Když ztratíš city! - 2

Tak tu je druhý díl

Hinata otevřela bránu a vešla do domu. Zastavila se tam a rozhlédla se kolem sebe. Všude bylo mrtvo. Nechala to být a šla dál. Došla do koupelny a dala si sprchu, poté zamířila do kuchyně a udělala si něco ne jídlo a nakonec šla do svého pokoje. Tam si sedla na postel. Chvíli nehnutě seděla na okraji ale pak se znovu rozbrečela a spadla na postel.
„Proč? Proč?!“pomyslela si smutně Hinata a přitom si chytla za ty dva řetízky co ji Naruto dal. Byly to jediné co ji po něm zbylo. Mezitím domů přišel Neji a Hanabi. Slyšely, že jejich sestra by už mohla být doma a tak se šli zeptat jak bylo na misi.
Když ale vstoupily do domu a rozhlédly se po něm nikoho neviděly ani neslyšeli a tak se vydali nahoru do jejího pokoje. Najednou uslyšely ránu. Neváhali ani na chvíli a rozběhli se k Hinatě. Bez váhání vběhli dovnitř, připraveni Hinatě jakkoliv pomoct. Ale jakmile se podívali pořádně zjistili, že tu ránu měla na svědomí Hinata a že při tom zdevastovala celou skříň.
„H-hinato?!“zakoktal zmateně Neji a vyjeveně na ni zíral. Hinata se na něj ani neotočila. Dívala se na podlahu a těžce oddechovala.
„Hin? Co se tady stalo?“zeptala se ji mile Hanabi a popošla k ní blíž.Tentokrát se na ně Hinata už konečně otočila a ukázala jim svůj mokrý obličej od slz a potu. Trochu odstoupila, aby se zadami dotýkala stěny a pak se po ní svezla dolů. Neji a Hanabi si k ní sedli.
„Já .... za všechno zase můžu jenom já! Je to jen a jen moje vina!“ vyzlykala Hinata a zabořila oblyčel do dlaní. Neji a Hanabi se po sobě podívali, ani jeden totiž nechápal o co de. Tak to Hanabi skusila znovu.
„Co je tvoje vina, Hin?“zeptala se ji Hanabi. Hinata zvedla hlavu.
„Je jen moje vina, že u-umřel!“vykřikla hystericky Hinata a roz vzlykala se ještě víc. Znovu se chytla těch přívěšků. Dalo by se říct, že ji jako kdyby i trochu utěšovaly. Utěšovala ji ta představa, že aspoň kousek z něho je tady stále s ní.
Neji a Hanabi se lekli. Takhle Hinatu v životě křičet neslyšeli natož aby vůbec křičela. Pokusili se z ní ještě něco dostat jenže Hinata z toho neustálého pláče omdlela. Donesli ji tedy na postel a přikryli ji a odešli pryč.
„Koho by jsme se ještě mohli zeptat?“přemýšlela nahlas Hanabi.
„Myslím, že s Hinatou byla na misi i Sakura. Ta by měla něco vědět.“řekl po chvíli Neji a podíval se na Hanabi co tomu řekne.
„No mohli by jsme to zkusit.“souhlasila s tím Hanabi a spolu s Neji se rozběhli k Sakuře domů.

„Sakuro!“křikl Neji do jejího okna. Stále nic. Už pět minut se k ní pokoušeli dostat. Najednou se za nimi objevila známá chakra ale tahle nebyla moc přátelská. Oba na socho polkli a otočili se.
„Ehm. Ahoj Sakuro.“pozdravila ji nesměla Hanabi. Sakura se na ně zle zadívala. Hnabi a Neji o krok ustoupili ale najednou se Sakura začala smát. A tím je tak trochu uklidnila.
„Jste srandovní, ale co potřebujete?“zeptala se ji se zájmem Sakura a zamířila k domovním dveřím. Neji a Hanabi se vydali za ní.
„No chtěli jsme se na něco zeptat.“vysvětlila ji to nesměla Hanabi. Sakura přikývla a vstoupila do bytu.
„Dobře tak pojdtě dál.“vyzvala je Sakura a sama odešla do kuchyně vyložit nákup na kterém právě byla. Hanabi spolu s Neji vstoupily dovnitř a vyzuli se.
„Běžte do obýváku.“křikla na ně z kuchyně Sakura. Vydali se tedy do obýváku a sedli si na pohovku.
Za chvíli tu byla Sakura i s čajem v ruce. Položila před každého jeden a sedla si naproti nim do křesla.
„Tak povídejte. Na co jste se chtěli zeptat.“vyzvala je Sakura a usmála se na ně.
„My jsme se chtěli zeptat co se stalo na vaši misi. Na té co jsi byla z Hinatou?!“ položil ji otázku Neji a čekal co mu řekne. Ze Sakuřiny tváře okamžitě zmizel a naplnil ji smutek.
„A proč to chcete vědět? Tedy ne že bych vám to neřekla ale … proč?“zeptala se jich na oplátku vážně Sakura.
„Protože s Hinatou se něco stalo. Neustále brečí a není schopna normálně povídat a také pořád něco svírá v ruce. Asi je to přívěšek nebo tak něco ale do té doby nic takového neměla. … Prostě vše začalo na vaší misi. A my chceme vědět co se tam stalo.“vysvětlila ji to rázně Hanabi až se Sakura nestačila divit.
„Dobře řeknu vám to, ale pojdme radši k vám at se můžu na Hinatu rovnou podívat. A stejně jste ji neměli v tomhle stavu nechávat samotnou. Co když si něco udělá?!“vyčetla jim to Sakura a už byla na nohou.
„Tak pojdte na co čekáte.“křikla na ně ode dveří Sakura. Hanabi a Neji se vzpamatovali a už pádily za ní. V rekordním čase doběhli k Hyuuga čtvrti a vběhli do domu. Jako vždy tam bylo příšerné ticho a nikde ani živáčka. Ale Sakura to nechala být a běžela dál ale pak se zarazila.
„A kde má vlastně Hin pokoj?“zeptala se ji nechápavě Sakura když ji na chodbě dohnali. Oba se na ni vražedně podívali ale nechali to být a ted už krokem ji dovedli k Hinatině pokoji. Zaklepali a vstoupili dovnitř. Sakura se zdělila.
„Ježíši co se tady stalo!“vykřikla a rozhlížela se po zdemolovaném pokoji.
„No sestřička cvičila.“vysvětlila ji to kousavě Hanabi a pak ukázala na Hinatu.
„Můžeš se na ni prosím podívat?“zeptala se ji starostlivě Hanabi a Sakura jenom kývla. Ještě se nevzpamatovala z toho šoku, že svůj pokoj tak zdemolovala Hinata. Přistoupila k její posteli a přiložila ji ruce na břicho. Zavřela oči a pak se začalo soustředit. Nakonec se ji u ruk objevila zelená chakra a Sakura se dala do léčení.
Ale po chvilce zjistila, že nemá čeho. Jen pár odřenin a škrábanců. A tak ji přiložila ruce na spánky a pokoušela se zjistit něco o její psychice. Najednou si projela příšerná bolest. Byla příšerná. Pocítila tolik bolesti. Jakoby všechna bolest za celý dosavadní život by se v ní nahromadila v jedno okamžiku. Za chvíli ji následovali i další jiné pocity. Ale nenacházela mezi nimi žádnou lásku nebo radost. Jako kdyby všechny pozitivní pocity zmizeli a nahradili ji ty hrozné.
Sakura už to nemohla vydržet a tak pustila její spánky a z rukou ji zmizela chakra. Opřela se o zed a zhluboka se vydýchávala. Poté se podívala na Hinatu. Spala tak klidně ale ty její pocity.
„Vždyť kdyby tohle někdo cítil, zbláznil by se.“pomyslela si vyděšeně Sakura a smutně se na Hinatu dívala.
„Sakuro? Sakuro!“vyrušil ji z úvah někdo. Otočila se za tím hlasem a spatřila Neji jak se na ni starostlivě dívá. Pokosila se na něj usmát ale moc ji to nešlo.
„Co se ti stalo? A jak je na tom Hinata?“začal na ni chrlit otázky Neji ale Sakura ho umlčela zvednutím ruky.
„Tady pojdte někam kde nás nebude moc slyšet.“zastavila ho Sakura a Neji s Hanabi pouze kývli.
„Pojdte do mého pokoje.“navrhl Neji a aniž by počkal na odpověď šel pryč. Holkám nezbylo nic jiného než jít za ním.

U Nejiho v pokoji
„Tak ted nám konečně řekni co se stalo a už žádné přesouvání jasný!!!“vyzvala ji netrpělivě Hanabi a zamračila se. Sakura si povzdechla. Nebylo vůbec lehké to znovu vyprávět ale nic jiného ji stejně nezbylo.
„Jak jistě víte dostala jsem já a Hinata misi dopravit dva důležité svitky do Suny. Na poslední chvíli k nám byl ještě přiřazen Naruto. Nic jsme nenamítaly a tak jsme se vydali na cestu. Po celé tři dny co jsme běželi do Suny na nás nikdo nezaútočil a tak jsme svitky v pořádku dopravili Gaarovi.“ začala vyprávět Sakura ale Hanabi ji přerušila.
„A kde je vlastně Naruto? Když jsem byla na ramenu neviděla jsem ho tam.“zeptala se zaraženě Hanabi. Sakura po ni střelila pohledem. „ K tomu se také dostanu.“ubezpečila ji trochu naštvaněji než měla v úmyslu Sakura a Hanabi radši ztichla.
„Gaara nám navrhl abychom tu pár dní zůstali ale my odmítly a vydali se zpátky na cestu. Asi v polovině cesty na nás zaútočilo na nás mnoho nájemných ninju a protože jsme předtím nikde nezastavovali rychle jsme se z Hin unavily. Ale Naruto a jeho výdrž. Znáte to. Trochu nám pomáhal odrážet ty nejhorší útoky ale sám měl co dělat aby se ubránil. A pak se probudil Kuyybi.“řekla jim Sakura trochu vyděšeným tonem.
„To co jsem viděla snad do konce života nezapomenu. Narutovo tělo obalila červená chakra, dalo by se říct, že ho celého pohltila. A pak se začal měnit. Trvalo to jen pár minut ale i tak to bylo děsivé. Stále ještě nechápu co přesně se tam stalo ale v jednom okamžiku před nami stál normální Naruto a hned na to se proměnil v zmenšeninu Kyuubiho. A pak se začal největší masakr co jsem kdy viděla. Naruto-Kyuubi kolem sebe sekal drápami a prodíral se ninjama neuvěřitelnou rychlostí. Ani jsme se nenadály a před nami leželo mnoho těl mrtvých ninju bud bez hlavy či nějaké končetiny. Z některých nezbylo ani to. Ale vůdci těch ninjů se nějakým zázrakem podařilo přežít ale nenasměroval svůj útok na Naruta ale na Hin. V momentě kdy se Naruto nedíval hodil na Hinobří katanu, které se neměla jak vyhnout nebo ji odrazit. Katana byla čím dál blíž ale najednou se před Hin objevil Naruto a postavil se to do dráhy kataně. Než se stačil kdokoliv z nás vzpamatovat byl ten ninja mrtvý a Naruto propíchli. Nevěděli jsme proč. Ale domysleli jsme si, že Naruto zvítězil ve svém podvědomý proti Kyuubimu a z posledních sil ochránil Hinatu. Snažila jsem se ho vyléčit ale jeho zranění bylo smrtelné. Pak mě požádal jestli nemůže být s Hin na chvíli osamotě. Přikývla jsem. A odešla pryč. Viděla jsem jen Hinatu jak nad ní brečí a o něčem se baví. Pak ji Naruto věnoval nějaké dva přívěšky. O jedno jsem si domyslela, že je ten od Tsunade ale ten druhý jsem v životě neviděla. Pak se Hinata k němu sklonila a Naruto ji něco pošeptal pak se políbili a Naruto umřel. Hinata byly úplně na dně dokonce se pokusila i o sebevraždu a kdybych ji v čas nezadržela tak by se opravdu zabila. Nakonec jsem ji přemluvila, že se musíme vrátit a vydali jsme se do Konohy. Pak za Tsunade a pak jsme se každá rozešli někam jinam.“
Sakura si utřela slzy, které se ji v půli příběhu začaly téct. Hanabi na tom byla podobně. Neji na Sakuru jen nevěřícně zíral.
„Ne. To nemůže být pravda. Jak mohl umřít!“vykřikl Neji a ted se rozbrečel i on. Sakura se po něm soucitně podívala. Věděla jak se cítí.
„Pro Hin to musí být hrozné!“zašeptala Hanabi a utírala si slzy. Sakura přikývla.
„Když jsem nahlížela do její myslí .... bylo to strašné. Nikdy bych nevěřila, že se takhle člověk může cítit a přitom se z toho nezbláznit.“oznámila jim Sakura a v jejím hlase byl znát strach.
„Co jsi cítila?!“zeptal se ji Neji. Sakura sklonila hlavu.
„Cítila jsem tolik viny, trápení, nenávisti k sobě samé, smutek ale hlavně ta bolest. I kdyby ti někdo urval nohu není to nic v porovnání té bolesti co prožívá Hin. Utápí se ve vědomý, že kdyby bývala silnější tohle by se nikdy nestalo. Myslí si, že je moc slabá a proto má dojem, že zavinila jeho smrt.“řekla Sakura. Všichni tři posmutněli. Doufali, že se z toho Hin dostane.Tak moc jim ji bylo líto ale nemohli ji nějak pomoct museli doufat že se z toho dostane sama.

Hinata se mezitím probudila. Otevřela oči do které se ji znovu zalily slzami ale rázným pohybem ruky je setřela.
„Ne už nikdy. Už nikdy nebudu brečet. Od ted! Od ted budu silná. Nikdo se mi nebude moct vyrovnat a už nikdy kvůli mně nikdo nepřijde o život.“pomyslela si Hinata. Vstala došla ke skříni nebo spíš tomu co zní zbylo a vytáhla si nějaké oblečení. Převlékla se a zabalila si. Poté napsala vzkaz a nechala ho na dveřích. A pak odešla.
Skákala z jedné střechy na druhou až se konečně dostala k budově Hokageho. Vyšla až do posledního patra a zastavila se u posledních dveř. Zaklepala a aniž by čekala na pokyn vstoupila dovnitř. Tsunade už chtěla vykřiknout ale zarazila se když spatřila Hinatu. Usmála se.
„Ahoj Hinato. Už je ti líp?“zeptala se ji Tsunade.
„Ano je děkuji.“oznámila ji Hinata ale ani se neusmála nic. Její tvář zůstala bezvýrazná.
„A co jsi mi chtěla?“řekla s trochu obavami Tsunade.
„Chtěla bych se stát ANBU! Tsunade-sama!“řekla rázně Hinata až se Tsunade podivila.
„Nechceš si to ještě rozmyslet? V ANBU nejsou zrovna příjemní a už se nebudeš tak často smět vídat s tvou rodinou a přáteli.“snažila se ji to vymluvit Tsunade a Hinata se zamračila.
„Ne! Už jsem se rozhodla. Právě z těchto důvodů odcházím.“vysvětlila ji to Hinata a zaťala ruku v pěst. Tsunade si povzdechla.
„Tak dobře.“ vzala tužku a něco napsala na papír, který pak vložila do obálky.
„Tady to dej ANBU velitelce až tam přijdete.
„My?“zeptala se udiveně Hinata.
„Ano!“potvrdila ji to Tsunade a v místnosti se najednou objevil ANBU.
„Půjdeš tam z doprovodem, protože nikdo ani já neví kde je jejich základna, kromě nich.“vysvětlila ji to Tusnade. Hinata přikývla. Popošla k ANBU, ten ji chytil za mikinu a oba zmizeli.