Něco, co mělo být dávno zapomenuto. II

Po dvou dnech jsem se bez potíží dostala do Suny. A najednou na mě dolehl proud vzpomínek. Bylo to tak impulzivní že mě to dostalo na kolena.

Když jsem se probrala ležela jsem v bílém pokoji. Moje katana byla opřena o stolek a na stole květiny. ,,Květiny?“ Problesklo mi hlavou. To mně tady někdo zná? Jak dlouho jsem byla pryč? Kde jsem byla? Ty všechny otázky mě napadly snad v jednu vteřinu. A během té vteřiny vtrhl do místnosti někdo další. Čekala jsem zdravotní sestru, místo toho vedle mé postele během zlomku vteřiny stála doposud mě neznámá osoba. Měla krátké kaštanové vlasy, krásné na pohled milé oči, bílé přiléhavé tílko a přes něj krátké černé tričko, přes pas ninja pásku Suny, bílé kraťasy, na pravé noze pouzdro na kunaie a pod ním obvaz, obvaz měla i na druhé noze ale až od kolena dolů, na rukou rukavice, a na nohou černé ninja boty. ,,Kde jsi takovou dobu byla Suiri?“ Vyhrkla na mě neznámá osoba. ,,Kdo,kdo jsi?“ Koktala jsem. ,,Jsem tvoje sestra Henji, copak si mě nepamatuješ?“ Divila se Henji, podle toho co tady říká moje sestra. Nechápala jsem vůbec nic. Bylo toho na mě moc. ,,Jestli jsi moje sestra, co to máme za Kekkei Genkai?“ Vyhrkla jsem, vrtalo mi to hlavou, protože to bylo zvláštní jutsu. ,,Je to obávaná oční technika klanu Misuteriasu.“ Vysvětlila mi sestra. ,,Už jsem zjistila že když jí chceme použít změní se nám barva očí, a od lokte po tvář se nám objeví zvláštní tetování.“ Vyvětlila jsem jí co už o našem Kekkei Genkai vím. Ona pak pokračovala. ,,Ano, a nejenom to, ale umíme číst myšlenky s libovolně procházet myšlenky a vzpomínky těch kteří jsou poblíž, ale také jsme senzibilové, dokážeme se dorozumívat pomocí myšlenek a máme ohromnou zásobu chakry.“ Stála jsem tam a přemítala jsem jaké výhody to všechno má v boji. ,, Pojď radši tě odvedu za kazekagem, rád tě uvidí. Všechno ti vysvětlí.“ Souhlasila jsem a vyšla za Henji.

Procházely jsme vesnicí a já si pomalu uvědomovala že to tady opravdu znám.

Henji mě dovedla ke kazekagemu a nechala nás tam o samotě. Kazekage ke mě přistoupil a objal mě. C- co to dělá?! Vždyť já ho vůbec neznám! Odskočila jsem. Vypadal zmateně. ,,Co se děje, Suiri?" ,,V-vždyť já vás vůbec neznám!" Koktala jsem. Sklopil hlavu a pokračoval: ,,Vypadá to že ten výpadek paměti je rozsáhlý, pamatuješ si vůbec něco?" ,,Jen něco málo."

Jen tak tam seděl a minuty ubíhaly. 5 minut .. 10 .. 15 .. když najednou zvedl hlavu tajemně se usmál vzal papír a začal na něj něco psát.Poté papír vložil do obálky a zavolal poštovního jestřába, kterému dal obálku, něco mu pošeptal a jestřáb odletěl. ,,Komu jsi psal?“ chvíli neodpovídal a pak řekl jen ,,Uvidíš.“ Poté vstal a odešel z místnosti. Nechal mě tam samotnou jen se svými myšlenkami.

Když se vrátil povídali jsme si o tom jak jsem se ztratila. Nakonec jsme se shodli na tom že když jsem byla na misi S během které jsem zjistila přísně tajné informace o Akatsuki mě zajali a vymazali mi paměť.