Narutova cesta osudu část 8.

Naruto se probral o dva dny později, jakmile otevřel oči, nesnesitelně ho rozbolela hlava.

" Dokázal jsem to." řekl si v duchu a i přes bolest hlavy se spokojeně usmál.

Když se probral bylo už dost pozdě, takže nevěděl co dělat a příšerně se nudil.
Řekl si že se půjde projít, vstal a ze skříně vyndal svoje oblečení. Poté co se oblékl, otevřel okno a vyskočil ven. Vyšel z Konohy a zamířil na své oblíbené místo, byl to malý palouček na kraji lesa, uprostřed byl jeden osamocený strom, pod kterým Naruto rád sedával už jako kluk.

Sedl si do trávy a opřel se o kmen stromu. Pozoroval hvězdy a nic okolo sebe nevnímal. Tohle místo ho vždy uklidňovalo, zapomínal tady na všechny problémy, na vše co ho trápilo. Jak tak ležel a pozoroval noční oblohu, vzpomínal na dobu před tou nocí, vzpomínal na okamžiky které tady prožil. Uvědomil si že tou dobou byl opravdu šťastný, nic mu tady nechybělo. Samozrějmě, že díky Kyuubimu ho ze začátku lidé nesnášeli a vyhýbali se mu, ale potom získal to co si vždy přál. Získal rodinu v podobě svých přátel.

Vzpomínal dlouho, až z toho nakonec usnul.

Ráno ho probudil nějaký ninja, dozvěděl se že ho hledají. Tsunade poslala spoustu týmů, aby ho našli, protože zmizel a ona se bála o jeho zdraví.

Když se dostal zpátky do nemocnice, tak ho Tsunade krutě seřvala. Potom co se uklidnila mu vysvětlila, že v nemocnici zůstane ještě minimálně dva týdny. Ovládnutí Kyuubim mělo pro Narutovo tělo špatné následky.

Naruto se jí snažil vysvětli, že se cítí dobře, ale potom se mu spustila krev z nosu a rázem se cítil jako by ho převálcoval Choji.

Tsunade ho osobně odtáhla na pokoj, po půl hodině se Naruto cítil zase fit. Asi dvě hoďky ještě ležel, ale pak už to nemohl vydržet a chtěl se jít zase projít. Bylo odpoledne, tak se oblékl a vyskočil z okna. Dopadl se sklopenou hlavou. Když hlavu narovnal koukal se do očí totálně vytočené Hinati.

" Jejda." dostal ze sebe.

" Jejda? To je vše co mi k tomu řekneš?" zeptala se ho naštvaně.

" No mě už je celkem dobře, tak jsem myslel..." nedořekl.

" Tak ty jsi myslel? Otoč se a koukej mazat zpátky." řekla výhružně.

" No tak Hinato." zkoušel se z toho vykroutit.

" A jeď." řekla a ukázala směrem k nemocnici.

Naruto se vrátil na pokoj a sedl si na postel.

" Sakra co se to s ní stalo. Vypadala hrůzostrašněji, než Jirayia, když jsem mu překazil pokus zbalit jednu roštěnku, jak on říká." řekl si Naruto sám pro sebe.

Najednou se ozvalo zaklepání a do místnosti vešla Tsunade.

" Slyšela jsem, že jsi se zase vydal na výlet." řekla a usmála se.

" Že vy jste na mě nasdila Hinatu, tam venku byla vážně děsivá."

" No musíš pochopit, že má o tebe strach. Sám jsi slyšel co řekla Kyuubimu. Málem o tebe přišla." odpověděla Tsunade.

" Já jsem ale vůl." řekl.

" Tak já zase půjdu. Jo a vyříkat si to můžete rovnou, Hinata čeká až tady zkončím, aby mohla jít za tebou." řekla a odešla.

" Kruci co bdu dělat?" ptal se sám sebe.

Ozvalo se zaklepání.

" Dále." vyzval ji Naruto.

Jak očekával dovnitř vešla Hinata, naštěstí už se netvářila jako zrovna nakopnutej hroch.

" Ahoj" usmál se Nruto nervózně.

" Ahoj" řekla

" Tam venku jsem myslel, že ze mě naděláš liščí karbanátky. Vypadala jsi opravdu děsivě." řekl jen tak mimochodem.

" Promiň." špitla a trochu se začervenala.

" To co jsi řekla Kyuubimu mi zachránilo život. Chtěl bych tí říct, že to samé cítím i já k tobě. Miloval jsem tě ještě předtím, než jsem odešel" řekl a usmál se.

Hinata se andělsky usmála a přisedla si k němu.

" Když jsi byl pryč, strašně jsi mi chyběl."

Takhle si povídali ještě hodně dlouho, došlo i na první polibek.

Večer Naruto usnul a na tváři se mu rozlil blažený usměv. Že nevíte o čem se mu zdálo? Zdálo se mu o misce ramenu samozřejmě.

Dva týdny uběhli jako voda a Naruto se konečně dostal z nemocnice. Vyšel ven a zhluboko se nadechl:

"Konečně svoboda" řekl spokojeně a usmál se.

Vydal se do kanceláře Tsunade, zaklapal a vešel.

" Hokage-sama, chtěl bych požádat o opětovné zařazení do řad Listové." řekl.

" Tak na tohle jsem čekala." řekla a spokojeně se usmála.

" Tvůj otec by na tebe byl hrdý." ozval se hlas.

Naruto se podíval směrem k oknu odkud hlas vycházel, nestál tam nikdo jiný než Jirayia.

" Můj otec? Vy jste znali mého otce?" zeptal se Naruto.

" Promiň, že jsme ti o tom neřekli dřív, ale myslím že teď nastal ten pravý čas." řekl Jirayia.

" Takže jste ho zanali." řekl Naruto.

" Ano znali jsme ho, znají ho všichni ve vesnici, jen nikdo neví, že je to tvůj otec." řekla Tsunade.

" Byl to můj nejlepší student." pokračoval Jirayia.

" Ale Jirayio, já myslel, že já jsem váš nejlepší student." řekl na oko dotčeně Naruto.

"Tak kdo byl můj otec? Řekněte mi o něm něco."

" Minato, také znám jako Yondaime Hokage.... " nedořekl Jiraiya.

" COŽE? To si ze mě děláte p***l ne?" Naruto se zdál být v šoku. Vlastně nezdál, on v něm opravdu byl.

" Uklidni se Naruto a nech mě to vysvětlit." řekl Jirayia

" Jak se mám sakra uklidnit?" zeptal se naštvaně. No ale nakonec se přeci jen uklidnila a vyslechl Jirayiu s Tsunade.

Když odcházel, honilo se mu hlavou snad milion myšlenek, ale byl šťastý, že ví kdo byl jeho otec a hrdý na to co dokázal.