Tajemství hvězd

Po dlouhé době přestalo konečně pršet a vysvitlo jasné slunce, které vykreslilo na obzoru duhu. Konan se s úsměvem rozeběhla ven. Tančila sama ve svitu a užívala si hřejivé záře. Na terase domku seděl Jiraiya a usmíval se na skotačící děvče. Pomalu se blížil čas odejít. Přesto tu ještě chvíli zůstane. Konan se zvonivě smála a vyskakovala. Potom si všimla svého mistra a zarazila se. Trochu se začervenala a rozeběhla k Jiraiyovi, vedle nějž se posadila.
„Slunce ti vykreslilo nádherný úsměv na tváři, Konan.“
„Mám jej moc ráda. Tu záři a paprsky. Stejně jako jasné hvězdy.“
„Konečně jsi plná radosti,“ oddychl si Jiraiya.
„Dělá mi starost Nagato. Od posledního incidentu s jeho očima vypadá nešťastně. Ráda bych mu pomohla, jen nevím jak.“ Shinobi se nad jejími slovy zamyslel.
„Když Mudrc šesti cest putoval po světě, sepisoval své učení a vyrovnanost na svitek, kterému se říká Tanabata – Svitek hvězd. Legenda praví o jeho nadpřirozené síle ukázat lidem jejich skutečnou cestu života. Kdo si svitek přečte, najde ve své duši klid a mír, protože konečně pochopí, kam patří.“ Konan velmi zpozornila.
„A kde se ten svitek nachází?“
„Legenda dále zmiňuje, že když byl Mudrc na konci svého života, ukryl svitek pomocí své chakry do jiné dimenze. Svitek díky své ohromné síle má něco jako své vědomí. Dokáže se přesouvat, kam uzná za vhodné, respektive kde je ho potřeba.“
„Takže svitek může být kdekoliv,“ posmutněla Konan. Jiraiya ji pohladil po zádech.
„Nebuď smutná. Je to jen legenda. Nevíme zda svitek existuje ani zda žil Mudrc šesti cest. Netrap se tím. S Nagatem to společně vyřešíme. Teď pojďme probudit ty dva lenochy, nebo prospí celý den.“
U snídaně vládlo zpočátku ticho, ale potom promluvil Jiraiya.
„Dnes večer ve městě začínají slavnosti. Kdybyste chtěli, můžeme tam zajít.“ Konan se tajně usmála. Nagato okamžitě zpozornil.
„To by bylo skvěle, mistře,“ zaradoval se rudovlasý mladík. Yahiko se okamžitě přidal.
„To bude úžasné. Dám si cukrovou vatu a dango a…“ pak se zarazil, protože ho každý s údivem pozoroval. Jakmile si to uvědomil, všichni se začali hlasitě smát. Nálada u snídaně okamžitě stoupla a pokračovala až do jejího konce.

Díky nádhernému počasí šel Jiraiya s Nagatem a Yahikem rybařit, zatím co Konan vyrazila natrhat kytici květin, protože chtěla rozveselit jejich chatrč. Skrytě však přemýšlela nad tajemný svitkem. Jestli je legenda pravdivá, objeví se tam, kde je ho zapotřebí. Soustředila svojí chakru a vytvořila několik desítek papírových motýlů. Všechny rozeslala s trochou své chakry do širokého okolí se vzkazem o Nagatovi. Plán ji udělal ohromnou radost a pokračovala v trhání kvítků. Jen co měla dostatečnou zásobu vyrazila na zpět. Po pár stovkách metrů se před ní však objevila skupinka shinobi s čelenkami Skryté kamenné vesnice. Okamžitě se se zastavila a zpozorněla.
„Vida, to bude ona,“ promluvil první.
„Vždyť je to jen dítě. Určitě o svitku Tanabata ví?“ reagoval druhý
„Jsi snad senzibil, ty? Na tom motýlu je to psáno jasně. Nagato vlastní Rinnegan. Potřebuje svitek Tanabata. Nacházíme se u jezera,“ vysvětloval další, ale jejich velitel utnl rozhovor.
„Na to nezáleží! Vyslala ty motýly, takže jde o náš cíl. Okamžitě nám řekni o svitku Tanabata a mladíkovi s Rinneganem. Hned!“ Konan znejistila. Rozhlédla se kolem sebe a neviděla sebemenší únikovou cestu. Sepjala ruce a nahromadila chakru.
„Kami shuriken!“ Z jejího těla se začaly odlepovat papírové listy, jež se zformovaly do shurikenů a vystřelily proti pětici protivníků. Ti se rozeskupili a podnikli útok.
„Doton – Ganban Kyuu!“ Konan okamžitě uskočila ze skalnatého sevření a vrhla proti veliteli shuriken z výbušného lístku. Z boku však přiletělo několik kunaiů, které se jí zabodly do těla. To však pohltil dým a namísto Konan zde byl pouze špalek dřeva.
„Náhrada? Kde je?“ zavolal jeden z Kamenné, jenže to se na něj přilepilo hned několik výbušných lístků, které explodovaly. Zpoza Konan se ozvala další technika.
„Douka Iwa Fubuki.“ Na Konan začaly nalétat kamenné střely, jenže to se děvče rozplynulo na jednotlivé papírové části a přilepilo na útočníka, který se začal cupat, protože nemohl dýchat. Jakmile se udusil, Konan se opět zhmotnila. Už zbyly jen čtyři. Pak se však ozvala čtveřice technik.
„Doton: Iwayado Kuzushi.“
„Fuuton: Shinkyuu Gyaku.“
„Katon: Goukakyuu no Jutsu.“
„Doton: Tsuchi Kairou.“
Půda kolem Konan vybouchla a jediné co stačila, tak kolem sebe vytvořil obal z papíru. Následně se ozval druhý výbuch, který už neustála a silně popálená zůstala ležet na zemi. Kapitán se zasmál a seskočil k dívce. Chytil ji za vlasy a zvedl hlavu.
„A teď mi řekneš, co všechno víš.“
„Hari Jizou!“ kolem dívky se obmotala ohromné množství pichlavých vlasů, které ji pak stáhly z shinobiho sevření. Čtveřice z Kamenné se okamžitě otočila. Jakmile viděli svého protivníka, zhrozili se.
„To je Jiraiya - Legendární Sannin.“
„Přesně tak a s vámi je teď konec. Doton: Yomi Numa!“ Pod útočníky se najednou změnila půda v bažinu, která všechny čtyři polapila. Mistr se ihned sehnul k dívce.
„Konan, slyšíš mě? Konan!“ děvče pomalu otevřelo oči.
„Jiraiya-sensei. Je mi to moc líto. Chtěla jsem najít svitek Tanabata. Když jste mi vyprávěl, jak by mu takový svitek dokázal ukázat, kam se má v životě vydat, konečně by byl spokojený a šťastný. Nemusel by se bát svého Rinneganu a vše by bylo zase krásné. Je mi to moc líto.“
„Neomlouvej se, Konan. Lež klidně. Máš ošklivé popáleniny.“ Za dvojicí se ozvaly kroky. Stál tam Yahiko i s Nagatem. Mladík s kruhovitým vzorem v očích přešel k dívce a chytil ji za ruku.
„Konan. Chci ti poděkovat za to, co jsi pro mě chtěla udělat, ale žádný svitek Tanabata by mi nenahradil Yahika a tebe. Mou cestou života jste vy dva, protože jste mi dali nový život. Svou silou vás budu chránit i za cenu svého života. Jste pro mě rodina.“ Dívka se usmála a opět zavřela oči. Jiraiya ji vzal do náruče a rozešel se směrem k jejich chatce. Yahiko se za cesty zeptal.
„Takže svitek Tanabata neexistuje?“
„Neřekl bych, že neexistuje, pouze nemá podobu jako svitek.“
„Ale když je to svitek a nevypadá jako svitek, tak jak vypadá?“ nechápal zmatený Yahiko.
„Odkaz Mudrce šesti cest je v nás všech. My jsme jeho svitkem. Pro Nagata jste jím vy dva. Svou cestu života si každý určí sám, ale je na nás všech, jakou si nakonec zvolíme.“ Yahiko přikývl a prohlédnul si Konan.
„Dnes tedy zůstaneme v chatrči?“
„Za normálních okolností bychom měli, ale protože je dnes tak významný den, použiji speciální mast od Tsunade, kterou si šetřím na výjimečné situace. Jen co se Konan probere, vyrazíme do města.
„Hurá! Dám si cukrovou vatu a dango a…“ jakmile to Konan opět uslyšela, začala se zvonivě smát.