Když musíš, tak musíš

Byl den Kakashiho narozenin. Sakura, Naruto a Sasuke se rozhodli, že mu přichystají překvapení v prvotřídní restauraci, která je docela dost daleko od Konohy. Jelikož je Sasuke velký gentleman a hrdina, který nechtěl být tak dlouho s Narutem, nechal Sakuru na pospas Narutovi a on si vzal na starost Kakashiho. Sakura tedy byla nucena s Narutem přežít tu dlouhou cestu. Šlo to hladce, jelikož Sakura upozornila Naruta, že jestli jenom cekne, to první, co uvidí po probuzení, bude nemocniční sál. Jenže po chvilce...
"Mám hlad a žízeň!" křikl Naruto.
"A já chuť tě zabít!" vztekala se Sakura.
"Proč?"
"Proč asi? Můžeš hádat."
"No..."
"Protože už jsem ti stokrát říkala, ať držíš hubu a ty furt meleš jedno a to samý!"
"Sakuro..."
"Co je?"
"Já potřebuju..."
"Děláš si ze mě srandu?"
"Ne, já fakt potřebuju."
"Naruto, říkala jsem ti ať si odskočíš, než jsme vyrazili, ale to ty ne."
"Ale to se mi ještě nechtělo!"
"Já jsem ti říkala, ať to jdeš zkusit, protože po cestě není žádný záchod ani restaurace."
"Vždyť do jedný jdeme, abychom oslavili Kakashiho narozky, přece."
"Ale tam budeme až za hodinu! Vždyť jsem ti říkala, že je to daleko!"
"A-ale..."
"Mlč už! Jdi třeba za strom nebo já nevim!"
"Jenže já potřebuju to druhý..."
"Ty seš fakt nemožnej! Budeš to muset vydržet!"
"Ale já...Já vlastně můžu pořád za ten strom, ne?"
"Cože? Ty jsi se zbláznil? Už nechci nic slyšet! Jdeme!"
"Ale... Achjo... Tak dobře."

"Sakuro, já už to fakt nevydržím."
"Ty seš fakt jak malej!"
"A co mám podle tebe asi dělat?"
"Nevím a je mi to jedno. Jdeme!"
"Fajn..."

"Už dost!" zakřičel Naruto a rychle běžel za strom.
"Děláš si srandu? To snad nemyslíš vážně!"
"Už to nevydržím, Sakuro!"
"Fajn, dělej si, co chceš, ale já u toho nebudu!" oznámila mu a pomalu šla.
"Snad na mě počkáš, ne?"
"Nemám na výběr, ale počkám co nejdál to jde!"
Co má zase za problém? No to je jedno. Soustřeď se, ať můžeš jít za ní.
Zhruba po dvaceti vteřinách slyšel Naruto nějaké přicházející lidi.
Do pytle! To není dvakrát dobrý. Co teď? Někoho slyším, jak jde sem. Fajn, musím zmizet, jinak to bude pěkný trapas.
Naruto se rychle oblékl a snažil se utéct. Bohužel to nestihl a ti lidi si ho všimli.
"Pane bože! Nedívejte se na něj děti," zakřičel muž, který byl nejspíš jejich otec.
"O-omlouvám se!" omlouval se Naruto.
"Drahá, vypusť gepardy!"
Gepardy? Řekl opravdu gepardy?
Sotva se stačil postavit, rozběhli se na něj čtyři gepardi.
"Neee, pomooc, Sakuroooo!"
Gepardi Naruta chytli za kalhoty a tím, že je neměl Naruto ještě pořádně nandaný, mu je gepardi jenom sundali a Naruto mohl utéct.

"Sakuro, díky bohu, že seš tady!"
"Ježíši na kříži! Co se stalo?"
"Napadli mě gepardi!"
"Jo jasně. To ti budu věřit. Ježiši to je nechutný. Dej si přes ty slipy něco!"
"Fajn," vzdychl Naruto popadl tři větší listy a udělal si z toho sukni.
"Lepší?" zeptal se.
"Bože, za co? Proč já?"
"Co je?"
"Nic. Radši pojďme!"
"Fajn, ale nechápu co máš za problém."

Asi za půl hodiny dorazili na místo.
"Lidi, kde jste byli? Kakashi už začínal být netrpělivý a chtěl vědět, proč jsem ho sem vláčel... Co to máš, Naruto, na sobě? To je strašný!" smál se Sasuke.
"No co je? Napadli mě gepardi!"
"Jo a tomu mám jako věřit jo? Že ti čtyři velký kočky sundaly kalhoty, jo?" smál se dál Sasuke.
"Tss, ani nevíš, co je v módě!"
"Tohle, že je móda? Leda tak na Hawaii, ale ne tady v pětihvězdičkoví restauraci!"
"Náhodou mi to sekne!"
"Tak určitě!" pořád se ještě smál Sasuke.
"Zmlkněte oba dva!" naštvala se Sakura a vrazila oboum pěstí.
Když hold toho má Sakura už dost, je schopná jednu vrazit i Sasukemu.
Hlavní program Kakashiho narozenin byl takový, že Kakashi a kolemjdoucí se snažili dostat Naruta a Sasukeho z díry, do které přistáli a Sakura se mezitím šla uklidnit někam do hor.