Ty podvazky ti seknou, kámo! 13

Kapitola XIII - TMA

Drobná autorská poznámka

Žiju. Tohle je předposlední kapitola. Poslední asi přibude. Opus Magnum (čti diplomka) už je prakticky hotové. Karanténa mi leze na mozek. Mluvím na kytky. Pan Petrklíč umřel.

Uchiha Sasuke se nacházel právě uprostřed nejšťastnějšího okamžiku své existence. Dovolte mi popsat tento moment, který se ve své vznešenosti nachází v žebříčku vznešených věcí hned za freskou Stvoření Adama ze stropu Sixtinské kaple. Mdlá zář třicetiwattových žárovek iluminovala šerozelené roucho z tylu, které majestátně vlálo na těle mladé plavovlásky krásné jako anděl nejlepšího z renesančních malířů. Její ručka, bílá a jemná, se napřahovala k úderu. Její líce, spanilé, získávaly slabě načervenalý nádech, kterýžto nabonzoval její rozrušení. Obočí nakrčené prozrazovalo spravedlivý hněv. Její hlas rozezněl se kamrlíkem jako symfonie božských klaksonů ohlašujících příchod posledního soudu.

„JÁ TI DÁM OBTĚŽOVAT MOJI KAMARÁDKU, TY HAJZLE!“

Pod nohama tohoto novodobého svatého Jiřího se plazil drak v podobě Deidary. Místo kopí mu uštědřila Ino nakládačku holými pěstmi a dobře mířenými kopanci. Srab se svíjel na zemi a zbaběle si kryl břicho.

„Dost! Prosím, už dost!“

„Ještě do kulí bys zasloužil, ty dobytku, takhle se vrhnout na holku. Až s tebou skončím, přivedu profesorku Temari, a to se budeš, debile, teprve modlit za rychlou smrt!“

„Jen Temari ne!“

„Temari jo!“ Ino mu přišlápla ruku. Zdálo se to Sasukemu, nebo něco zakřupalo? „Prase, jedno!“

Deidara zaskučel. Sasuke shledával jeho utrpení obzvláště zábavným. Mohl by to sledovat celé dny. Rád by si tuto scénu natočil, aby se mohl pokochat v obzvláště krušných momentech pro pozvednutí ducha. Ale když tu se ozvalo jeho svědomí. Nemůže přece nechat svého spolužáka umřít. Musel by mu jít na pohřeb a nejspíš i zaplatit výlohy. A pohřby by nejspíš znamenaly brečící příbuzenstvo a nutnost potit se celé odpoledne v nepohodlném saku.

A taky by kolem toho mohl být humbuk a to si Sasuke nemohl dovolit.

„Ino,“ ozval se. Díkybohu ještě soptila nad Deidarou a Sasukemu nevěnovala pozornost, jinak by si všimla mladého barytonu místo kontraaltu. Hbitě napravil svou chybu. „Ino,“ zopakoval o poznání vyšším tónem.

Dívka se ohlédla s nemalým trhnutím. Ach, vyrušil ji z vražedného transu. Sasukemu se sevřelo srdce. Asi by si měl zajít ke kardiologovi, pomyslel si. Nejprve mu buší, jak kdyby se chystalo k infarktu, a teď by se nejraději vymačkalo jako prádlo! V Uchihovic rodinné anamnéze se doposud objevovala sice jen krátkozrakost a sklony k megalomanii, ale Sasukeho léty prověřený pesimismus mu napovídal, že jestli někdo z rodiny bude chabrus na srdce, byl by to on sám.

„Jsi v pořádku, Setsuko?“ Ino k němu přispěchala a hned mu setřela Deidarovu slinu z koutku úst. (Sasuke si v duchu poznamenal, že musí ukrást Nejimu jeho antioparovou mastičku.) Opatrně ho vzala za ramena. „V pohodě? Udělal ti něco? Stačí říct.“

„Jsem celá, Ino.“ Opravdu ho nemohl nabonzovat. Všechno by to prasklo jako balónek v prodejně kaktusů. A Sasuke nestál o to, aby jeho pravá identita byla odhalena v internátu plném jeho obdivovatelek. „Myslím ale, že bychom měly zavolat profesorku Temari.“ Zamyslel se. „A jeho vedoucího. Pana Kankura myslím.“

Ino přikývla. „Skoč pro ně. Já to hovado tady zatím pohlídám.“

„Je dobrý nápad, abys…“

„O mě se neboj,“ zakřenila se. „Běž.“

Než stačil Sasuke otevřít dveře, ještě zaslechl, jak si Ino prokřupla prsty a Deidara zaúpěl.

* * *

Kankuro ještě jednou pro parádu zatočil svým budoucím švagrem ve vzduchu, než jej položil na zem. Itachi se smál na celé kolo, třebaže jeho tvář začala již nabývat mechového odstínu. Možná jím neměl tolik rotovat. Temari se tvářila přibližně stejně přívětivě jako Vesuv nad Pompejemi onoho osudného dne, ale poněvadž v sále bylo příliš mnoho svědků, nepovažovala za vhodné dopustit se bratrovraždy v tomto delikátním okamžiku.

Nevinila svého milého, to ne. Itachi neměl šanci proti Kankurově utkvělé představě podpořené Shakespearem, že celý svět je pouhým velkým jevištěm a lidstvo jeho obecenstvem dychtivě očekávajícím jeho další kousek. *

Všimla si Sasoriho, který marně otevíral a zavíral ústa v oněmělé žárlivé tirádě. Naklonila se k němu.

„Po kukuřičném oleji s**e jako čivava,“ šeptla mu do ucha. Bratrův milenec semkl rty a úsečně přikývl. Temari mohla tedy v klidu žít s vědomím, že její bratr bude následující dny sedět na nedůstojném trůnu žebraje nebesa o smilování.

Kdesi na okraji jejího zorného pole se vynořilo zpoza dveří cosi zabaleného v černé plachtě. Temari si nebyla zcela jistá, jestli Sasukeho kostým neměl reprezentovat tradičně mylnou představu o nindžích, nebo zda se jednalo o poněkud nevhodný kostým čerpající inspiraci z náboženství a kultury, s kterou neměli vůbec co do činění, a co by v lepších kruzích vyvolalo oprávněné námitky. **

Sasuke se rozeběhl směrem k ní, ale kombinace tanečníků a jeho příliš dlouhého kostýmu zapříčinila poněkud neelegantní rande mezi podlahou a jeho obličejem. S povzdechem Temari vyrazila na pomoc svému budoucímu švagrovi.

„Doufám, že moje potomstvo uchihovskou neohrabanost nepodědí,“ zabručela, podávaje Sasukemu pomocnou ruku.

„Nemůžu za to, že navoskovali podlahu,“ odsekl Sasuke tiše v marném pokusu zachránit svou pošramocenou důstojnost. „To je pro ples naprosto nezodpovědný hazard. Prosím, pojď se mnou. Ino právě zabíjí Deidaru a potřebuje k tomu pedagogický dozor.“

„Ona někoho zabíjí a připustí existenci svědka? Selhala jsem jako mentor.“ Spolu se vydali do kamrlíku vedle tělocvičny. „Jaký je motiv vraždy?“

„Tvůj dementní bratr přesvědčil mého ještě dementnějšího spolužáka, že je výborný nápad mě dostat do role vykořisťované kurtizány velice realistickým vykořisťováním. Ino zaujala velice rezolutní postoj.“

„Já ho zabiju.“

„Myslím, že Ino už na tom pracuje.“

„Nemyslím toho blbečka. Pověsím Kankura! Tohle už je vrchol. Jako by nestačilo, že mi fušuje do snoubence, ještě mi tu ze školy dělá hampejz. Tohle není žádná konzervatoř!“
Sasuke se prudce zastavil. Temari se ohlédla, kam se podělo jeho entuziastické tempo.

„Je mi jedno, co na to moji rodiče,“ promluvil ochraptělým hlasem, „ale moje požehnání ke svatbě máš a klidně ti budu dělat svatebního poskoka, chůvu tvých dětí, odkážu ti všechno svoje jmění, jenom prosím neodcházej, i když je můj bratr kardinální vůl.“

„Ty jsi jako benjamínek takový šikanovaný, viď?“

„Nemáš nejmenší představu, čím jsem si vedle toho magora prošel.“

„Za Itachiho dětské fotky v plínkách směním pozici nosiče prstenu.“

„Jsou tvoje.“

„Když vydoluješ co nejtrapnější videa, budeš moje hlavní družička.“

Sasuke rezolutně přikývl.

„Sice se budu muset vloupat do rodinného sejfu, ale bude to pro dobrou věc.“

„Výborně.“

A Temari rozkopla dveře. Na to, že v krinolíně připomínala spíš bitevní loď než lidskou bytost, se muselo jednat o obraz obzvláště působivý.

* * *

Hinata i Gaara se s chichotáním proháněli chodbou. Oba byli rudí až za ušima. Gaara se cítil, jako kdyby se vznášel na obláčku. Srdce mu tlouklo divoce o žebra, když se po něm Hinata ohlédla těma pronikavýma šedýma očima. Dívka se zahihňala a zastavila se.

„Gaaro, vyklouzla ti vycpávka z košíčku.“

„Cože?“ Duchem lehce nepřítomně si zkontroloval hrudník. „A já si myslel, že mi o žebra tlouklo srdce…“ Urychleně vtlačil gelový prs zpátky do podprsenky.

Hinata se však na něj nedívala. Místo toho vzhlížela ke stropu, kde kdosi neprozíravě pověsil snítku jmelí.

Usmála se na něj.

Usmál se na ni.

První pokus o objetí dopadl dle očekávání tragicky. Gaara proklel své minulé já, které si kompenzovalo nedostatek sebevědomí monstrózní velikostí umělého poprsí.

„Počkej, já se takhle sehnu…“

A políbili se.

Gaara zapomněl na čas. Klidně mohly uplynout měsíce. Roky. Možná mohlo uplynout pět let, osm měsíců, tři týdny a dva dny, než se jejich rty oddělily.

* * *

Koutkem oka Neji zahlédl cosi strašného. Vmžiku se rozběhl vstříc katastrofě, které musel zabránit. Žádný Sabaku mu sestřenku muchlovat nebude!

Jak se však vzápětí ukázalo, Sasuke o navoskované podlaze nelhal.

Nejiho světem se rozprostřela tma.

Konec předposledního dílu

* I když soudě dle reakcí čtenářstva byl Kankurův úsudek zcela oprávněný.

* * Když tak zpětně zavzpomínám, nejsem si jistá, jestli by Sasuke v muslimské abáji v současnosti působil komicky nebo urážlivě. 2013!Aife byla idiot. Jinak co se nindžů týče – onen ikonický černý ohoz je jen dědictví z divadla kabuki, kde kulisáci nosili přesně ten černý mundůr. V rámci supr speciálního triku, který měl představovat asi neviditelnou akci nindžovu, kulisák „probodl“ postavu herce na jevišti, což kjótské obecenstvo šokovalo, neboť platilo za obecný úzus, že ti chlápci v černém, co pobíhají po jevišti a kradou kulisy, jsou N-E-V-I-D-I-T-E-L-N-Í.