Typ

Po dlhom čase som späť s novým dielom

„Hotovo.“ Shiori s úsmevom položila kulmu na stôl a ja som sa obzrela v zrkadle.
„Ďakujem.“ Usmiala som sa na ňu a ona mi podala ešte bordový rúž. Neisto som sa na ňu pozrela.
„Ja... moc nie som na výrazné...“
„Ver mi.“ Uistila ma a žmurkla.
Vzala som do ruky rúž a pokryla svoje pery tou farbou.
„Na,“ podala mi vreckovku, do ktorej som si otlačila pery a usmiala som sa, keď som zistila, že tá farba nakoniec nebola až taká zlá. Presne ako ona.

Menší připomínčička

Jubilejní 10. díl je tady! Jsem ráda, že několik z vás přece jenom vydrželo a dočetlo se až sem, vážím si toho a díky vám píšu dál takže arigato Ale dost keců, tady máte ten díl. ^-^

Rozdělili jsme se a vyptávali se všech možných lidí, jestli přece jenom nevědí něco o těch obludkách. Sešli jsme se zase až u večeře.
"Ahoj," zamávala jsem na něj. "Tak co? Našel jsi někoho? Docela ráda už bych odsud vypadla."
"Ne. Čuměli na mě jak Kabuto na sjetýho Orodědka. Měla jsi to jinak?"

Meshiki : „Už to trvá nějak dloho, nepříjde vám?“ zeptala jsem se nervózně.
„Buď v klidu.. Je to teprv hodina. Pokud ji chce pomoct ovládnout její mysl, bude to trvat ještě dlouho,“ sevřel mi Neji dlaň. Vzdychla jsem si. Skvělý, ale co když mu ublíží?.. na chvilku jsem se zarazila. Zajímám se o to, jestli ona ublíží jemu, ne naopak. Sakra, proč jen mi už není tak blízká. Zůstala u Akatsuki dýl. Sblížila se s Itachim, který zabil svou rodinu. Možná kvůli vesnici, ale stejně. Ta ztráta paměti, zabila.. Tsunade... sakra! Vždycky jí měl někdo radši.. Itachi, Hidan, Tsunade... Yoru. A k čemu jim to bylo. Itachi je ve vězení. Hidan s Tsunade jsou mrtví.. A Yoru může brzy být.. nebaví mě být pořád ta druhá.
Stoupla jsem si a ostatní u stolu ke mně zvedli pohled.
„Nebudu tu dál čekat.“
„Nech toho,“ ozval se Kiba.

„Ty sprostý ho*ado!“ zařval Pein na Hidana.
„Co zas!?“ zařval v odpověď Hidan. Nikdo nechápal, jak tahle banda dementů může spolupracovat, a využili tohoto okamžiku k útoku. Hasu doufala, že Itachi se Sasukem nebudou používat svoji plnou sílu.
„Co jsou zač ti dva vzadu?“ zeptala se Sakura.
„Nevím,“ zalhala, i když jednoho poznávala.
„Sikamaru! Stáhni se dozadu a kryj nás. Dávej na ni pozor,“ zavolal Shino.
„Dobře.“
„Peine! To mi nemůžeš udělat!“ zapištěl Hidan, který visel ve vzduchu.

Ranní slunce probouzelo poušť k životu. Na rozlehlou krajinu se vydalo pár živočichů, jen jedna líná ještěrka se uvelebila na plochém kameni a nechala paprsky slunce, aby jí hladil po zádech. Najednou ucítila dunění a uviděla malinkaté kamínky jak poskakují na místě. Hluk sílil. BUM! Před vystrašeno ještěrkou vybouchla zem. Ještěrka samým leknutím vyskočila a zmizela neznámo kam.
Mezi padajícím pískem se objevila temná silueta obrovského zvířete. S obrovským zaduněním přistála a oklepala se, až písek lítal několik metrů do vzduchu

Bola noc.
Nepokojne sa pomrvila a snažila sa udržať oči otvorené. Bola to ich niekoľká spoločná misia a jej vzťahy s Ishim sa zlepšili. Aj keď nevedela, či ´zlepšili´ bolo to správne slovo. Už ňou nepohŕdal (a ak áno, nedával to tak často najavo) a vedeli spolu vydržať v jednom priestore. Sasori sa stále choval tak isto. A jej sensei... Ju bral tak, ako všetkých jeho žiakov. Spolupráca im išla. Ako dlho nám to vydrží?

Kamuri, Katema, Haruko a Toshika sa tesne pred bránou Konohy pozreli na Joshininu tvár.
„Haruko.. Leť ponad Konohu. V prípade začatia nám daj všetkým vedieť. Každá sa pustí do práce a zabije každého, kto jej vojde do cesty.“
Všetky prikývli a roztrúsili sa k iným častiam Konohy, kde mali počkať na prvé náznaky vypuknutia Orochimarovho plánu.

~

Večerní Suna mě absolutně ohromila. Ulicemi se rozléhala příjemná melodie a o výzdobě ani nemluvím. Lampiony zářily všemi barvami, všude kolem byla spousta lidí. Nepopsatelné. Kouzelné...

Ani jsem nepostřehla, že z mého dohledu zmizel Naruto a ostatní a já zůstala jen s Kazekagem.
„Kam zmizeli?“ udiveně jsem se zeptala.
„Šli se podívat na nějaké stánky. Chceš jít taky?“ podíval se na mě.

"Takže vy tři teď vyrazíte na misi. Budete hledat vlkodava, žirafku a jednorožce a přinesete kromě nich zpátky ještě kojence, dítě a dospělého," řekl Kabuto jednoho slunečného rána. "Vlastně stačí, když mi přinesete na výzkumy ty lidi, Orochimaru na to stejně do dvou týdnů zapomene."
"CA na co je tak potřebuje? Chce udělat monster zoo s kukuřicí za hubičku na hůlčičku?" zeptala jsem se.
"Jak jsi to uhádla tak doslova?" podíval se na mě medik.

Song: Kari Sigurdsson - Desolate World

Nechápavo som na neho pozerala. To akože, mám vedľa neho sedieť a pozerať ako ostatní bojujú? Zbláznil sa? A čo by asi povedali, keby nás videli v pokoji sedieť a rozprávať sa.
Tak to teda nie! V ruke sa mi objavila katana.
„Tak nič.“ povedal Sasuke a postavil sa oproti mne.
Keďže sa k ničomu nemal, zaútočila som ja. Aj keď som sekala rýchlo, vždy sa včas uhol. Odvolala som katanu a skúsila ninjutsu. Skúšala som viaceré útoky, vodné aj ohnivé, ale vždy sa uhol. Neútočil, len sa uhýbal útokom.

Tory vypadla z pytle a rozhlédla se kolem sebe. Nacházela se v naprosto úchvatném táboře, který se skládal z několika dokonalých stanů a uliček. Lidé, kteří jej obývali vypadali, že ví přesně, co mají dělat, takže to celé připomínalo velké mraveniště. Nebo možná město. A nebo taky prostě cokoliv jiného, než tábor Akatsuki.
„Tady máš kamaráda na hraní, Akas**čko," poznamenal ten týpek, který ji přivazoval ke sloupu. Takových sloupů tady bylo víc, a u toho úplně posledního...

Bylo přesně šest, když čekala na Naruta před jeho domem. Nervózně prsty mnula lem trička. Cítila, že porada, na kterou je dnes Tsunade pozvala, bude zásadní.
"Ahoj," hlesl sotva se vynořil z bytu. I poslední zbytky naděje se z ní rázem vypařily. Naruto vypadal zdrchaně. Snažil se to sice maskovat úsměvem, ale její vycvičené oči poznaly, že je unavený a skleslý.
Zavěstila se do něj a spolu šli k Tsunadině kanceláři. Čekala. Nebyla si jistá, jestli jí přísluší, se ho vyptávat. Nakonec to nevydržela. "Stalo se něco?"

Kapitola 15.

Komu věřit?

První, co jsem viděl, byla chuuninská vesta, pod níž bylo vysoké, hubené tělo. Poznal jsem v něm svého senseie, skláněl se mírně nade mnou a měl legračně přivřené oko. V tuto chvíli jsem nechápal nic až na jedinou věc, musel jsem vypadnout i s tou bednou, co nejrychleji. Mírně jsem škubl směrem, kde byla bedna a probodl jsem Kakashiho pohledem v jasném gestu, měl jsem tu načatou jistou práci. Zmizel ale ještě dřív, než jsem mu stihl utéct já. Zavrtěl jsem hlavou a svižným tempem se odplížil ke skrýši.

Jiraiyu pohltil skutečný nefalšovaný strach jen opravdu málokdy. Ale když se tak stalo, nikdy na tu chvíli nezapomněl. Avšak tyto zážitky na něm nechaly stopu. Celý život si je pamatoval, do posledního detailu přesně věděl, co se kdy, kde a jak stalo. Byly přesně čtyři. Chvíle, které by nejraději zapomněl a pohřbil hluboko do minulosti. Poslední tři roky doufal, že ta čtvrtá byla poslední.

Postavy, vesnice, prostředí, okolí, zkrátka nic zde není moje! Tedy až na povídku, alespoň doufám.

Kapitola třetí: Kompromisy a ústupky

Kurama ležel ve své cele. Hlavu si podpíral svou chlupatou zrzavou tlapou. Jeho pohled zasněný a plný míru a pohody. Jeho krvavé oči se upíraly na Kushinu, která se právě česala před zrcadlem. Za ta léta příslušnice klanu Uzumaki rozkvetla jako vzácná cizokrajná růže. Vyrostla. Už více nebyla malé usmrkané dítě, nýbrž překrásná mladá žena.

„Sakura-chan?“

‘Čo sa.. to deje?’ Prebehlo Kibovi hlavou a už sa len nemo díval na padajúce Hoshine telo. Hneď ako jej telo ako pierko dopadlo na zem, nastal akýsi skrat. Jeho telo sa samo od seba pohlo a vyrazilo vpred.
Jemne ju zdvihol na ruky bez toho, aby si uvedomoval, čím preňho Hoshi je. Robila mu zlosť len tým, že dýchala, no pri takejto situácii vlastne ani nevedel, či ju až tak nemá rád. Je predsa veľa ľudí, ktorí sú od nej o mnoho horší.. A nie len tým, že majú strašne veľké ústa.

Niečo na začiatok

Ahojtéé, prepáčte za neskoré vydnie dielu
Obrázok som kreslila ja ňach

Okej, už nebudem zdržiavať, enjoy

„Deilinko! Hei, Deilino, zdvihni ten teplý zadok a prac sa do kuchyne!“ zreval mi do ucha ihneď zrána Hidan. Kašľal som naňho. Len som sa prevalil a prikryl si hlavu vankúšom, aby som nepočul jashinistove nadávky a vreskot. Čo sa mám čo trepať dole, idem ešte spať.

[hide=Ahooj :)] Chcem poďakovať všetkým, ktorý si pozreli moju novú FF na Death note. Potešilo ma, keď som videla štatistiku na blogu. Teraz cez týždeň pridám určite ďalší diel. :)

Čo sa týka obrázku z minulého dielu, ja viem, že nebol dokonalým zobrazením Tanarisinej podoby. Ospravedlňujem sa, hovorila som si, že však tie zúbky jej tam potom dorobím, no úplne mi to vypadlo z hlavy.