Jednorázovka

Lže, lže, jistěže lže… Co má dělat?! Jak se zachovat před tou neústupnou iracionální snahou? Jak, když už se nemůže, nechce rozloučit ranou do týla? Nestačí všechen ten stud a hanba, když mu zachraňovala život, který by on jí nezachránil? Věděl to… když jí jeho ruka pronikla hrudí, byl jí nejblíž. Všechno, co tehdy řekl, myslel vážně. Neexistoval jediný důvod, proč by ji měl milovat. Naopak mnoho důvodů, proč ona by neměla. Byl v pasti. Dá se láska koupit? Jestli ano, pak musel... Nemohl jinak, ale… prosím, nech mě jít.

Nekončící pláň se táhla až daleko za obzor. Pouze tu a tam vyprahlou kamenitou půdu narušovala samotně stojící skála či menší pahorek s prudkými svahy. Krom toho se ve vyprahlém slunečním svitu zjevovala stopa. Konkrétně se jednalo o tři páry nohou. Dvě mužské a jednu ženskou.

Říkali mu mnoho jmény, ale to nejoblíbenější a nejčastější bylo Monstrum. Nenáviděli ho. Báli se, křičeli na něj, nebo ho ignorovali, jako by nebyl nic jiného než vzduch. Nechápal to, co na něm bylo tak hrozivého?

Baki se právě vracel z pošty. Připadal si, jako by se zdravou kůží vyvázl ze chřtánu pekelného. Kdyby to bylo jen na něm, nikdy by tam dobrovolně nešel. Bohužel mu to ale bylo nařízeno shora, a Baki jako správný shinobi rozkazům neodporoval. Asi před hodinou si ho dala zavolat kazekageho žena a poslala ho vyzvednout jakýsi list diplomatického charakteru. Baki si nebyl jistý, jestli ji má poslechnout, jelikož měl důvodné podezření, že se jedná přesně o tentýž list, o němž kazekage před odjezdem rezolutně prohlásil, že si s ním Karura nemá dělat starosti. Vlastně ji spíš ani poslechnout nechtěl.

*crrr*
„Zatracenej budík!“ zamumlal unaveně a naštvaně Naruto a vší silou bouchl do budíku, který se od úderu rozbil. „Tak, a je klid,“ vzdychl a snažil se znovu usnout.
Po dvaceti minutách to vzdal.
„Tak nic, no. Jdu si alespoň vyčistit zuby,“ řekl a naštvaně vstal. Po vyčištění zubů si šel dát ledovou sprchu, aby se probral a po sprše se šel nasnídat.
Na dnešním dnu mu něco nesedělo, něco se mu zdálo divné, ale asi po minutě přemýšlení o tom, co je špatně, to vzdal, radši se oblékl a šel ven.

Dámy a pánové! Je tu okamžik, na který jste všichni čekali! Budtež vítáni na prvním ročníku této fenomenální události. Ve jménu dobrých vztahů po skončení Třetí velké války ninjů, si dovolujeme vyhlásit soutěž o nejlepší ženu světa ninjů!
A zde vchází naše favoritky! Jakožto manželky Kagů velkých vesnic, jsou nejen krásné, ale i nebezpečné. Přivítejte sličnou Karuru z Písečné! A tam napravo vchází ohnivá Kushina z Listové! Obě po boku svých osobních strážců…

V Listové vesnici byla vyhlášena mise pro začínající Jouniny. Byla to mise, která byla u Písečné vesnice, šlo v ní o záchranu významného obchodníka s vzácnými svitky.
„Co kdybych vytvořil vlastní trojčlenný tým?“ řekl si mladičký Asuma Sarutobi.
Jako první ho napadl jeho dobrý kamarád Hatake Kakashi, tak se vydal k němu domů. Když dorazil, tak zaklepal na dveře, ale po chvilce čekání nikdo stále neotvíral.
„Třeba se šel podívat ke Kushině za mistrem,“ zamyslel se.

jsi tu zase, i když už všechno skončilo, jsi tu pořád, jsme tu oba, ty a já jako věčná památka toho všeho, tolikrát jsme se setkali, zpovzdálí i zblízka, tolikrát ozvěna tvých kroků rozezněla skrze zem mé kořeny, tolikrát mé listí ševelilo závanem tvého dechu, tolikrát jsme tu oba stáli, jako mlčenliví svědci toho všeho, a teď tu sedíš stejně jako tenkrát, sedíš tu, i když prší a mokré vlasy se ti lepí k tváři, ale tobě to nevadí, protože brzy bude večer a i tenkrát byl večer, déšť ustal a mraky se rozestoupily a mezi nimi problesklo ve

|Nešťastně, skoro zdrceně, se podívala na tři postavy před sebou. Všechny si je přeměřila od hlavy k patě, pak rezignovaně pokrčila rameny.

Pakkunovy smysly zastírala zvláštní mlha, občasně přerušovaná výstražným světlem. V uších mu zvonily všechny čtyři lodní alarmy - ten pro nebezpečí srážky, ten pro přetížené motory, ten pro podporu života, a dokonce i ten, o jehož přítomnosti Pakkun do této chvíle nevěděl, ale muselo to být něco důležitého, protože měl mučivě vysokou frekvenci. Jeho čenich zasáhl štiplavý pach chemikálií, když míjel strojovnu, ale nebyl čas řešit únik čehokoliv, protože se tu mezitím mohly klidně rozpadat důležitější věci.

Je večer. V televizi právě začíná oblíbený pořad Sakura, který drží několik rekordů ve sledovanosti. Dnes není hostem žádná populární herečka ani zpěvák, ale muž, který učinil velmi zajímavý archeologický objev.

„Dobrý večer, dnes zde máme výjimečného hosta, pana doktora Hoshiho Makashimota. Myslím, že ho nemusím více představovat.“

„Dobrý večer i Vám, děkuji za vaše vřelé přivítání.“

„Prosím, posaďte se. Pane doktore Makashimoto…“

Jednoho krásného slunečného dne byl Orochimaru velmi znuděný, nevyšel mu žádný experiment. Proto si vyrazil na procházku do blízkého lesa, přemýšlel co má udělat jinak. Dostal nápad, musí si najít manželku, možná potom se mu bude zase dařit. Vrátil se do úkrytu.
„Karin, mám pro tebe práci. Potřebuju manželku! Přines mi složky všech žen, co máme v archivu.“

40 let před útokem devítiocasého liščího démona, v době, kdy byly skryté vesnice teprve nově zakládány a svět ninjů ještě nepoznal hrůzu velkých válek, se odehrál příběh…

Ve vesnici skryté v Listí začínalo nové ráno. Sluníčko vylézalo nad obzorem, který sestával z nebývale vysokých listnatých stromů táhnoucích se, kam až oko dohlédlo, a svým příjemným teplem, které věnovalo každému bez rozdílu stejnou měrou, příjemně hřálo obyvatele vesnice, probouzející se do nového dne.

[i]Další den se chýlil ke konci. Nebe se také měnilo, nejprve pomalu, poté rychleji. Zlatá přešla do růžova k nachové až na krvavou červeň.

Už tady tvrdnu alespoň deset hodin a furt jsem nic nezjistil! Proč jsem si já blb vybíral zrovna takovej blbej úkryt, to je fakt blbý. Ano, Kabuto, jen nadávej na všechno, že je to blbý, to je totiž fakt dospělý a originální. Možná by jsi tady nemusel být, kdyby tě třeba napadlo se přemístit, ale to ty ne, že jo? Asi mám problém, páč už přes hodinu mluvím sám se sebou. No nic, jdu se přemístit.
Jen co Kabuto vylezl ze svého úkrytu, uslyšel blížící se kroky.
Do háje! To se fakt může stát jen mně!

Autorův dodatek: Nejedná se o komedii. Před čtením se prosím nedívejte dolů, jinak přijdete alespoň o tu trošku, co jste z toho mohli mít, děkuju.

Postavy komedie, která se má hrát:
1. POSTAVA
2. POSTAVA
3. POSTAVA
4. POSTAVA
5. POSTAVA
6. POSTAVA

Komedie nemá klasická dějství ani scény. Odehrává se... ve dne? Ve...?
Komedie nemá...

„Myslíš, že to bude fungovať? Teda, že zabudne na toho túlavého ignoranta, čo jej spôsobuje iba trápenie, a bude milovať mňa?“
„Lee, snáď nezačneš váhať teraz, keď sa celý plán blíži do finále,“ oborila sa naňho Ino.
„Ale získať niečo takto, bez tvrdej práce, no neviem.“
„Ja som tvrdo pracovala a čo sa teba týka, nestane sa snáď občas, že sa výsledok tvojho snaženia dostaví skôr, než by si očakával? A tesne pred tým by si to vzdal?“

Byl den Kakashiho narozenin. Sakura, Naruto a Sasuke se rozhodli, že mu přichystají překvapení v prvotřídní restauraci, která je docela dost daleko od Konohy. Jelikož je Sasuke velký gentleman a hrdina, který nechtěl být tak dlouho s Narutem, nechal Sakuru na pospas Narutovi a on si vzal na starost Kakashiho. Sakura tedy byla nucena s Narutem přežít tu dlouhou cestu. Šlo to hladce, jelikož Sakura upozornila Naruta, že jestli jenom cekne, to první, co uvidí po probuzení, bude nemocniční sál. Jenže po chvilce...
"Mám hlad a žízeň!" křikl Naruto.

Bylo to typické ráno. Naruto vstal, udělal ranní hygienu a dal si snídani. Po snídani šel společně se Sasukem a Sakurou trénovat s Kakashim. Po tréninku dostal hlad, taky jak jinak, že jo, a rozhodl se, že zkusí jít někam jinam než k Ichiraku. Rozhodl se, že zkusí něco jiného, a tak šel do jedné restaurace, kterou náhodně našel, když se procházel.

Narodil jsem se 19. ledna jen tak, zničehonic. Mému předčasnému narození předcházela zvláštní okolnost. Můj starší bratr Kankurou si vyrobil svou první loutku a schoval si ji do komory, kam moje maminka šla pro ručníky. Maminka se hrozně vylekala, jelikož si myslela, že si pro ni došla smrt. To příšerné leknutí vyvolalo porod. Když mě maminka uviděla, celého pomačkaného a s červenou hlavou, vylekala se tak, že to s ní seklo a už ji nevzkřísili.