Narutova cesta osudu část 4.

Vešel do Konohy a rozhlédl se, nezměnila se. Pořád vypadala tak jak si ji pamatoval. Vracelo se mu tolik vzpomínek, ať už byly šťastné nebo smutné.
Po tváři mu stekla slza, jedna , jen jediná slza. Sám nevěděl jestli to byla slza štěstí nebo smutku, míchalo se v něm tolik pocitů.

" Haru, po dobu co budeme tady mě oslouvuj jen senpai. Nerad bych aby mě tady někdo poznal"

" Ano senpai." odpověděl Haru

" Tak těď se někde ubytujeme." řekl a vydal se na cestu.

Haru se bezeslova vydal za ním. Došli k jednomu hotelu, tam Naruto zaplati pokoj na týden dopředu.

" V této vesnici jste vyrůstal senpai?" zeptal se Haru, když už byli na pokoji.

" Ano." řekl jen.

" Proč jste odešel?" zeptal se Haru.

Naruto o tom nechtěl mluvit, ale přišlo mu správné aby Haru znal něco z jeho minulosti.

" Žil jsem tady od narození, neměl jsem to tady lehké, nikdy jsem nepoznal rodiče. Když jsem se stal ninjou, tak jsem si našel spoustu přátel. Ale před pěti lety jsem tuto vesnici opustil. Své dva nejlepší přátele jsem nedokázal ochránit a oni zemřeli. Jeden z nich mi dokonce zachránil život a proto zemřel. Muž co je zabil mě porazil, ale nezabil. Byl jsem zraněn, ale jakmile jsem se zotavil, tak jsem odešel a snažím se vypátrat toho muže. Teď jsem potkal tebe a vidím příležitost že můžu udělat něco správného, čím alespoň trochu napravím své chyby. A proto z tebe vytrénuji skvělého ninju, který mě jednoho dne překoná." zakončil své vyprávění Naruto a usmál se na Haru.

" Tak zítra pokračujeme ve tréninku, dnes máš volno. Tady máš nějaké peníze a dělěj si co chceš, ale hlavně na sebe nepoutej moc pozornosti." řekl Naruto.

" Děkuji senpai." poděkoval Haru a vydal se do ulic.

Naruto se taky zvedl a odešel. Procházel se vesnicí a vzpomínal, zajímalo by ho ja se ostatní mají. Rozhodl se že se na ně nenápadně mrkne.
Za dvě hodiny je našel všechny, vypadali že jsou šťastní.
Při svém průzkumu měl štěstí, když se byl podívat na Kibu tak ho ucítil, ale než ho našel tak byl Naruto už dávno pryč.

Do pokoje se vrátil až pozdě večer, Haru už tam byl a spokojeně spal.
Druhý den se Naruto probudil v šest hodin, spal jen tři hodiny, ale vůbec mu to nevadilo.

" Haru vstávat." snažil se probudit svého studenta.

Na třetí pokus se mu to povedlo, Haru se zmateně rozhlížel po pokoji až mu pohled padl na usmívajícího se Naruta. Za ten čas co je se svým senseiem, ho znal už natolik dobře že věděl že tenhle úsměv nesvětí nic dobrého.

" Dobré ráno, senpai." pozdravil Naruta.

" Dobré ráno. Tak vstávat, máš deset minut na to aby jsi se připravil. Jde se trénovat. Počkám na tebe dole." mrkl na něj Naruto a vyšel ven.

Přesně za deset minut dolu přišel i Haru a vydal se za Narutem. Došli na jedno z tréninkových míst, byly tam takové tři kůly.

" Tak tady jsem trénoval poprvé jako plnohodnotný shinobi." řekl s úsměvem.

" No po cestě jsi se naučil základní techniky, takže nevidív jediný důvod proč tě nenaučit něco obtížnějšího." mrkl na něj.

" Bude to Kage Bunshin No Jutsu a pokud budeš chtít větší množství klonů tak je to Taju Kage Bunshin No Jutsu." začal Naruto vysvětlovat techniku stínového klonování. Ukázal Haru pečeť a poradil mu jak správně hromadit a rozdělovat chakru mezi všechny klony.

" Tak a teď to zkus." vybídl ho poté co vše vysvětlil.

" Kage Bunshi No Jutsu" řekl Haru

Vedle něj se objevil jeden klon, který sotva chodil, ale nedokázal mluvit.

" Znovu." poručil Naruto.

Po dlouhých třech hodinách se Haru konečně povedli tři perfektně.

" Teď si dáme trénink s kunaii a shurikeny." řekl Naruto a z ničeho nic hodil proti jednomu kůlu několik kunaiů a shurkenů. Všechny se zabodly jen kousek od sebe.

" Tak a teď ty." vybídl ho.

Tak tam celou hodinu Haru házel kunaie. šlo mu to celkem dobře i když nekolikrát minul, ale nebylo to nic hrozného.

" Teď už jen trénink Tajjutsu a pak půjdeme na oběd, chvíli si odpočineš a vrátíme se sem, budeš pokračovat v Kage Bunshin." řekl a pustili se do boje.

Po půl hodině Naruto odhodil Haru a sám uskočil. Na místa kde předtím stáli dopadlo několik kunaiů. Z lesa vyšli dva členi ANBU.

" Kdo jste a co pohledáváte v této vesnici?" zeptal se jeden z nich.

" Nikdo, kvůli komu by byly potřeba jednotky ANBU. Jen jsme se tady zastavili na našich cestách." řekl Naruto.

" Ale stále jste nám neřekl kdo jste." řekl druhý.

" Kdo jsem já to se nedozvíte a tady můj malý přítel se představí jen když bude on sám chtít." odpověděl Naruto.

" Pokud to bude nutné použijeme sílu." řekl ten první.

" Tak to zkuste, aspoň vás naučím že nemáte strkat nos do věcí do, kterých vám nic není." provokoval Naruto.

" Tak to jste přehnal. Půjdete s námi ať už dobrovolně nebo násilím."

Oba ANBU zaútočili. Dvě minuty a leželi na zemi neschopni se pohnout.

" Já vám říkal že se nedozvíte kdo jsem." usmál se na ně Naruto.

" Pojď Haru jdeme na oběd znám tady jeden skvělý obchod." řekl a vydali se kam jinam než do Ichiraku Ramen.

Najedli se šli do hotelu. Poté co se oba osprchovali a připravili se vydali zase na to samé cvičiště. Když tam dorazili, členové ANBU už byli pryč.

" Jsem zvědavý, jestli se tady ještě ukážou." řekl si sám pro sebe " Ukáou, tím jsem si jistý" dodal v duchu po chvíli.

Trénovali už několik hodin, když se tam zase objevili ANBU, ale tentokrát jich bylo víc. Bylo jich šest.

" Sakra tak to je zlý, tolik jsem jich nečekal." pomyslel si Naruto, ale na tvíři vykouzlil zářivý úsměv.

" Á to už jste tady zase? A přivedli jste si kamarády." mluvil k těm dvoum z dopoledne.

" Haru běž kousek dál, tady to teď pro tebe nebude bezpečné." obrátil se naruto na Haru.

" Tak pojďte." řekl Naruto a usmál se.

Naruto nechtěl nikoho z ANBU vážně zranit a tak požíval jen Tajjutsu. Po půl hodině se mu povedlo zdolat všechny protivníky. V tom se objevilo dalších patnáct ANBU.

" Sakra" zaklel Naruto.

Ze začátku to bral s nadhledem, ale teď už toho měl vážně dost. Kdyby v sobě neměl Kyuubi, tak by se už nebyl ani schopen pohnout. Jeho zranění na boku dost vážně krvácelo.

" Už vás mám tak akorát dost." řekl Naruto. Udělal pečeť " Taju Kage Bunshin No Jutsu" objevilo asi dvacet klonů.

" Sakra to jsem vážně tak vyčerpanej, že se na víc nezmůžu." pomyslel si Naruto.

Začal boj na novo, Naruto byl už vážně vyčerpaný. Jeho kloni zmizeli. ANBU se chystali zaútočit.

" Dost už." ozval se hlas.

Naruto ten hlas poznal okamžitě byla to Tsunade, Hokage.

" Naruto, Naruto ty se nikdy nepoučíš." usmála se na něj.

" Hej bábi Tsunade, jak jste mě poznala?" zeptal se zmoženě.

" Tak zaprvé, který šílenec by se utkal s tolika ANBU najednou a přežil? A za druhé to tvoje Kage Bunshin bych poznala vždycky." odpověděla.

" Hmm měl jsem si dávat větší pozor." usmál se a upadl do bezvědomí.

" Vy dva" ukázala na dva členy ANBU " vezměte ho do nemocnice." řekla přísným hlasem.

" A ty" teď ukázala na Haru " pojď semnou, zavedu tě k někomu kdo se o tebe zatím postará." řekla a odešla spolu s Haru.

Dovedla ho k jednomu muži. Měl masku a ochranou čelenku přes jedno oko.