Jiné, a přesto stejné 33. díl Tobi je nechtěný kluk

Tory vypadla z pytle a rozhlédla se kolem sebe. Nacházela se v naprosto úchvatném táboře, který se skládal z několika dokonalých stanů a uliček. Lidé, kteří jej obývali vypadali, že ví přesně, co mají dělat, takže to celé připomínalo velké mraveniště. Nebo možná město. A nebo taky prostě cokoliv jiného, než tábor Akatsuki.
„Tady máš kamaráda na hraní, Akas**čko," poznamenal ten týpek, který ji přivazoval ke sloupu. Takových sloupů tady bylo víc, a u toho úplně posledního...
„Tory-sempai! Tobi je šťastný kluk, že tady může být s Tory-sempai! Tobi byl moc smutný kluk, když byl sám, ale teď je Tobi šťastný kluk, kterého Tory-sempai zachrání!!"
„Rovnou mě zabijte," zavrčela Tory, ale přivazovač se jen sadisticky usmál, víc jí utáhl provaz a odešel.
***
„Hej lidi... teda eh... radši toho nechám... co hodláte dělat? Když počítáme že určitě mají Tobiho, mají dva naše a my čtyři jejich."
„A co?“ zeptal se znuděně Sasori a vrhl na ni nepěkný pohled.
„Mno… Já vlastně… Třeba aby nám nesebrali někoho dalšího,“ zakoktala a zrudla. V přítomnosti Sasoriho se cítila nesvá. Ale ten o ni zjevně ztratil zájem, takže odpovědí jí bylo sborové zaryté mlčení. Z některých míst chrápání.
„No, nevadí. Alespoň mě nikdo neosočí, že jsem nic neudělala. " Pokrčila rameny a se spokojeným výrazem si lehla a dál pozorovala mraky. Uvnitř ale vůbec nebyla tak klidná. Trochu jí trápilo, co tak mohli blondýnce udělat. I když menší lekce by jí taky neuškodila, jen co je pravda.
„Klid, když se budeme všichni zdržovat tady, tak to vyhrajeme," zareagoval po několika minutách zpomalený Deidara.
„Doufám," odpověděla. Pravdou bylo, že nikdo nevypadal na to, že by se měl v nejbližší době vůbec jen postavit, natož někam jít. Prostě Akatsuki v plné síle. Ale Hidana už to začínalo štvát. Pardon, chtěla jsem napsat s*át, samozřejmě. Musel spát se všema v jednom něčem, čemu říkali stan, nutili ho pracovat, chodit, chytat lidi a dělat další pi**viny, ale aby mu dovolili jednoho z těch červů obětovat, to ne. Prostě všechno je na ho*no. Už to nevydržel, vstal a šel si najít nějakou oběť. V tuto chvíli by nepohrdl ani nějakým zvířetem a tak zamířil do lesa. Až po jeho hranici ho sledoval pár černých očí. Věděl o tom, ale ignoroval je. Soustředil se jen na to najít oběť pro skvělého Jashina-sama. Takže asi není divu, že přeslechl křupnuti větvičky. A páru rukou obepínající mu krk, aby nemohl dýchat. Nebo počkat! Tohohle už si asi všiml. Nicméně na to nereagoval. Šel si prostě dál a to tu osobu na sobě ignoroval. Protože na co dýchat, že jo. Po chvíli osoba přišla na to, že tohle jí nepomůže. Zkusila ještě pár dalších způsobů, jak ho dostat do bezvědomí. Nic jí nevyšlo a jak se říká: tonoucí se stébla chytá. Popadla svou flétnu. Všichni jí říkali, že její hudba maximálně zničí protivníkovi bubínky, ale ona už byla vážně bezradná. Z flétny vyrazil opravdu nepěkný zvuk. Hidan ovšem zastavil. Chvíli poslouchal a vypadalo to, že se mu ta hudba líbí. O vteřinu později se sklátil k zemi a bylo slyšet jenom spokojené chrápání. Postava začala skákat radostí, dokud jí nedošel váhový rozdíl a že nemá jak ho dotáhnout do tábora.
„To se musí stát zrovna mně!" zanadávala, a už slyšela, jek si to někdo šine jejím směrem. Rozhovor, který slyšela, zněl takto:
„Co to bylo za příšerné zvuky? Že by se vrátila Tory?"
„Nebuď zlý, Tory zpívá líp."
„Ne, Tory má absolutní hudební hluch. Ale tohleto neznělo jako zpěv."
„Tak vidíš."
„Nemají být ninjové tišší?"
„Já nevím, nedávala jsem ve škole pozor... Prošla jsem díky Sharinganu."
„A Pak se Pein diví."
Osoba využila příležitost a začala znova hrát, když vtom ji někdo podkopl nohy. Ne, počkat, podrukl, a přitáhl si ji k sobě. Pořádně ji zmáčkl a zamrmlal:„Jashine-sama, jaká to kurev*ky skvostná hudba! Pokračujte!" a začal si cucat palec.
„Jako bych zaslechla slovo Jashin," poznamenala Mira.
„Jo, a taky opět tu hroznou hudbu," protřel si Deidara uši.
„Psche, abyste věděli, terénuju každý den," zamumlala uraženě osoba.
„Šlo to zprava," rozhodl Deidara.
„Vy jste fakt neschopní... Šéf měl pravdu, bude to lehčí, než se zdálo," šeptla neslyšně a začala znovu hrát.
„Deidaro? Mě přijde, že se Hidan baví. Beztak si tady dělá nějaký hudební rituál, při kterém vraždí své vlastní sluchové buňky. Necháme ho tu, " prohlásila černovláska a otočila se k odchodu. Blonďák jí mlčky s pokrčením ramen následoval. Osoba na to koukala s otevřenou pusou. I když už ten strašlivý zvuk nezněl, Miře se nechtělo vracet a znovu riskovat ztrátu sluchu. Vrátili se teda do tábora s tím, že Hidan je v lese a nejspíš jej někdo chytí. Reakce nebyla žádná.
***
Naše milá tajemná osůbka mezitím přemýšlela, co s Hidanem. Odnést ho nemohla, to bylo jasné, ale co teda? Vzpomněla si na takovou tu pohádku, kde děti ninjů z Konohy následovaly zlého Kazekageho, který jim hrál na flétnu. Hidan jí sice nepřišel jako z Konohy, a už vůbec ne jako dítě, ale za zkoušku nic nedá, že? A opravdu. Hidan se zvedl a následoval jí. Nemohla uvěřit svému štěstí.
Kakuzu postával u stromu a dělal, že hlídkuje. Ne, že by ho někdo něčím takovým pověřil, ale přece jenom... Konan občas dala těm, kteří vypadali, že nic nedělají, nepříjemné úkoly, a tak tomu předcházel tímto čuměním do blba. Přemýšlel nad zelenou. Zelená je krásná barva, je to barva peněz. Kdyby někde skryl peníze, bylo by to v trávě, protože je oboje zelené. I když listy jsou taky zelené, pokud není podzim, Kakuzu neměl rád podzim, bylo tam moc barev a málo zelené. Zelená má ale víc odstínů, není to jenom jedna nudná barva… Mohl by o tom napsat knihu, tak byly jeho úvahy hluboké. Pozorně zkoumal každičký druh zelené, který ve spleti zelené uviděl, a všiml si, že jeden list má úplně stejnou zelenou barvu, jako zelené peníze. Rozhodl se to zkontrolovat z blízka, když v tom se ten list pohl. A nebyl to list, ale opravdu, opravdové zelené peníze! Nadšeně se za bankovkou rozběhl.
***
„Kakuzu pojď sem, potřebuju tohle přišít. Kaku... zu?" zasekla se modrovláska uprostřed slova, když zjistila, že oslovený tady jaksi není. Okamžitě začala svolávat zbytek na jedno místo. Všechny tam nějak dokopala do deseti minut se jí dokonce povedlo i vyrýt Zetsua.
„No... když budeme předpokládat, že mají všechny, co tu nejsou, tak jsme se dostali do celkem problému. Je to remíza a opravdu netušíme, kdy bude konec. Nějaké návrhy na řešení? "
„Pusťte nás a už to remíza nebude," ozvalo se z hromady zajatců.
Kisame se tam vydal, aby ten návrh udělal skutečností. Zastavil ho Konanin pohled tak vražedný, že by se za něj Pein vůbec nemusel stydět. A možná ani někteří Uchihovci. Zacouval tedy zpět do řady a koukal do země.
„Nějaké užitečnější nápady? "
***
„Vychoval jsem jí správně," pochvaloval si Pein Konan ze svého čestného místa*, ze kterého měl výhled na veškeré dění. Itachi, až do teď stojící/sedící/plovoucí/letící beze slova za Peinem, se poprvé ozval: „Jestli ti zmetci udělají něco Tory..." V jeho hlase byla jasná hrozba a Pein úplně ztuhl. Vedoucí druhé organizace se zasmál, ale veselá nálada ho téměř ihned přešla. Přesněji ve chvíli, když na něj Itachi stočil svůj pohled.
„Ehm," odkašlal si, protože se mu trochu stáhlo hrdlo. „Za deset minut je konec. Podle odpočtu přesně... od teď za deset minut," upřesnil a díval se na stromy, aby se vyhnul Itachimu temnému pohledu.
„A pokud to bude remíza?" pozdvihl jedno obočí Pein, až mu cinkly piercingy. Šéf druhé organizace byl v pokušení se zasmát, ale pak to raději neudělal. Tihle lidi byli psychopati, a to byly nejchytřejší z celé organizace, a tak se rozhodl si s nimi nezahrávat.
„Potom to bude remíza," odpověděla nevzrušeně čtvrtá členka poroty, drobná, ale hbitá dívka se zelenými vlasy.
„To dává smysl," zamrmlal Itachi. Pein chtěl něco odseknout, ale podlomila se pod ním větev, takže místo:„To mi došlo," z něj vyletělo spíš něco jako:„Toááááá!!"
„Ninja má být tichý a nenápadný," upozornil jej Deidara dotčeně, když spadl přímo na zbytky doutnajícího ohniště, které před nějakou dobou zapálila Tory ze zbylého dřeva. Ne, že by jí byla zima, ale bála se, že by se to ještě dalo použít na stavbu.
„Já jsem tichý a nenápadný, vy jste mě tady vlastně vůbec neviděli," odtušil Pein a začal se sbírat. „Kdo mě viděl, není hrdina měsíce," dodal ještě, když viděl, že Deidara otevírá pusu. Blonďák jen s úšklebkem pokrčil rameny.
„A když ti uhasím hořící zadek, počítá se to jako že jsem tě zahlédl?" zeptal se nevzrušeně Sasori.
„J-cože?!" vyprskl šéf a plácl sebou o zem. Když neucítil ani trochu pálení, skepticky se na Sasoriho podíval. Ten jen pokrčil rameny.
„To bylo teoreticky, protože co kdyby..."
Pein se zdvihl a důstojně odkráčel. Na zadku měl popel smíchaný s trávou.
Když se konečně vydrápal na strom, všiml si, že šéf potichu odpočítává.
„Sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, je-"
„Vemte si ho! Já ho nechci hlídat ani vteřinu!" Na mýtině se objevil chlap jak hora s vyholenou hlavou, který... plakal?!
„Tobi je hodný kluk! Tobi je kluk, který nechce, aby děsivýchlap-sempi brečel!" ječel Tobi a smutkem se rozplakal taky.
„Hidan vytáhl kapes- počkat... urval kus pláště a hlasitě se do něj vysmrkal. Poté si dlaněma zakryl tvář.
„Ty ses k nim k***a přidal?" zeptala se nevěřícně Mira.
„Ne, to je vítězné troubení, a jde to do ři*i poznat, krá*o," zpražil ji Hidan a znova zatroubil.
„To mi bylo hned jasné… Hidan přece nikdy nebrečí," ospravedlnila se. „A kde jste nechal Tory a Kakuza?" dodala po chvíli směrem k plačícímu, když si všimla, že tu nejsou.
„Asi v tom zk*rveném zadní voji..." odpověděl chlap a ve tváři měl výraz absolutního štěstí, který lze přirovnat ke chvíli, kdy se člověk zbaví bradavic po několikaletém boji.
„Jak jste to mohli udělat?! Už to vypadalo, že bude remíza, chápete to ? Remíza s Akatsuki... Ale vy ne… Vy jim toho člena prostě musíte vrátit dvě vteřiny před koncem limitu!" ozval se najednou ze shora křik a vzápětí jeho původce dopadl na zem. Pein poté elegantně spadl na obličej hned vedle něho. Zvuk, který vydala Tory, která se právě vynořila z hlubin lesa, už zas tak elegantní nebyl. Její smích v tu chvíli zněl jako od postižené velryby.
To už vedle ní přistál Itachi. Pěkně na obě nohy jako dvounohá kočka.**
„Měls pravdu, když jsi říkal, že Tobi je naše tajná zbraň," zazubila se na něj Mira a nebýt Tory, už by mu vysela kolem krku.
„Ale pryč už vás nejspíš nepustí, když toho o nás tolik víte... třeba o naší tajné zbrani jménem Tobi..."
„Tobi? Ten by nás leda tak ohlušil zpěvem."
„Běž pro ostatní," zavelel vůdce druhé organizace stále plačícímu muži, který ovšem nyní plakal štěstím. Ten už se nadechl, že něco řekne, ale v tu chvíli na mýtinu vyběhli ostatní členové. Šéf vypadal, že se taky rozpláče.
„Proč tady jste? Vždyť jste nevěděli, že je konec!" zaúpěl a rozhlédl se.
„Mno... Chtěli jsme si obhlídnout Akatsuki tak nějak všichni... pohromadě?" odpověděla nervozně jedna členka.
„A proč jste zbylé členy pustili?"
„Etoo..."
*** O nějakou krátkou, blíže nedefinovanou dobu dříve v nepřátelském táboře ***
„Tralala, hihihi, bačičíí!"
„To už nejde vydržet!" Nejsilnější chlap vypukl v hlasitý pláč. Všichni začali pomalu propadat panice, a byly tak zaměstnaní utišováním Tobiho a chlapa, že si nevšimli tiché domluvy Tory s Kakuzou.
„To nejde! Nejde, fakt ne!" vyletěl chlap, popadl Tobiho a rozběhl se pryč. Všichni, a tím myslím úplně všechny, včetně stráže zajatců, se rozběhli za ním, aby mu zabránili Tobiho vrátit. V tu chvíli Kakuzu vytasil své...
„Chlupy?!"
„Ne, to jsou nitě, Vjatoro!"
A přesekal jimi pouta.
*** O nějakou krátkou, blíže nedefinovanou dobu později v našem táboře***
„Slyšeli jsme, jak voláš, že je konec," zachránil situaci pohotově někdo jiný.
„Hmmm, tak v tom případě jste na tom rychlostně lépe, než dokazují vaše test... víte co? nechte to už být... Titul nejsilnější zločinecké organizace zůstává Akatsuki. Vy jim teď všichni pogratulujete a pro svůj trest se seřadíte na vašem tábořišti." Otočil se ke všem šéf zády a odpochodoval pryč.
„Hai!" odpověděli mu jeho svěřenci, teda on je bral spíše jako adoptovanou rodinu, a se sborovým Gratulujeme odešli pryč.
„Takhle vás jednou vychovám," rozplýval se nad tím Pein
„Myslím že nemá šanci," naklonila se Mira k Tory a blondýnka se začala chechtat na celé kolo.
„Sice jste vyhráli, ale takové tupce jsem ještě neviděl," utnul radostnou atmosféru Itachi.
„A neříkalo se náhodou že ty věci mají být tři?" prohlásil Kakuzu. Odkudsi z lesa uslyšeli takový ten zvuk, který mají kreslené postavičky, když se jim z větší ucho a ony něco zaslechnou. Téměř vzápětí tam byl zpátky vůdce druhé organizace a choval se, jakoby na to nezapomněl.
„Ehm... mohli byste nám někdo vysvětlit, co se bude dít v té poslední disciplíně?" Ozval se po docela dlouhé době tichého a trapného zírání Pein.
„Kakuzu, ty idi*te! Proč jsi jim to připomínal?“ zařval zoufale Hidan, ale všichni ho ignorovali, tak jen nakopl šutr, který mimochodem nějakou nešťastnou náhodou trefil Tobiho, a odkráčel kamsi do lesa.
„No jo, pořád," odfrkl si podrážděně šéf a přestal hypnotizovat Itachiho, který mu pohled klidně opětoval. „Jde o to, že každá organizace připraví té druhé něco jako opičí dráhu, ale složitou a s pastmi a mohou se na ní skrývat i oni sami. Vyhrává ta skupina, která zlikviduje více soupeřů. Ale musí všichni přežít, jasné?"
„Dotaz," přihlásila se Konan. „Když někdo omylem umře?"
„Tak pak omylem umřou všichni soupeři. Další otázky? Ne? To jsem rád."
„Ale-“ začala Tory.
„Ne. Teď máte, řekněme tři hodiny na přípravu. Potom se sejdeme zase tady. Jo a účastní se všichni, i porota." A odešel za zbytkem své organizace.
Mezi Akatsuki zavládlo ticho. Nikomu už se nic nechtělo a tak zkoušeli, jestli dokážou usnout s otevřenýma očima. Pein to ovšem nechtěl nechat jen tak. Ti, kteří ještě nepodřimovali, čili v podstatě jenom Mira a Kisame, mohli vidět, jak Peina nic nenapadalo a tak šel za Itachim. Po chvíli, co ho Itachi ignoroval, si dokonce klekl na kolena. Mira drcla do Tory vedle sebe a ta se se slovy: „Tahle postel není lítací, to sis spletl," probrala. Vyjeveně se podívala na černovlásku a poté přesunula pohled tam kam Mira ukazovala. Vyprskla smíchy.
„Itachi, řekni mu ne. Vysvětli mu, že tě nemůže žádat o ruku. Už má ženu," zakřičela při záchvatu smíchu. A ty máš mě, to už ovšem nahlas neřekla. Je to přece jenom Tory.
„Peine odpusť, ale já nejsem na yaoi," povzdechl se Itachi a drcnul do svého děsivého šéfa špičkou boty. Ten se okamžitě převalil na záda jako nějaký zrůdný brouk a začal mávat ručičkama a nožičkama ve vzduchu.
„Itachi, no tak," přimluvila se za svého milého Konan, ale vstát mu nepomohla.
„Proč pořád já?! Poproste o pomoc třeba pana dokonalého Deidaru," zamračil se.
„Kde vůbec je?" začala se zajímat Konan. Itachimu cukla ruka, jak se chtěl plácnout do čela, ale ovládl se.
„Deidaru jsem naposledy viděl někdo v těchto místech," ozval se znuděně Sasori a ukázal na olbřímí hromadu listí. „Ale spíš bych se zajímal, kde je Tobi..."
„A do hajzlu," vyskočil konečně Pein, ale jak předváděl svůj super výskok na nohy bez pomoci rukou, skolil Konan.
„Peine, kdo bude hrdina měsíce?" zeptala se Tory a s mírným zaváháním se mu rozběhla na pomoc. Itachi obrátil oči v sloup.
„Tory, teď není vhodná doba na blbosti, hledáme pře... Jo aha!" docvaklo to Miře a přidala se ke kamarádce.
„Já si myslím, že by to měl být Itachi."
„Itachi? Psche, vždyť ten ani nechce pomoct se stavením dráhy!" odfrkla si Tory.
„Ale tak že bych přece jenom pomohl?" usmál se mile Uchiha. Blondýnka měla chuť omlátit mu hlavu o nejbližší strom, ale ovládla se.
„Já mám nápad, já mám nápad," skákala Mira se zdviženou rukou, jak se hlásila. Pein chtěl slyšet skoro cokoliv, od skoro kohokoliv, než od jedné z těch dvou a tak dělal, že ji nevidí a neslyší. Nikdo další žádnou aktivitu neukazoval. Vůdce těch palidí odolával ještě asi pět minut. Žíla na čele se mu skoro přetrhla.
„Když tě to nechám říct, přestaneš s tím otravným skákáním?" vzdal to a pohlédl na ní docela vražedným pohledem. To ona neviděla, jelikož měla zavřené oči a usmívala se jako malé dítě, které dostalo to, co chtělo.
„No, pokusím se... Takže, co kdybychom prostě jenom strčili Tobiho doprostřed té dráhy? Minimálně toho velkého to dožene k zoufalství a jak to tak vypadalo, trvá mu celkem dlouho vrátit se do normálu, ne? A myslím, že někteří další na tom budou podobně, případně bychom tam mohli strčit ještě Tory a ta se o to, aby zcvokli, postará určitě," mrkla na kamarádku vedle a zkusila telepatii: Neber to proti tobě, chci ti pomoct.
„A já bych mohl zkusit nějaké iluze," přidal se Itachi, jelikož zadarmo Tory tu výhru dát nechtěl.
„Což nás přivádí zpátky k tomu, kde je Tobi," zdvihla Konan obočí stylem: Já vám to říkala.
„Tobiho jsem naposled viděl někdo v těchto místech," ozval se znuděně Sasori a opět ukázal na olbřímí hromadu listí. „Ale pokud opravdu hledíte hodného kluka, spíš bych se zajímal, kde je Deidara..."
„Tobi je hodný kluk!" ozvalo se z hromady.
„Tobi bude mrtvý kluk!"
„Deidaro-sempai, přestaňte, Tobi je kluk, který bolí!"
„Tak už zdechni, ono to bolet přestane..."
„Tak dost!" zakročil rázně Pein a kopl do hromady. Tobi se rozbrečel ještě víc a málem tím utopil Deidaru, který nakrknutě vyskočil, mokrý až na kost, a šel neznámo kam.
„Tobi, jsi dobrý kluk," začal Pein úlisně. Tobi přestal brečet, kývl a popotáhl. „A jsi tak moc dobrý kluk, že bys nám mohl pomoct zneškodnit ty druhé."
„Tobi není zabíjecí kluk!" vyhrkl překvapeně.
„Tak jak to, že je v tak zabijácké organizaci?" podivil se Sasori... I když, podivil je celkem silné slovo. Spíš to oznámil divným tonem.
„Neptej se," odbyl ho Pein a zacukalo mu v oku.
„Stejně je zabít nemůžeme... nebo to z toho šlo pochopit, takže budeš jenom zpívat Tobi. To by je zabít nemělo," prohlásila Mira a zvedla se. „Jdu najít Deidaru," dodala potom jen tak mimochodem a odešla na opačnou stranu, než blonďák. Když ostatní viděli, že můžou odejít, tak se většina zvedla a odešla, takže vymýšlení a následná realizace zbyla na Peina, Konan, Itachiho, Tobiho, Kakuza, který byl moc líný, aby odešel, a Tory, která chtěla ten titul.
„Eh, takže... Nějaké návrhy?" zeptal se Pein s nadějí v hlase
„Já,“ ozvala se Tory, ale její vynucený nadšený úsměv připomínal spíš jokera.
„Ano, Tory?"
„Hmm, tak daleko dopředu jsem nepřemýšlela..." zarazila se udiveně. Šéf zatlačil slzy a pokusil se o statečný úsměv.
„Heh." Itachi si povýšenecky založil ruce na hrudi a shlédl ze své výšky na blondýnku, která se snažila něco vymyslet. Bohužel, jediné, co jí naskakovalo v hlavě, byly návrhy na zabití Tobiho, což se jim momentálně nehodilo, a Deidarovy stupidní pohádky na dobrou noc, které se taky přímo nedaly využít.
„No dobře, já vám to řeknu," prohlásil po chvíli psychického týrání. Tory svěsila ramena.
„Uděláme pár překážek, abychom je ukolébali. Například Kakuzu ze svých nití udělá lanovou dráhu, pod kterou budou hnusné leptavé kyseliny od Sasoriho. Dále bude genjutsu tři dny bolesti, kdo bude mít sílu pokračovat, na toho bude čekat menší minové pole našich výbušných sourozenců a pak se něco zaimprovizuje, a potom bum! Tobi."
---------------------------------------------------------------------------------
*jehož polohu kvůli některým nejmenovaným osobám, které by tam přišly a všechny na místě povraždily, nebudeme zveřejňovat.
**Pěkně na obě nohy jako dvounohá kočka. DVOUNOHÁ kočka. Cože?! xDD Toho jsem si všimla, až když jsem to po nás kontolovala xDD Miro, málem mě máš na svědomí, dusím se nějakým bio něčím