Série

Masaki se probudil uprostřed noci. Respektive, probudil ho náhlý chlad. Noční cestou na záchod si všiml, že postel, kde jeho sestra uložila jistého ninju, je prázdná. Měl to potvrzené, když se vracel. Postel byla opravdu prázdná.
„Kami-chan! Kami-Chan!“ Masaki se ihned probudil a běžel za svou sestrou.
„Masaki, co se děje?“ zamumlala Kamira rozespale, odmítala ale vstát.
„Shinobi-san je pryč!“ už byla Kamira na nohou. Lehčím poklusem doběhla do volného pokoje, Masaki měl pravdu. Tanma byl pryč.

Kohaku se zadíval na stoh zpráv, který na něj čekal na stole, a zaúpěl. Zenjiro si zakládal na tom, aby všichni členové skupiny měli rozhled ve světovém dění, a to bez výjimek.
Ani on, ani Kesshou se do Konohy moc nadšeně nehrnuli. Jednak museli vymyslet, jak ošálit nejen bariéru, ale i své bývalé kolegy, a jednak jim ta žena nikam neuteče.

Musí ho varovat! Rychle se řítila Konohou. Pokud ho chytnou, budou z toho vážné problémy. Nejenom pro ni, ale hlavně pro něj. Sasuke by se z toho zbláznil a zcela jistě by ho chtěl zabít. To nedopustí! Řekne mu ať odejde. Proběhla kolem dvojice hlídačů brány. Plná obav, nevnímající okolí se hnala k cíli.
Zbytek cesty utekl jako voda. Vrazila do chaty.
„Ita...“ Zarazila se, místnost byla prázdná.

Vždy som bola jedináčik. Moji rodičia sa o mňa, ich jediné dieťa, príkladne starali. Aj keď sme nepatrili medzi slávne a vznešené klany v Konohe, napríklad Uchiha či Hyuuga, nesťažovali sme sa. Mali sme čo jesť, kde bývať, a to bolo podstatné. Keďže v Konohe platila rovnosť a každý mal právo na štúdium, rodičia ma zapísali do ninja akadémie spolu s mojou najlepšou priateľkou Ino. To bolo najlepšie, aby som bola v blízkosti chlapca, ktorý sa mi páčil. Áno, bol to Uchiha Sasuke, jeden zo synov vodcu slávneho klanu Konohy.

Jedenapadesátý díl – Dospělácký přístup

S taškou hozenou přes rameno, a poněkud zadumaně nakrknutým výrazem, jsem dva kroky pozadu kráčela za naštvanou mamkou, bez jediného ohlédnutí pochodující do naší čtvrti rázným, svižným tempem, div rudým zatměním před očima, po vzoru zápasících býků, nerozrážející kolemjdoucí.

Uběhl asi týden od pohřbu Třetího Hokageho. Tanma seděl ve svém pokoji a přemítal. Jelikož spousta změn nastala a ještě nastane ve vesnici, i Tanma podlehl změně. Z bujné zlatavé kštice, kde každý vlas trčel většinou jinam a dost často nějaký pramen padal do očí, zbyla jenom čepička o mnohem kratších vlasů na temeni se zbytkem vyholeným dohola. Vypadal, jako kdyby čerstvě narukoval do armády. Tanma se přesunul ke svému stolku, kde měl rozložený jeden svitek. Zadání rychle přečetl, hned na to si vzpomněl na tehdejší rozhovor se Třetím.

V Konohe to v to ráno absolútne nevyzeralo na krásny a slnečný letný deň, práve naopak. Po celej oblohe viseli sivé mračná, cez ktorých nepreniknuteľnú hradbu nebolo vidno ani malý kúsok blankytu.

Ino zívla, lenivo sa zahrabala späť pod prikrývku a na pár chvíľ sa nechala unášať driemotami. Slnečné lúče, ktoré ju zvyčajne prebúdzali, sa dnes omeškali.
V podvedomí sa jej miešali sny predošlej noci s realitou a práve tá ju prinútila s údesom otvoriť oči.

Zavřenými žaluziemi pronikalo tlumené dopolední světlo. Naruto seděl ve svém pohodlném křesle a pohledem hypnotizoval dveře kanceláře. Modlil se, aby někdo zaklepal. Kdokoli. Před ním ležely hromady nevyřízených lejster, do kterých se měl pustit, ale zoufale se mu nechtělo. Od rána už vyřídil schůzky s týmy, zadal mise, zařídil neschopenku Shikamarovi, kterého omluvila manželka, že prý celou rodinu bolí břicho. Zřejmě něco špatného snědli.

Kapitola III – Sabaku

Koňská kopyta vířila narudlý písek a prach, plnila poušť dusotem připomínajícím krupobití, jaké tu zažívali jednou za deset let, zvířata se hnala vpřed a jejich ržání se mísilo s křikem a smíchem vojáků. V zimním vzduchu chutnajícím po železe se vznášel žlutý opar. Projížděli Rudými písky. Devátý oddíl, pět set jezdců, se vracel z Roranu domů a před nimi čekalo ještě pět dní cesty, než konečně spatří sunské hradby. Generál Gaara nesl dobré zprávy.

Skupina ninjů zůstala v Yakitě ještě týden, během kterého se nic mimořádného už nestalo. Bavili se, trénovali a zkoušeli se navzájem v cvičných soubojích. Bylo jim fajn. Ale všechno musí jednou skončit, a tak se obě skupiny sešli na okraji města, již všichni sbaleni na cestu.
„Tak se mějte,“ začal Raiu a díval se na Listové ninji. „Ty, Naruto, tvrdě cvič, abychom se mohli utkat, až se zase uvidíme. Přeju ti, aby se ti podařilo dosáhnout všech svých cílů.“
Naruto se zazubil a vztyčil palec nahoru.
„Tomu tedy věř, dattebayo!“

KAPITOLA XIV – Dračia nora a Johanka z Arku

.
Na smolu pre Sasukeho prešla Kurenai štandardné učivo dosť rýchlo a už prešla na Temari nariadenú tému týždňa, antropocenózu. Pohľadom začal tlačiť ciferník na hodinách spôsobom, že by mu to závidela i Britney Spears, no aj tak bude hodina trvať ešte viac než 20 minút. A potom ďalších 14 vyučovacích hodín, než začnú konečne prázdniny a s chalanmi vyrazia niekam, kde sa nenormálne vybláznia.

Kapitola II – Jelen, had a starý lišák

Na pole patřící rodu Nara se pozvolna snášel sníh. Bílá obloha a bílá zem. Černé hradby smrkového lesa se táhly krajinou a tvořily přísnou linii, jediný náznak horizontu. Nad střechou prolétlo hejno krkavců. Letošní zima bude dlouhá.

Yoshino zavřela okno. Přes ramena si přehodila vlněný pléd a promnula si paže. Ještě se třásla chladem a hnusnou předtuchou, která jí nedávala spát.

Kapitola XIII - TMA

Dům na západě lesa

Během dalšího půlroku se Akira neučila nic nového. Procvičovala si techniky a načasování s Shirem, zvyšovala si fyzickou kondici a výdrž. Nejbolestnější byl pro ni otužovací trénink od Kizokiho. Ale vyplatil se jí.
Také se hodně navštěvovaly s Rukushikou. Jejich přátelství bylo pořád silnější a silnější.
Jednou přistihla Kira Kizokiho při plánování dalšího tréninku s vodní podstatou.
„Plánuješ další trénink pro Akiru, Kizoku-sama?“ zeptala se.
„Ano,“ řekl, aniž by se otočil.

„Sasuke, nech toho!“ vložila se do toho Haruno.
Otočil jsem se čelem k ní, zdviženým prstem jsem se k ní naklonil: „Takhle už mě neoslovuj, nemáš na to právo. A už vůbec se ke mně nechovej jako bys mě znala. Pro mě si mrtvá! To si laskavě zapamatuj!“ Měl jsem opravdu nutkání řvát na celé kolo, udržel jsem se jen silou vůle, už mi to i šlo.

Co se stalo? Kde to jsem?
Ještě před chvílí jsem se vyhříval na rozkvetlé louce a sledoval společně s Chojim a Asumou-senseiem, mraky na modré slunečné obloze, poslouchal ptáky, hmyz, občas se dokonce ozvala i lesní zvěř. Mistr nám vyprávěl o nástrahách rodičovství, které teď jako novopečený rodič prožíval na vlastní kůži.
Najednou jsem ležel promočený na kost v blátě. V dálce jsem slyšel nesrozumitelný řev a z temně šedé oblohy na mě padal déšť, ale i přes něj byl ve vzduchu cítit silný závan kouře a krve.

Posedenie v Grill bare naďalej pokračovalo a nakoniec Inuzuka bola rada, že Naruto toto večerné posedenie zosnoval. Konožský ninjovia takto pokope dlho neboli a bola to celkom vzácnosť. Sakura sa občasne pokúšala upútať pozornosť Tanaris a jej dvoch vysnívaných tmavovlasých mužov u stola, no dožila sa len ignorancie. Nenechala sa rušiť a keď počas konverzácie rozprávala ona, uvedomila si že ani moc nemá o čom. Dopyt po otázkach, ktorý patril Tanaris bol len o malom kotlíku a aké je sa o neho starať, keď sa narodí.

Padesátý díl – Jeho kryptonit

Pomalu jsem otevřela všelijakými výměšky k sobě přilepená víčka, taky to šlo náležitě těžce, a rozmazaným viděním zamžourala na bílý nemocniční strop. Z pachu dezinfekce, známého ruchu v budově a nepřívětivosti škrobeného povlečení jsem již po probuzení s jistotou věděla, kde jsem. Takže jsem ten pád přežila.

Hučanie vody prehlušovalo akékoľvek zvuky, ktoré mohlo dievča inak v pokojnej prírode, započuť. Sebecky si brala všetku pozornosť na seba a odmietala sa o ňu podeliť so spievajúcimi vtákmi, ktorí chceli svojím krásnym spevom potešiť aj ostatných poslucháčov.

Devětačtyřicátý díl – Za hranou

„Haló! Pomoc!“ volala jsem mezi nekontrolovatelným cvakáním zubů.
„Slyší mě n-někdo?! Jsem tady do-le, sakra!“