Žánr

Konan a 7 Akatsuki

-

Kdesi ve velkém temném lese u velkých temných skal byla chaloupka.A v té chaloupce žilo bylo 7 chlapíků.Říkali si Akatsuki.Ve své chaloupce poctivě uklízeli,vařili si a prali a ráno když slunce vysvitlo,sebrali se a šli do práce (sbírat démony a zabíjet přebytečné lidi…).

Saburou zrovna procházel terén, když si všiml ležícího dítěte u stromu. Když zjistil, že jen spí, rozhodl se jít dál prozkoumávat terén.
„Ahoj, kdo jsi?“ ozvalo se za jeho zády. Saburou se otočil: „Já jsem Saburou, jsem ze zvučné a ty?“
„Já jsem Hiroki a jsem z listové. Co tady děláš tak daleko od zvučné?“
„Já tu jsem na misi. Mým úkolem je prozkoumat terén. Chci se totiž stát ninjou. A co tu děláš ty?“

*****************************************************************************

,,Obětí rudého Fénixe!"
Několikrát máchla křídly a pak se sřemhlav snášela na Temari. Snaží se uskočit ale je příliš pomalá. Když se Hanako dostane za ní ovine ji i sebe rudým závojem ohnivých per a jako jakýsi zámotek začnou stoupat ke stropu místnosti.
Když se dostanou nad úrověň balkonů,tak...
XXX
Kakashi si už před chvílí odkryl oko s Sharinganam a začal ignorovat Narutovy dotazy. Sasuke stál opřený o stěnu,s rukama založenýma na prsou. Z jeho obličeje se nedalo vyčít vůbec nic.
XXX

Naruto vyšel z jeskyně a vyskočil na nejbližší strom, kde se posadil.

" Sakra co se to semnou dějě, vždyť tohle nejsem já." řekl si v duchu a praštil vší silou do kmenu stromu. Chvíli tam ještě seděl a přemýšlel, ale pak si všiml vycházejícího Kakashiho a Nejiho. Seskočil ze stromu a počkal na ně.

" Kde je Shikamaru?" zeptal se.

" Někde vzadu, nese Deidaru." odpověděl mu Neji.

" Naruto, co to tam s tebou bylo? takhle si ty normálně nechováš." řekl Kakashi.

Orochimaru zrovna přemýšlel nad tím, jak získat Sasukeho na svou stranu a pak se do něj nějak převtělit. Přitom se procházel po lese s Daisukem a s pár svýma dalšíma lidma.
Najednou se z ničeho nic zastavil.
„Mám to!“ zařval na celý les až všichni nadskočili leknutím.Až na Daisukeho.
„Brzy budou chuuninské zkoušky. Mohli bychom ho napadnout při nich a potom zároveň Konohu. To bychom zabili dvě mouchy jednou ranou….“

„Před 32. let se v Uchiha klanu narodila dívka jménem Kiyoko, která by buď byla hrozbou pro celou vesnici nebo její největší zbraň. Měla být velmi silná a nikdo v tu dobu nevěděl, na jakou stranu se přidá. Vesnice nechtěla nic riskovat a tak se jí snažili zbavit. Nejdřív si chtěla vzít vesnice Kiyoko po dobrém, ale když to její rodiče odmítli, tak udělala vesnice útok. Rodiče Kiyoko bránili, ale po chvíli se vesnici povedlo je zabít.

Naruto nevěděl, kde Haru je. Věděl jen, že někde trénuje. Po půl hodině ho našel na jednom z cvičšť.

" Hej Haru." zavolal na něj.

Haru se rozhlédl a spatřil svého senseie, na tváři se mu objevil úsměv.

" Dobrý den Naruto-senpai." pozdravil Haru.

" Hmmm koukám, že tvrdě trénuješ." řekl Naruto a mrkl na něj.

" Ano Naruto-senpai, snažím se abych byl tak dobrý jako jste vy." odpověděl Haru.

" Tak takhle to je" usmál se Naruto " tak to tě budu muset naučit jednu techniku, až se udělám to kvůli čemu jsme se vrátili." dořekl.

Jediným pohybem pak vytáhla a rozevřela svůj vějíř. Hanako se v duchu usmála. Tak vzdušné techniky jo? No jak myslíš.
Temari už na nic nečekala a začala útočit: ,,Kamaitachi no Jutsu (technika sekajícího tornáda) !"
Ups... možná jsem ji podcenila. Pokud mě vír chytí,už se ven nedostanu... Proběhne hlavou její soupeřce.
XXX
,,Tohle nevypadá dobře! Temari začala zostra." Strachoval se Naruto.
,,Však ještě uvidíme." Odvětil kakashi a nepřestal sledovat souboj.

Zatímco Sasuke se posadil k nízkému stolku chystala Hanako čaj a obložené chleby.
,,Doufám,že to jíš..."
Pak konverzace uvízla na mrtvém bodě. Sasuke místo odpovědí střídavě bledl a rudl a ona to po chvíli vzdala.
,,Omluv mě na chvilku. Obleču se a pak už půjdeme ano?"
,,J-jistě..."
Zmizela v pokoji přez chodbu a v rychlosti na sebe navlékla spodní prádlo. pak si uvědomila že šaty včera nechala v koupelně.
,,No co... tak mě uvidí v prádle!"
Proběhla chodbou do koupelny a tak se dooblékla a pročísla si vlasy.
,,Hotovo,můžeme jít!"

Ten muž se na Haru usmál, to sice nebylo vidět, ale Haru to poznal.

" Ahoj, jak se jmenuješ? Já jsem Hatake Kakashi." představil se muž.

" Já jsem Haru, kde je Naruto-senpai?." odpověděl a zeptal se Haru.

" Zrovna mu není moc dobře, odvedli ho do nemocnice. Naruto byl vždycky tak neopatrný a do všeho se vrhal po hlavě." řekl Kakashi.

" Odkud vy znáte Naruta-senpai?" položil Haru další otázku.

" Učil jsem ho, jako on teď učí tebe." vysvětlil mu Kakashi.

Byl teplý letní večer. Hinata stála u vstupní brány do Konohy, protože věděla, že tudy musí Naruto projít, až bude opouštět vesnici. Pořád tomu nemohla uvěřit, ale bylo tomu tak. Kdyby alespoň věděla proč. Proč odchází. Náhle se v dálce objevil Naruto a přicházel k hlavní bráně. Šel velmi pomalu a Hinatě se zdálo, že každý krok, který učiní mu působí obrovskou bolest. Když přišel až k Hinatě, zastavil se.
„Sbohem Hinato“, řekl Naruto a chystal se pokračovat v cestě.
„Proč?“, vykřikla Hinata

Vešel do Konohy a rozhlédl se, nezměnila se. Pořád vypadala tak jak si ji pamatoval. Vracelo se mu tolik vzpomínek, ať už byly šťastné nebo smutné.
Po tváři mu stekla slza, jedna , jen jediná slza. Sám nevěděl jestli to byla slza štěstí nebo smutku, míchalo se v něm tolik pocitů.

" Haru, po dobu co budeme tady mě oslouvuj jen senpai. Nerad bych aby mě tady někdo poznal"

" Ano senpai." odpověděl Haru

" Tak těď se někde ubytujeme." řekl a vydal se na cestu.

Když se Naruto probudil, Haru ještě poklidně spal. Dnes se rozhodl, že si "promluví" s Hidoshim. No lépe řečeno se ho zeptá na pár otázek a jestli mu neodpoví, tak to z něho vymlátí.

Pro Haru napsal vzkaz, ať tady na něho počká a nikam nechodí.
Připravil se a vyšel na ulici. Najít Hidoshiho nebyl takový problém, jak si myslel. Měl sídlo v největší budově ve městě.

Milé překvapení

„Náááááááááruuuuuuutooooooo to bojí“ Neji už necítil skoro žádnou část svého těla. Jenže žádná z žen nevypadala , že jim pomůže.
Awe se postavil. Stál tak asi 5 sekund než se začal kácet k zemi. Sai k němu přiskočil a podepřel. Awe se na něj usmál, Sai ne.

Klep Klep

Já ty dveře nesnáším Co sem tu furt někdo leze ? to jako nemají co dělat ? Asi dám na dveře cedulku nerušit pod trestem smri!!! Sakra !!
Pozvedl oči aby se podíval na Hinatu.

Učitel

Jeho sestra odešla. Zase byl sám. Nevadilo mu to. V mysli se mu vybavily slova
„ ... ******* není stavěn pro porážku..., ******* je možno zničit, ale ne porazit..."
Byla to vůbec pravda ? nevěděl. Řekl mu to. Řekl mu to ten den kdy se poznali. Nebylo to tak dávno , ale přeci ano. Myslel na něj.. zrovna teď .. Měl důvod.

Klep Klep

„ Dále" ozvals neochotně. Nechtěl, aby ho teď někdo rušil, ale zase nechtěl být sám.

Author's Chapter Notes:
omlouvám se všem co četli Runovládce...

Schopnosti boje

Neklid

Odvrátili se a rozešli. Naruto si oddechl. To bylo vážně štěstíčko... tohle mohlo zle dopadnout...
Chtěl si s Awem promluvit o tom co se stalo v tom snu ? přeludu ? Ale nemohl , protože ti dva se k němu zase přihrnuli a šli společně s Pátou do nemocnice. Naruto se loudal domů.

Návštěva.

Naruto se po čase vzchopil. Přešel ke druhému chlapci a zvedl ho na nohy. Byl lehký až příliš. Naruto si všiml , že je pohublý a ztrhaný neustálým napětím. Pomalu se vydali k ostatním... jen co noha nohu mine. Blonďatý chlapec měl v hlavě spoustu otázek, ale teď se na nic ptát nechtěl, ani jeden z nich na to neměl náladu....

Kde jen jsi ?

Seděli u stolu a přemýšleli. U stolu sedělo 8 strážců. Byl to kulatý starý stůl, vyřezán byl na něm prastarým jazykem jakýsi nápis. Nikdo z nich se na něj nepodíval, znali ho... byla to přísaha... znali ji ... je tomu již dávno co ji skládali a přísahali...

Noc plná andělů

Awe utíkal pryč. Musel někam utéct, protože za chvíli to přijde... přemění se. Tsunade už byla vytočená, neustále jim někam utíkal a museli ho pořád chytat. Unavovalo ji to. Už před nějakou dobou, přesněji včera večer si o něm udělala jistý obrázek.. dozvěděla se pár věcí, velmi důležitých věcí. Takového ninju by potřebovala , potřebovala by aby pracoval pro ni. Ale po tom co mu provedla ....

....................................