Typ

„Začněte!“ Vyrazím a první ránu uštědřím Aneko do boku. Zapotácí se, ale oplatí mi ránu. To mě trochu překvapí, ale ne na tolik, abych se nevyhnula její příští ráně, která měla být do hlavy. Otočkou se dostanu za ní a kopek nohy ji zasáhnu zezadu do hlavy. Vyjekne a chytne se za temeno. Toho využiju a skočím na ní tak, že ji svalím na zem. To se bouchla o hlavy ještě víc. Stočí se do klubíčka a nechce se pohnout. Vstanu a tázavě se podívám na Mariseho. Má neutrální výraz. Najednou mě někdo kousne do nohy. Vykřiknu a podívám se dolů.

„Tak jo, konec té ubrečené Ren. Mám hlad, nevíte, kde najdu jídlo?“ Zeptala jsem se a vstala. Rychle jsem si utřela slzy.
„V jeskyni je jídlo, ale tam asi nechceš, co?“ Nabídla mi Konan.
„To rozhodně ne!“ Vyhrkla jsem. Rozhlédla jsem se kolem sebe.
„Možná je nějaké ovoce v lese.“ Řekl Itachi.

“Č-Čo?” Zatvárila sa Hana nechápavo a so zloženými rukami v bok od Kibu čakala vysvetlenie.
“Som Hoshi Takara!” Skríkla Hoshi a lakťom mu šťuchala do rebier. Kiba hodil na Hanu zdrvený pohľad čakajúc záchranu, no tá neprišla.
“Aha.. Tak to bude ešte sranda. Nech sa jej tu páči.” Usmiala sa naňho škodoradostne a s rukou položenou na jeho ramene prešla pomedzi nich smerom dole.
“Hej, Hana!” Skríkol na ňu včas, keď mu už skoro zmizla z dohľadu.
Tá sa vrátila o pár schodov vyššie a spýtavo sa naňho dívala.

„Pripravená?“ spýtala sa jej Mira, keď na druhé ráno postávala v strede izby a vedela, že je bledá ako stena. Strnulo prikývla, i keď sa pripravená necítila. Daisuke jej povedal, že nemusia odísť hneď na druhé ráno. Že jej ešte dá čas, aby sa neuponáhľala. Lenže ona to už nechcela odkladať. Vedela, že keby tak urobila, tak by si to celé rozmyslela a nikde neodišla. Mira s tým nemala problém. Neklamala jej. Mira Tory nikdy neklamala. Aj keby sa jej to celé nepáčilo, povedala by to. Nenechala by Tory odísť v klamstve s Daisukem.
Daisuke...

Charaktery zde uvedené a použité NEjsou moje!

Kapitola první: Kde to všechno začalo

Mladičká rudovlasá dívenka se dnes prvně po dlouhé době vrátila domů s úsměvem. Ne takovým, který křičel: „Zase jsem to tomu otravnému klukovi dala sežrat!“

Či obdobným, který do světa hlásal: „Konečně jsem doma!“

Ani tím tak běžným, říkajícím zvědavému pozorovateli: „Dnes to v akademii stálo za houby, alespoň že se tam zítra nemusím vracet. Začal víkend, tomu věř!“

Smrť. Nadobudnutie stavu nezlúčitelného so životom. Už keď sa vracala z Konohy do svojho rodiska, vedela, že smrť je blízko. V podstate ju to tešilo, už nechcela byť na tomto svete sama.
Všetkých čo milovala stratila a už nedokázala sama pomôcť tomuto krutému svetu nájsť mier.
Mier- tak dlho ho hľadali, ale aj tak neuspeli. Kedysi si svoju smrť predstavovala. V predstave zomierala na starobu a bola obklopená svojimi deťmi, vnúčatami a priateľmi.
Ach, aká bola len naivná. Jej predstava sa vôbec nepodobala na situáciu, v ktorej sa teraz nachádzala.

"Škoda, že jsem si taky jedno nevzal," zasmál se Tenzo.
"To je moje oko a nikdo jiný ho mít nebude, jasný?" odsekla jsem. "Mělo vás to taky napadnout, taichou."
"Fajn, už mlčím."
V Konoze jsme dostali slušný honorář za misi. Když jsem přišla domů, čekalo mě překvapení. U našeho stolu seděl Shikamaru s Temari a po bytě běhal Nežádoucí č.2. (Jednička býval kdysi Asuma.) Jejich syn.
"Ahoj Natsuki! Ty jsi v ANBU?" zeptal se překvapeně. Temari ho praštila.
"Teď ti to Nanami říkala, ty ignorante!"

[center]Mesiac zahalili mraky,
do pošvy na chrbte
zasunul sa meč.

Ticho se sápalo všude kolem.
Rty se mi sevřely k sobě žalem.
Z pohledu na tebe se zrak ztratil.
Prázdno mám a nic nepoznávám.
Možná jsem se ukvapil.

Hledím před sebe na tvé tělo.
Srdce teď puklo a zabolelo.
Ústa mám jen otevřená.
Na slova už nejsi připravená.

Spadl jsem těžce do kolen,
tvůj život byl náhle prolomen.
Řev a krev.
Řev a krev.
Dost! Proč ležíš a nehýbáš se,
nikdy tak lehce nevzdáváš se.
V nitru sebe umírám,
dusím se, nevnímám.

Ruce od krve, však ledové,
patříc k tělu mé nebohé.
Bude to hra jsi říkala,

Ku každej časti budem pridávať pesníčky, tak ak chcete vypočujte si
Prvá bude moja srdcovka: Carolina Liar - Show Me What I'm Looking For

’Bože, to je trapas. Ja, slávny Sasuke Uchiha, tu ležím ako húsenica a trávim posledné minúty, možno sekundy, pozeraním na ksicht, nejakému škaredému chlapovi. To mám za to, že som sa pustil do obrovskej prevahy. Zabil som všetkých a posledný ma ide dostať? Vážne trapas. ’
„Vieš, aký budem uznávaný, keď porozprávam ako som zabil Uchihu, ktorého nikto nemohol dostať?“ uchechtal sa ninja.

„Super!“ zazubil se Naruto. „Po dlouhé době zase uvidím Gaaru," mrkl na mě.
„Á kdo to je?“ věnovala jsem mu úšklebek.
„Kazekage Písečné a taky můj přítel,“ odpověděl prostě.
Hmmm, zase nějaká nesmyslná mise a ještě do Písečné, ikdyž... ještě jsem tam nebyla.

Jej cesta do akadémie bola krátka. Kráčala tichou, pomalou chôdzou. Hlavu aj pohľad mala sklonené k zemi. Išla skoro ráno, aby nikoho nestretla, takže na ulici bola väčšinou sama, okolo prešlo len pár ľudí. Keď došla pred budovu, kde nikto nebol a nechcela ísť dnu, len si sadla a oprela sa o stĺp. Na chvíľu zavrela oči a keď ich otvorila, zaštípal ju do nich vietor, ktorý jej z tváre odhrnul pramene vlasov. Prudko zažmurkala a vyhnala tak z očí slzy.

Jsem zvědavá, kdo uhne pohledem dřív. Jestli já, nebo babička. V duchu jsem sázela na babičku, ani nevím, proč jsem si tak jistá.
Upřeně jsem koukala do jejích očí, do jejího ošklivého obličeje -záleží na úhlu pohledu, mě přijde otřesný- a snažila jsem se spatřit náznak emocí. Ale nic jsem neviděla, jen zakalenou modrou, která nic neprozradí.
Já, na druhé straně, jsem svůj obličej tak dobře nekontrovala. Docela jistě jsem měla na tváři výraz naprostého pohrdání. Kdyby mohl pohled zabíjet, tak je babka šest stop pod zemí.

[hide=Úvod ^^]Takže.. Musím povedať, že to mala byť najprv len obyčajná jednorázovka o niečom inom, ale ako čas plynul, v hlave sa mi formovala myšlienka na túto FF.

Hlavnými postavami som samozrejme ja, Haruko-chan, Katema a Karimao Toshika. Týmto trom sa chcem poďakovať, že boli ochotné podstúpiť to riziko a vstúpiť do môjho plánu zvrátiť udiaté udalosti. Zároveň sa im chcem ospravedlniť, ak som ich náhodou zle vystihla alebo napísala niečo, čo im bolo proti srsti... Alebo proti chlpom. Je tam ešte jedno dievča, ale to je vymyslené.