Akatsuki- dítě, aneb pohroma na entou 5

Do svatby zbývaly jenom pouhé zlomky sekundy. Všichni členové Akatsuki se už před chvíli shromáždili na zahradě a nechyběl mezi nimi ani Deidara, který unikl před Kisameho smrtelnou ránou pouze díky Zetsuovi, který se náhle objevil před žralokem, ten o něj zakopl a byl z toho pořádný rybí salát.
„Kde je?“ zeptal se Kakuzu a sledoval svoje hodinky značky rolex.
Přesně vy chvíli, kdy se ostatní začali rozhlížet kolem sebe, vynořil se za stínu domu Hidan a doběhl až ke svatebnímu altánku.
„Hidane? Poprvé v životě tě vidím v košili. Není ti v tom teplo?“ zachechtal se Kisame.
„Neškrtí tě ten motýlek na žábrách?“ odplivnul si Hidan a došel až před oddávajícího... dost zvláštní osoba.
„SSS-Zdravím,“ zasyčel hadí muž.
„To je Michael Jackson?“ vykulil Hidan oči, obočí až někde u vlasů
„Ne,“ odpověděl Kakuzu. „Taky má zálibu v balení nevinných kluků, ale říkáme mu prostě Orochimaru.
„SSS. Pro př-sss-átele jenom Orochi,“ zasyčel opět Orochi a jazyk se mu táhl po košili jako kravata a končil až u fialové mašličky.
„Ten jazyk si strč do huby,“ poručil mu Hidan a naposledy se upravil.
„Tobě ssse to řekne. Tvůj jazyk neměří pět metrů.“
„Už jde! YEAH!“ zarazil je Deidara, prst napřímil, ruku natáhl a ukázal směrem na nevěstu.
Orochimaru vyplivnul Hidanovu hlavu a zraky všech se stočili na postavu v bílém.
Konan pomalu kráčela po nerovném terénu jejich zahrádky a nervózně se culila na svatebčany. Jako zázrakem přestalo poprchávat a její šaty se ozářily jako pod reflektory- Itachi věděl, proč si vzít brýle. Dokonce i Pein zvedl hlavu od žiletky, kterou držel v pravé ruce, a usmál se při pohledu na svojí princeznu. Pak ale došla ke svému užbrzymanželovi a usměv leadera zmizel stejně rychle jako pohozená peněženka na veřejném prostranství.
„SSSeššššli jsssme se tu dnes...“ začal Orochi a všichni kývali hlavou do rytmu jeho slov. Orochi mluvil dál a dál, dokud nedošel k té otřepané frázi: „Bereš si ty, Hidane, Konan za svojí zákonitou manželku? SSS?“
Peinovi se rozbušilo srdce na poplach a kdyby se zrovna nedržel za hrudník, určitě by si našlo cestu ven.
„Jo,“ řekl Hidan.
„Spisssovně!“
„ANO“
„A ty, Konan, bereš sssi Hidana za svého zákonitého manžela?“
„Ano“
„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu,“ ukončil svojí řeč Orochimaru a zaplul někam mezi občerstvení.
Na řadu přišel novomanželský polibek a nadšené hvízdání ostatních členů Akatsuki... Až na Peina, který ztuhnul jako solný sloup, a na Itachiho, protože hvízdání bylo hluboko pod jeho úroveň.
Když se od sebe ti dva odlepili, mohl začít večírek a svatební hostina.
O pár hodin později:
Manželé tančili ploužák na Moonlight serenade, nohy se jim motaly, očima unaveně mžourali na mihotající se světýlka okolo. Tobi už dávno spal schoulený pod stolem, Deidara na tom byl podobně, ale na stole. Status Itachiho nebyl díky jeho brejličkám moc jistý, ale už deset minut seděl pohodlně opřený o opěradlo židle a pomaloučku oddychoval. Naši pololidé- Kisame, Zetsu a Orochimaru, který ještě neodešel, diskutovali o ochraně životního prostředí a dost si při tom šlapali na jazyk /obrazně řečeno...tedy až na Orochiho, který si na jazyk skutečně šlapal/.
Pein -černá ovce stáda- řešil velké dilema... Tak už to u sebevražd bývá- tu úspěšnou uděláte jenom jednou, takže by měla alespoň ohromit.
Ozvalo se pípání a ospalá Konan přestala slintat na Hidanovo rameno. „Co to?“ zvedla zmateně hlavu.
„Počkej, zlato. Musím jít na zítra nabrousit kosu,“ vysvětlil Hidan, když se zadíval na hodinky.
„Proč teď sakra musíš jít brousit kosu?“
„Když ona je pak tupá. Minule jsem s ní musel ruce toho chlápka doslova žvejkat,“ vymluvil se a zmizel jí z dohledu.
Protáhla si ruce, promnula si oči a porozhlédla se okolo. Pohled se jí zastavil na jediné osobě, která jí ještě nevyzvala k tanci.
„Zatančíme si?“ objevila se nad ním jako přízrak, jako anděl, jako...
Zvedl hlavu a smutek byl rázem pryč. Vstal ze židle, vrávoravým krokem k ní došel /Taky seděl už několik hodin/ a podal jí ruku. Usmála se a přijala.
Ladným krokem kroužili po parketu a zapomněli na všechno ostatní. Nic kolem jako kdyby neexistovalo. Byli tu jenom oni dva a nikdo jiný. Oni- přátelé ne život a na smrt.

***
Tááák. Svatba dopsána a tím pádem se konečně můžu věnovat tomu nebohýmu děcku