Zlaté papírování!

Zavřenými žaluziemi pronikalo tlumené dopolední světlo. Naruto seděl ve svém pohodlném křesle a pohledem hypnotizoval dveře kanceláře. Modlil se, aby někdo zaklepal. Kdokoli. Před ním ležely hromady nevyřízených lejster, do kterých se měl pustit, ale zoufale se mu nechtělo. Od rána už vyřídil schůzky s týmy, zadal mise, zařídil neschopenku Shikamarovi, kterého omluvila manželka, že prý celou rodinu bolí břicho. Zřejmě něco špatného snědli. Už vynesl i koš, ořezal tužky na stole, dokonce zalil kytky a teď marně hledal další důvod pro odložení nenáviděného papírování. S povzdechem a největším sebezapřením přitáhl před sebe nejbližší štos papírů. Vzal z vrchu první složku a oklepal z ní prach o hranu stolu. Očima přeletěl hlavičku dokumentu. Účet za elektřinu z městské nemocnice. Položil ji stranou – tohle může vyřídit zítra Shikamaru. Další složky byly v papírových deskách s velkým červeným vykřičníkem a nápisem „NECHEJ NAHOŘE!“ Byla v nich pozvánka na rodinnou oslavu pořádanou v sídle Hyuugů z minulého měsíce. Oddechl si, protože za tohle už řádně vyčiněno dostal. Zmačkal ji a zahodil. V pořadí druhý list v deskách byla nepodaná reklamace na jeho stávkující kancelářský počítač, který mu mezitím už dávno vyměnili. Papír letěl do koše, vyřízeno. Narutovi se úředničení začínalo líbit. Dospěl ke zjištění, že pokud nechá hromadu na stole dostatečně dlouho „zrát“, věci se samy vyřeší. Byl zvědav, jestli se jeho domněnka potvrdí a zaujatě natáhl ruku po další složce. Vtom někdo zaklepal.
„Vstupte!“
Do místnosti vešel Sasuke. To by samo o sobě nebylo nic divného, zdržoval se teď už skoro týden doma, ale... vypadal nějak podivně. Ani nepozdravil, popošel pár kroků k židli, křečovitě sevřel opěradlo a zhroutil se na zem.
„Sasuke?!“ Naruto vystřelil z křesla. Než však stačil cokoli udělat, objevil se ve dveřích další host. Tentokrát Orochimaru. Orochimaru?!
„Potřebuju s tebou mluvit,“ pronesl váhavě a vstoupil. Pohledem krátce zavadil o Sasukeho na podlaze, ale jen letmo, pak ho ledabyle překročil. Naruto na to vše jen nevěřícně zíral.
„Co… co to má znamenat? Co se stalo Sasukemu?!“
„Hm... patrně to, co všem ostatním. Trochu jsem je asi otrávil.“ Orochimaru se neurčitě poškrábal na bradě, víceméně bez emocí.
„Otrávil??? A to říkáš jen tak?“ Naruto hbitě překonal vzdálenost od stolu, odstrčil dlouhovlasého muže stranou a přiklekl opatrně ke svému příteli.
„Sasuke, slyšíš mě?“ Přiložil mu ucho k hrudníku.
„Čím jsi ho otrávil?!“ Už těžko potlačoval hněv a strach.
„No, trochu se mi vymkl v laboratoři jeden experiment. Nemusíš se bát, není to smrtelný. Tedy většinou.“
„Jaký experiment, co je to za látku, tak mluv!“ Naruto se chvěl rozčilením.
„Nemusíš být hned tak nedůtklivý, šlo mi jen o blaho Konohy. Je to výtažek z ománu, trochu modifikovaný a zesílený, třikrát přefiltrovaný a smíchaný s hadím sérem. V další etapě jsem to scedil a nechal vytěkat éterické látky, které jsem tam přidal z důvodu... no, to je jedno. Získal jsem velmi silný roztok, který jsem...“
„Co to má, sakra, za účinky a jak se to dostalo k Sasukemu? Dobrovolně to určitě nevypil!“ Naruta mírně uklidnilo, když nalezl pravidelný puls na Sasukeho zápěstí.
„...který jsem chtěl hodně rozředit vodou, ale spletl jsem kohouty a omylem jsem to vypustil do vodovodního potrubí.“ Orochimaru se zatvářil, jako by právě znovu přišel o největší vzácnost. Neopomněl zdůraznit slovo ,omylem‘. „Všichni, kdo se dnes ráno napili vody, jsou trošku... mimo. Dočasně. Asi bys to měl jít lidem plošně zakázat.“ S tím se muž otočil, neboť měl za to, že pro věc udělal maximum a je vyřízená.
„Stůj! Kam si myslíš, že jdeš?“ Naruto ho prudce chytil za rukáv. Orochimaru po něm blýskl zlým pohledem, ale okamžitě se ovládl.
„Ano?“
„Jak se to neutralizuje? Jak dlouho to bude působit?“
„Nevím. Ještě jsem ten experiment nedokončil,“ pokrčil rameny oslovený. „Čím dřív se vrátím k práci, tím dřív se to dozvíš.“
Naruto uvnitř vřel. Tenhle muž – tenhle ŠÍLENEC - byl víceméně v Konoze trpěn, dal slib, který nejen, že porušil, ale ještě se chová, jako by sám byl pánem země. Proč ho to vlastně ještě překvapuje?
„Jak můžu Sasukemu hned teď pomoct?“ zeptal se Naruto s nuceným klidem.
„Měl by hodně pít. Ale asi ne vodu z vodovodu.“ Had se úlisně křivě ušklíbl. Narutovi na okamžik připadalo, že lituje, že nemůže pozorovat výsledky svého ne/chtěného hromadného experimentu.
„Jestli se rychle neprobere a nebude v pořádku, vlastnoručně tě zabiju.“ Podíval se tmavovlasému muži přímo do očí. „Nemluvím do větru, myslím to smrtelně vážně.“
„O tom nepochybuji,“ uzavřel Orochimaru odměřeně a vyšel ze dveří. Naruto rychle vytočil číslo do nemocnice. Jednak, aby Sasukemu zavolal pomoc, jednak aby v celé vesnici vyhlásil okamžitě krizovou situaci. K papírování se toho dne již vrátit opravdu nestihl.