Písečná bouře 19

„Nečekala bych, že budeme večeřet na střeše.“ prohlásila Suki s pobaveným úsměvem.
„Ano, podobná místa často vyhledávám, doufám, že ti to nevadí.“ řekl Gaara omluvně a sledoval její reakci.
„Copak nemáte rád společnost?“ podivila se Suki.
„Jsem sice trochu samotář, ale o to nejde.“ odpověděl uvolněně.
„Tak o co jde?“ ptala se Suki dál.
„Spousta lidí mě zdraví, mluví se mnou nebo mě jen pozorují a to mi vadí, když někam jdu.“ řekl stále klidně, jakoby mu ani moc nevadilo mluvit o sobě.
„Tak to se nedivým, ale nejsi už, nejste už zvyklý?“ zeptala se a vypadalo to, že se na sebe, za to opravené tykání, trochu zlobí.
„V pořádku, klidně mi tykej, budu jen rád.“ ujistil ji okamžitě.
„Dobře,“ řekla trochu váhavě, jakoby čekala, že si to rozmyslí.
„Výborně. A pokud jde o tvoji otázku, tak předpokládám, že na tohle si nejspíš nikdy nezvyknu, prostě mi to vadí.“ řekl a pokusil se vrátit k uvolněnému tónu, ale krátká vzpomínka na pohledy ostatních, když byl dítě, měla spíš opačný efekt.
‚Měl bych být zvyklý. Vždycky se na mě všichni dívali.‘ projelo mu krátce hlavou a teprve potom si uvědomil, že ji neposlouchal: „Promiň, zamyslel jsem se. Říkala jsi něco?“
„Jen jsem se ptala, jestli jsi v pořádku.“ odpověděla Suki trochu nervózně. Gaara však nedovedl určit, jestli je to kvůli jeho výrazu nebo si ještě nezvykla na to tykání.
„V naprostém.“ ujistil ji spěšně, ale zřejmě ji moc neuklidnil.
„To je fajn a na co jsi vlastně myslel, nestíháš vypisovat papíry?“ hádala Suki zvědavě.
„Tak ty si myslíš, že papíry jsou to jediné, co Kage dělá?“ zeptal se Gaara, snad aby odvedl pozornost od původní otázky.
„Jo a ještě klábosí s pár starými páprdy, co sedí v radě.“ řekla bez přemýšlení a ani se nezamyslela, jestli to nebude Kazekage brát jako urážku.
„Vy máte v radě jen dědky?“
„Jo, vy ne?“
Gaara se nad její otázkou pousmál, ale odpověděl: „Převážně ano, ale je tu pár výjimek.“
„Vážně?“
Gaarovi ani nedalo moc práce podle jejího tónu zjistit, že mu to nevěří, ale stejně vážným hlasem odpověděl: „V radě je můj bratr a sensei, ten ještě není tak starý.“
„Fajn, tak jste tam tři mladí, ale zbytek jsou dědci.“ řekla lhostejně.
„Jo, ale na tom není nic až tak špatného, v radě musí vždycky být pár lidí, co si pamatují chyby předchozích Kagů, aby na ně upozornili ty současné.“ pokusil se Gaara obhájit sloužení rady.
Ale Suki na to měla očividně jasný názor: „Nebo spíš, aby ti do všeho kecali a snažili se z tebe udělat ty předchozí.“
„Taky, ale já jim to zatrhl už v počátku.“
„To ti do ničeho nekecají?“ podivila se upřímně a zkoumavě si prohlížela jeho tvář, aby jí nic neuniklo.
„Kecají, ale já se nenechám. Navíc mě respektují a ve většině případů mě poslechnou.“
„Nevěřím.“ řekla okamžitě a Gaara se tomu musel zasmát.
„Nevěř.“ vysoukal ze sebe nakonec, ale to už ho zachránil číšník s jídlem.

Rozhovor během jídla se většinou točil kolem vesnice a jejích vztahů s okolními zeměmi, stejně jako s feudálním pánem a tak se Suki po víc jak hodině vlastně nedozvěděla nic zajímavého. Proto se taky na cestě zpátky zeptala: „Ještě jsi mi ani neřekl, jak vlastně trávíš volný čas.“
„Spánkem a ty?“ překvapil ji rychlou odpovědí.
„Většinou se flákám po střechách a užívám si výhled, nebo se schovávám před lidmi, kteří by mě mohli chtít za úkolovat. A co potom děláš v noci?“ řekla Suki a nedala mu možnost dál se ptát.
„Pro mě je v mnoha ohledech noc a volný čas to samé. Tím jsi myslela Tsuchikageho a jeho posly?“ odpověděl a použil stejnou strategii.
„Většinou, nebo taky před sestrou, občas je vážně otravná. To jsou ti starší sourozenci.“ řekla otráveně a Gaara jí nedal možnost dál se ptát: „V mnoha ohledech to znám, ale já je můžu nechat vyhodit, takže jejich poučování a námitky jsou v rámci mezí.“
„Šťastlivče!“ vykřikla trochu otráveně a se závistí v hlase.
Gaara se tomu tiše zasmál, ale nestihl už nic říct, protože ho předběhla: „To není vtipné.“
„Trochu přece, ale myslím, že by ti to chybělo, kdyby přestala sekýrovat.“ odpověděl, ale i když se zlobila, jeho veselí přetrvávalo, jen tentokrát bylo pečlivě schované za jeho dokonalou maskou.
„Bylo by to zvláštní, ale myslím, že se mýlíš.“ prohlásila pevným a přesvědčeným hlasem.
„Zvláštní, já mám totiž snad vždycky pravdu.“ řekl trochu zamyšleně.
„To ti jen ostatní nechtějí říct, že jsi vedle.“ odpověděla drze.
„Proč by nechtěli?“ zeptal se Gaara s nasazenou maskou nečitelnosti.
„Nevím, třeba se bojí.“ řekla s pokrčením ramen a taky si nasadila podobnou masku.
„A ty se nebojíš?“ zeptal se a přes masku mu proklouzl náznak pobavení.
„Možná. Jsi člověk, co špatně snáší kritiku?“ odpověděla otázkou a snažila se cokoliv vyčíst z jeho výrazu.
„Těžko říct, když mě nikdo nekritizuje.“ odpověděl s pokrčením ramen.
„Neumíš žít.“ řekla trochu necitelně.
Nejprve tím Gaaru překvapila, ale potom se vzpamatoval: „Jestli mluvíš o tom, že se neumím bavit, tak jsi se trefila, ale co ty víš o zábavě, když se celé dny jen kocháš výhledem?“
„Nikdy jsem neřekla, že dělám jen to. A než to řekneš, nemám tím ani na mysli to utíkání před povinnostmi.“ oponovala mu naoko lhostejně.
„Je to zábava, která se nedá dělat tady?“ zeptal se zvědavě.
„To se uvidí, ale asi ne.“
„Pak máš od rána celých čtyři a dvacet hodin, abys mi ukázala jak se bavíš.“ řekl a přidal do kroku.
„Potřebuješ se na to vyspat co?“ šťouchla si ještě Suki a vyrazila za ním.