Žánr
Tak tu je druhý díl
Hinata otevřela bránu a vešla do domu. Zastavila se tam a rozhlédla se kolem sebe. Všude bylo mrtvo. Nechala to být a šla dál. Došla do koupelny a dala si sprchu, poté zamířila do kuchyně a udělala si něco ne jídlo a nakonec šla do svého pokoje. Tam si sedla na postel. Chvíli nehnutě seděla na okraji ale pak se znovu rozbrečela a spadla na postel.
A jedna nová povídka, kterou sem vymyslela už ani nevím jak. Snad se bude líbit.
Dvaceti dvou letý muž seděl na stromě a přemítal o životě. Měl žluté, až skoro zlaté delší vlasy a nebesky modré oči , avšak oblečení nebylo vidět, protože bylo překryto černým dlouhým pláštěm. Přemítal co by se stalo, kdyby je mohl zachránit, kdyby tam byl už od začátku a pomohl jim, zachránil by jim život. Muž zavrtěl bezvýznamně hlavou.
Flashback
20. kapitola: Legendární sannin - poražen!?
Tak jsem se nakonec rozhodla pro pokráčko. Bude to,ale jen kratičký příběh a příští díl bude poslední, takže tady snad nezaberu moc místa. Doufám, že se to bude líbit.
Blízký přítel! 2
19:00 na západě Větrné země.
Nitashi Uchiha
Kabutova pravá tvár...
Kimo, Zang a Nitashi sa skoro ráno rozlúčili s ostatnými. Nitashi musela sľúbiť Kurenai, že sa čo najskôr ukáže u nej doma... 
Každý sa pobral svojou cestou. No ani jeden z nich netušil, že sa ich cesty čoskoro znova skrížia...
Členovia skupiny číslo 19 kráčali lesom až sa dostali na rozľahlú luku pri pobreží. Sem tam vytŕčali na lúke zo zeme veľké kusy skál.
Tak tu máte pokračování... já vím že je to celkem brzo, ae prostě sem dneska měla nějakou tvořivou náladu. A je to trochu delší, takže přeju hezký čtení. ;)
Když si všichni všimli, že jsme tam taky, nahrnuli se k nám a představovali se. První k nám přiběhl ztřeštěný blonďák.
Stále jsem myslela jak to ukončit. A nic mě nenapadalo. Dělala jsem to asi dvě hodiny. Ale stále z toho nemám dobrý pocit. Kdyby se vám to zdálo moc strašné, kliďo udělám remake. A i když i konec končí otevřeně, je tu už něco víc. Děkuji, že jste si udělali čas a četli si to 
Tak jsem se pokusila o další FF, teď trochu z jiného doušku, ale Narutovo divné chování budu psát pořád :)
Hodiny odbíjely desátou hodinu ranní a celá naše rodina seděla nad katalogem cestovní kanceláře Fischer.
„Tak kam by jste chtěli jet, rodino?“ zeptá se hlava naše hlava rodiny.
Nikdo se nějak nezapojuje do diskuze o výběru dovolené a táta si bere uraženě do ruky katalog a prochází jednu stránku za druhou.
Tohle je povídka,ve které se vyskytují (téměř) všechny postavy z Naruta.Název je „Hodina Matematiky“,protože se vyskytujeme v hodině Matematiky.Jak si s tím poradí Naruto parta?
P.S.:K tomuto mě inspirovala T.a.r.a.n.e.e. se svojí povídkou X-Factor.Takových příběhů sem dám víc,ještě např. na téma: Český jazyk,Přírodopis,Zeměpis,Dějepis apod. Tak doufám,že se bude líbit.Tyto povídky obsahují hodně vtipných hlášek apod. Nebo teda aspoň sem se snažila,aby to obsahovaly
Díl 1. - Hodina Matematiky
// Napsal jsem si takovou rychlovku, venku pršelo a bolela mě hlava takže jsem nic veselého nenapsal//
Rychle! Ještě je čas! Ozvese velký výbuch Ne snad není mrtvá! Chlapec běží po chodbě se slzami na tváři.
Běží tak rychle že si nevšímá ničeho jíneho než pokoje kam má namířeno. Můsím být rycheljší!
Chlapec se stále snaží zrychlit ale brekot mu to nedovoluje. Neumírej mi! Už je téměř u cíle.
Shikamaru vešel do nemocničného pokoje kde ležel Naruto.
"Mám pro tebe důležitou zprávu!" Oznámil hned jak vešel.
"Jedná se o Minata? že?" Zeptal se ho Naruto.
"Ano, ta jeho síla, to není normální!"
"všiml jsem si toho a přémyšlel jsem nad tím..."
"A co ti vyšlo?"
"Nezdědil sílu jen po mě ale i sílu po lišce..."
"To znamená, že on je....?"
"Démon, asi to tak bude,..nebo spíše jen s démonskou silou.."
"Co stím budeme dělat?"
"Nic,.."
"Co když se přidá na špatnou stranu?"
tak po "menší" pauze jsem napsal pokračování příběhu o turnaji o Ultimátního ninju. Zatím se nic zajímavého neděje, jen malé, snad vtipné , příběhy jak se naši hrdinové o dozvěděli o Kometě osudu.
Písečná vesnice
„Kazekage-sama, tuhle fotografii zachytili naši špioni, když ta věc přelétavala nad našim územím. Vypadá to jako balistická střela.“ „Ne, okamžitě zavolejte mého bratra!“ rozkázal Kazekage a sluhové šli splnit rozkaz.
„Kankurou-san žádá o audienci.“ „Pošlete ho dál a omluvte nás.“
ech XD totálka nefim co to do mě vjelo, ale vzniklo z toho todle XD(ano, teď jsem vám výýýýrazně pomohla)
No, za komentíky budu mooooc ráda XD
P.S. ano!!! =D mě je vážně baví vraždit XDDD
Dívka s krásnými, růžovými vlasy a se slzami v očích koukala na své ruce.
[size=16]Ocelová jehlice se zaryla hluboko do kůry stromu, ale připadalo mu, že zasáhla jeho srdce. Právě odhodil jehlici, která k němu neodmyslitelně patřila mnoho let. Odhodil ji v zoufalém gestu plném vzteku, bolesti, strachu, nenávisti a... prázdnoty.
Jen prázdnota, strach a bolest. Bolest, na kterou není lék, strach, který nikdy neodejde, prázdnota, kterou nikdo nevyplní.
To se nemělo stát!
Tak tady je dvojka .... doufám že se vám bude líbit
Když Naruto a Tusnade dorazili k Narutovi domů Hinata ještě stále spala.
"Tak dobře ted ji prohlédnu." oznámila mu Tsunade a přísně se na Naruta podívala. Jemu chvíli trvalo než to pochopil, ale pak zčervenal jak rajče a rychle odešel do kuchyně. Tsunade se obrátila k Hinatě. Sáhla z ní peřinu a vysvlékla ji tričko. To co uviděla ji naprosto vyděsilo. Po celém těla měla čerstvé rány, modřiny a škrábance.
Nová povídka
„Naruto!“zašeptala zoufala Hinata. Naruto se na ni usmál. Hinata se mu pokusila usměv také oplatit ale moc se ji to nepovedlo.
„Naruto! Proč mě opouštíš!“zeptala se ho Hinata a z očí ji začali padat slzy, které tak dlouho zadržovala. Naruto trochu posmutněl.
„Omlouvám se. Přál bych jsi abys nebyla smutná a já tu mohl zůstat ale už to není možné.“vypravil ze sebe z těžka Naruto a vykašlal trochu krve. Natáhl ruku a pohladil Hinatu po tváři. Setřel ji slzy ale ty ihned nahradili další.
Toto je taká šialenosť, ktorá moc ani zmysel nedáva ale páčil sa mi originál "piesne" tak som vytvorila niečo na Naruta Tak čítajte a nech nechytíte infarkt z toho aká je to volovina
Originál je asi takýto:
Ide mravec po lese,
toto vrabec neznesie,
s chuťou mravca zožerie,
zum, zum, zum.
Ide vrabec po lese,
toto mačka neznesie,
s chuťou vrabca zožerie,
zum, zum, zum.
Ide mačka po lese,
toto pes neznesie,
s chuťou mačku zožerie,
zum, zum, zum.
Ide psíček po lese,
toto medveď neznesie,
s chuťou psíka zožerie,
zum, zum, zum
Další povídka, tentokrát NEbude o Sasuovi (slavte, žádná zmínka o Uchiháčovi ), je smutná a vypovídá o nenaplněné lásce...
Je to uděláno formou posledního rozhovoru.
____________________________________________________________________
Tmavá noc, celá Konoha spí.
Úplněk, kdesi v lese vyjí vlci.
Nádherná chvíle pro romantickou schůzku...
...nebo odchod z vesnice, která je tvým domovem...
...kde jsi celý život žil...
...pro kterou, a hlavně pro lidi z ní bys obětoval svůj život...
...z vesnice, kde ti na všech záleží...
Do svatby zbývaly jenom pouhé zlomky sekundy. Všichni členové Akatsuki se už před chvíli shromáždili na zahradě a nechyběl mezi nimi ani Deidara, který unikl před Kisameho smrtelnou ránou pouze díky Zetsuovi, který se náhle objevil před žralokem, ten o něj zakopl a byl z toho pořádný rybí salát.
„Kde je?“ zeptal se Kakuzu a sledoval svoje hodinky značky rolex.
Přesně vy chvíli, kdy se ostatní začali rozhlížet kolem sebe, vynořil se za stínu domu Hidan a doběhl až ke svatebnímu altánku.
