Tak stejná a přesto úplně jiná 09 - Vánoce :)

Sváteční zmatky

Bylo 24. prosince a Konan pobíhala po kuchyni a kontrolovala, jestli má všechno co potřebuje. V tom vběhl do kuchyně Tobi s Deidarou a vzali ze stolu talíř s cukrovím. Měli ale tu smůlu, že si jich Konan všimla. Vzala jim talíř a vyhodila je z kuchyně. V jídelně a v obýváku bylo boží dopuštění. Sasori visel na lustru, protože mu Itachi sebral židli, na které stál, když věšel jmelí. Kisame rozlil džus, Kakuzu šílel, že ještě nenašel pro všechny dost levné dárky, Pein se díval na vánoční pohádky v televizi, Hidan si bodal párátkem do ruky a říkal si: „Bolí tě to perníčku, že ano.. no že ano.. ha ha ha haaaa, jsem tak zákeřný,“ a uprostřed toho stála Tifa a dívala se na to všechno s přiblblým výrazem v obličeji. Zmohla se jen na slova „Ach Jashine, za co mě to trestáš,“ a šla raději do kuchyně.
Když tam přišla Konan stála zničená u ploty, nevěděla kam dřív skočit.
„Nechceš trochu pomoct? Bude to lepší než být vedle.“
„Co? Co se děje vedle?!“
„Přestaň hysterčin Konan. Děje se to co každý rok. Všude je bordel.“
„Áááá, každé Vánoce to stejné, já už dál nemůžu, ještě jsem nestačila ani uvařit a oni už udělali nepořádek, to je nový rekord.“
„Víš co.. nech to na mě,“ řekla Tifa a byla zase pryč.
Proběhla jídelnou a obývákem a zastavila se u koupelny, vzala ze skříně hadry, mop, kýbl a smetáky. Všechno donesla do obýváku, kde o to zakopl Kisame.
„Buďte zticha a poslouchejte!“ všude se rozhostilo ticho a Tifa měla plnou pozornost.
„Každý rok děláte je to samé a mě a Konan už to přestává bavit. Proto jsem se rozhodla, že abychom aspoň jednou měli pravé Vánoce, uklidíme celý dům, uděláme výzdobu a pomůžeme Konan, jak jenom to půjde? Souhlasíte?“
Reakce, ale nebyla taková jakou čekala. Hidan začal nadávat, Kakuzu zase, že výzdoba domu, pokud se použijí světýlka, bude stát peníze a Pein řekl, proč by měl on uklízet, když jsou tu od toho jiní. Sasori, Deidara a Itachi se na sebe podívali, pokrčili rameny a dali se do přemlouvání ostatních. Asi za hodinu se jim to povedlo a rozdělili si úkoly. Kisame, Tobi a Deidara si vzali na starosti výzdobu domu. Deidara udělal miniaturní zvířátka a udělali z nich velký řetěz, který dali kolem celého domu. Pein šel pomoct Konan do kuchyně (kdo ví, co tam ještě dělal).
Hidan, Kakuzu a Sasori se dali do úklidu. Teda, Sasori je bohužel musel ovládat jako loutky, aby se vůbec dali do pohybu. Itachi a Tifa jen tak seděli a povídali si. Občas sem tam zametli podlahu, aby se neřeklo, ale jinak si vykládali.
„Tak co? Už jdi napsala nějaký dopis? Měla bys toho využít, dokud zase nenaštveš šéfa.“
„Jo napsala, ale… chtěla bych zpátky do Konohy. Aspoň se s nimi rozloučit.“
„Ale no tak, sama moc dobře víš, jak by to zase skončilo.“
„Jo, asi máš pravdu, měla bych na to zapomenout, aspoň do Silvestra, to budete všichni na mol“.
…
„Áááá“, domem se nesl dívčí křik. Když se všichni seběhli do haly, viděli na zemi sedět brečícího Tobiho.
„Vánoce nebudooouuu, Vánoce umřeli.“
„Co to meleš? Jediný, kdo umře budeš ty, jestli toho hned nenecháš,“ Hidan stál nad Tobim a byl celý od prachu a všelijaké špíny. Kisame se chytil slova a řekl, že jenom došel Deidarovi jíl a že v lese nemůžou najít dost hezký stromeček.
„Necítíte něco? Jako by něco hořelo?“ Konan si uvědomila, že nechala zapnutou plotnu a rozběhla se zpátky do kuchyně.
…
Mezitím v hale všichni debatovali o zniklém problému. Není stromeček.
„Mám nápad.“ Z podlahy vylezl Zetsu, který se celou dobu schovával, aby nemusel uklízet. Řekl, že u Orochimara, mají velký a už ozdobený stromek, že by si ho mohli půjčit. Sotva dokončil větu, v hale bylo prázdno a všichni byli na cestě k Orochimarovi.

U Orochimara..
„Kabuto, někdo klepe, běž se podívat, kdo to je.“
„Ano, Lorde Orochimaru.“
Kabuto šel ke dveřím, otevřel je a co uviděl před sebou mu vyrazilo dech.
„Lorde Orochimara, pojďte sem!“
Orochimaru došel velmi neochotně ke dveřím, ale když uviděl členy Akatsuki, hned se začal zajímat o důvod jejich návštěvy. Jako první začal mluvit Pein.
„No to víš, přišli jsme na návštěvu, jako staří přátelé. Mimochodem, ukaž nám, jak máš vyzdobený dům.“
Orochimaru nejprve nevěděl, proč by jim měl ukazovat svůj dům, ale nakonec, proč ne? Může se pochlubit tím, jak Kabuta málem udřel k smrti.
Prošli celý dům a svoji túru ukončili v obýváku, kde všemu vévodil krásně ozdobení stromek.

O deset minut později..
„Kabuto, chyť je! Berou nám náš stromek. Víte kolik mi dalo práce ho nazdobit?!“
Kabuto se po poslední větě zastavil na místě a otočil se k Oroušovi. Byl rudý vzteky, kouřilo se mu z uší a dokonce i jeho obroučky od brýlí byli rudé.
Chvíli se nic nedělo, ale potom už bylo slyšet jenom tesknění a rány pěstí.

Zpátky v sídle..
Akatsuki se vrátili s vítěznou náladou a postavili stromek do obýváku. Dívali se na něj s úsměvy ve tvářích.
„Večeře je hotová! Nachystejte někdo talíře a příbory na stůl“
Deidara se zarazil a chtěl říct, že je na večeři moc brzo, ale když se podívat na hodiny zjistil, že je už šest hodin.
Po večeři Tifa s Konan umyli nádobí a šli ke stromku. Tifa řekla Konan, ať na ni počkají, že zapomněla donést dárky pod stromeček.
Za chvíli už byli všechny dárky na svém místě a byl čas na rozdávání. Všichni se vrhli ke stromku jak hladový psy ke kusu masa.
Tobi se válel na zemi ve svém novém pyžamu s obrázky medvídka Pú. Přitom pořád opakoval „Děkuju Ježíšku, děkujuuu.“ Deidara se na něho otočil a řekl si pro sebe „ještě že věří na Ježíška, jinak by mě uškrtil.“
„Ale no táák!! Kakuzu, tohle už fakt není vtipný, každý rok, celých šest let, mi dáváš stejný dárek,“ řekla Tifa.
„Copak můžu za to, že ji vždycky ztratíš.“
„Jasně, vždycky v říjnu se mi z ničeho nic ztratí katana a víš co je na tom nejdivnější? Že vždycky dostanu úplně stejnou. Vidíš? Tady je ulomený kousek z čepele. To je do mého posledního tréninku s Itachim.“
„Co mám na o říct?“
„Raději nic.“
Pein se zeptal, jestli je ještě něco pod stromečkem, Hidan řekl že je tu jenom nějaká obálka s adresou z Konohy a je pro Tifu. Tifa po něm skočila a vytrhla mu ji z ruky.
Otevřela ji. Byl v ní krásný pohled a na druhé straně pohledu bylo napsáno
„. Šťastné a veselé Vánoce Ti přejí Tví přátelé z Konohy.
PS: Moc nám chybíš, doufám, že se zase brzy uvidíme.“
Přečetla celé přání ještě jednou nahlas. Dala ho na římsu nad krb, podívala se z okna, venku krásně sněžilo. Otočila se a rozešla se ke dveřím ze sídla. Otevřela dveře a vyšla ven. Kolem ní byla jenom tma a sníh. Do té tmy zakřičela ze všech sil „Děkuju!“
Přišli za ní i ostatní Akatsuki, Deidara jí dal přes ramena Akatsuki plášť a řekl:
„Všichni se teď otočte, chci vám ukázat, co jsme udělali odpoledne s Tobim a Kisamem.“
Všichni se otočili k průčelí domu a všechna miniaturní zvířátka co byla jako řetěz kolem celého sídla, začala pomalu vybuchovat různými barvami. Všude byla světýlka nejrůznějších barev, dokonce i ve sněhu.
Byla to tak krásná podívaná, až dohnala Konan k slzám. Poděkovala za pomoc s přípravou Štědrého dne a všichni se začali objímat. Nakonec, když zase sledovali světelnou podívanou, řekla Tifa:
„Krásné Vánoce všem… i tobě Naruto.“

Večer seděla Tifa u stolu a rozmýšlela se co odepsat Narutovi na přání. Těsně nad ránem byla s dopisem hotova a poprosila Konan jestli by jej, pomocí své techniky, neodeslala.