Proměna 20 díl

Ranní slunce probouzelo poušť k životu. Na rozlehlou krajinu se vydalo pár živočichů, jen jedna líná ještěrka se uvelebila na plochém kameni a nechala paprsky slunce, aby jí hladil po zádech. Najednou ucítila dunění a uviděla malinkaté kamínky jak poskakují na místě. Hluk sílil. BUM! Před vystrašeno ještěrkou vybouchla zem. Ještěrka samým leknutím vyskočila a zmizela neznámo kam.
Mezi padajícím pískem se objevila temná silueta obrovského zvířete. S obrovským zaduněním přistála a oklepala se, až písek lítal několik metrů do vzduchu
„Hej! Ty blbá liško! Pusť mi! Chci zpátky svou paní!“ ozývalo se zpoza ocasu hysterický, ba i naříkavý hlas. Majitel ocasu přitáhl osobu blíže k obličeji. Z pusy pustil kovovou věc a na dotyčného zavrčel.
„Za prvé, říkej mi od teď Kurama,“ vyštěkl Lišák. „Za druhé, Sumiko už není a za třetí, jestli se neuklidníš sežeru tě teď hned a tady!“ a prudce sklapl čelisti, jen to cvaklo. Vystrašený Ryota se strachy rozklepal a snažil se schovat do kožichu, který ho obemykal. Kurama se jen pobaveně ušklíbl a složil potřebnou pečeť. Objevil se kouř a skoro okamžitě z něj vyšla liška čtyřikrát tak větší, než bývá s jediným ocasem a v něm ustrašeného človíčka.
„Jak vyndáme ten meč?“
Tahat za něj evidentně nepomůže…. Zkus oheň. Nadechl se a na sošku s mečem poslal ohnivou kouli. Nic.
„Né, že bych nevěřil, že to pomůže, ale… co teď?“ Kurama svěsil hlavu a uviděl svůj stín… Svůj liščí stín s ocasem a Ryotou.
„Hej! Routo! Jak se to otvírá?“ vyštěkl na mužíčka v objetí ocasu.
„Já jsem Ryouta!“ ohradil se pisklavým hlasem. „ A to ti neřeknu! To je tajemství paní Sumiko!“ a tvrdě se podíval na svého věznitele.
„Vážně?“ povytáhl Kurama obočí a odhalil sadu ostrých zubů. Ryouta jen vypískl: „Svitek! Svitek! V kapse mám svitek, to je ono!“ lišák se pobaveně usmál a nechal Baculatého ninju vytáhnout potřebný svitek.
„výborně, vyndej ten meč, ale zkusíš-li něco, budeš během vteřiny bez hlavy.“ Kurama pustil Ryotu, který samým strachem padl na kolena a roztřesenými prsty pomocí svitku osvobozoval meč. Nakonec volný meč pomocí časoprostorové techniky přesunul do jiného svitku a ten podal lišákovi.
„Ani to nebolelo, viď?“ usmál se na Ryotu a ten omdlel.
„Já něco udělal?“
Jen ses usmál.
„To vypadám tak děsivě?“
Vypadám já roztomile?
„Na tom něco bude. Tak pojďme, doma už nás čekají.“
A v okamžiku přes poušť běžela obrovská liška se svitkem v tlamě a mužíkem, kterého držela ocasem. Právě vycházející slunce jim zářilo na cestu

Zdál se mu strašný sen. Jí odnesli, připoutali ke stolu a přistoupili k mučícím technikami. Týrali ji, píchali do ní obrovské injekce, obsahující jedy, kyseliny a spousty dalších nebezpečných látek. A on tomu přihlížel, přivázán na obojku, nohami, těžkými jak olovo, bezmocně máchal.
Slyšel její naříkání, prosby a sténání při návalu další bolestí. Křičel její jméno a pokoušel se jí dodat odvahy. Marně se dál pokoušel uvolnit a dál viděl krvavé divadlo. Muži v černých pláštích přistoupili blíže k lůžku. Mezi nimi se zableskla ledová čepel a pomalu klesala blíž k její hrudi. Naposled vykřikl, ale v tu chvíli mu někdo přetáhl látku přes hlavu a svět potemněl. Do plic se mu nedostávalo vzduchu a tlapky taky toho moc nesvedly. Dál tápal temnotou, když tu náhle…..

„Neměly bychom ho vzbudit?“ zeptala se se starostí v hlase Shizune.
„Nech ho ještě chvíli, pak ho vzbuď. Řekla pobavená Tsunade. Společně se dívaly na lišku velkou jako medvěd přikrytou dekou. Lišák prudce rozhazoval packami, jako by se snažil běžet. Ocasem divoce bušil do dřevěné podlahy, až se ve stropě uvolnila Tsunadina tajná skříňka se sbírkou flašek saké. Ty jen bezradně začaly jedna po druhé padat na Tsunadinu hlavu a postupně zalívat stohy papírů.
„Tak jo, už ho můžeš vzbudit,“ Tsunade se zvedla a začala sbírat nádobky se zbytkem drahocenného saké.“ „Krom toho, vypadá to, že se za chvíli udusí.“ V tu chvíli totiž sklouzla deka na jeho ocas a ten jí vymrštil na zrzavou hlavu. Na chvíli přestal běhat, ale přední packy se pokoušely zchodit deku z hlavy.
Shizune si povzdechla a začala přemýšlet o dalších schovkách. Přiblížila se k lišce a strhla z něj deku.

….. mu látka sklouzla z hlavy. Věděl, že dostal drahocennou možnost jí vysvobodit. Prudce se ohnal po směru, kde tušil nepřítele a zakousl se mu do ruky. Cítil překvapené cuknutí a stiskl ještě pevněji. Na-. Mezi zuby ucítil slanou příchuť krve, která mu tekla po bradě. Naru-. Náhle, jako by se svět zatočil, se mu obrys muže v černém rozostřil. Odhodlán nepustit ruku, přetrpěl tuto slabou chvilku a svět opět začal nabývat obrysů.
„Naruto pust!“ kvílel něčí hlas blízko něj. Z černého nepřítele se stala Shizune. Překvapeně zamrkal a okamžitě povolil stisk. Shizune okamžitě využila momentu a vyškubla ruku z liščí tlamy. Téměř okamžitě se dala do léčení. Tsunade zahodila flašky se sakém a přidala se k ní a začaly mluvit o bůhví čem.
Naruto nevěřícně zírajíc na tuto scénu se začal smrskávat (do slova) až nebyl větší než Tonton. Konečně mu došlo, co se stalo a v hlavě mu znova proběhl sen. Sklopil uši, mělce a přerývavě oddechoval. V hrůze začal couvat a oči třeštil před sebe. Narazil na stěnu, takže byl donucen se zastavit a ovládl ho prudký třes. Železná pachuť krve ho dráždila na jazyku a dělalo se mu zní zle.
„To by bylo.“ Tsunade si unaveně oddychla. Otočila se ve směru, kde tušila lišáka. To co uviděla bylo děsivě roztomilé. Chlupatá zrzavá lištička s vyceněnými tesáky, z nichž odkapávala krev. Čumák obarvený rudou krví, kontrastoval s nádhernou barvou modrých očí, ale které taky zrcadlily strach a děs. Přitisknutá k stěně a zmítaná neovladatelným třesem. Tsunade těžce polkla a přiblížila se k ní.
Přiblížila se na vzdálenost metru a zastavila, protože od lišky přicházelo hrdelní vrčení. Na čele ji vyrazily kapky potu a přidřepla si, aby líp viděla na lišáka.
„Naruto, no tak. Už je všechno v pořádku. Dívky už jsou v bezpečí.“ Potichu zašeptala, tak, aby to slyšel jenom on. Jak očekávala vrčení přestalo a z očí se mu vytratil strach smíchaný s děsem. Uši se mu trošku víc napřímili a opětoval Tsunade pohled, „za chvíli je půjdu zkontrolovat, tak by si se měl laskavě dát zase do kupy.“ Mrkla na Naruta a už, už se chtěla zvedat, ale oranžová koule jí přistála na rameni a přitiskla se k její hlavě.
„Děkuju,“ kníkl lišák a z očí se mu vyvalily slzy. Tsunade, překvapená z jeho reakce, ho pohladila přes hlavu po hebkém kožichu. „Shizune, omlouvám se já – já nevím, co mě to popadlo. Zdál se mi sen a já.. no.. já… grrr….“ Zavrčel bezradně. Podíval se na dívku a ta se pokoušela o úsměv. Né, že by jí to šlo.
„Konec tlachání, máš půl hoďky, abys ze sebe smyl tu krev a špínu. Doleva třetí dveře vpravo. Je to komora, ale když zataháš za šňůru, která je v levém rohu místnosti otevřou se dveře do koupelny, tak upaluj, jinak nepůjdeš se mnou.“
„Rozkaz!“ nadšeně vykřikl a vyskočil k dveřím, kde se pověsil za kliku. Otevřel dveře a už pelášil do špatných dveří.
„Ty třetí dveře!“ Naruto vyběhl ze špatných dveří a už se věšel na kliku správných dveří.
„Aspoň že tak. Už jste přišli na to, jak to zvrátit?“ zeptala se Tsunade přes rameno a zároveň sledovala pověšenou lišku na klice.
„Vypadá to, že za pár dní to přejde. Je šance jedna ku stu, že se něco takového stane, a akorát to schytal Naruto. Problém je…“ Shizune se náhle pozastavila a sklopila zrak ke své dlani.
„Ano?“ Hokage se otočila a postřehla Shizunin pohled.
„Problém je, že ten, koho kousne, se stane liškou a není jisté, jestli se vrátí zpět do normálu.“ Tsunade se podívala na svou podřízenou a jakoby až teď jí došlo, co řekla.
„T–to je nějaká chyba, že jo, jak jste na to vůbec přišli?“
„Když jste poslala Sakuru, Hinatu a Naruta na misi do Suny, poslala jsem jednoho z našich orlů, aby poslali i jeden záznam o případu, kdy jedna nedaleká vesnice chovala a shromažďovala lišky. Jednu noc tam prý vtrhl kyuubi, ale pak opět zmizel. Vesničané pochytali část svých lišek, ale den na to démon zaútočil znova. Mělo se za to, že nikdo nepřežil, ale ve skutečnosti se většina lidí změnila na pouštní lišky a jen někteří této změně odolali. Oni si však nic nepamatovali a ti, co prošli změnou si mysleli, že odjakživa jsou liškami a odešli s ostatními liškami.“ Shizune si opět prohlížela svou dlaň a Tsunade zatajila dech.
„Ale vždyť, když Kyuubi napadl ostatní vesnice, nikdy se nic podobného nestalo!“ Hokage jen dál nevěřícně koukala na Shizune.
„Nestalo, ale tenkrát se v té vesnice prováděli různé pokusy na liškách a jestli se kyuubi dostal do křížku s nějakou jinou liškou, tak mu nevědomky mohla dát část této své ‚nákazy‘ takže je dost možné, že Naruto udělá to samé s obyčejnými lidmi“ Shizune pohlédla do Tsunadiných očí, kde spatřila jen zmatek. Žádný div, ona se necítila o nic chytřejší.