Hiroki 2

Orochimaru zrovna přemýšlel nad tím, jak získat Sasukeho na svou stranu a pak se do něj nějak převtělit. Přitom se procházel po lese s Daisukem a s pár svýma dalšíma lidma.
Najednou se z ničeho nic zastavil.
„Mám to!“ zařval na celý les až všichni nadskočili leknutím.Až na Daisukeho.
„Brzy budou chuuninské zkoušky. Mohli bychom ho napadnout při nich a potom zároveň Konohu. To bychom zabili dvě mouchy jednou ranou….“
„Ale na to bychom potřebovali nějakou pomoc, sami to nezvládneme…“ namítl Daisuke, jeden z těch, kteří se odvážili na Orochimara promluvit a zároveň z největších oblíbenců Orochimara. Daisukemu přišel jeho plán postavený na hlavu, ale to radši neříkal, jinak by jeho oblíbenost u Orochimara klesla na bod mrazu.
„Hm, to asi ne! Ale my něco vymyslíme, s někym se spojíme. Jo a přestaň mluvit spisovně, nedá se to poslouchat!“
Po těchto slovech Orochimaru zase vyběhl, jako by ho píchla včela do zadku a tak měl mezi ostatními velký náskok a ostatní se snažili ho doběhnout.
Najednou se Orochimaru zase prudce zastavil a prohlásil tu stejnou a už všem známou větu. „Mám to! Pomůžou nám Akatsuki. Pokud vím, chtějí Jinchuuriki a v Konoze by měl bejt nějakej ten prcek ve stejnym věku, jako je Sasuke. Nejmenuje se náhodou Narvuto?“
„Je mu to Naruto, oboum dvoum je 6 let a prvních chuuninských zkoušek by se moh zúčastnit až za 6 let. Nevím proč myslíš tak dopředu Orochimaru-sama.“
„Když myslim víc dopředu, tak jsem od ostatních napřed, ne?“
Orochimaru nečekal na odpověď a zase přidal do kroku. Asi po 5. minutách se zase zastavil. Všichni zase očekávali, že pronese svou oblíbenou větu, ale tentokrát se tak nestalo. Naznačil, aby byli všichni zticha a ukázal na spící dítě před sebou. Na tváři mu stkvěl škodolibý úsměv. Na Orochimarův povel se všichni sestavili do kruhu.
„Až se to dítě probudí, bafneme na něj a naženeme mu hroznej strach! To bude sranda!“ začal šeptat Orochimaru svůj plán. Všichni vypadali poněkud udiveně.
„Orochimaru se v poslední době chová jak malý dítě. Zato může asi ta nedávná nehoda, asi mu v hlavě cvaklo.“ Řekl někdo až příliš nahlas, že to slyšel i Orochimaru.
Orochimarova tvář zkameněla, šáhl po shurikenu a trefil toho muže přímo do krku. Ten, jelikož to nečekal se svalil na zem.
„Ještě někdo si o mě myslí, že se chovám jak malej fakan?“ Nastalo nepříjemné ticho.
„Dobrá, tak teď se všichni schovejte a až dám znamení, tak bafneme na to děcko.“