Moje jméno je...

Už tady tvrdnu alespoň deset hodin a furt jsem nic nezjistil! Proč jsem si já blb vybíral zrovna takovej blbej úkryt, to je fakt blbý. Ano, Kabuto, jen nadávej na všechno, že je to blbý, to je totiž fakt dospělý a originální. Možná by jsi tady nemusel být, kdyby tě třeba napadlo se přemístit, ale to ty ne, že jo? Asi mám problém, páč už přes hodinu mluvím sám se sebou. No nic, jdu se přemístit.
Jen co Kabuto vylezl ze svého úkrytu, uslyšel blížící se kroky.
Do háje! To se fakt může stát jen mně!
Jen tak tak stihl zase skočit do svého úkrytu, aniž by si ho všimli.
To je Třetí a Iruka. Sakra, neslyším je! Musím blíž.
Kabuto se víc přiblížil k Třetímu, ale bohužel, nebo spíš bohudík, šlápl na větev a Třetí to slyšel.
"Slyšel jsi to, Iruko?"
"Ne. Co jsem měl slyšet?"
"Ale nic. No, chtěl jsem ti jenom říct, že budeš mít teď volno."
"Jak to?"
"Posílám pod dohledem Kurenai a Anko tvé studenty na třídenní výlet."
"Všechny?"
"Většinou všichni chtěli. Ti, kteří nechtěli, zůstanou doma. Chtěl jsem, aby sis odpočinul."
"Aha, takže vlastně jsou ještě volná místa?"
"Ano, ještě jsou. Můžou se tam přihlásit i studenti mimo Akademii."
"A kam jedou?"
"Camp u Černého lesa."
To Kabutovi stačilo. Rychle se zvedl a utíkal, aby si ho nevšimli.
Výborně, kdyby se tam zapsali ti pablbové, mohli by být v jejich blízkosti a mohli by se jich zbavit. Navíc vím, kam jedou. Tak jo, musím najít ty čtyři.

Kabuto je hledal všude a nakonec je našel, jak se válejí na stromě.
"Hej! Vstávat, budete mít práci!"
"Cože? Jakou zase?"
"Půjdete do Konohy a přihlásíte se na třídenní výlet, abyste se k nim dostali blíž a mohli se jich zbavit!"
"Nikam nejdeme!"
"Ale jdete, to mi věřte! Nebo řeknu Orochimarovi, že jste mu ukradli hřeben a pak ho zničili!"
"Fajn," vzdali to všichni a vydali se loudavým krokem do Konohy.
Teď rychle za Orochimarem!

"Orochimaru-sama," promluvil na pána Kabuto.
"Jaké zprávy mi neseš dneska, Kabuto?"
"Našel jsem Třetího a zjistil jsem informace o těch, které hledáte a..."
"Tohle mě nezajímá. Chci jenom vědět jejich pozici."
"Nynější nemůžu říct přesně, ale něco vím."
"A co?"
"Vím, že za týden někam pojedou na tři dny a vím i kam, tak jsem tam poslal ty čtyři idioty."
"Ty jsi je poslal bez mého svolení?" vztekal se Orochimaru a začal sahat po kunaii.
"A-ale..."
"Žádný ale! Moc dobře víš, Kabuto, že bez mého svolení nic nesmíš podnikat!" řval na Kabuta Orochimaru a hodil po něm kunai. Kabuto se jen tak tak vyhl.
"J-já vím a omlouvám se. V tu chvíli jsem si myslel, že je to nejlepší řešení."
"To určitě! Ti čtyři si sotva obují boty! A navíc musíš počítat s tím, že jakmile je něco na déle než na jeden den, budou tam i senseiové. Nejmíň dva. Navíc tam nejspíš bude víc, než jenom čtyři geninové. Bude jich tam třeba dvanáct. Na tohle by sami nestačili. Musíš trochu myslet, Kabuto!"
"To já vím. Prostě jsem jenom myslel, že tohle zvládnou. Co teď?"
"Zbývá jenom jediný řešení."
"Jaký?"
"Řekněme, že vím o někom, kdo by to zvládl. Je to můj dobrý přítel z dětství," svěřil se Orochimaru a začal něco psát na papír.
"Ale vy jste mi říkal, že jste měl jenom dva, který jste navíc nesnášel. A byli to členové vašeho bývalého týmu a jmenovali se Tsunade a Jiraiya."
"To ano, ale tohle byl taky můj přítel. Akorát jsem o něm nikomu neřekl, ani tobě, takže o něm nemůžeš vědět."
"Aha."
"Jdi do Údolí smrti a dej mu tohle! Žije tam sám, takže ho snadno najdeš," řekl Orochimaru a spiklenecky se usmál, když mu začaly zářit jeho žluté oči.
"D-dobře."
S těmito slovy se Kabuto rozběhl a vyrazil přímo do Údolí smrti.

Údolí smrti. To nezní dvakrát lákavě. Jakej blázen tam může žít? Netěším se, až tam budu. Bůh ví, co tam bude za psychouše. Navíc pokud to byl Orochimarův přítel, bude to asi pěkný psycho.
Kabuto už běžel celou hodinu, ale ještě byl hodně daleko od cíle. Pořád si v hlavě opakoval, co to asi bude za psychouše. Nakonec rozhodl, že se nechá překvapit.

Asi po dvou hodinách běhu dorazil na místo. Bylo to strašné místo. Nerostly tam žádné květiny. Všude jen mlha, kameny, skály a jeskyně.
Jsem tady. Co teď? Kudy mám vůbec jít?.
Nakonec se rozhodl, že půjde rovně.
Když šel, všiml si, že na hodně kamenech a skalách jsou stopy po útoku blesků. Bylo mu to divné.
Najednou na něj někdo promluvil.
"Co tady děláš, lidský červe?" zeptal se ho muž. Kabuto se rychle otočil dozadu.
"Vy jste nejspíš ten, za kterým jsem měl jít."
"Záleží na tom, koho hledáš. Jenže mně je to vlastně ukradený," řekl muž a pokynul rukou. V tom se najednou za Kabutem ozval hlasitý řev. Kabuto se rychle otočil a uviděl medvěda, který ho nakonec uzemnil.
"Zeptám se znovu. Co tady děláš?"
"M-měl jsem vám dát tohle."
"Dej mi to!" zařval muž a vytrhl Kabutovi dopis z ruky.
"Hmm, podle rukopisu odhaduju, že je to dopis od Orochimara. Píše:
Potřebuju tvoji službu, medvědí muži. Potřebuju se někoho zbavit a vím, že ty to zvládneš. Naneštěstí jeden idiot, kterého nebudu jmenovat, poslal čtyři idioty, aby udělali jistou práci a já bohužel vím, jak jsou tak neschopní. Sami to nezvládnou. Navíc si nejspíš pak někoho budou chtít najmout. Potřebuju, abys šel na místo, kam za týden půjdou ti, kterých se chci zbavit, našel ty čtyři a nějak nenápadně zařídil, aby si najali tebe. Místo ti pak řekne chlap, co je podle mého odhadu na zemi pod tlapou tvého medvěda. Jo a jmenuje se Kabuto.
"Fajn, tak mám asi prácičku. Pusť ho."
Medvěd Kabuta neochotně pustil.
"Kde je to místo, Kabuto?"
"Camp u Černého lesa."
"Dobře. Vyřiď slizounovi, že tam jdu!"
"Počkej! Jak se jmenuješ?" zeptal se Kabuto, když už byl muž se svým medvědem na odchodě.
"Moje jméno je Tarkon."

Konečně zábava. Někoho se zbavit, to je moje. Pro mě jsou to Vánoce. Jenom by mě zajímalo, jaký hňupy najal. Tss, i kdyby to byli prvotřídní ninjové, tak mně se nevyrovnají. Mně se nevyrovná nikdo.
Už jdu docela dlouho. Za chvíli bych tam mohl být.
Konečně tady. Hmm, co to je za zvuky? To musí být ti čtyři. No jasně. To jsou stoprocentně oni.
"Hej, idioti!"
"Kdo se opovážil mě nazvat idiotem?" vztekal se Kidoumaru.
"Já. Máš s tím problém?"
"N-ne. Teda ten chlap je děsivej," pošeptal ostatním.
"To jo, ale hodil by se nám," zamumlala Tayuya.
"Poslyš, nechtěl by jste společně se svým medvědem pro nás udělat službičku?"
"Jakou?"
"Potřebujeme se zbavit určitých lidí."
"Aha, no, proč ne. Stejně se nudím."
"Tak fajn. To je skvělý. Nebudeš litovat, věř mi."
"To doufám."

"Tohle bude na nějakou dobu naše jeskyně, Brutusi." promluvil Tarkon ke svému medvědovi. Ten jenom zabručel.
"Za pár dní už nám začíná práce. Těš se!"

Uběhl už týden. Dnes byl čas, kdy přijedou oni.
Tarkon si celý den leštil katakanu a Brutus si o stromy brousil drápy.
Bylo asi šest hodin, když slyšel čtyři ženský hlasy.
To budou asi jedni z mnoha, na který se mám zaměřit. Dneska je asi nechám, ale mohl bych je trochu postrašit.
Jak myslel, tak udělal a poručil Brutusovi, aby zavrčel.
"Výborně, Brutusi. Lekli se a utekli. Zítra se stejně stoprocentně vrátí."

Druhý den se skutečně vrátili, ale tentokrát je Tarkon nenechal a šel na ně.
"Ale ale, geninové z Listové, jaká čest to bude vás zabít."
Proběhl menší boj, který vyhrál Tarkon a odvedl si je do své jeskyně.
"Takže, máme čtyři z nich. Určitě je půjdou zachránit a na to si počkáme."
Večer se však snažili utéct, když se dostali ven ze sítě.
Tarkon sice tvrdě spal, ale řev jeho medvěda ho probudil.
"Dobrý pokus, ale myslím si, že je čas říct sbohem!"
Tarkon už je chtěl odrovnat, ale něco mu to překazilo.
"Kagemane no Jutsu!"
"Co to?"
Přesně tak. Jeho práci mu překazili další tři geninové.
Poté, co byl jeden z nich donucen kvůli medvědovi Tarkona propustit z techniky, začal boj. Boj, ve kterém ze začátku měli navrh Tarkon a Brutus, ale potom se to obrátilo a začali mít navrh ti geninové. Pak už to byl boj, ve kterém Tarkon a Brutus zemřeli a byli pohřbeni v propasti zasypaný kameny.

Orochimaru se procházel kolem a tomu co uviděl nebyl schopný uvěřit.
Oni ho porazili. Jak? To není možný. A kde jsou vůbec teď? Nepostřehl jsem, kam šli. Sakra!
Orochimaru se je snažil najít celou noc, ale našel je až ráno, ale to už všichni byli vzhůru a pomalu se vraceli zpátky do campu.
Orochimaru neváhal a šel za nimi, ovšem schovaný, aby ho neviděli.
Jen počkejte! Za tohle se vám pomstít! A věřte mi, že nebudete čekat dlouho.
Pokaždé, když se na chvíli zastavili, vykoukl z křoví, aby si je lépe prohlédl. Jednou mu to ale nevyšlo a omylem šlápl na klacek, čímž vzbudil jejich pozornost. Když všichni pohlédli na křoví, viděli ho. Tedy ne jeho, ale ty oči...