Typ
Naruto bojoval s Madarom trochu ďalej.
„Myslíš si, že ma porazíš?"
„Ja si to nemyslím, ja to viem," odpovedal Naruto.
„Katon: Gouka Mekkyaku."
Jedna z Narutových sfér tento útok pohltila. Na to Madara čakal a hneď po absorbovaní zaútočil a zabil tú sféru.
„Fuuton: Rasen-Shuriken."
Madara sa Rasen Shurikenu vyhol a hneď potom aktivoval Susanoo a zničil ostatné Narutove sféry.
„Teraz je to jeden na jedného."
Naruto vytvoril desať klonov a poslal ich na Madaru. Madara ich zničil behom chvílky.
„Takto to nepôjde."
Konečne nastal deň, kedy sa narodí dlho očakávaný potomok a dedič vlády nad hlavnou vetvou klanu Hyuuga. Každý očakával, kedy už príde na svet. Všetka sláva patrila len jemu. Každý vítal s radosťou jeho rodičov, preto si nikto ani len nevšimol, že potomka očakáva aj vedľajšia vetva. Tak to proste býva...
Na tento slávny deň bolo všetko hore nohami a všetci sa zaujímali o to, či je dieťa v poriadku. Ale pri pôrode muselo byť ticho a všetci netrpezlivo stáli pred dverami.
Smrť je nezvratná. Tak ako čas. Je toľko otázok, na ktoré chcem poznať odpoveď. Toľko vecí, ktoré nepoznám. Žijem? Som mŕtva? Cítim sa nejako inak.
Toto všetko sa premietalo v Naninej hlave. Chúďa, bola z toho zmätená tak, že ani sama nevedela, že žije.
Ďalší deň, šla Kiki k jaskyni, čakala dlho, ale Itachi neprišiel. Rozhodla sa vrátiť domov.
Kiki, pote hore!“ Kričal na ňu Madara so svojej izby. Vošla do jeho izby. „ A kde je Itachi?“
„On, dnes neprišiel, asi je na misii.“ Povedala Kiki. Madara sa rozčúlil a dal jej poriadnu facku.
„Ty s*ka! Ako je možné, že si ho nedokážeš udržať?“ Kričal na ňu a dal jej ďalšiu facku.
„Ja, za to nemôžem, že má dnes misiu.“ Bránila sa.
U HINATY V POKOJI:
,,Hinato, nebud' smutná, Naruto je vážně pitomec a ty to moc dobře víš, dalo se očekávat, že když tráví tolik času se Sakurou a na tebe kašle, že to dopadne takhle,'' utěšovala blond'atá dívka svoji kamarádku.
,,Já vím Ino, ale proč mi to neřekl už na začátku. Proč mě nechal se trápit celé ty dva roky? Byli jsme spolu už od šestnácti let a on mi pak zničeho nic řekne at' se sbalím a že má jinou,'' vzlyká tmavovlasá dívka. Po její sněhobílé pleti stékají slzy.
Jako obvykle seděla Tsunade za hromadou papíru ležící na velkém dřevěném stole a hledala své oblíbené saké. Pokaždé když už ho viděla, vyrušil jí shinobi vracející se z mise.
„Dobrá práce“ Řekla nevrle a očima sjela hlášení, které jí shinobi podal.
„Děkuji a nashledanou“ odvětil ninja vycházející z místnosti. Ještě se otočil a popřál všechno dobré, když si všiml pohupující oranžové špičky za oknem visící ze střechy
„Ehm,paní hokage?“
„Co je?“
„Co to tam visí ze střechy?“
„Vrahounku? Ona ti fakt řekla Vrahounku? To je skoro úchylný.“
Sugata vždycky uměl jít přímo na jádro věci. Tou po něm šlehl pohledem.
Zase po dlouhé době (Sugata byl na misi a Tou měl jiné starosti) seděli v hospodě U pěti růží. U vedlejšího stolu seděli dva postarší pánové a stoupal od nich doutníkový kouř a na druhé straně sálu kdosi vyřvával slova lidové písně.
„Ale notak, když je to roztomilý,“ namítl, zatímco odklepával cigaretu.
Sváteční zmatky
(ich forma)
"Kruci!" Zprudka jsem se opřela o kmen stromu, na jehož větvi jsem se zhroutila. V noze mě cosi neuvěřitelně pálilo.
"Mariko?! V pořádku?" Temari se taktéž zastavila, ač několik metrů přede mnou. Ohlédla se. Vypadala, že si dělá starosti.
Na tváři jsem vyloudila pokroucený úsměv: "Jasně," a pokračovaly jsme dál. Noha pálila jako čert, ale teď nebyl čas se zdržovat. Koru mě potřebuje!
"Tsunade-sama říkala, že s tím budou ještě problémy. Měla sis před tou cestou alespoň den dva odpočinout," vytýkala mi.
Bol slnečný deň a všade navôkol Konohy spievali vtáci. Pred Konohou stála žena a na tvári jej pohrával jemný úsmev. Biele vlasy, dlhé asi po kolená, jej viali vo vetríku a na svet sa pozerala smaragdovými očami. Pomalými krokmi kráčala ku bráne do mesta. Keď chcela prejsť, zastavili ju dvaja strážnici.
„Kto ste a čo tu robíte?“ spýtal sa prvý strážca brány – Kotetsu.
"Občas na zázraky nevěřím. Věřím, že vše co se kolem mě odehrává jsem k sobě přitáhl sám. Svými myšlenkami. Přesně jako ji. Mou malou Miyu-chan."
"Reutemi, musela jsem tě opustit neboť se mnou ti hrozilo nebezpečí." Odkašlala si Miya a rozhlédla se po bytě. Reutemi napřímil záda a podíval se na ni.
"Jaké? Ochránil bych tě, Mi-chan!" Řekl odhodlaně a zaťal pěst. Miya mu věnovala úsměv.
Hidan se postavil na nohy a podíval se na Yorochiho, který se na něj také podíval s úsměvem, jenž naznačoval, že se Yorochi na souboj těší.
„Kakuzu, nepleť se do toho. Tohohle si podám sám.“ řekl Hidan, opět se šíleně zasmál a vytáhl svou kosu se třemi čepelemi.
„Tenhle není zas tak slabej a navíc je v něm ten démon. Tak, ať tě nemusím sešívat dohromady.“ poznamenal Kakuzu a Hidan s skřekem vyrazil kupředu na Yorochiho.
Naruto prišiel domov a prezrel si oblečenie, ktoré mu dala Tsunade. Boli to tmavomodré rukavice s modro-žltým vrchom. Mal tam ešte oranžový plášť, ale ten si zatiaľ odložil. Ďalej tam bola maska, ktorá mala tvar líšky. Ešte mal dosť času do večera, tak sa rozhodol, že si pôjde ešte zatrénovať. Zobral si zvitok s otcovými technikami a odišiel.
Tokime : Poslouchala jsem každé jeho slovo. Jeho život mi přišel, jako jedno velké dobrodružství. Kdybych si to tady měla rozvrhnout podle rodiny, Kisame by byl táta. I když je tvrdej a někdy nepříjemnej, přesto to tak cítim. Navíc, ke mně se nechová až tak špatně.
„Hih, Kisame, ty jseš úplnej dobrodruh,“ zasmála jsem se. Rána. Zničeho nic mi přilítla pěst zezhora na hlavu. Slzyčky jsem měla na kraji a hladila si bolístku.
„Au, au, auuu,“ kňučela jsem jak pes.
„Za co?“
Bol krásny večer. Slnko zapadalo a vyskytol sa nádherný pohľad naň. Stmievalo sa a ochladzovalo. Večer už nebývalo tak teplo ako cez deň. Tsunade sa prehrabávala v nejakých papieroch. Zrazu niekto rozbil okno. Do miestnosti vstúpili štyria ANBU. Vytiahli katany a priložili ich ku krku Tsunade. Cez dvere vstúpil Danzou.
„Čo to má znamenať?"
„Tsunade. Týmto si oficiálne zosadená."
„Tak, Sasuke, tvojou prvou úlohou bude chytiť Hachibiho," povedal Tobi.
„Ja by som to zvládol," hovoril Pein.
„Nie, ty nepôjdeš. Ak sa chce Sasuke stať súčasťou Akatsuki, musí odchytiť Hachibiho. Ty budeš mať inú úlohu."
„Akú?"
„Pár dní po tom, čo Sasuke chytí Hachibiho, tak pôjdeš do Oblačnej a zničíš ju. Týmto začneme vojnu a možno vylákame Kyuubiho von."
„Ak ho nechytí?"
„Pôjdeš ty!"
Naruto s Kakashim za stretli mimo Konohu.
„Prečo sme tak ďaleko od Konohy?"
„Sem chodí veľmi málo ľudí. Nikto nás nebude vyrušovať."
Tak, tu je ďalší diel. No, robila som ho o polnoci takže...
Mala by so vás upozorniť, že občas tam bude oslovenie Reina inokedy zase Totsuki.
,,Môžeme teda začať.“ povedal ten s tou medveďou maskou.
,,Ja som Ro,“ pokračoval.
,,Mňa môžeš volať Aoi.“ Ozval sa ženský hlas, spod vtáčej masky.
,,Shitori,“ povedal ten s červenou maskou.
,,Moje meno je Imako,“ povedala posledná.
,,Teší ma ja som Totsuki.“ Odpovedala Reina a samým blahom, že opäť použila svoje anbu meno, jej nebadateľne preskočil hlas.
Itachi nechcel, aby sa do toho Nana miešala, aj keď v tomto súboji išlo len o ňu. Vedel, že Sasoriho bude chcieť zastaviť sama a nejako mu to vysvetliť, ale taktiež vedel, že Sasori nie je žiadny úbožiak a nechá sa ukecať alebo zastrašiť. Tobôž nie keď bol taký rozzúrený. Nikdy nepoznal takúto stránku jeho povahy, až dodnes.
Mal zmiešané pocity, ale nebál sa. Plne dôveroval sebe a svojim schopnostiam. Zaťal päsť a z vrecka vytiahol kunai.
„Tak poď, Uchiha!“ skríkol Sasori. „Alebo sa bojíš?“
Slnko opatrne prenikalo cez okno dovnútra nemocničnej izby. Sora naň nepríjemne upieral zrak. V mysli ho preklínal a tváril sa, že je nemenovaný vládca počasia, takže sa má schovať a nepáliť mu sietnice.
Sestrička bola taká milá, že mu povedala, aby sa neopovážil postaviť, alebo sa prudko hýbať. Dokonca mu ani nezastrela záves, alebo nedala posunúť posteľ. Prvá aktivita pozostávajúca zo závesu a pohybu ruky, však bola o dosť jednoduchšia a preto Sora preklínal i ju.
„Nečekala bych, že budeme večeřet na střeše.“ prohlásila Suki s pobaveným úsměvem.
„Ano, podobná místa často vyhledávám, doufám, že ti to nevadí.“ řekl Gaara omluvně a sledoval její reakci.
„Copak nemáte rád společnost?“ podivila se Suki.
„Jsem sice trochu samotář, ale o to nejde.“ odpověděl uvolněně.
„Tak o co jde?“ ptala se Suki dál.
„Spousta lidí mě zdraví, mluví se mnou nebo mě jen pozorují a to mi vadí, když někam jdu.“ řekl stále klidně, jakoby mu ani moc nevadilo mluvit o sobě.
