Typ

Prípravy na festival boli v plnom prúde a každý chodil po námestí a vešal svoje stužky s prianiami. Obzeral som sa a hľadal som nejaké vhodné miesto pre tú moju, aj keď som si nemyslel, že si nakoniec nejakú kúpim. Bol to predsa sviatok, ktorý som ja moc rád nemal a nejak som sa ho ani nezúčastňoval.
Prechádzal som sa s rukami vo vreckách po uliciach Konohy a okolo mňa prefrčalo pár ľudí.
"Hej!" zakričal som na nich. Všetci sa otočili a prišli ku mne.
"Nazdar, Naruto. chystáš sa na Tanabatový festival?" opýtal sa ma Shikamaru a niekoľko ďalších.

Procházel jsem se přelidněnými Konožskými ulicemi. Všude bylo plno stánků s občerstvením a nápoji a spoustou dalších věcí. Mezitím se také vyjímaly stánky, ve kterých prodávali proužky papírů s červenou, tmavě modrou, žlutou, a světle i tmavě zelenou barvou. Bylo sedmého července, den kdy se střetávají hvězdy Altair a Vega. Proto dnes slavíme.

Po dlouhé době přestalo konečně pršet a vysvitlo jasné slunce, které vykreslilo na obzoru duhu. Konan se s úsměvem rozeběhla ven. Tančila sama ve svitu a užívala si hřejivé záře. Na terase domku seděl Jiraiya a usmíval se na skotačící děvče. Pomalu se blížil čas odejít. Přesto tu ještě chvíli zůstane. Konan se zvonivě smála a vyskakovala. Potom si všimla svého mistra a zarazila se. Trochu se začervenala a rozeběhla k Jiraiyovi, vedle nějž se posadila.
„Slunce ti vykreslilo nádherný úsměv na tváři, Konan.“

Stojím na střeše budovy Hokageho. Sleduji velký dav jdoucí hlavní ulicí, v rukách, které se mi chvějí, držím dva kunaie a uvažuji nad tím, jestli to mám opravdu udělat. Z očí mi znovu vytrysknou slzy a já se cítím, tak zničeně, tak zlomeně. Začala jsem se doslova klepat. Nevěděla jsem, že to bude, tak těžké…

Ehm...

Dopredu vás varujem...tento diel je zvláštny. Možno sa to zdá len mne...ale keď sa mám priznať, tak v poslednej dobe trpím akousi psychózou podceňovania mojich FF. Mám pocit, že je to celé na ...(ženský pohlavný orgán).
Mestekova o tom vie svoje...neraz jej nariekam, že píšem ako keby som mala 5 rokov a inokedy sa nemôžem vynachváliť.
Ak sa vám teda diel nebude zdať..prosím VEĽKÉ GOME!!

„Tanaris,“ dievča niekto budí, „no tak, Tanaris!“
„Čo je?“ odstrkovala rysí nos od jej líc, lebo ju fúzy šteklili.

„To snad ne!“

„Myslím, že víš, co to znamená.“ Řekne Kakashi.
„Ale je to jenom pověra, ne? Že jo?“ Ptám se s nadějemi. Nikdo nechce být vyvolené děcko, které v sobě nosí démona, a když ho chytí, budou na něm dělat experimenty. To fakt nikdo nechce.
„Samozřejmě.“ Řekne k mému údivu Kakashi.
„Takže to neexistuje? Nejsem vyvolená? Nemám v sobě démona?“
„To zatím nevíme. Je to jenom pověra, ale to neznamená, že nemůže být pravdivá. A bohužel, Orochimaru věří tomu, že to je pravda.“

Tenten toho začínala mít akorát dost. Pevně zatnula obě dvě ruce, až se jí nehty prstů zaryly do jemné kůžičky vnitřku dlaně. V duchu se zavřenýma očima napočítala do desíti, moc to nepomohlo, ale přeci jen si krapet utřídila myšlenky. S hlubokým výdechem otevřela oči a zabodla je přímo do služebné stojící kousek před ní. V prvním okamžiku ji zarazila nenávist, která se dívce odrážela v očích a jež bezesporu patřila Nejimu, stejně jako všem, kteří ho bránili, ale nedala se tím zastrašit.

Bez zájmu hleděl na papír před sebou. Prázdný prostor nad tečkovanou čárou v pravém dolním rohu čekal na podpis hokageho.
Jeho podpis.
S předstíranou pečlivostí tam otiskl razítko a pak několik jednoduchých znaků potvrdilo, že je vše v pořádku, aniž by to kdo předtím zkontroloval.
Přesto si ten papír dál nechal ležet před sebou.

„Si si stopercentne istý?“ spýtala sa ho ráno Tsunade, keď vošiel do jej kancelárie a porozprával jej, čo sa stalo. Najprv tomu ani on sám neveril, ale okno bolo dobre zatvorené a v kuchyni cez stoličku bol prehodený plášť. Niet pochýb, určite sa to stalo a nič si nevymyslel. Nebol to sen ani nočná mora. Realita.

V minulém díle jste viděli....
Oba leželi vedle sebe, se smrtí na rtech a pohledem směřujícím do očích svého společníka. Itachiho tělo začalo chladnout. Cítil zimu. Pomalu zavřel oči... při čemž uslyšel hlasy právě přicházejícího Naruta a Minata. Ještě cítil jejich horké ruce na svém těle jak se ho snaží zachránit. Itachi umíral bok po boku svému příteli.
„Díky... Orochimaru...“

V konoze:
„Jak dlouho bude trvat pitva?“ zeptal se Minato Tsunade. Bylo na něm zřetelné že smrt jeho dvou přátel ho ranila.

Přišlo jaro po roce,
Rozmrzlo nebe v potoce.
V Konoze zní opět křik a smích,
hlas paní zimy rychle z tich.

Ptáci zpívají v dubovém háji,
laně se pasou na zelené pláni.
Shikamaru a Temari se k sobě mají,
růžové květy na ně dopadají.

Na Oriho a Jiraiyu zase jaro leze,
Tsunade se na všechny jen směje.
Naruto Hinatě lásku vyznává,
Hiashi se spokojeně usmívá.

Sasuke se před dívkami schovává,
Neji s TenTen se tajně muckává.
Choji pomlázku plete v lese,
Asuma a Kurenai radostí plese.

A tak vypadá jaro v Konoze,

[center]Ten moment nepoznáte. Nemôžete mi hovoriť, že ste to prežili tiež. Nesnažte sa chápať ma – nestojím o to, pretože viem, že to je pre vás nemožné. Aj keď si myslíte, že by ste mi mohli pomôcť, tak nemôžete. Aj keď si myslíte, že len preháňam, tak pravdu nemáte. Je mi jedno kto čo bude hovoriť a taktiež mi je jedno kto si čo bude myslieť. Nemusím vidieť vaše pohľady, aby som vedela čo bude nasledovať. Nemusím počuť vaše hlasy, aby som počula slová, ktoré ma budú odhovárať.

"Hej slyšeli jste to?"
"Co?"
"Naruto je zpátky!!"
"Cože? Oni už ho dávají v obchodě zase se slevou??"
"Proboha Kyu! Nemyslím tohle naruto. Ale Uzumaki Naruto!"
"Kdo?"
"Barbare! Ty nevíš kdo je Uzumaki Naruto?"

Seděl poblíž útesu, kde se lépe vidělo na hvězdy. Čekal tu na ni. Nemohl se dočkat času, až bude zase s ní. Všechny ocasy se mu chvěly nedočkavostí. Podíval se směrem k moři. Bylo klidné, jako lesklý mramor. Nebyla na něm vidět jediná vlnka, která by kazila tu podívanou, když se od moře odrážely všecičky hvězdy, které ochraňoval měsíc, před hrozivou tmou. Tanabata… svátek hvězd. Ano, všechny večery poblíž tohoto svátku byly plné hvězd. Bylo to až neobyčejně krásné a v tu chvíli uslyšel lehounké zašramocení.

Kakkò se připravil k útoku, Gekko’ü mezitím vzpomínal na své dětství. Vzpomínal, jak jako malý klouček utíkal za Saa’ri, když úspěšně zvládl první krůčky. Vzpomínal, jak ho chtěl Ham’id zabít, ale nakonec to myslel dobře.
„Jo, to Edo Tensei má přece jen něco do sebe. Každýho skolí na zem po psychický stránce.“ Uznal Kakkò a přibližoval se víc a víc ke klečícímu Gekko’üovi. Gekko’üovi vřeli nervy.[i] Musím zjistit slabinu Edo Tensei.

Musela se usmát. Ráno přišla Sakura a koupila si malou bílou kytičku. Když se jí zeptala, pro koho je, vyplázla na ni jazyk a řekla, abych si hleděla svých kytek. Samozřejmě že byla pro Leeho. Ino není blbá, aby si toho nevšimla. Těch jejich letmých pohledů, tajných schůzek a všeho ostatního. A Lee právě rozrazil dveře elegantním kopnutím nohy a dožadoval se stejného narcisu pro Sakuru.

ÚVOD
K zemi se snášel list. Když byl pouhý centimetr od země, chňapla po něm bledá ruka se štíhlými prsty.
Nanami sevřela ruku v pěst a list zmuchlala do kuličky. Konoha už je jen den cesty od ní. A do Mlžné se v žádném případě vrátit nechce. Zaslechla prasknutí větvičky a bleskově se otočila. Byla to jen srnka. No, aspoň bude mít co jíst. Ani se neotočila a zasáhla ji kunaiem přímo do srdce. Vykuchala ji a zapálila oheň. Zaostřila klacek, který našla, a napíchla na něj pořádný kus masa. Čas na oběd.

[center]Za horami v jakés díře
mladík čmárá po papíře.

„Řekni mi prosímtě v čem držíš ty hůlky?“ zahleděla se na něj. S plnou pusou ji odpověděl: „V ruce, mami.“ Vstala od stolu a přešla k jeho židli. Hůlky mu vyňala z ruky a vzala si do parády jeho pravačku: „Vidíš ten malíček a prsteníček? Ták…“ manipulovala s jeho prsty a jemu to bylo nepříjemné. Styděl se. Vždyť ani neuměl držet hůlky a to z něj měl být zanedlouho ninja. On však ještě bojoval s příborem.

Začalo zase ráno a první pruh paprsků hřejivého slunce se mi prodral do postele. Jedním přimhouřeným okem jsem se snažil podívat směrem k místu, kde se objevovala ta věc, která si říkala o smrt, když se mě pokoušela probudit. Z postele se mi vylézat nechtělo, jelikož na mou maličkost se rozvalil pes a sladce si pochrupkával. Akamaru má naneštěstí tak lehký spánek, jak by měl ninja mít a tak i změna v mém tempu dechu ho probudila. To pako mi oslintalo celý obličej dřív, než jsem postřehl, že to dělá natož abych se stihl bránit.