Žánr
Tady je díl č.7 aneb profesorku do blázince!
konec minulého dílku:
Po pěti minutách se konečně vyhrabeme z díry a nenápadně ji přikryjeme kobercem.
V tu chvíli se vrací profesorka. Zalezeme tedy poslušně do lavic a čekáme, co bude dál.
P.prof si to míří rázným krokem rovnou ke krásnému koberečku...
_______________________________________________________________________
Kakashi se zase narovnal a odhrnul si pásku.
Kakashi se rozhodl, že začne natvrdo. Jestli chce tenhle souboj vyhrát, tak bude muset. Byl si jist, že ho Yoshino šetřit nebude. Začal si už připravovat Raikiri (Bleskové ostří). Yoshino tam jen tak stála a pozorovala ho. Znejistěl. Na jejím místě by se rychle schoval.
Tari seděla v bytě Itachiho a balila si věci. Pak zabalila Kazemu a vrátili se do jejího bytečku v Akatsuki základně. Itachi byl ve svém bytě a zjišťoval, co si Tari zabalila a jestli mu něco nesebrala. Tari se málem zbláznila z rozvodu, ale uklidnilo ji, že Kaze byl v její péči.
Itachi si užíval s Ino a Ino pak běžela pro Saké a chlebíčky, protože je zapomněla u sebe v pokoji. Itachi věděl, že je pro něj Ino lepší než bývala Tari. Kazemu bylo smutno po tátovy, ale Tari ho už nikdy nechtěla vidět.
No lidičky je tady poslední díl této povídky, tak jenom doufám, že se vám bude líbit a pište komentáře...
Dobře takže jsem si jaksi rozmyslela ten nápad s tím druhým koncem, takže jsem sesmolila, druhou verzi konce této povídky, je to sťasný konec a dávám ho na posled, takže si můžete vybrat který chcete, buď mrtvý Kakashi nebo šťastná to rodinka....:ky:
Takhle si představuju boj mezi Sasukem a Deidarou pač se mi to pravdivý moc nezamlouvá . Tohle je můj první výtvor, takže je to nic moc a jestli vymyslím něco dalšího budu se víc snažit.
Byl bílý den, který byl tak bílý, že by ho ani bělítko nepřebělilo. V lese ve Zvučné přistál Tobi který vyhlížel......Senpaaaiiieeho...tedy Deidaru, který měl zpoždění. Svým schovaným okem ho ale nemoh zaregistrovat a tak si sedl na větev a prohlásil:
"Když přijde, příjde když nepřijde... tak to má blbý."
4.kapitola-Odhalení
To to je moje třetí povídka.Tentokrát je to něco co bych si mocinky přála tento díl je celkem dlouhý,ale nic moc.Tak ať se vám to líbí =)))))))
_____________________________________________________________________________
„Auuu.“ zakřičela jsem.Kunai, který se mě sotva dotkl, mi odřel kůži na pasu a letěl dál a zaryl se do země.Utíkala jsem za ním a jakmile jsem se ho chytila už jsem ho nepustila.Natočila jsem se na toho blonďatého kluka a hodila po něm dva své kunaie.Vyhl se jim.Otočila jsem se na černovlasého kluka.Aaaa co to je ????Měl krvavě rudé oči a uvnitř se objevili tři čárky.SHARINGAN.Měla jsem pocit jako by mě hypnotizoval,Díval se na mě a já se nemohl pohnout.Takovou silou mě držel na jednom místě a přitom okouzloval svým krásným pohledem.
Snad se vám bude tenhle dílek líbit...
Sakura
Od té doby, co odešel i Sasuke, uplynulo několik týdnů. Týdnů čekání a nadějí… planých? Snad ne… ona věřila tomu, že se oba přátelé vrátí. Chtěla tomu věřit.
Dál každý den čekala, bylo to zoufalé a nesnesitelné čekání. Co se stalo? Proč se ještě nevrací? Nestalo se jim nic? Co když se Naruto zase zapletl do nějakého průšvihu a něco se mu stalo? Co když je zraněný, nebo dokonce mrt…. Ne. Takhle nebudu myslet, umínila si.
Předem chci upozornit že tenhle dílek je kapičku perverzní... 
A taky je to trochu myš maš.... Je to trošku blbší, ale snad to bude stát za přečtení 
Chvíli nic neviděl, ale potom něco ucítil na rtech. Sakura plakala a snažila se mu dát umělé dýchání.
Nemohl mluvit, tak ji vzal za pas a překulil ji.
Opět celé já, ikdyž Hony taky přispěla :D
„Dobře dobře… a co ten Sasori?“ Nami se zamračila. „Ani mě nehne. V životě mu TO nezapomenu… Ani kdyby mi za jeho oživení někdo nabídl moje oživení, ikdyž… uhm…“ Zrzečka se začervenala. „Moment, moment, já nechci mít za příbuznýho Deidaru!“
„Ty pitomče! Kdo řekl, že je to Deidara?!“
„Simtě, toho si všiml i Itachi a to je poloslepej. A nedělej, že ne.“
Začátek - Tady
Závěr
Dorazil na konec lesa. Na posledním stromě se zastavil a chvíli se díval dopředu. Jakoby pozoroval neviditelný příběh, promítaný před jeho očima. Příběh o tom, co teď asi přijde. Nadechl se a seskočil. Nohy se mu zabořily do trávy a okamžitě pocítil vlhkost země. Začalo jemně pršet. Rozběhl se a dával pozor, aby neupadl. Těch pár kroků mu připadalo jako maraton. Maraton bez konce.
Tenhle díl - jedním slovem - nuda. Nějak nemám vtipkovací náladu... ono právě jsem dopsala další Loučení... tak snad příště ;)
V očích měla šílený výraz. Vnitřní Sakura se dostala ven. A chtěla vraždit. Pomalu, pomaličku se zadívala na Sasukeho, který okamžitě s hrůzou zbledl…
Celý krámek ani nedutal. Všichni ztichli. Sasukeho věta všem zněla v uších… tohle opravdu přehnal. Bude masakr.
„Takže to je tvoje rozlučková párty se staromládeneckým životem, un?“ svraštil obočí Dei a porozhlédl se po místnosti. „Kde jsou striptérky a hektolitry piva?“
„Jo!“ přidal se nevinně Tobísek.
„Takže za prvé...Ty!“ ukázal Hidan na Deidaru, „Ty tu nemáš co dělat, dokud nepředložíš důkaz o svém pohlaví. A ty, Tobi, máš být už dávno v posteli.“
“Haló, lidi! Pustíme si alespoň nějakej horor,“ navrhl Kisame, zatímco Dei a Tobi opouštěli sklesle místnost.
Ehm... tak jsem tu s další dílem Nebijte mě...
„Sasori teda vypadal líp než ty…“
„BRUTÁLNĚ ZABÍÍÍÍÍÍÍT!“
-Křach. Bum. Deidara ve stromě-
Ahojky, je tady další díl...
No jenom informace Kakashiho kocovinu fakt rozebírat nebudu mysím, že si to samy dokážete představit :)
„Dávej na sebe pozor, slibuješ?“ dívala se na něj smutnýma očima, které ho prosily a přemlouvaly, aby zůstal doma.
„Slibuju, miluju tě, a brzo se vrátím, to ti slibuju, nic se mi nestane.“ políbil ji a obejmul.
18. kapitola: Pozor! Orochimaru na scéně
„Ty jsi Hinata, že? Nepleť se do toho prosím… Tohle bude můj boj…“vyzval ji Gaara.
„Moment, ale ty-“
„Hinato, do toho se nepleť!“křikl na ni Kakashi. Hinata chvíli váhala, ale pak si stoupla se vzpurným výrazem čelem ke Gaarovi.
„Ne! Já mu věřím! Je to dobrý člověk. Zachránil mi život. Věřím že se dokáže změnit…“všichni se na ni překvapeně dívali. „Otázka je, jestli tomu věříš sám…?“Kabuto se na ni šokovaně díval. Nemohl ze sebe vypravit hlásku.
„Ayame????“
Pootočila jsem se a uviděla, jak za mnou někdo uhání.Byl horký letní den a v záři slunce nebylo rozpoznat kdo to je.Klučičí hlas stále volal a opakoval.
„Ayame????“
Ta postava byla tak přibližně vysoká jako já.Otočila jsem se zpátky a usoudila jsem, že mě dožene.Radši trošičku zpomalím. „Ayaaaameeee …. stůůůůůůůůj.“ Ano už ten hlas poznávám a volající hlas prostupoval psí štěkot. Znova a ze zvědavosti jsem se otočila na siluetu bežící přímo proti mně.
A už je tu sedmá...
Sakura
[i]Jestli se to má narodit. Jestli se její dítě narodí. Jestli se narodí. …
3.kapitola-Historie
