Počítač v Konoze 002

Ohnivá Země, Konoha. Dříve klidné, ničím (až na pár pokusů o její zničení) nerušené místo. Den se přehoupl do druhé půlky a ta otravná žlutá koule pomalu padala níž a níž. V tuto dobu by se dalo čekat, že ulice budou pěkně rušné, ale bylo tomu naopak. Po ulicích totiž nikdo neběhal ani nechodil. On tam totiž vlastně nikdo nebyl. Kdo mohl, seděl zalezlý pěkně doma a zkoumal nový, úžasný zázrak. Počítač.
Tsunade otráveně seděla na schodech u budovy Hokage. Kolem ní se kupily flašky od saké, některé ještě plné, jiné již vyprázdněné. Blonďatá hime teatrálně hleděla na svou vesnici.
Tss, prej technickej zázrak, pomyslela si. To tak! Nebo mám příliš vysoké požadavky?
Proud myšlenek jí přerušily blížící se kroky. Vzhlédla.
„Čau, Ibiki!“ zahalekala otevřeně, ale na konci se jí zlomil hlas.
„Ó, Tsunade-sama, vás bych tady... eeh... nečekal! Jak se vám líbí váš nový technický zázrak?“ pronesl se širokým úsměvem.
„Ibiki, Ibiki, cos mi to udělal...,“ fňukla Tsunade, přičemž se málem udusila svým oblíbeným alkoholem.
„Co se stalo?“
Hokage se na něj zkoumavě podívala. Oblíbený mučitel... nebo mučedník? - teď nevěděla - se jí jevil lehce rozmazaně. Na co se jí to ksakru ptá? Mlhavě jí z paměti vystoupilo několik obrázků. Lepenková krabice... úžasný design nového Windows Vista... jednička a za ní - nebo před ní...? - samé nuly... a okno oznamující neschopnost té pitomé stránky zobrazit výsledky Tsunadina úporného snažení. A pak výsledek jejího řádění...
„Počítač prohrál,“ povzdechla si.
„A kde je teď, Hokage-sama? Možná bych ho ještě mohl-“
„O tom bych teda pochybovala,“ zašklebila se.
„Jen pro jistotu...,“ spíš zašeptal Ibiki a mající neblahou předtuchu se kolem sebe nervózně rozhlížel. Godaime Hokage se k němu důvěrně naklonila.
„Hledej, šmudlo,“ doporučila mu a usnula ničím nerušeným spánkem. A zdálo se jí o tom casinu v dalekém Las Vegas...
---------------------------
Ve skrýši Pána Hadibuzny bylo nepřirozené ticho. Chrápající Oro se čelem opíral o stůl a slintal na návod k sestavení. Kabuto byl někde pod pracovní deskou a taktéž pochrupával.
Sasukeho už to přestalo bavit. Nehodlá tu celý den sedět jako hlupák! Když už je u toho... co tam ti dva tupci vlastně dělají?
Bleskově se přesunul do místnosti, kde byli oba spáči.
„Panebože...,“ ujelo mu, když vstupoval. Tohle byla jedna z mála věcí, které nečekal.
„Panebože, panebože, sakra, *******...!“ šeptal znechuceně, když tahal návod zpod Orovy umaštěné hlavy a následně otíral od slin do své čistě bílé, v Persilu prané rozhalenky.
Rychle text přelétl svýma prudce inteligentníma, černýma očima a po zjištění, že ten pitomý návod je psaný anglicky, pustil se do sestavování počítače.
Za necelých dvacet minut byl hotov a přesně v tu chvíli se úplnou náhodou vzbudil Orochimaru.
„Co tu děláš, Sasuke-kun?“
„Něco, co ty neumíš...“
„A to je co?“ zeptal se hádek dotčeně.
„Zácházení s technikou. Sice netuším, jak se ti povedlo narvat cédéčko do USB portu, ale každopádně už je to v pořádku. Už je tu i internet.“
„Ach, ty jsi tááák chytrý, Sasuke-kůůůn!“ Připlazil se k němu Oro.
„Opovaž se mě jen dotknout, ty oplzlej pedofile! A dívej se, jak funguje, ať s tím neprovedeš žádnou další kravinu,“ usykl varovně Sasuke.
Had pohlédl na monitor.
„Www.najemni-vrazi.com? Já myslel, že chceš Itachiho zabít sám-“
„To taky není kvůli němu...“
„A kvůli komu? Ježišmarjá, snad ne já?!“ vypískl Oro.
„Ty až později,“ uklidnil ho Sasuke.
„Tak kdo?“
„Naruto Uzumaki.“
„Chudák malej, co ti proved?“
„Příliš narušuje moji diskrétní zónu.“
„Jo, tak to chápu.“
„Zrovna teď děláš něco podobnýho...“
Oro nasucho polkl.
-----------------------------
Sakura a Ino, po odchodu Sasukeho z Konohy opět kamarádky, horlivě diskutovaly nad několika obrázky.
„Páni, tenhle je ale sexy,“ zachichotala se Ino.
„Jmenuje se Kimimaro,“ řekla Sakura a zkoumala toho chudáka pohledem.
„Nezkusíme ho kontaktovat?“zachrochtala blondýna.
„To asi těžko,“ povzdechla si Sakura.
„Ten už to má nějakou dobu za sebou.“
„Aha,“ fňukla zklamaně Ino.
Náhle najela růžovovláska na obrázek, který nečekala ani jedna z nich.
„No Sakuro, co to tam se Sasukem... ne! To bych do tebe teda neřekla! Kde ho schováváš?!“
„Nemám tušení,“ odpověděla Sakura a spustila se jí krev z nosu.
Kunoichi nemohly vědět, že se dostaly na jedno úžasné místo - na Konohu.cz, do sekce FanArtů.
A tím teprve začínala řada menších či větších skandálů, které se v Konohagakure no Sato měly zanedlouho udát...