Typ
Minulý díl
„To vidím, ale mě zajímá, jak vám mohla uniknout? Ty Kakashi máš sharingan a psy , Hinato, Neji máte byakugan, Kibo, ty máš čich, jako pes, Shino, tvoji brouci jsou schopni najít chakru kohokoliv, koho znáš a nic. Dvanáct shinobi nedokáže najít jednu kunoichi. Dvanáct jouninů, nedokáže najít jednoho jounina.“ Povzdechla si Tsunade. Byla hrdá, na to, že Sakuru tak dobře vycvičila, ale teď to je jen pro zlost.
Probrala jsem se v nemocnici, jako poslední dobou tolikrát. Už to byl rok, co jsem chodila s Narutem, ale teď už jsou to tři měsíce, co se spolu neustále hádáme. Nechci se s ním hádat, ale připadá mi, že mě poslední dobou hodně zanedbává, ale to je jedno, hlavní je, že ho miluju a on miluje mě ne?
Hinatu vytrhl z toku jejích myšlenek zvuk otevírajících se dveří. Dovnitř nakoukla Narutova blonďatá hlava.
„Hin, jak je ti? Panečku pěkně si mě vyděsila, když jsem se dozvěděl, že si v nemocnici, co se ti vlastně stalo?“
Byla chladná noc. Na hustý les dopadalo jen světlo měsíce, který byl právě v úplňku. Hluboko v něm jste však mohli zahlédnout drobné světlo. Mladá dívka seděla co nejblíže ohně, aby se aspoň trošku zahřála. Zachumlaná do svého bílého pláště s oranžovými pruhy, dívala se svýma zelenýma očima na oblohu. Pozorovala měsíc obklopený spoustou hvězd. Přemýšlela nad minulostí. Dlouze si zívla a lehla si do bezpečné vzdálenosti od ohně. Po malé chvíli usnula.
Milý Orochimaru...
Pamatujete si na den, kdy jsem Vás poprvé spatřila? Víte vůbec, že jsem to tehdy byla já, zhroucená v postranní uličce mezi dvěma popelnicemi, špinavá, hladová, vyčerpaná, zoufalá? Sněžilo a sluneční paprsky se odrážely od sněhu tak oslnivě, až jsem si musela clonit oči. Opodál si hrála skupinka dětí. Veselých, šťastných, že se konečně mají čím koulovat. A já se jen dívala na ten jiskřivě bílý poprašek, měnící se postupně ve vysoké závěje. Do té doby jsem neznala nic bělostnějšího než čerstvě padlý sníh...
Kapitola 3: Věčné vzpomínky, část 2.
Seděl na jednom z písečných domků v Suně. Podepíral se jednou rukou a druhou nechal uvolněně na pokrčeném koleni. Užíval si pohodlí a vypadal zamyšleně, stále však nespustil oči z ozařujícího měsíce.
Po dvou dnech jsem se bez potíží dostala do Suny. A najednou na mě dolehl proud vzpomínek. Bylo to tak impulzivní že mě to dostalo na kolena.
„Dáš si taky?“ ucítila, jak se naproti ní posadil.
Do dřevěné desky pod sebou zamumlala neurčitou zápornou odpověď. Její dlouhé vlasy neurčité hnědé barvy zabíraly téměř třetinu celého stolu, takže když přišla servírka, několik vteřin váhala, kam položit dvě sklenice saké. Nakonec se natáhla až k druhému okraji.
„Ale já ti už objednal,“ zatvářil se rádoby smutně. Nemusela se ani zvedat, aby si ho dokázala naprosto přesně představit. Koutky úst stažené o něco níže než normálně a malou jiskřičku v očích.
Bol jeden ninja. Volal sa Tobi,
jeho práca bola v Akatsuki.
Mal vše, od kunaii po nitky,
shurikeny i zvitky.
Spolupracoval s chlapcom menom Deidara
a Tobi bol vlastne Madara.
Oni dvaja chytali líšky
a jedli lekvárové šišky.
Ale Deidi nemal brýle,
napriek jeho veľkej sile,
nemal páru, tušenia,
s kým že má dočinenia.
Zomrel skôr ako to zistil,
veľkú bombu si odistil,
veď to predsa každý vie:
výbuch to je umenie!
Tak Madarík zostal sám,
on je predsa veľký pán.
Tak to išlo pomaly,
až akatsuki len traja ostali.
Sedím u sebe v pokoji. Na stole mám rámeček s tvojí fotkou. Usmíváš se na ní. Máš na sobě své obvyklé oblečení a tvé vlasy září jako slunce.
Tehdy si možná ani nevěděl, že existuju. Míjel si mě bez povšimnutí, neustále si měl oči jen a jen pro Sakuru. Bolelo mě to, ale chtěla jsem, abys byl šťastný a pak začala Sakura chodit s Leem a já pro tebe začala být kamarádka. Byla jsem z toho strašně šťastná, ale stejně jsem ti nevyznala svou lásku. Bála jsem se, aby se tak nezničilo naše přátelství.
Akatsuki práve podriemkavali vo svojej skrýši, tak ako vždy. Ale ani jeden z nich netušil, že dnes sa im obohatia rady.
Ráno sa im začalo až vtedy, keď počuli Tobiho krik z Deidarovej a Sasoriho izby. Tak ako každé ráno Tobi budil Deidaru a ten mu ako každé ráno strčil pod nos holubičku, a tak to aj vyzeralo. Po výbuchu každé ráno Konan prišla za Tobim a vlepila mu za ucho. Sasori spal ako drevo, Itachi a Kisame vstávali a Pein sa zase vyparil do svojej pracovne. Všetko ako vždy. Až na jednu vec.
Další den ráno Hinatu probudili paprsky slunce, které přistály na její sněhobílé pokožce. Promnula si svá levandulová očka, ustlala si postel a šla se umýt. Poté se oblékla a šla se nasnídat. V kuchyni byl akorát Neji, když vstoupila dovnitř, Neji se na ni upřel svůj zrak. Hinata trošku zrudla, když si toho všimla, vzala si jogurt a rohlík a posadila se ke stolu.
,,Co máš dneska v plánu Hinato?‘‘
,,Víš chtěla bych tě poprosit jestli by si semnou netrénoval,‘‘
Neji byl trošku zaskočen, ale nenechal na sobě nic znát.
Sedím na trávníku před naším domem. Je hluboká noc a já jsem tu jen v lehké košilce, kterou profukuje mrazivý vítr. Objímám si kolena, ale i přes to se třesu zimou. Ale víš ty co?
Konečně jsem šťastná.
Kdyby mě někdo uviděl, jistě si pomyslí, že jsem se zbláznila. Nevyvracela bych mu to. Sama si nejsem jistá, jestli to náhodou není pravda. Jednu věc ale vím nepochybně.
Našla jsem tě.
Pátý Kazekage, Gaara, pohodlně usazen ve svém pracovním křesle, přemítal nad právě ukončenou návštěvou starších v jeho pracovně (nutno podotknout, že ukončena byla jaksi k jejich nevoli). Poslední dobou měl pocit, že se mu pokouší "míchat" nejen do správy vesnice, ale i do osobního života! Měli různá podezření od té doby, co umřel a většina dívek ve vesnici se do něj pobláznila. Samozřejmě, že se ta podezření netýkala nikoho a ničeho jiného než právě jich. Že prý by to mohlo ovlivnit jeho rozhodování!
Meshiki : Probudila jsem se vedle něj, jako za satrých časů. V noci mezi námi vůbec nic nebylo, oba jsme věděli, že je příliš brzo po tom všem. Sama jsem byla ráda, že to respektuje. Snídaně se mi kupodivu nespálila, smažený vajíčka se slaninou jsou nejlepší na hubnutí.
„Dobré ráno, slyšel jsem, že jsi zpět,“ uslyšela jsem za sebou Hiashiho hlas.
„Dobré, ano, jsem tu, omlouvám se za vyrušení,“
Ďaľších 6 mesiacov som cez deň trénoval a v noci robil blbosti s Konohamaruom.
Na akadémii som mal celkom dobré výsledky, nebol som podpriemerný, čo sa mi zdalo ako dobrá vec.
Na druhej strane to nebolo bohviečo. Ninjovia nám po 3 mesiacoch daly karty, na ktorých boli naše mená, informácie atď. na mojej stálo:
Meno : Inari Hīrō
Vek : 12
Pohlavie : Muž
Stav : Študent Akadémie
Splnené misie : ----------------
Nesplnené misie: ----------------
Taijutsu : Úroveň 5
Ninjutsu : Úroveň 6
"Takže. První rok se moc toho nedělo. Jen jedna smutná věc.A to že zemřela Hinata. Moc toho nevím, ale prej byla na misi a tam ji napadl někdo ze zvučné. No druhej rok nás napadl Orochimaru. Pak se už nic nestalo. No a třetí rok se vrátil Sasuke a tenhle rok se zatím nic nestalo." Dořekla Sakura.
"Cožeeee?!" Řekl všem známej blonďák, a pak upadl do bezvědomí. Sakura tušila že se to stane, ale také tušile, nebo spíš věděla , že se zachvíli probudí, takže se o nic nepokoušela. A měla pravdu. Za pět minut se probudil.
„VSTÁVAŤ!!!“ reval Gai.
Hinata otvorila oči, keď jej zrak sa stretol s tým jeho.
Naruto sa na ňu dlho pozeral, preto sa odvrátila. Už to nevydržala. Potichu vstala z postele a šla na raňajky.
V jedálni už sedeli Kakashi a Asuma pyžamách a Kurenai v nočnej košeli modrej farby.
„Dobré ráno,“ pozdravila Hinata a zazívala.
„Ahoj. Prečo si si ešte nepospala?“ spýtala sa Kurenai sediaca na Asumových kolenách.
„Gai nás zobudil,“ hneď za Hinatou sa ozval Naruto, takže čiernovláska takmer dostala infarkt a rýchlo si bežala sadnúť.
Netrvalo dlouho, a už celá skupinka šťastně dorazila k branám Konohagakure no Sato.
A Kimiko si teď u byla stoprocentně jistá, že ten falešný Kazekage byl jen sen. Přelud, který ji vyděsil v té noční tmě.
Zatímco se Kankurou a Temari rozhodovali, kam se v Konoze před začátkem zkoušek podívat, seděla Kimiko na kameni a šťastně pojídala onigiri.
Po té dlouhé cestě měla hlad jako vlk... přeci jen ze sebe během snahy dohnat její nový tým vydala skoro maximum. Vůbec se jí nelíbilo, že zkouška začíná už za chvíli.
Tak pokračování snad se neunudíte k smrti.
Naruto chytil tsunadinu ocelovou pěst jedním ze svých ocasů.
„Jak si to?“ Zeptala se Tsunade neskrývajíc údiv.Naruto nasadil ďábelský úsměv a koutkem oka se podíval na Tsunade. Ta sebou cukla když uviděla narutovy oči.
„Myslíš že na stejnou věc skočím dvakrát?“ Zeptal se jakoby nic. Pustil Tsunade ruku a poodešel trochu stranou.
„Tak co budeme dělat?“ Zeptal se Naruto, když v tom se ozvalo hromové zakručení.
UPOZORNĚNÍ K PŘÍBĚHU:
Kdo jste neviděl anime Death Note, asi se v tom nebudete moc orientovat...-_-"
(jo, budu to psát všude xD)
-----------------------------------------------------
Akatsuki sídlo se ponořilo do ticha a tmy. Nikde nebylo slyšet žáný zvuk, jen sem tam zachrápání některého zabíjáka, případně náhodné skřeky ze sklepení, kde radši ani nechtějte vědět, co ti šílenci všechno schovávali.
Všichni nebezpeční ninjové si touto dobou už pluli na obláčku blaženého snění...
...tedy až na jednoho.
