Žánr
"Jsem tady! Máte..?" Sakura se zarazila při pohledu na spícího muže ve svojí posteli.
Po špičkách se vrátila do kuchyně a začala chystat večeři.
Pein spí v mojí posteli! Peine spí v mojí posteli! opakovala si pobaveně v duchu stále dokola. To je fakt gól! Tohle vědět Naruto, tak…
Tváří se jí přehnal zachmuřený stín. Asi bych na něj měla dnes nějak nenápadně zapůsobit… Musí si konečně uvědomit, co pro něj všechno Pein udělal!
A pak by se třeba na Hokáge úřadu za něj mohl nějak přimluvit… aby to už konečně skončilo…
Byl jarní podvečer a Naruto jako vždy seděl na houpačce před akademií budoucích geninů a vzpomínal na staré časy kdy i on tuto budovu navštěvoval. Sasuke…odešel jsi a nenechal jsi mi na tebe ani vzpomínku… Alespoň prachobyčejnou vzpomínku. Jen ten nápis… Přemýšlel a vtom mu slza stekla po tváři.
„Vidíš to za co můžeš?! Rozbrečel jsi mě! Budoucího Hokageho!“ zařval z plných plic a utekl k hlavám Hokágů.
"Sakuro, už jsem ti říkal, že když se snažíš vtipkovat, tak to obvykle vyjde…no, nevtipně?" Naruto dříve dobrá nálada se nyní pohybovala někde kolem bodu mrazu. Jeho kamarádka opravdu věděla, jak ho zdeptat.
Káravý pohled: "Neopomínáš mi to připomínat každý den. Ale teď tě ujišťuju, že si nesnažím dělat legraci. Myslím to vážně. Nejlíp z toho vyšel po Orochimarovi Uchiha."
Celé tělo bolí. Pomalu otevřel oči. Poznal Konohu. Budovy kolem byly spálené, z některých se ještě kouřilo. Pohledem sklouzl na svoje triko. Bylo surově roztrženo. A pod ním byl nějaký znak.
„Co se stalo?“ ptal se sebe a pohled mu padl na ležící tělo. V tom mu v hlavě zableskl oheň a modré světlo. Znovu pohlédl na ninju. Byl celý zahalen v černém, včetně prázdného pouzdra na katanu. Pár sekund na něj koukal, pak se rozhodl, že se na něj doma podívá. Dřepl si vedle něj zkusil ho zvednout, byl však příliš těžký.
Vír a květ třešně 09
Naruto celou dobu utíkal, popohnán démoní silou a nutkáním ochránit Sakuru.
„Jsem moc nebezpečný, nemůžu dopustit, abych ji zranil,“ přemítal, „jednou jsem se dokázal ovládnout, ale co když mě příště přemůže?“
Věděl, že ho budou hledat. Musel se skrýt.
Našel menší jeskyni uprostřed lesa. U vchodu nakladl pasti, aby mohl včas utéct.
Sednul si na zem a vytáhl papír a tužku.
„Musím napsat Sakuře, ať se o mě nebojí,“ napadlo ho.
Po chvilce dopsal a vstal.
Brána Konohy se jako každý den otvírala na zápraží lesa a města. Většinu času, co zde byla, se kolem hemžilo hodně obyčejných a hlavně dospělých lidí. Někteří vstupovali do města, jiní (většinou Jounini) z něj vycházeli ven. Tento každodenní zmatek pozorovala skupinka lidí, která se skládala ze tří geninů. Ano, je to tady. První společný den týmu deset. Žáci již stojí na smluveném místě a trpělivě čekají na příchod svého senseie. Divné na tom je, že každý si dělá co chce.
„Takže Irezumi, povídáš…“ řeknu si polohlasně pro sebe.
Miluji tě...
"I já tebe..." zašeptala a věděla, že ji slyšel...
Opatrně a něžně vzala jeho tělo a vydala se zpět, odkud přišla.
Musí žít dál, slíbila mu to.
Věděla však že odteď bude její život jenom pouhou existencí beze smyslu...
Mladá žena seděla na louce a hleděla do dáli. Pozorovala západ slunce.
Byli spolu tak málo, jak jen je ten svět nespravedlivý...
Už to je pět měsíců co jsem našla Narutovo tělo, pomyslela si, a ten smutek se pořád neutišil... přestane to utrpení někdy?
Varování: žádná úchylárna to není
Gai sensei ve všem je můj vzor
na ostříhání mi půjčil svůj nejmilejší kastrol,
abychom si podobní ještě více byli
do stejných zelených uniforem jsme se ustrojili.
Taky si nechávám narůst na vlas stejné huňaté obočí,
je mi ale trnem v oko…..Sakuře se nepáčí.
Oba hrdě opěvujeme naši sílu mládí
s každým chceme soutěžit, být nejlepší nás svádí.
Je obecně známo, že s Hatake Kakashim rád soupeříte,
ale když pak říkám, že si Neji začal první, tak mi nevěříte.
Info: Konan je těhotná, ale odmítá to komukoliv říct, přestože ví moc dobře, kdo je otcem, i když chlapi v organizaci tápou. A když už se přijde na to, že jejich modrovláska hodlá přivést na svět potomka, zachovají se jako správní Akatsuki - ani jeden se k mimču nechce hlásit. (nevyřčená otázka: Ne, nespárovala jsem Konan s Hidanem)
Povídka je věnována skvělé povídkářce Haruko Hime, jejíž povídkou jsem se inspirovala.
Povídka
Na kopci mezi stromy se rýsovala malá mýtinka. Na jejím okraji stála dívka. Její oči byly upřené do zapadajícího slunce a nepřetržitě z nich tekly slzy, které jen tak nevyschnou. Letní vítr si pohrával s jejími dlouhými tmavými vlasy. Její oblečení bylo potřísněné krví. Po celém okolí se rozléhalo její volání. V hlase bylo znát utrpení a zlost.
„Naruto! Naruto!“
Proč proč jsi to udělal?
Já...
Jednoho krásného rána, si Temari, Gaara a Kankarou řekli, že se spolu všichni společně nasnídají! Temari vařila, Kankarou nosil na stůl a Gaara dirigoval.
Temari: Co k jídlu hoši?
Kankarou: Hmmm... krásně vonící palačinky s jahodovou marmeládou a šlehačkou by mi pěkně šmakovali!
Gaara: Hmmm... dej mi chleba s máslem.
Temari: A k pití?
Kankarou: Kafe. Zííív! Ať mě to probere!
Gaara: A mě čaj!
„Díky moc za záchranu. Neměla jsem se za ním pouštět sama.“
Itachi se tvářil pořád stejně nesmlouvavě. „V patře jsou lidé. Jestli slyšeli tvůj výkřik, měli bychom odsud rychle zmizet.“
Přikývla. Naložil si omráčeného ninju na záda, vyšel ven a ona sledovala jeho kroky. Společně se vyplížili z domu a zalezli do nedalekého podchodu.
„Co bude teď?“
„Nevím. Pořád moc nevěřím tomu, co tvrdíš.“
Dveře sídla se prudce otevřely. Ninjové ztuhli a zároveň se zarazili. Šéf vypadal, jako když ho něco kousne, takže dost podrážděně. „Jste tu všichni, pánové?“ zeptal se hrozivým hlasem.
„Jo.“ Uchiha přepočítal přítomné.
Modrovláska se zlepšovala opravdu ze dne na den. Na Sasorim bylo vidět, jak strašně ho to zmáhá. Vůdce se té proměně nestačil divit. Při dalších zápasech ze sebe Akatsuki opravdu vydali vše. Měl radost, ale bylo mu divné, jak mohlo dojít k takovému zlepšení. Itachi se soustřeďoval hlavně na boj zblízka, Kisame dopilovával své ninja techniky. Zdálo se, jako by se pokoušeli vylepšit své nedostatky.
AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - díl - 30 - 35
U Lianny se střídaly stavy plného vědomí a fyzické svěžesti s intervaly zoufalství, ba šílenství, a strašlivé slabosti. Pečeť zběsile pulsovala a černooké děvče už vážně nevědělo, co si počít. „Teď se můžu prohlásit za pravého Shinobiho. Jediným dotekem dovedu zabít nepřítele, jaká to ironie.“ Světlých chvilek bylo však čím dál méně. Znovu a znovu se nořila do temnot a zase vracela k vědomí. Nakonec se na jednom místě v lese zhroutila a zůstala ležet.
V této "Jednorázovce" se zastavím u zrození vůbec prvního shinobi na zemi. Některým může část vyznít jako Bible, ale nenechte se odradit, protože každá legenda je stavěna na bibli .....
Před dávnými věky, dříve než se na zemi objevili předchůdci lidí.... Byl vytvořen ničící stroj. První shinobi (neboli ninja). V první chvíli, kdy se ocitl v pustině, vůbec netušil, co se okolo něj děje, ale až po chvíli mu to došlo. Byl stvořen, aby nastoloval mír na zemi v neutichajících válkách pošetilých lidí.
Lidi já se Vám všem MOOOOOOOC omlouvám za ten chybný název!!!!!!! 
Mně to došlo krapet později!!!!! 
(mno ovšem to je fakt brzo po 26ti kapitolách že?!!! 
) Je mi to fakt líto a ještě jednou GOMEN NASAI!!!!!!! ;) (jinak se kromě názvu samozřejmě nic jinýho nemění!!! 
)
Vzápětí jí černovláska rychlým pohybem paže probodla srdce...
Zapadalo... Slnko zapadalo... Sneh sa prestával topiť.
Nadchádzajúca jar sa toho času o niekoľko týždňov oneskorila, o to viac ju túžobne očakával.
Nebolo času však spomínať na minulosť, na prítomnosť ani na tú ďalekú budúcnosť, čo ho čakala tam niekde v diaľke.
No on nedokázal prestať spomínať na tie mizivé okamžiky zachytené v jeho zmätenej hlave, ktoré mu nedávali v noci pokojne spávať.
Ako náhle padol súmrak, nespal, hrôza bola príliš veľká. Strach, že bude musieť čeliť vlastnej prehre, že nebude opätovať jeho čisté city.
Spousta lidí na svém konci rekapituluje svůj život. Přemítají nad jeho smyslem… ptají se sami sebe, jestli ho skutečně prožili šťastně a nejlépe, jak dovedou. Jestli není něco, co mohli udělat lépe…
Litují činů, které neudělali, pláčou nad chybami,které udělali… možná si přejí vrátit minulost, aby vše dopadlo lépe… nebo jsou rádi, že neskončili mnohem hůř…
Neskončili mnohem hůř… stará žena se podívala na noční nebe. Mnoho hvězd na ní pomrkávalo… osvětlovaly vesnici…
