Když přestane pršet 3

Brána Konohy se jako každý den otvírala na zápraží lesa a města. Většinu času, co zde byla, se kolem hemžilo hodně obyčejných a hlavně dospělých lidí. Někteří vstupovali do města, jiní (většinou Jounini) z něj vycházeli ven. Tento každodenní zmatek pozorovala skupinka lidí, která se skládala ze tří geninů. Ano, je to tady. První společný den týmu deset. Žáci již stojí na smluveném místě a trpělivě čekají na příchod svého senseie. Divné na tom je, že každý si dělá co chce. Jeden spí, druhý do sebe cpe smažené brambůrky a třetí něco píše na mírně nažloutlý papír.
Když tu náhle? Mírně se vznesla vítr a začal na sebe nabalovat listí, které tvořilo obrazec ve tvaru lidské postavy. Tři žáci na to zírali překvapeně. Ovšem ani na chviličku nezaváhali a zaujali obranou pozici. Najednou siluetě z hrudníku vystřelily tři kunaie. Chlapci se jim trochu neohrabaně vyhnuli a dívka se ani neuráčila pohnout. Místo toho se jen postavila do normální pozice. Skoro to vypadalo, jakoby na kunai, který letěl proti ní, úplně zapomněla. Všichni v její společnosti poznali opak, když jí ostrá ninja dýka prosvištěla kolem ruky. Najednou se děti zarazily a podívali se na místo, kde ještě před chvilkou stála silueta člověka. Místo ní tam stál rozesmátý Asuma – sensei s cigaretou v puse.

„Velice působivé manévry,“ zakřenil se a vytáhl zapalovač a úsměv přešel do ďábelského, ale zároveň vítězoslavného pohledu „ Tým deset je kompletní,“ prohlásil.
Nejdřív tam všichni stáli jako tvrdé Y, ale potom se vzpamatovali a sedli si na zem kolem jejich senseie. Ten si líně potáhnul z cigarety a všechny tři si významně prohlédl.
„Tak děcka, ještě o vás moc nevím, nechtěli byste se mi představit a trochu popsat vaší minulost?“ zeptal se s úsměvem.
„Dámy mají přednost“ řekl sborově Shikamaru s Chojim a jejich pohledy směřovaly na Katsumi.
„Já? No dobře. Pocházím z klanu Fujiwara. Již po staletí chováme sněžné lišky, ochraňujeme je a ony dělají tu samou službu nám. Každý v našem klanu má speciálně cvičenou potvůrku a podle ní zpracované jutsu. Liška v našem klanu je něco jako Ninken, chová se tak a dá se podobně vycvičit, protože je to psovitá šelma “ dopověděla Katsumi a podívala se na nebe.
„Ty nemáš lišku?“ zeptal se jí zvědavě sensei.
„Mám, ale tu poznáte, až přijde čas.“ uculila se a vyplázla na něj jazyk. Shikamaru a Choji se na sebe významně podívali a po chvilce se začal představovat Choji.
„Já jsem z klanu Akimichi, mám rád brambůrky, hlavně slaninové a paprikové. Taky hodně rád jím barbecue a jako jeden z mála lidí vidím genialitu v ramenu. Nesmím opomenout Shikamara, který je můj nejlepší kamarád už od školky,“ řekl a rozbalil si další pytlík brambůrků.
„Zajímavé, teď ty.“ ukázal Asuma na Shikamara.
„Já jsem z klanu Nara,“ spustil znuděne „mezi moje koníčky patří pozorování mraků, ležení, hraní Shougi a Go. “
„Vážně? No to je skvělé!“ řekl nadšeně Asuma „Dobrá, jdeme do lesa, chci abyste mi ukázali co přibližně umíte. Týme deset, vyrážíme! “