tatsu 17

Milé překvapení

„Náááááááááruuuuuuutooooooo to bojí“ Neji už necítil skoro žádnou část svého těla. Jenže žádná z žen nevypadala , že jim pomůže.
Awe se postavil. Stál tak asi 5 sekund než se začal kácet k zemi. Sai k němu přiskočil a podepřel. Awe se na něj usmál, Sai ne.

Klep Klep

Já ty dveře nesnáším Co sem tu furt někdo leze ? to jako nemají co dělat ? Asi dám na dveře cedulku nerušit pod trestem smri!!! Sakra !!
Pozvedl oči aby se podíval na Hinatu.
Linthien se zamračila. Kdo to je ? A jakto , že vypadá jako Vala ?
Hinata Popošla pár krůčků dopředu , oči měla sklopené k zemi. Za ní šel Kiba , samozřejmě bez Akamaru , protože psi do nemocnice nesmějí. Jejich další člen týmu byl na misi. Tsunade jim v tom udělala pěkný zmatek. Byli rozházení do jiných týmů a to se nikomu nelíbilo a další věc – nikdo nevěděl ani proč to tak udělala.

„ Co chcete?“ neozval se Awe ale Tsunade. V pokoji začínalo být těsno. Nebyl nafukovací a teď v něm už stálo šest lidí plus Awe.
„ Přišli jsme se na něco zeptat a poslali nás sem. Řekli , že tady budete Hokage – sama.“ Hinata se malinko zadrhávala. Než se však stačila Pátá zeptat na to co tedy chtějí.
Awe setřásl ze svých zad Saiovu ruku a přicházel k Hinatě. Ta se na něj podívala a couvala
, dokud nenarazila do Kiby . Kiba se podivil co to Hinata děla ? Syšel nějaké klepy , ale on na ně nikdy příliš nedal. Měl raději informace přímo od zdroje. Snažil se z Hinaty vytáhnout , co se tehdy stalo, jak jej stíhali, ale ona zarytě mlčela.

Awe se zastavil . „ Jmenuješ se Hinata, že ?“ nevšímal si nikoho v pokoji jen jí.
Hinata přikývla. „ Šla by jsi se mnou na chvíli ven?“ zeptal se opatrně.
Kiba vzal Hinatu za ruku a smýknul s ní za sebe. : „Nikam nepůjde“ vykřikl na Aweho.
„ Neměla by se rozhodnout sama jestli někam půjde nebo ne?“ přidala se Linthien.
„ A ty jsi kdo?“ osočil se na ni Kiba. Její krása na něj nezabírala. Dívka ani z toho nebyla překvapená, spíše se jí ulevilo. Neměla ráda jak kolem ní všichni muži slintali.
„ Hinato?“ promluvil zase Awe. Hinata odstrčila Kibu : „ Půjdu“ toto jediné slovo potěšilo Aweho i jeho sestru.

Ona si přála aby se opět do někoho mohl zamilovat. Byl sám už dlouho a jeho dočasné partnerky byly… no byla to hrůza. Ne, že by lezl do postele s každou co potká, ale pár jich bylo. A jedna byla horší než druhá. Jakoby po smrti Valy ztratil naprosto vkus. A věděla o jedné , kterou by po jeho boku nikdy nepřijala. To raději tahle plachá a červenající se dívka. Ikdyž ani ona nesplňovala její požadavky …. A ty by nesplnila asi žádná z žen….

Awe vyšel s Hinatou z pokoje a zanechal za sebou pokoj plný zmatených myšlenek lidí co byli v něm.
Jeho sestra se po chvíli taky otočila k odchodu. Potřebovala se podívat co dělá Skawe. Už dva dny prospal a ona jej nemohla vzbudit. Nedivila se jeho únavě. To on je dostal do Konohy. To on vytvořil znamení aby sem mohli přijít. To on zjistil ,že se jeho mnohdy lehkomyslný druh nachází zrovna tady. Linthien si pomyslela , že asi nikdy nepříjde na to jak to dokázal. On ji to samozřejmě neřekne. Prostě už byl takový.

Awe s Hinatou po boku mířili do nedalekého parku. Nebyl to park , ale spíše pár stromů co rostly u sebe a pod jedním z nich byla lavička. Posadili se na ni. Hinata i on byli nervózní.

Hinata proto, že nevěděla co si má o něm myslet. Dumala nad tím co se stalo dlouhé hodiny a nemohla z mysli vypudit myšlenku , že jí ten polibek nebyl nepříjemný. Měla ráda Naruta, už dlouho. Byl její dětskou láskou, ale tenhle mladík jí něčím přitahoval. Byl atraktivní, to ano… ale ne natolik aby se jí líbil více než Naruto , ale na druhou stranu on byl … no jiný. Zdálo se jí, že je rozumnější než Naruto a taky se choval jinak. Měli pár věcí společných .. to ano .. ale…

Awe byl taky nervózní. Věděl přesně co je za člověka. Jaká je , jak se chová, po čem touží … Ale připomínala mu natolik Valu, že si nemohl pomoci… v koutku jeho mysli se ozval hlásek…

Ona má ráda Naruta, ne Tebe…
No a co ? Co je mi po něm?...
Co je ti po něm? Zapomínáš na své sliby nějak rychle…
Jaké sliby myslíš? Hádal se sám se sebou…
Co třeba ten slib Minatovi?...
Nikdy jsem neslíbil , že se nemůžu zamilovat do někoho z vesnice a ani on to neřekl…
Asi si nemyslel, že se to může stát…
To je jedno, dej mi pokoj…
Nedám, chceš synovi svého nejlepšího přítele zničit život?...
Jak zničit ? Co to meleš?...
On ji taky miluje…

Ne on myslí jen na Sakuru….
Miluje ji a ty to víš, protože jsi mu prohledával celou jeho mysl….
Nepleť se do toho….
Já ti jen chci poradit ať neuděláš další hloupost ve svém už dost hloupém životě….
O žádnou radu nestojím ….
Já vím, že ne ….
Tak když to víš , tak vypadni…
Ne….
Já bych řekl , ale že jo. Ty nemáš žádné právo se plést do mého života…
Ale mám , zničíš životy tří lidí a je moje povinnost tě zastavit…
Jak tří ? koho?...
Tebe, té dívky a Naruta…
To není pravda , nikomu život nezničím…
A jak jí to chceš vysvětlit?...
Vysvětlit co?
Někdy jsi tak hloupý….
Tak když jsem podle tebe hlupák tak se se mnou nebav…
Víš , že na mě tyhle řeči neplatí….
Proč zrovna já musím poslouchat někoho jako si ty ?....
Proč zrovna TY? To jsme už řešili….
Jo a moc jsem z toho nepochopil….
Vždyť říkám, že si hlupák….
Mám tě dost … vypadni.. okamžitě … tohle je má mysl … můj život a mé rozhodnutí…
Já .. já … já …to slyším pořád… nebuĎ takový sobec…

„ Já ale nejsem sobec“ promluvil Awe nahlas. Ten druhý v jeho mysli se stáhl, ale Awe pořád slyšel jeho slova. Měl pravdu, nechtěl to přiznat , ale měl. Měl ji vždy .Už tolikráte se mohl vyhnout problémům kdyby ho poslechl, ale já přece neposlouchám ani své rodiče.

Mě by jsi poslechnout měl..
Neříkal jsem abys vypadl ?...

Hinata se na něj vyjeveně dívala. Povídá si sám pro sebe … sobec? Nepřipadl jí jako sobec. Zachránil přece Naruta.
Awe přemýšlel jestli ji má vzít za ruku. Proč bych neměl? Kašlu na to co mi říká ON.
Jeho ruka se malinko přisunula k té její… ještě kousek.. ještě kousíček…

Nedělej to….
Zmiz….
Varuji Tě naposled nedělej to….
A co mi uděláš?
Víš , že Ti nic udělat nemůžu, idyž jsem už mnohokrát chtěl…
Tak mě nech…
Nemůžu…
Nechceš abych byl zase šťastný?... Awe na něj zkusil malou lest.
Chci…
Tak vidíš…

Jeho ruka se téměř už dotýkala Hinatiny.

Ale s ní nebudeš….
Nechej mě se rozhodnout sám. Vždyť si říkal , že za své činy nesu odpovědnost jen já sám…
Ne, to jsem neříkal…
Teď lžeš…
Víš dobře, že lhát neumím, že vždy říkám pravdu….
Říkal jsi mi … tenkrát….
U hrobu tvých rodičů…
Tak vidíš , že si vzpomínáš….
Neříkal jsem ale že můžeš neustále dělat pitomosti… říkal jsem …Nikdy Ti není dáno přání, aniž by ti současně nebyla dána síla jej splnit - možná však pro to budeš muset trpět.
To je to samé…
Není Awe není….Vysvětlím ti to… ona je dědičkou klanu , ty jsi …. Však oba víme… ona má méně než dvacet let a ty…. Ona žije v tomto světě a ty v jiném. Jen se tě zeptám : to jí chceš vážně vyrvat z kořenů jejího domova ? ikdyby tě přijala chceš jí vzít její rodnou zem, přátele , rodinu , její svět ? A odvést jí kam ? K sobě, kde jí nikdy nikdo neporozumí ? Víš, že všichni nejsou jako ty … jsou mezi vámi propastné rozdíly…. Nenič jí život.. pokud ji miluješ tak jí nech jít, nech ji jí,t aby byla šťastná s ním….

Awe se zamyslel. Má pravdu . Bolí mě z toho srdce, ale má.
Stáhl svou ruku zase zpět. Hinata si toho pohybu všimla a posmutněla… Vybírám si Naruta… Nevěděla , že Awe její myšlenku uslyšel…..Odešla… Díval se na ni jak odchází

Udělal jsi správnou věc….

Nech mě na pokoji….

Jak si přeješ….