Přívěsek probuzen 20.kap.

20. kapitola: Legendární sannin - poražen!?

Vše se seběhlo ohromnou rychlostí. Z vesnice přišla pomoc, která odvedla Kamayi do bezpečí a Gaara jim pověděl ať zavolají další ninji, ale ať nezasahují do boje. Nyní již všichni pohromadě bojovali. Kankuro, Temari, Gaara, Kabuto, Kakashi, Hinata, Sakura, Sasuke a Naruto. Všichni zaráz útočili na nepřítele, ten se ale jejich výpadům dokázal snadno ubránit. Naruto na něj poslal klony s rasenganem, Temari na něj posílala tornádo, Gaara na něj útočil pískem, Sakura pod ním rozdrtila zem, Hinata se snažila zasáhnout jeho vnitřní orgány pomocí byakuganu, Sasuke používal svoje dosud neznámá, speciální jutsu, Kakshi kopíroval jeho pohyby, Kabuto se na něj vrhal ze všech sil a Kankuro a jeho loutka také. Nic však nezabíralo. Všichni už z toho byli na nervy. Jak je to možné? Ubránit se útokům těch nejlepších současných shinobi. Každý byl jedinečný a měl svůj styl, Orochimaru se ale všemu ubránil. Sakuře to vrtalo hlavou. Během jejich boje se z vesnice přiřítilo asi dvacet ninjů, nikdo se však do boje nepřidal na rozkaz Kazekageho. Sakura se podívala na Sasukeho a zalila ji směsice pocitů. Nade všechny pocity se postavila láska. To se jí zdálo ještě zvláštnější. Byla uprostřed boje a přesto myslela na takového věci. Začala se opět soustředit na nepřítele, toho krásného pocitu se už ale nezbavila. Orochimaru byl ve střehu, ale nezdálo se že by měl nějaké potíže. Sakura se na něj chtěla naštvat, ale nějak na zlobu nezbylo místo. Naprosto ji zaplnila láska. Podívala se na Naruta a uvědomila si že ho má opravdu moc ráda. Jako bratra. A Hinata byla její dobrá kamarádka. Stejně tak všichni ostatní co tam byli s ní. Všechny měla moc ráda. Vybavil se jí okamžik, když Sasuke odešel z vesnice a ona si připadala přebytečná a neschopná. Potom následovala vzpomínka na setkání se Sasukem před domem Kamayi, kdy byla nešťastná, a nakonec chvíle, kdy objala Sasukeho, když se rozhodl konečně vrátit. Tehdy byla moc šťastná. Už nebudu přebytečná. Už se nebudu hroutit. Už ne… našla jsem tolik věcí které už niky nechci ztratit. Tolik lidí, kterým kdyby se něco stalo… to bych prostě nepřežila. A on usiluje o životy všech. To nepřipustím! Nikomu už se nic nestane, protože je mám hrozně moc ráda! Sakura přestala bojovat. Zastavila se a zavřela oči. Věděla že ten had využije příležitosti. Usmála se. Zbystřila smysly a slyšela jak se k ní žene.
„Sakuro!“slyšela Naruta.
„Pozor!“hnal se k ní Sasuke. Byl ale pomalý. Ve chvíli kdy už byl Orochimaru téměř u ní, prudce otevřela oči.
„Sbohem.“řekla a ve vteřině se napřáhla. Do své ruky poslala všechnu chakru, jakou mohla a udeřila.

Narutovi se to snad jenom zdálo. Tolik se bál aby se jí něco nestalo. Chtěl k ní utíkat, ale bylo příliš pozdě. Teď už ji určitě nestihne zachránit. Pak se ale stalo něco co nečekal. Sakura se napřáhla a obrovskou silou udeřila protivníka přímo do obličeje.

Sasukemu se zatmělo před očima. Mířil přímo k ní. Běžel za ní, ale tušil že už nestihne nic udělat. Najednou se ale zarazil. Všiml si Sakuřiných úst. Na tváři se jí zračil úsměv. A pak mu to došlo. Ona už nepotřebuje ochranu. Viděl jak si do ruky poslala ohromné množství chakry a potom už jen se správným načasováním udeřila.

Sakura si vždy myslela, že když bojuje musí být maximálně soustředěná na cíl a myslela že čím víc je rozzuřená, tím účinnější její útoky budou. Teď už ale ví že se zmýlila. Zloba jí jenom zatemňovala mysl. Proto ho nemohl nikdo z nich ani udeřit. Každý z nich se soustředil akorát na to, jak moc ho nenávidí. To je ale jenom oslabovalo. Nemohli jasně uvažovat. Sakura si to uvědomila. Její mysl a srdce se zaplnilo láskou. To byl klíč k úspěchu. A proto taky zasáhla svůj cíl. Orochimaru to nečekal. Neubránil se. Sakura ho udeřila tak silně že nejenom odlétl o několik metrů dál, ale při pádu udělal díru v zemi. Všichni se na Sakuru usmívali. Jí samotné to ještě pořádně nedocházelo. Ale vyhrála.
„Sakuro, ty jsi to dokázala!! Vyhrála jsi!!! PORAZILA JSI OROCHIMARA!“křičel Naruto z plna hrdla. A byla to pravda.
„N-ne… ještě není konec…“zamumlala mrtvola. Tedy alespoň si mysleli že už byl mrtvola. To byla ale chyba. Sasuke vyděšeně sledoval jak se Orochimaru namáhavě zvedá ze země. To není možné. Jeho ochablé tělo se pomalinku zvadalo na nohy. Obličej měl rozbitý a levou ruku zlomenou. Stál ale na nohou.
„Ještě jsem neskončil. Ješ-“zarazil se. Chytl se za hruď. Vyvalil oči a naposledy se podíval na dívku co mu to způsobila. Nikdy by do ní tohle neřekl. Vždy ji považoval za méně cennou, nikdy ji ani pořádně nezaregistroval… ale teď… Zakašlal a s obrovským hlukem padl k zemi.
Jeden odvážný ninja přistoupil k jeho tělu a prohlédl ho. Potom se s vážným výrazem podíval na Sakuru, potom na Gaaru.
„Je…“pronesl. „…mrtvý!“jen co to vyslovil na tvářích všech přítomných se zjevil úsměv.
„Anó!!! Jó! Hurááá!!!“křičeli všichni přítomní. Každý se radoval. Sakura se jemně usmála a pohlédla na Sasukeho. Ten se na ni díval, těma nejkrásnějšíma očima na světě. V jednu chvíli viděla jeho obličej, a hned na to viděla už jenom tmu.
Sasuke Sakuru padající k zemi zachytil tak tak. Naruto a Hinata okamžitě přiběhli.
„Sakuro? Co se stalo?“vyzvídali.
„To nic… jenom se moc vyčerpala. Myslím že teď má na pořádný odpočinek nárok…“prohlásil Kakashi, který mimochodem taky nevypadal zrovna nejlíp. Sasuke ji něžně držel v náručí. Bylo to zvláštní vidět ho, toho drsňáka s ledovým klidem ve tváři, jak nyní drží dívku ve svém objetí a dívá se na ni… skoro snad… zamilovaně? Naruta tento výjev naprosto dostal. Bylo to moc hezké. Podíval se na Hinatu, která teď stála vedle něho. Dlouho se nerozmýšlel a vzal ji za ruku. Hinata se na něj překvapeně podívala. Její tváře se zbarvily do růžova. Naruto se na ni usmál a pak ji vzal okolo ramen.
„Myslím… že je načase jít domů.“

O pár hodin později, už ve vesnici, seděli v nemocnici a čekali na výsledky Kamayina vyšetření. Sakura a Kabuto byli přítomní v místnosti, před kterou nervózně přecházel Naruto sem a tam.
„Naruto, uklidni se… tímhle nikomu nepomůžeš. Jen všechny ještě víc znervózňuješ.“napomínal ho Kakashi. Hinata se na něj soucitně podívala.
„Ale já se tím uklidňuji.“odporoval. Kakshi se na něj přísně podíval. Naruto se tedy nakonec podvolil a posadil se vedle něho a Hinaty.
„Hmm… co jim na tom může ksakru tak dlouho trvat?“Naruto bouchal prsty o dřevěnou lavici. Kakashi se na něj nakvašeně podíval. Jenže Naruto si nedokázal pomoct. Nemohl jen tak nehybně sedět. Nebo si číst jako Kakashi.
„Jak si můžeš v tuhle chvíli číst?“nechápal Naruto.
„Jednoduše. Prostě si otevřu knihu a čtu. Nic těžkého na tom není. Jednou to jistě taky dokážeš Naruto.“uklidňoval ho naoko Kakashi. Naruto se uraženě odvrátil. Zase ty jeho fórky… pomyslel si. Hinata se zachichotala. Bylo to vcelku legrační. V tu chvíli se otevřeli dveře a do chodby vešla Sakura a Kabuto jí byl v patách. Podívala se na ně s vážným výrazem ve tváři. „Kamayi… přežije.“řekla, ale netvářila se o nic uvolněněji. „Ale…“ No jasně, vždycky je v tom nějaké ale… „…ale už nebude nikdy moci bojovat, což vzhledem k jejímu věku není až tak špatná zpráva… jenže… při ohnivém jutsu si ošklivě popálila pravou ruku, a když říkám že je to ošklivé… nevím jestli s ní bude ještě moci někdy hýbat. Ale žije a jinak je v pořádku, až na pár modřin, a to je hlavní, ne?“napětí v její tváři povolilo. Naruto se na ni usmál.
„Díky Sakuro…“ Taky se na něj usmála.
„Můžeš se na ni jít podívat, Naruto. Ale jenom na chvilku.“vyzval ho Kabuto. Naruto vděčně přikývl.
„Ale kde je Sasuke?“podivila se Sakura.
„Teď je u Gaary. Prý musí probrat něco důležitého, ale nevím co to bylo… mě se totiž taky nikdy nic neřekne…“bručel Naruto a vešel do pokoje, kde ležela Kamayi.