Blízký přítel! 2

Tak jsem se nakonec rozhodla pro pokráčko. Bude to,ale jen kratičký příběh a příští díl bude poslední, takže tady snad nezaberu moc místa. Doufám, že se to bude líbit.

Blízký přítel! 2

19:00 na západě Větrné země.

Ozval se dopad nohou na některou ze silných větví a vzápětí prudký odraz. Trojice ninjů uháněla vpřed. Gaara už byl celkem vyčerpaný. Bylo to jen málo hodin poté co vstal z mrtvých a teď skákal nejrychlejším tempem co mohl. Nepřipouštěl si však únavu. Musel jít dál, pro svého přítele, pro Naruta.

Před oky se mu objevil obraz skákajícího Naruta. Gaara zamrkal a chtěl vidinu setřást. Oční víčka jakoby ale vážila snad několik kilogramů. Oči se mu mhouřily a Narutův obraz viděl stále míň. Nakonec už neviděl nic….

„Kde to jsem?..... Čí je to ruka?...Moje?...Kdo je tam naproti…přibližuje se…Naruto?!“ Oba na sebe hleděli. Nic neříkali, jen se na sebe dívali, jakoby věděli, že je to možná naposled, co se vidí.
„Gaaro?“ Ozval se Naruto. Jeho hlas se nesl trochu s ozvěnou. Vlasy jim rozčechrával neviditelný vánek.
„Naruto?“ Gaara se zkusil pohnout. Šlo to, přišel k Narutovi blíž. Jeho modré oči ho začaly probodávat. Někdy měl pocit, že jimi vidí skrze všechno, až do duše člověka. Mezi nimi nebylo nic. Byli jen v jakýmsi bílém prostoru.
„Kde to jsme?“ Zeptal se Naruto a oči, které byly ještě před chvíli šťastné vystřídala nejistota…..možná i strach. Gaara nemusel ani okolí moc zkoumat, aby věděl, že už tu byl, a taky věděl, kdy tu byl!
„Naruto, asi s tebe právě vyjímají Bijuu….“ Slova se nesla ozvěnou. Naruto měl ve tváři výraz plný úzkosti a strachu.Pomalu mu mozek začal zpracovávat význam těch slov. Ta slova se mu vůbec nelíbila. Nechtěl je slyšet...ale slyšel, přeze všechno.
„Já..já..nemůžu ještě…“ větu však nedokončil, ústa se mu otvírala a zavírala, ale ačkoliv to slovo měl na jazyku, nedokázal ho vyslovit.

„Gaaro!!!“ Ozval se výkřik lesnatou krajinou a ptáci se z ohlušujícím štěbetáním zvedli z korun stromů.
„Temari co se dě…?“ Větu však Kankuro nedokončil, neboť to právě taky spatřil. Gaarovo tělo padalo k zemi. Oči měl zavřené a nepokoušel se nikde zachytit. Kankurou pohotově vytáhl vrchní svitek a rozhodil ho do prostoru před sebe. Svitek se rozvinul a objevil se obláček kouře. Kankuro na nic nečekal a připevnil k loutce, která ještě byla mezi obláčky prachu, chakrová vlákna, jimiž ji mohl ovládat. Karasu se rozlétla střemhlav dolů. Blížila se k Gaarovi, který měl co každou chvíli dopadnout na tvrdou zem.
„Dělej!“ Další výkřik Temari se opět roznesl lese. Kankuro se zcela soustředil na svou práci.
„Už ho skoro má….ještě kousíček…“
A Karasu ve svých rukách sevřela Gaarovo bezvládné tělo. Oba si oddechli. Kankuro položil loutku s Gaarou na zem a pak k ní s Temari seskočili.
„Gaaro!“ Temari se vrhla k bratrovi a snažila se ho probudit tím, že s ním třásla.
„Počkej!“ Chytil jí ruku Kankuro. Temari se na něho zvědavě podívala. „Slunce už zapadá, nemůžeme cestovat ve tmě. Navíc, když ho probudíš, nikdy by si nedal pauzu, ale takhle už to dlouho nevydrží.“ Oba se zadívali na Gaarův obličej. Ten sebou trochu cukl.
„Dobře.“ Sežeň dříví a rozděláme oheň.

„Gaaro myslíš, že…?“
„Ne!“ Naruto nedokázal ani větu dokončit, když mu Gaara prudce do obličeje vykřikl odpověď. „Pátrám po tobě a ještě taky Temari s Kankurou….nikdy bychom nedopustili, abys zemřel!“ Naruto neskrýval překvapení. Najednou se jeho oči začali smát.
„Arigatou..“ Řekl a vzpomněl si na jejich loučení. Kdy tam stáli oni dva a najednou jim to připadalo, jako by byli střed vesmíru. Ale byli tam i ostatní. Gaarovi sourozenci.
Kakashi-sensei a Sakura-chan..!
„Sakura!“ Vykřikl, když si na ni vzpomněl. Dostali ji Akatsuki? Doufal, že ne, že je v pořádku, že právě tohle mu Gaara řekne.
„Ach Sakura…Leží v nemocnici s vážnými zraněnými, jako celý tým, který tě doprovázel. Proto jdeme pro tebe my.“ Krátký pohled z očí do očí. „Ale šel bych, i kdyby pro tebe šla celá Konoha.“ A poprvé za tu dobu co tu byli se oba usmáli. To úsměv dělá vše jednoduší a pomůže vám lepší vyjít i z těch nejhorších situací. „Ale teď bych se měl asi co nejrychleji probudit.“
„Dávejte pozor na jednoho týpka. Může být v těle stromů a rostlin. Jakmile vás vyčmuchá on, Akatsuki po vás půjdou.“ Ruce se pomalu blížili k sobě, jako tenkrát. Pomalu si stiskli dlaně. Pak se Gaara rozplynul. Rozplynul se a nechal tam Naruta samotného. „Pospěš si Gaaro….“

22:15 západ Větrné země.

„H!“ Z prudkým trhnutím se Gaara probudil. Ze světa se vytratili sluneční paprsky, které by osvětlovali prostor. Místo nich tu svítil v malém okruhu plápolající oheň. Gaara rychle přejel okolí pohledem, když uviděl Temari sedící u ohně. Jeho bratr spal. Jako vždy gentleman. Pomyslel si, ale vzápětí mu došlo, proč tu vlastně je. Rychle vstal, přešel k bratrovi a začal jim třást.
„Kankuro probuď se!“
„Ještě chvíli.“
„No tak vstávej!“
„Slečno dáte si ještě drink?“
„VSTÁVEJ!!“ A to už s ním lomcovala i Temari.
„Co je?!“ Celý polekaný Kankuro byl rychle na nohách.
„Pokračujem.“ Řekl bez okolků Gaara a začal balit. Všichni tři věděli, že teď v noci,to bude pěkně o hubu, ale nic nenamítali a začali také balit.

23:00 severo-západ Větrné země.

„Kankuro, kdy už se sakra dostanem z toho proklatého lesa!“ Temari to lezlo ze všech tří už nejvíc na mozek. Museli si dávat velký pozor, navíc ve tmě skoro nic neviděli. Všichni měli poškrábané tváře od malých větviček, které jim šlehaly tváře.
„Za chvíli.“
„To jsi říkal před půl hodinou!“ Rozčilovala se Temari, ale skákala dál. (Rozumějte: Sem tam sebou šlahla, ale vždy se zvedla)
„Kankuro, co je za tímto lesem?“ Zeptal se Gaara a trochu zpomalil.
„Pokud stále půjdeme tímto směrem, tak se dostanem ke pískovco-skalním horám.“
„Myslím, že tam ho mají. Musíme přidat!“ Temari s Kankurou si povzdychli.

23:12 severo-západ Větrné země.

Všichni tři stanuli před obrovskými sloupcovitými útvary, které byli ze skal a písku.
„Někde tady…“ řekl si pro sebe Gaara a rozeběhl se mezi skály. „Někde tu musí něco být! Stopy tady končí! Nějaká místnost…ale kde?“ A pak to uviděl. Stál před dvěma sloupy, které byli před vchodem do skály. Přiběhl až k němu. Vstup byl zavalen obrovským kamenem, který na sobě měl připevněný lístek.
„Ksó!“Řekl rozčileně a začal vymýšlet nějaký plán. Mezitím ho sourozenci dohnali.
„Jak se…. dostaneme …dovnitř?“ Řekla rychle oddechující Temari a utírala si kapičky potu z čela.
„První se tam podíváme..“ řekl Gaara.
„Myslíš, že to bude fungovat?“ Ozval se Kankura.
„Co?“
„No, už v sobě nemáš Shukaku, třeba bez něho už nemůžeš ovládat písek.“
„Nemyslím si“ řekl Gaara a z písku, který tvořil skálu, odebral písek a uvnitř vytvořil třetí oko. Temari s Kankurou čekali. Rychle oddychovali a začínalo je bolet v krku, jak se jim studený vzduch hrnul do hrdel.
„Možná jsem ztratil absolutní obranu, ale podstatu, jak ovládat písek…ta nezmizí.“ Řekl a otočil se k sourozencům. „Musíme něco rychle vymyslet.“