Soumrak lásky 1.díl

,,Takhle to chodí každý den," řekne chlapec s kapucí na hlavě.
,,Měli bychom něco udělat," otočí se od okna na osobu, se kterou probírá trápení dívky, na které mu záleží.
Druhý chlapec se bezradně opře o židli a povídá se utrápeně do stropu.
,,Kdybychom aspoň věděli, co se stalo," promluvil.
,,Měl bys za ní jít, Gaaro. Snad by ti to řekla," poradil mu Kankurou. Chlapec zakroutil hlavou, vstal a přešel k oknu za svým bratrem.
,,Zkoušel jsem to mockrát, ale marně."

*****Před měsícem*****

,,Hele Temari..., kam máš namířeno?" ozval se za dívkou známý hlas.
Temari se otočila, aby zjistila, kdo na ni volá. Po ulici za ní utíkala růžovlasá dívka se spisy.
,,Ahoj Sakuro," pozdravila Temari svoji kamarádku. Sakura k ní doběhla a trchu se vydýchala.
,,Heh," usmála se nervózně. ,,Ta Tsunade mě jednou užene k smrti. Nesu jí spisy ohledně chodu nemocnice. Jakoby si pro ně nemohla zajít sama. No? A kam teda jdeš?" zeptala se znova a rozhlídla se, jakoby chtěla najít cíl Temariny cesty.
,,Na louku. Chci trochu trénovat. Hele Sakuro, vykašli se na bábi Tsunade a pojď se mnou," nabídla jí a už Sakuru popadla za ruku a táhla ji sebou.
,,Já?Ale... ale ty spisy..." začala Sakura a bezradně se podívala na grafy, které zdobily bílý papír.
,,Spisy nespisy. To vaší Hokage snad neuteče," odfrkla nesmlouvavě Temari.
,,No dobrá," souhlasila Sakura a rozběhla se za dívkou.
Temari proběhla uličkou kolem Ichiraku. Zpomalila a ohlédla se za sebe. Růžovláska ji doběhla.
,,Hele, když tak přemýšlím, tak jsem dneska ještě nejedla," zamyslela se Temari a podívala se na vchodové dveře.
Sakura se jen zasmála: ,,Do ničeho nechoď s prázdným žaludkem. Takže napřed jídlo, a pak teprve trénink," mávla rukou na znamení, ať jdou dovnitř.
Temari ale váhala. Jakoby ji něco říkalo, že tady nemá co dělat.
,,Tak co? Hlady ani nevidíš na cestu," rýpla si divka u dveři a čekala na Temari.
,,No jo," promluvila blondýna nakonec a vešla dovnitř.
Čekala, že Sakura už bude vybírat místo k sezení. Ale ne. Sakura stála jako z kamene na prahu. A nezdálo se, že by se v nejbližší době hnula.
,,Tak co? Kde je místo?" prolomila ticho Temari a rozhlídla se po ,,restauraci". Sakura se však otočila. Tvář měla vážnou.
,,Asi bychom měly jít jinam," promluvila nakonec Sakura a táhla kamarádku ven.
,,Proč? Co se děje?" zeptala se Temari a jedním pohybem se ze sevření vysvobodila.
Zmateně se na Sakuru podívala. Ta si jen nervózně motala pramínek vlasů na prst. To mohlo znamenat jen jediné. Že by to, co viděla Sakura, ona neměla vidět. Temari se zběsile otočila. Hledala tu příčinu mezi davem lidí. Zkoumala lidi, ale nenašla nic neobvyklého. Otočile se zpátky na dívku udveří.
,,Asi teda půjdem jinam. Je tu hodně lidí," řekla Temari.
Sakura si oddechla a zmizela za dveřmi. Temari teda chtěla jít za ní. Ale něco ji přimělo se naposledy otočit. Podívala se pozorně.
,,Co to...," zašeptala potichu.
V malém temném koutku bylo něco, co jí uniklo. To byla příčina chování Sakury. Temari strnula. Hluk kolem ní najednou utichl. Neslyšela nic. Nic, jen povídání a smích dvou lidí. Smích, který jí rval srdce. Nic neviděla. Jen osobu, pro kterou by byla ochotna položit život. A osobu, kterou ze srdce nenáviděla. Dva lidi, co se teď k sobě měli hodně blízko.
Pocítila chlad. Dýchání pro ni bylo nezvykle složité. Z očí jí spadla první slza. Druhá, a pak třetí. Nakonec se jim nebránila a propadla tichému pláči. Z optimistické dívky se v jeden okamžik stala troska. Nikdo jí nevěnoval pozornost. Ani o to nestála.
,,Temari?" ozvalo se vedle ní.
A najednou vše opět ožilo. Hluk se navrátil do místnosti. Všichni byli štastní. Jen ona ne.
,,Měly bychom jít," řekla potichu Sakura. Stála nervózně na prahu dveří. Ale s dívkou to nehlo. Stála tam a sledovala je.
,,Pojď, Temari," zavelela Sakura a vzala ji za ruku.
,,Temari?" ozval se hlas kluka, který její šok způsobil. To už ale Sakura vytáhla dívku ven a zabouchla za ní dveře.

******Teď*****

,,Měla bys něco sníst," řekl nesmlouvavě Gaara.
,,Já si to potom vezmu. Díky," pronesla tiše a nepřestávala se dívat z okna do deštivého dne. Celou tu dobu Temari nevyšla z pokoje. S nikým nemluvila a moc toho nesnědla.
,,Vždyť se nám strácíš před očima," vzdychl Gaara. ,,Máš ještě nás, ne?" zasmál se.
To Temari trochu zvedlo náladu. Naslepo popadla jedno jablko, co bylo položeno na tácku. Zakousla se do něj. Avšak neuhla pohledem od okna. Gaara si povzdychl a odešel.
Temari se opět ocitla v tiché místnustce. Po pár minutách někdo zaklepal.
,,Dále," řekla, aniž by zvedla pohled od kapek na skle.
,,Temari?" zašetal. On...
,,Shikamaru," zašeptala pro změnu ona.
Poprvé zvedla pohled a upřela své oči na osobu u dveří. Chlapec si nervózně projel rukou vlasy.
,,Je to otrava, co? Být tu se mnou...," začala Temari. Její pohled už nebyl překvapený, ale naštvaný.
,,To ne, jen nevím jak mám začít," řekl a díval se do země.
,,Co třeba tím, že se otočíš a půjdeš domů?" odpověděla dívka a postavila se. Dala si ruce v bok a propalovala ho pohledem.
,,Doma je tam, kde je srdce," řekl a pohlédl na ni.
,,Co tím myslíš?" zeptala se Temari a pohodila hlavou.
Shikamarovi neušel ten cynický tón.
,,Že tě miluji, Temari," pronesl do ticha.
Dívka se na něj překvapeně podívala: ,,Ale..."
Shikamaru ji však přerušil: ,,Na Ino kašlu. Vážně... Já..., přinesl jsem ti květiny," ukázal na pugét.
Temari k němu pomalu přistoupila.
,,Říkáš, že miluješ vítr, ale když fouká, zavíráš okna.
Říkáš, že miluješ slunce, ale když svítí, hledáš stín.
Říkáš, že miluješ déšt, ale když prší, bežíš se schovat.
Bála jsem dne, kdy řekneš MILUJU TĚ..."
Teď ale oba věděli co k sobě cítí. Temari k Shikamarovi přistoupila ještě blíž. Nadechla se.
,,Prosím..., odejdi," přemohla se silou vůle. Nechtěla dál trpět.
Zavřela oči, aby zadržela slzy. Shikamaru však neodešel. Sklonil se a jemně ji políbil. Nebránila se. Nechtěla aby odešel.