Dám ti své světlo
Déšť bubnuje do okna. Mladý muž sedí na své posteli, přemýšlí. Má se vzdát toho čeho si nejvíc váží?
proto nech všeho.
Utíkej celý den a noc,
a udělej to pro něho.
Copak může? Byla by to pro něj ostuda? Či snad zklamání? Ale on svého bratra miluje. Udělal by přece pro něj cokoli.
on tě potřebuje, bratra jediného.
Spěchej, utíkej, končí noc,
rychle, dostůj úkolu svého. .
Zvedne své těžké tělo, které ho neposlouchá. Výjde ven na ulici, jeho srdce ho vede vpřed.
veděl jsi to, je to dáno.
Pojď, spechej, čas nám letí,
tak to bylo, Sasuke, psáno.
Dojde na místo setkání. Bratr na něj čeká. Líný pohled, srdce z kamene. Slzy, přes než nevidí. Je snad uzavřen v jeho iluzi?
ty budeš má budoucnost!
Dnes bratře, tuto místost znesvětíme,
a pamatuj,je to skutečnst!
Přijde blíž, pro lásku jeho, pro lásku Boží. Pro bratra má přijít o vše? Má se ptát či odporovat?
pak budeš vidět co já vidím.
Uvidíme spolu do budoucnosti,
Budeme šťastní, oba, to vím.
Nad dvěma bratry stahuje se nebe, poslední nádech a pak? Tma. Slyší jen bratrův oddech.
tápej v temnotě!
Bolet to bude chviličku,
ve tvé samotě!
Bratrova lež ho srazila na kolena. Nemůže plakat, vždyť nemá oči. Kdyby jen ho neměl rád. Mohl přece vidět. Ale tak to bývá...
Prokletí bratrů Uchihů.
Vím, že je tohlo hloupý ale jen tak mě to napadlo a prostě sem to sem musela dát 
Nápad při téhle písni:
http://www.youtube.com/watch?v=zvMy23bQNlk
Děkuji..vím, že je to narychlo.Ale v tu chvíli jsem to měla v hlavě a kdybych to nenapsala rovnou asi bych zapomněla jak jsem to chtěla,ale podle komentářů vím co zlepšit či změnit
Ups... Jako bych si spálila prsty. Možná bych si to měla přečíst někdy později, protože teď jsem přečetla jednu velmi dobrou báseň, která ale i tak měla chybky a teď tu koukám na tohle. Ty verše jsou tak trochu jako rána pěstí do oka. Používáš přerývaný rým (a,b,a,b) a někdy ty koncovky... Navíc tam máš hodně přesahů. Samosebou báseň není položená jenom na formě, ale taky na myšlence. Ovšem tady je myšlenka tak profláknutá, že se na ní nedá skoro stavět. Nejlepší byli asi ty řádky mezi verši.
)
(Jinak sem tam ti ujely řádky mezi odstavci
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...
POcity? Trochu... smíšené
Přesně tohle mi bodlo na mou trochu depresivní náladičku.
Líbí se mi text, i když je trochu krátký, alespoň tedy ten mezi slokami "básně?" Pro příště bych to trochu rpodloužila, i když to mluví za vše
Už to tak bude?
Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků 
Return?