Doma v listí: kapitola 21. - Drak

Oba soupeři se vzájemně uklonili. Poté Kuran povolal svou Paví techniku a Bestii a okamžitě zaútočil na Aoshiho. Nehodlal ho nechat přiblížit, dobře si pamatoval, jak si bojový styl klanu Hyuuga poradil s Kaseiovou vylepšenou verzí této techniky. I když věděl, že přidáním podstaty chakry technika ztrácí na síle. A brutální surová síla bylo to, na co Kuran vsázel, když šel do boje. Už to vypadalo, že Bestie Aoshiho zasáhne, neměl kam uhnout, ale on zaujal postoj, který shinobi z Hvězdné ještě nikdy neviděl.
„Kaiten,“ zamumlal Hyuuga a těsně před kontaktem s fialovou chakrou se roztočil. Bestie se odrazila a zavyla bolestí. Kuran se jen kousl do rtu. Tohle nečekal, bude muset změnit taktiku. Pomocí pár pečetí se Bestie přeměnila na křídla a ninja se přenesl doprostřed arény. Pro následující útok bude potřebovat dost místa.
Aoshi jej pozoroval a hned po přistání se k němu rozběhl, připraven kdykoli začít s útokem Hakke.
„Kujaku Myouhou: Nana Houki Boshi.“ (tajemná paví technika: sedm komet)
Křídla se proměnila v sedm fialových koulí vznášejících se kolem Kurana. Pohyby obou rukou uvedl komety do pohybu. Vrhly se na Aoshiho ze všech stran, ten jim jen tak tak stíhal uhýbat. Vypadalo to, že jej brzy zmůže únava, Kuran si jej svými kometami držel od těla a nenechal ho přiblížit se.
„Hakke: Rokujuu-yon Shou.“ (osm pečetí: šedesát čtyři úderů)
Hyuuga zaujal jednu ze svých oblíbených bojových pozic a zaútočil na létající hvězdy. Jenže jejich rychlost byla vyšší, než předpokládal, nedokázal se trefit ani jednou. Když se na chvilku vzdálily, aby mohly znovu zaútočit, zaujal trochu jiný postoj. Věděl, že když ještě chvíli vydrží, udržování komet Kurana vyčerpá natolik, že nebude moc obtížné projít jeho obranou.
„Hakke: Hyaku Nijuu-hachi Shou.“ (osm pečetí: sto dvacet osm úderů)
Aoshiho pohyby se změnily v rozmazané šmouhy a za necelou minutu nebylo po kometách ani památky. Kurana to překvapilo natolik, že se zapomněl bránit následujícímu útoku a skončil v bezvědomí několik metrů od téměř vyčerpaného Aoshiho.
„Vítězem je Hyuuga Aoshi ze Skryté Listové!“ oznámil Genma a Aoshi si teprve teď všiml nadšeného rámusu, který dělalo obecenstvo. Rozhlédl se kolem, zamával známým a odebral se za ostatními bojujícími. Kurana odnesli lékařští ninjové. Cestou na schodech míjel Touyu, ten měl nastoupit svůj souboj po něm.
„S tebou chci bojovat,“ řekl mu, aniž by zpomalil.
„To já s tebou taky,“ Touya se jen usmál.
Po chvíli minul i Inoteho, tomu popřál štěstí, ale odpovědi se mu nedostalo. Než se dostal na své místo, rozhodčí odstartoval další souboj. Inote tasil kunaie a okamžitě je hodil. Touya při předbojích dával pozor, takže něco takového čekal a hbitě uhnul. Nezasáhly jej ani Inoteho shurikeny, ty přišly na řadu hned po kunaích. Věděl, že dříve nebo později jeho soupeř zaútočí zblízka a že brutální násilí mu nedělá problémy. Rychle poskládal pár pečetí.
„Raiton no Shuriken!“ (bleskové shurikeny)
V rukou se mu zhmotnily jiskřičkami sršící modré shurikeny. Se svou chakrou jich takto dokázal vrhnout pět, než bude muset pečetě obnovit. Inote se dokázal vyhnout čtyřem, poslední jej zasáhl do levého ramene. Diváci, kteří čekali krev, se nedočkali, díky elektrické energii měla rána charakter spáleniny.
„To pálí jak sv*ně, ty ho*ado!“ Inote zaklel a rozhodl se pro boj zblízka. Touya zaujal bojový postoj a nechal svou chakru shromáždit se v rukou. Zaútočili oba současně. Vyměnili si několik úderů, kdy se Oblačný snažil protivníka znehybnit elektrickým šokem a Listový zasadit jakoukoli sečnou či bodnou ránu. A sprostě u toho nadával. Nakonec se Inotemu povedlo Touyu škrábnout kunaiem do boku a s úšklebkem odskočil od svého soupeře.
„Máš dost?“
„Pche, ani náhodou, právě jsi skončil!“ Inote se zasmál a v jeho očích bylo vidět vzrůstající šílenství. Olízl krev z kunaie a pak se jím několikrát škrábnul na pravé předloktí. Jen Touya mohl vidět, že rány tvoří jakýsi znak, ale přes cáry košile nedokázal rozeznat jaký. Diváci přestali povzbuzovat a začali se zmateně ptát jeden druhého. Nikdo nechápal, co se dole děje, ale všichni cítili šílenství a nebezpečí. Jen jedna osoba v kápi se spokojeně usmála nad vývojem situace.
Touya vyrazil ke zdánlivě bezhlavému útoku. To, co se s jeho soupeřem dělo, se mu ani trochu nelíbilo. Ani na chvilku nezapochyboval, že když to takhle nechá, dopadne to hodně špatně, a to hlavně pro něj. Soustředil svou bleskovou chakru do jediného úderu. Inote se nebránil, takže jej zasáhl plnou silou do horní části hrudníku, kousek nad srdce, zabít ho nesměl a ani nechtěl. Ale jak udeřil, měl pocit, jako by se blesky, které poslal do Inoteho těla, vracejí zpátky, agresivní, hladové a útočící. Dostal plný zásah svou vlastní technikou a odlétl pár metrů zpátky, kde ztěžka dopadl na zem. Vstal a zkoumavě se na Inoteho zadíval. Ten tam stál s pološíleným výrazem ve tváři a nevypadal, že by se hodlal pohnout. Touya rychle zkontroloval tok svojí chakry. Díky jeho kekkei genkai se ještě nikdy nestalo, že by mu jeho blesky ublížily. Zakládal na tom většinu svých útoků a teď nevěděl, jak dál. Z ničeho nic se Inote otočil jeho směrem a neuvěřitelnou rychlostí zaútočil. Touya jen zvládl základní chvaty, aby ho Inote neprobodl. Z takovéto blízkosti už dokázal rozeznat znak vyrytý do Inoteho předloktí. Během vteřiny mu došlo, co se děje a že má jedinou možnost, jak vůbec přežít tento souboj. Chytil svého protivníka za ruku v místě symbolu a veškerou chakru zkoncentroval do jediného útoku - spálení jeho kůže. Tyhle prokletí fungovaly jen ve spojení se symbolem. Když nebude ten, má šanci i vyhrát.
Iwahi a Saya div nepřepadly přes zábradlí, jak se snažily zahlédnout, co se děje. Jenže přes oblak prachu a jiskření elektřiny skoro nic neviděly. Ani se Sharinganem. Když chaos v aréně ustal, naskytl se jim pohled na výsledek souboje. Inote ležel na zemi v bezvědomí, Touya stál nad ním a těžce oddychoval. Přiběhl k nim Genma a lékařští ninjové. Ti potvrdili, že Inote přežil a rozhodčí vyhlásil jako vítěze Raizan Touyu ze Skryté Oblačné.
„Hej,“ zavolal na Sayu Kantsu. „Pojď do arény, jestli to nechceš vzdát,“ ušklíbl se a vyrazil napřed.
„Dej si na něj pozor, je nebezpečnej,“ varovala ji Iwahi šeptem.
„Já vim, ale kov vede, ne?“ usmála se Saya trochu nervózně a tak, aby to viděla jen ona a Iwahi, zvedla ruku a nechala proběhnout výboj mezi prsty.
„Hodně štěstí,“ popřála jí Iwahi.
V aréně se Saya a Kantsu postavili proti sobě, uklonili se a rozhodčí odstartoval souboj. Obecenstvo se ztišilo, těšili se na souboj údajně nejsilnějšího genina ze Skryté Kamenné a dcery Morino Ibikiho. Saya okamžitě zaútočila vrženými shurikeny, ale Kantsu se jim bez potíží vyhnul. Pak si vyvolal vlastní kunaie a shurikeny, které se zhmotňovaly před jeho dlaněmi a samy vyrazily směrem k Saye. Ta většinu odrazila, nebo se jim vyhnula, ale několik lehčích zásahů dostala. To už si Kantsu vyvolal kovový oštěp. Saya se ještě pořádně nevzpamatovala z útoku, ale nehodlala propásnout tuto šanci. Okamžitě zformovala pečetě a poslala dvojitou bleskovou spirálu na svého soupeře, doufala, že to jeho oštěp poslouží jako hromosvod. Jenže shinobi to tak trochu očekával a ve zlomku vteřiny po ní oštěp vrhnul. Pokusila se uhnout, ale zasáhl ji do ruky a přišpendlil ke stromu stojícímu přibližně metr za ní.
„Bolí to?“ ušklíbl se Kantsu a nechal oštěp zmizet. Z její ruky se vyvalilo velké množství krve, Saya si musela ránu zacpat druhou rukou, aby nevykrvácela. Neodpovídala mu, věděla, že to je zbytečné. Místo toho se pokoušela si ránu seškvařit bleskem, aby mohla používat alespoň jednu ruku.
Ovšem Kantsu na nic nečekal, znovu si vyvolal zbraň, tentokrát katanu, a zaútočil. Saya stíhala jen taktak uskakovat, když ji poprvé zasáhl, zjistila, že to není obyčejná katana, ale má obrácené ostří. Nesekl ji tedy, místo toho to šíleně bolelo, vypadalo to na přelomenou kost. Kunoichi zatnula zuby, chytila čepel a vyslala po ní nejsilnější výboj, jakého byla schopná. Jenže ve chvíli, kdy už to vypadalo, že její taktika začne fungovat, Kantsu zbraň odvolal a vyvolal si pár shurikenů, které okamžitě po Saye vrhl. Jak se pokoušela jim vyhnout, přiskočil k ní a několikrát ji udeřil holýma rukama. V bezvědomí klesla k zemi.
Když ji lékařští ninjové odnášeli, Genma prohlásil za vítěze Kantsua a vyhlásil další zápas, toho dne poslední - Uchiha Iwahi z Kamenné a Nouto Ishi ze Zvučné.
Iwahi z toho duelu neměla moc dobrý pocit, který byl navíc umocněn Sayinou prohrou. Nehodlala se ale vzdát, to by se pak nemohla na sebe ani podívat, přeci jen měla hrdost klanu Uchiha. Uklonila se soupeři, a když rozhodčí odstartoval souboj, okamžitě poskládala pečetě a zaútočila pomocí dotonu. Ishi se části jejího útoku vyhnul, část rozložil pomocí zvuku. Teď byl na řadě on. Poskládal pečetě, pískl a Iwahi najednou neslyšela nic kromě děsivého hučení.
Musim to ukončit rychle, pomyslela si. Jenže jak? Ten kravál mi blokuje moje soustředění... Chce to nějaký jednodušší jutsu, co to zruší, jenže jaký? Aha, už vim!
S námahou poskládala pár pečetí, zdvihla ruce nad hlavu a vykřikla: „Katon: Natsu Hanabi!“ (živel oheň: letní ohňostroj)
Z jejích dlaní vylétlo několik světýlek a ty postupně vybuchly a vytvořily pěknou podívanou. Zvuk z jejich výbuchů zrušil Ishiho techniku a Iwahi mohla dál bojovat. Ninja ze Zvučné byl opravdu překvapen. Nestávalo se často, že by někdo dokázal tohle zrušit. Uchiha na nic nečekala a poskládala další pečetě.
„Katon: Karyuu no Houkou!“ (živel oheň: řev ohnivého draka)
Kužel ohně spojený s křikem zasáhl Ishiho plnou silou. Když Iwahi vyčerpaně klesla na kolena, všimla si, že Ishi leží v bezvědomí kousek od ní. Měl popáleniny, ale podle toku chakry poznala, že je naživu. Přiběhli lékařští ninjové.
„Vítězem je Uchiha Iwahi,“ vyhlásil Genma výsledek. „Další boje budou pokračovat zítra.“