Týden jednoho Evendžra V.

Den pátý

Když se Sasuke probudil, byla hluboká noc. Nebo brzké ráno? Netušil. Jediné, co s jistotou věděl bylo, že ho hlava bolí jako střep a na něm jsou nějaká - ať mrtvá či živá - těla. Kde může být tušil jen podle temných stínů kolem sebe. Aha, došlo mu, když si málem vypíchl oko o nebezpečně povědomý roh stolu. Je u sebe doma. Protože nepřišel na inteligentnější způsob, jak ze sebe setřást tu otravnou zátěž, houkl:
„Hej, vstávejte!“
V tu chvíli pocítil, že mu snad křupnula lebka, hromada na něm se svalila, Evendžr se praštil čelem o podlahu a hned vzápětí se rozsvítilo. Jeden z nepříjemných způsobů probuzení.
Naruto se rozbrečel.
Hinata, zřejmě ještě lehce přiopilá, blábolila něco o „tupým Uchihovi a záletný mámě“.
Skrytý Zvrhlík brečel.
Sasuke usnul.

„Takhle to dál nejde! Já z toho zešílím! To není možný! Ať už se Sakura vrátí, ani si nemusí brát na starost můj tým, hlavně ať už je zpátky!“ kvílel Ebisu a z nosu mu tekla nudle, kterou se pokoušel bezvýsledně utřít do Sasukeho košile. Ten se vzápětí opět probudil.
„Ebisu, sakra, moje hlava, nekřič, nebo mi vybuchne a vy budete muset utírat můj mozek, který bude stékat všude po stěnách...“
„Čili nebude co utírat...“
„Cos to řek...?!“
„...“
„Měli bychom se ****** dát trochu ***** do pořádku,“ utrousila Hinata.
„Pravda,“ děl Ebisu.
„Blbost,“ sykl Sasuke.
„Panebože,“ kníkl Naruto.
„Ty buď zticha,“ utřela ho Hin a zvedla se, sice trochu vrávoravě, ale přece, z podlahy.
Došla ke dveřím a v pokusu o vpuštění trošky čerstvého vzduchu je otevřela. Dovnitř spadlo nehybné tělo Tsunade.
„Ona je mrtvá!“ vřískl hystericky Sasuke.
„Zabil jsi Hokage, co budeš dělat?!“ šílel vedle něj Ebisu.
„Spí,“ podotknula klidně jediná dívka v místnosti. Nastalo divné ticho.
„Co uděláme?!“ zeptali se naráz oba dospělí.
„Teď jsem vám dobrá... no, tati, přichystej další bonbóny, tohle bude drahý.“
„Holčičko moje... teď jsem si uvědomil... ty už nešišláš!“
„To se spraví. Sama nevim, jak se to stalo. Možná se díky tvé neskutečné zabedněnosti můj vývoj za tenhle týden urychlil.“
„Takže teď jsi někdy v pubertě, co?“ mrkl laškovně Skrytý Zvrhlík.
„Drž klapačku, nechceš-li o ni přijít.“
„Mám pravdu. Puberťačka jak poleno,“ pokýval hlavou Ebisu.
„A teď bychom ji měli probudit,“ ozval se Sasuke zúčastněně.
„Konečně z tebe vypadlo něco rozumnýho, tati. Ale nebudila bych ji tady, nebo z nás všech bude sekaná. Hlavně když si všimne, že na sobě má jen ručník.“
„Toho se musí využít!“ žbleptl Ebisu.
„Radši tu myšlenku ani nerozvíjej, erobaka,“ usykla varovně Hinča a praštila ho po hlavě. Celá maminka.
„Odnesla bych jí do její kanceláře a postavila vedle ní vyprázdněné lahve od saké. Poto-“
„Pozdě,“ zavrčel nějaký nový, rozespalý hlas. Všichni se šokovaně otočili na Godaime Hokage.
„T-Tsunade-sama! Jaká... čest, že jste se probudila v našem domě! Vít-“
„Uchiha. Ebisu. Děti. Asi vás budu muset zabít,“ duněl Tsunadin bas a rozechvíval sádrokartonové stěny.
„Panebože,“ šeptl opět Naruto. Nějak se mu tenčila slovní zásoba. Vzápětí ho popadla starší sestra.
„Zdrhejte! Honem, nebo fakt umřem hodně nehezkou smrtí!“ ječela účastně Hinata.
Všichni vyběhli ven a opět utíkali „jako o život“. Tsunade za nimi. Sakura je šílená, že ho tu takhle nechala, myslel si Sasuke, když prchal. A přijde ji to draho...