Tajemné

Šli jsme celý den a celou noc. On se mnou neprohodil ani půl slova a mě to už začínalo štvát a tak jsem začala já:
"Ehm… promiň za to, že jsem ti urvala hlavu."
"Di do ha…lu!!!"
"Hele to není fér!!! Proč jsi tak hnusný?!!! Vždyť jsem se ti omluvila, ne?!!! A navíc teď jsme spolu v týmu!!! Ať se ti to líbí nebo ne!!! Takže znova. Ahoj já jsem Anaru a pocházím ze skryté v Horách a omlouvám se za všechno!!!"
"Já se s tebou bavit nechci!!!! Ty sku…ná stvůro!!!"
"Tak já jsem sku…ná stvůra, jo? A ty seš namyšlenej egoistickej de...il!!!!"

„Dneska to musí klapnout, víš, že je stále poblíž,‘‘ řekla, než zavřela dveře. Naruto se jen slabě pousmál a vydal se stejnou cestou, jakou sem přišel. Ještě před školou na něj čekal Sasuke. Snažil se vypadat co nejnormálněji, i když hlavou mu mířilo tolik otázek. Naruto mu pro změnu žádnou pozornost nevěnoval, obešel ho a vplul do školy.

Anjel pána

Kancelář Hokage nevypadala zrovna uklizeně. Všude poházené papíry, ať už zmuchlané nebo jen pomuchlané, špačky tužek, skvrny od inkoustu, několik lahví a obalů od jídla. Stůl se pod hromadou dalších formulářů skoro ztrácel. A nad tím vším, jak nad rozlitým mlékem, seděla Tsunade. Už se jí zavíraly oči, ale papírů neubývalo. Litovala toho, že si kdy vzala dva dny „dovolené“. Teď aby pracovala dnem i nocí.

Když už bylo hotovo, zeptal se mě Deidara, co s tělem. Okamžik nato navrhl, že bychom jej měli vyhodit, což jsem rázně zamítla. „Nezkažené jídlo se přece nevyhazuje! To by bylo plýtvání...“
Po těch slovech výrazně zbledl. Sklonila jsem hlavu a spolkla smích.
„Ale... kam ho potom chceš dát? Vždyť takhle ti brzo shnije.“
„Zamysli se. Kam bych ho tak mohla dát, aby mi vydrželo na horší časy?“
Pozvedl obočí. Nechápal.
Pleskla jsem se do čela. „Přece lednice! Nebo aspoň mrazák...“

Déšť bubnuje do okna. Mladý muž sedí na své posteli, přemýšlí. Má se vzdát toho čeho si nejvíc váží?

Copak může? Byla by to pro něj ostuda? Či snad zklamání? Ale on svého bratra miluje. Udělal by přece pro něj cokoli.

Zvíře okamžitě zaregistrovalo jejich přítomnost, těšil se, až se zahryzne do své oběti. Vycítil, že je to ten chlapec, kterého potkal.
Počkal si, dokud nepocítí pocit bezpečí a pak na ně zaútočí a jednoho z nich zabije a splní tím svoji úlohu. Zabije posledního potomka prokletého klanu Uzumaki. Podvědomě vytušil, že Kushina do té rodiny nepatří, že je adoptovaná. Neměla krev Uzumaki…
Proto neměl důvod ji zabíjet.

„Půjdeme je najít,“ rozhodl Obito.
„Ale nerozdělíme se, že ne?“ Harumi nechtěla zůstat sama.

„Bože, co to je?!“ sletěl Neji z postele při zaslechnutí ohlušujícího drnčení budíku. S obtížemi se vyhrabal zpátky na postel a koukl na hodiny.
„Nani??? Pět ráno? To jsem nevstával ani na ranní tréninky s Gaiem senseiem a Leem a to je co říct!“ zafuněl vztekle a ještě naposled se zachumlal pod deku. Moc mu to ale nevydrželo, protože namísto budíku začal jeho spánek rušit zvonek u dveří.
„Nejsem tu!“ zařval přes dveře a když zvonění neustávalo, zakryl si uši polštářem.
Najednou ticho.

Nerada jezdím na procházky ven. Jsou tam zlá zvířata a hned vedle města je zlý černý les. Určitě jsou tam ošklivá stvoření. Bojím se jich! Ale tetě to asi moc nedocházelo. To mě na dospělácích štve! Vůbec nic nechápou. Teda až na Maminku a Tatínka, to si pište!

Okno, staré, dřevěné s oprýskaným nátěrem stále nenápadně sedělo na svém místě ve zdi domu. Jeho okap už byl zrezlý, čas na něm zanechal viditelné stopy. Za ušpiněnou okenní tabulí, v pokoji, kde stála jen jedna skříň a postel se každé volné odpoledne schovával černovlasý, pohledný mladík. Chlapec, obdivovaný celou vesnicí, sklízející pohledy nejkrásnějších dívek. Ale on se stále schovával ve svém tajném pokoji, v místnosti, ze které měl výhled na malý dvorek, zarostlý zelenou trávou s malou vyšlapanou cestičkou u prádelní šnůry.

,,Tak dobře,“ souhlasila Mizore.
,,Kazuki kde teď jsou?“ ptal se Fugaku.
,,Tak padesát metrů od nás,“ odpověděl Kazuki.
,,Dobře. Připravena Mizore?“
,,Jasně,“ souhlasila Mizore a vyrazili. Kazuki jim kryl záda.
Fugaku a Mizore aktivovali Sharingan a Kazuki hodil po Narutovi několik kunaiů. Naruto jim všem uhnul ale jamile pohlédl Mizore do očí byl svázán v genjutsu.
,,Sakra,” zaklel Naruto. Byl přivázán ke kůlu a k němu se přibližovali Fugaku s Mizore v rukách mněli katany.
,,Takže sensei dáte nám roloničky?” zeptal se Fugaku.

Píp...píp...píp...píp.........

Tříletá holčička se procházela se svými rodiči po parku...Všichni byli velice šťastni...
,,Mami koukni, to jsou nádherné květiny" řekla dívka se zařícíma očima ukazujíc někam stranou
,,To jsou, nepůjdeš nějaké natrhat?"
,,Můžu?"
,,Samozřejmě" usmála se žena na svou dceru
Dívka odběhla stranou a začala trhat rozkvetlé květiny rostoucí kousek od cesty...Za branami vesnice rostly krásné květiny, protože ve vesnici byli jen květiny, které se vypěstovaly...

před sedmnácti lety, kdesi v Zemi Ohně

„Mami, mami, co se děje?!“ křičela malá dívenka se zoufalstvím v hlase. Starší chlapec, který klečel vedle ní, jen strnule zíral na postavu, která se v záchvatech křečí svíjela po podlaze.
„Mami…“ Černovlasému chlapci se udělalo špatně. Tohle už jednou zažil.

[color=grey]
„Neboj se, maminka bude v pořádku.“ uklidňoval ho strýc.
„Ale vždyť mamince bylo tak zle!“ křičel rozrušeně.

Ovšem nezvratně do Seiyovy pomsty zasáhla jedna událost, která se nedala zrušit.
Jakmile nadešel den „D“ a hodina „H“, tak se Gaara nedostavil. Pouze jeho poslíček se vzkazem:

[i]Ushira Seiyo-san,
je mi velice líto, ale včera jsem obdržel urgentní dopis, kde stálo, že se musím zúčastnit chuuninských zkoušek v Konoze a poté vykonat povinné návštěvy u zbylých čtyř Kagů.

Zaklepala na dveře do Tsunadiny kanceláře a bez zeptání vešla. Oči jí přejely celou místnost, ale místnost byla tichá a nikdy tam nebyl. Váhavým krokem vyšla a posadila se na křeslo určené pro hosty. Čekala asi čtvrt hodiny a ak se jí oči zastavily na svitku s nápisem:
Sledovaní obyvatelé Konohy.
Zatajila dech, ale nedokázala od toho svitku odtrhnout oči.
„Tady jsou odpovědi na všechny mé otázky... Ale to nemůžu... No pravda... já musím....“ pomyslela si a přišla ke stolu. Vzala svitek do ruky a roztáhla ho.

Oba soupeři se vzájemně uklonili. Poté Kuran povolal svou Paví techniku a Bestii a okamžitě zaútočil na Aoshiho. Nehodlal ho nechat přiblížit, dobře si pamatoval, jak si bojový styl klanu Hyuuga poradil s Kaseiovou vylepšenou verzí této techniky. I když věděl, že přidáním podstaty chakry technika ztrácí na síle. A brutální surová síla bylo to, na co Kuran vsázel, když šel do boje. Už to vypadalo, že Bestie Aoshiho zasáhne, neměl kam uhnout, ale on zaujal postoj, který shinobi z Hvězdné ještě nikdy neviděl.

Kdo má v srdci strach?

„Znovu!“ křikla a chvíli na to se kolem ozvala ohlušující rána. Uhlové vlasy se jí zatřepotaly před temně černýma očima, které sevřela do malých škvírek až se jí mezi obočím udělala malá vráska. Pozorovala spoušť před sebou a neznatelně kývla hlavou.
„Ujde to, ale nestačí!“ otočila se na původce té rány. „Pokus se jí udat stejný směr jako předtím. Znovu!“

Plížila jsem se stíny. Ještě pár metrů a dosáhnu svého cíle, už je na dohled. Okno pokoje bylo pootevřené. Čeká mě. Vklouzla jsem neslyšně dovnitř a sledovala ji, jak klidně spí. Možná, že mě nečekala. Možná jen ráda spí s otevřeným oknem. Pošetilý zvyk. Přistoupila jsem k ní blíž a sledovala, jak pokojně oddechuje.

Daken se k ní už už vrhl, ale kopie Hametsu byla rychlejší. Poklekla k ní, objala ji kolem ramen a podepřela ji. Při tom se jí spustily slzy, obličej se zkřivil bolestí. Sklonila k druhé dívce hlavu. A zničehonic spolu začaly sdílet myšlenky.
Bolí to... Bolí to tak moc... Asi to nezvládnu...
Já vím, taky to cítím. Je to nesnesitelné... Ale my to uděláme. Kvůli nim, kvůli sobě...
Ano, kvůli nim... Proto jsem tě -
Stvořila...
Musíme... musíme to dokázat!

5. kapitola: Hokageho tým

Kushina se probrala a otevřela oči. Ten světle modrý strop jí nic neříkal, a tak se posadila.
Minato zaregistroval pohyb vedle sebe a otočil se na druhou stranu. Kushina si ho všimla a vykulila na něj svoje oči. I Minato se snažil upamatovat, co se stalo.
Navzájem na svých tvářích začali pozorovat postupující ruměnec. Potom se ale Kushina šibalsky pousmála a strčila do něho, až vypadl z postele a než se stačil rozpomenout, přivlastnila si deku a obrátila se na druhý bok.