kde je Naruto?“ černovláska se zarazila a začala prohledávat okolí, nikdo krom nich tu však nebyl.
Jakmile Sai a Neji k dívkám doběhli, Sai řekl něco, co všechny šokovalo…

Skupinka ninjů seděla u hořícího ohně, všichni hleděly nevěřícně na Nejiho, který jim převyprávěl to, co už si Hinata a Sakura jednou vyslechly.
„Měl jsem s vámi poslat ještě někoho, tohle nám situaci pěkně zkomplikuje.“ Zívl nervózně Shikamaru.
„Kdyby se pan Nobu nesnažil zdrhnout, tak by se to nestalo.“ Řekl Neji a litoval, že kamarádovi nemohl pomoct.

„Sami jste říkali, že jakmile vás uviděl, spustil strašný poprask. Nesmíš se divit, že stráže začaly prohledávat jeho dům.“ Usmála se na něj povzbudivě Sakura.

„Musíme Naruta dostat ven co nejdřív, kdyby se to dověděli v Akatsuki, určitě by jim to nahrálo do karet.“ Zauvažoval Shikamaru.

„Když jsem mluvil s feudálním pánem a jeho rádci, zjistil jsem, že všechny zločince, kteří jsou obviněni ze špionáže, zavírají do věznice, která je asi 20 kilometrů na východ.“ Řekl Shikamaru a znovu si povzdechl.
„Takže půjdeme zachránit Naruta-kun?“ zeptala se potichu Hinata a Shikamaru jakožto velitel mise přikývl.

Po půl hodině byli všichni připravení vyrazit, nejdřív jim ale Shikamaru objasnil plán.
„Lee a Kiba půjdou do domu pana Nobu a najdou ten svitek, který měl přinést Naruto. Až ho budete mít, odnesete jej feudálnímu pánovi.“ Vyložil první část svého plánu Shikamaru a Kiba s Leem vyrazili.
Potom pokračoval.

„Tak jo. Až dorazíme k věznici tak se Shino se svými brouky pokusí Naruta někde najít, Hinata a Neji pak upřesní jeho polohu. Potom se Sai, Neji, Tenten a Shino dostanou na druhou stranu věznice a způsobí tam dostatečně velký poprask, aby se co možná největší počet hlídačů přesunul tam. My co zbudeme, se pokusíme dostat Naruta ven.“

Když se velitel mise ujistil, že všichni vědí, co mají dělat, skupina vyrazila. Po cestě nikdo nepromluvil. Všichni byli nervózní, ale věřili, že se jim podaří Naruta zachránit.

Na místě skupina počkala, až se hlídači přemístí na druhou stranu věznice, kde jen před malou chvílí začali útočit jejich přátelé.
„Shikamaru, zbyly tu dvě skupinky hlídačů. Ta větší je u vchodu a ta menší skupina je u dveří, které vedou k celám.“ Hlásil Neji.
„Dobře, jdeme všichni. Jak to bude možné, se Kiba s Akamarem, Sakura a Hinata dostanou dovnitř. Pak se Kiba a Sakura pokusí zabavit druhou skupinku hlídačů a Hinata, jelikož pomocí byakuganu Naruta najde nejrychleji, pro něj půjde.“ Reagoval na Nejiho zprávu Shika.

Skupina počkala ještě malou chvíli, pak Shikamaru rukou naznačil, že jdou. Ke skupince hlídačů přilétl kunai s výbušným lístkem.
„Hej!“ Zařval jeden, jakmile si kunaie všiml, ale bylo pozdě a ozvala se exploze.

Když se hlídačům podařilo vstát, začaly se na ně ze všech stran sypat kunaie a shurikeny.
„Zatracení ninjové, vypadněte!“ Řval jeden z nich, co mohl a tak si ani nevšiml Nejiho, který ho jednou správně mířenou ranou, poslal omráčeného k zemi.
Uběhlo pár minut a ninjové začínali získávat převahu, hlídači ale také nebyli pozadu a snažili se vstup do věznice bránit všemi silami.

Hinata se znova šikovně vyhnula kataně, která jí mířila na krk. Rychle se obrátila a na protivníka použila Juuken.
Pomalu se začala přibližovat ke vstupu, kde se sešla i se Sakurou, Kibou a Akamarem. „Jdeme,“ pošeptala Sakura a čtveřice vyrazila, jelikož jim přátelé kryli záda, nemuseli mít strach z nějakého překvapení.

Čtyřčlenná skupinka s Akamarem v čele se rychle hnala dlouhou chodbou. Akamaru se těsně zastavil před další zatáčkou a štěkl. Zbytek skupiny zastavil.
„Jasně, za rohem jsou ti hlídači, o kterých říkal Neji.“

Sakura si z pouzdra vytáhla několik shurikenú, vyběhla zpoza rohu a mrštila je po skupině nepřátel. Když se vzpamatovali z oděrek a škrábanců, které utržili, hnal se k nim Kiba a Akamaru s jejich gatsuugou. Tu mohl použít jen díky vysokému stropu.
Hinata se Sakurou nebyli pozadu, takže hned začaly rozdávat rány i ony. Netrvalo dlouho a Hinata se konečně dostala ke dveřím. Otevřela je, ale než je zavřela, podívala se, jestli to její přátelé zvládnou bez ní. Sakura to postřehla a tak se na kamarádku povzbudivě usmála.

„Běž, my to zvládneme!“
Hinata se vydala vstříc spletité síti chodeb, z kterých jedna končila v části, kde byl Naruto.
Sice běžela jen chvíli, ale ten strach s nadějí, který právě cítila, ji vysiloval, jako už dlouho nic. Pomocí byakuganu viděla, že se blíží k poslední zatáčce, že ji nepřítel nesleduje a hlavně, že on tu je. Už jen kousek, pomyslela si a prudce zatočila. Zpomalila. Postupně začala odpočítávat zamřížované cely. Měl být v šesté.

„Třetí, čtvrtá, pátá…“ Její nedočkavost ji donutila počítat nahlas.
„Šestá.“ řekla a udělala poslední krok. Uviděla osobu sedící za silnými mřížemi, měl málo chakry, spal. S jejími rty si začal pohrávat slabý, radostný úsměv. Musela na něj zavolat.
„Naruto!“ Nereagoval, neslyšel ji.

Nemělo cenu křičet, přece jen spal. Dívka si tedy začala prohlížet mříže. Na první pohled se zdály být masivní a velmi kvalitní, ale díky byakuganu si všimla, že v některých místech jsou duté a popraskané.
Když se jí podařilo do rukou nashromáždit potřebné množství chakry, do těchto míst udeřila. Po pár ranách se část mříží sesypala na zem, v podobě menších kovových válců.
Vběhla do cely, svoje ruce položila na ramena mladého ninji a opatrně s ním zacloumala.
„Naruto, probuď se.“ Zašeptala prosebně. On k ní po malé chviličce zdvihl zrak.
„Hinato? Kde…kde se tu bereš?“ Zeptal se překvapeně. Dívka mírně zčervenala a místo odpovědi mu věnovala rozpačitý úsměv.

Hinata znovu soustředila chakru do rukou a pak ji naráz pustila do pout, které Naruta svíraly. Pouta takový nápor nevydržela a praskla.
„Jdem, dostanu tě odsud!“ Řekla Hinata rozhodně a snažila se Narutovi pomoct vsát.
Podlamovaly se mu kolena, ale nakonec se mu s Hinatinou pomocí podařilo udržet rovnováhu. Pomalu se dostali skrz díru v mřížích ven, Hinata aktivovala byakugan a zkontrolovala okolí.
„Musíme si pospíšit, hlídačům to došlo a všichni se museli stáhnout až ke vchodu. Ale našla jsem kratší cestu ven. Jdeme.“ Řekla Hinata. Měla strach o své kamarády tam venku, ale věděla, co má dělat.

Vzpomněla si i na tu větu, kterou jí říkal Shikamaru „Hinato, až hlídačům dojde, že jdeme pro Naruta, stáhnou se k nám, abyste nemohli utéct. Takže až ho najdeš, najdi jinou cestu, my vám budeme krýt záda.“

„Hinato, děkuju,“ pošeptal Naruto,
„Nemluv, jsi vysílený, nechci, aby se ti něco stalo.“ Usmála se na něj Hin a trochu zrudla. Dvojice zrychlovala a tak se po chvíli dostaly k druhému východu, který našla.
Když se Hinata s Narutem dostali na okraj lesa, pomohla mu sednout si a obvázala mu nejhorší zranění. Pak mu zase pomáhal vstát, ale on jen mávl rukou, že to zvládne sám.

Naruto zvládl jít po svých a tak se vydali vstříc lesu. Po pár metrech, když už měli věznici z dohledu, je čekalo ne moc přívětivé překvapení. Uprostřed malého palouku stál jim už známý poskok pana Nobua – Yukio.
Naruto chytl Hinatu, stojící před ním za ruku a instinktivně ji zatáhl za sebe.

„Nečekal jsem že, se dostaneš ven, dřív než s panem Nobu zmizíme. Pěkně si nám překopal plán ty malej h..zle.“ řval Yukio naštvaně a přitom všude kolem sebe máchal katanou.

Naruto chtěl něco říct, ale místo toho se rozkašlal a z koutku se mu spustil tenký pramínek krve.
„Naruto-kun!“ vykřikla leknutá Hinata a pro změnu ona chytla Naruta pod ramenem.
„To je dobrý!“ Otočil se na ni Naruto a pokusil se o úsměv.
„Nezdržuj, popovídáte si až jinde.“ Řekl Yukio s úšklebem a podíval se k obloze.
„Tak pojď -ttebayo!“ Křikl Naruto a udělal k němu pár kroků. V Hinatě zatrnulo, ruce si stáhla k obličeji a párkrát se zhluboka nadechla.
„Ne, nenechám to zase na něm, tentokrát, tentokrát to zvládnu!“ Podpořila se v mysli. Narovnala se, přeběhla před Naruta. Pak se s aktivovaným byakuganem přímo podívala na Yukia.

„Já budu tvůj protivník!“ Řekla rozhodně.
„Tak ty se budeš schovávat za holku co, mladej,“ neodpustil si narážku Yukio.
„Asi ti nedochází, že za to že ho chráníš, ti hrozí, že skončíš v cele vedle něj!“ Podíval se na Hinatu.
„On nic špatného neudělal! Víme, že jsi to byl ty a Nobu!“ Okřikla ho Hinata.
„Tak on, že nic neudělal, dala bys za tuhle svou pravdu,“ přerušil a podivně se mu zajiskřilo v očích.

„Dala bys za to i svůj život?.“ Zeptal se.
Hinatu to zaskočilo, ale nerozmýšlela se, udělala další krok vpřed. Naruto to zpozadu sledoval a vůbec se mu to nelíbilo. Nechtěl, aby kvůli němu Hinata zase riskovala život. Zase- problesklo mu znovu hlavou.
Snažil se uklidnit, ale marně. Štvalo ho to čím dál více. Rozběhl se k ní a chytl ji za ramena. Ona to nečekala, trochu zavrávorala, ale ustála to.
„Hinato, neblázni zase, už se nechci znova dívat, jak kvůli mně riskuješ! Já to zvládnu, prosím!“ Hin na něj jen koukala s pootevřenou pusou, vždyť před chvílí stál pár metrů za ní a sotva se držel na nohou.
„Naruto-kun, já,“ pokusila se mu něco říct.

„Hinato, prosím, už znova nesnesu vidět, jak ti někdo ubližuje!“ Křikl po ní znova a teprv pak si pomalu začal uvědomovat, co to říká. Měl o ni strach, ale zároveň tu bylo ještě něco.
„Heh už jste skončili? Je tu celkem nuda.“ Zašklebil se Yuki. Naruto pustil Hinatu, a stoupl si zase před ni. Nebyl na tom moc dobře, ale trocha chakry se mu vrátila.
„Tajuu Kage Bunshin no Jutsu!“ křikl Naruto a kolem se objevilo několik klonů. Pak se proti Yukiovi všichni rozběhli. Kolem létaly kunaie, sem tam se tu proletěl výbušný lístek a nechyběl ani Yukiův oblíbený katon. Naruto to i přes svůj ne moc dobrý stav zvládal moc dobře.

Hinata se jim nechtěla do souboje plést, viděla, že Naruto získává převahu a tak neměla důvod. Navíc pořád musela přemýšlet, co jí před chvílí řekl, jak se na ni díval. Měla ho ráda, milovala ho a teď začínala mít pocit, že ani ona jemu není lhostejná. „Možná, jen možná.“ Pomyslela si.
Do přemýšlení byla zabraná tak moc, že ani nepostřehla, že na ni letí jeden z klonů. Když ho konečně zpozorovala, bylo pozdě, klon ji stáhl na zem a rozplynul se. Hinata byla mimo.

Když pak konečně přišla k sobě, už byla noc. Pomalu se vyhrabala ze stanu a u ohně si všimla sedící postavy, Naruta. Pomalu k němu přistoupila a s úsměvem se zeptala, jestli si může sednout.

„Jo. Jsem rád, že už si vzhůru.“ Usmál se.

„To mě těší, eh, kde jsou vlastně všichni?“ Zeptala se, když si uvědomila, že jsou sami. „No víš, já je ještě nehledal. Chtěl jsem si s tebou ještě promluvit.“ Řekl a k Hinatině velkému překvapení trochu zrudl.
Teprve teď si všimla, že ochrannou čelenku nemá na čele, ale pohrává si s ní v rukách. „Dobře.“ Šeptla.

„Hinato, já si konečně něco uvědomil.“ Udělal pauzu a Hinata celá červená se na něj podívala.
„Já tě miluju-ttebayo“