Vír a květ třešně 09

Vír a květ třešně 09

Naruto celou dobu utíkal, popohnán démoní silou a nutkáním ochránit Sakuru.
„Jsem moc nebezpečný, nemůžu dopustit, abych ji zranil,“ přemítal, „jednou jsem se dokázal ovládnout, ale co když mě příště přemůže?“
Věděl, že ho budou hledat. Musel se skrýt.
Našel menší jeskyni uprostřed lesa. U vchodu nakladl pasti, aby mohl včas utéct.
Sednul si na zem a vytáhl papír a tužku.
„Musím napsat Sakuře, ať se o mě nebojí,“ napadlo ho.
Po chvilce dopsal a vstal.
„Kuchiyose no jutsu,“ udělal potřebné pečetě a objevila se drobná žabka.

„Mám pro tebe pro tebe důležitý úkol,“ začal Naruto, „tady mám dopis pro Sakuru.“
A začal popisovat kde ji najde.
„Bude to těžké, spousta lidí mě hledá a žába by se mohla zdát nápadná,“ pokračoval, „využij veškerý um co máš.“
Dal ji dopis do váčku, který měla žabka okolo krku.
Naruto si ještě vzpomněl a vytáhl další papírek a tam jen napsal: „Nehledejte mě.“
„Sakuře ještě řekni, že ten druhý je pro Hokage-sama,“ řekl Naruto rychle a Dal jí dopis do váčku.
„Díky a kdyby tě někdo chytil, tak prostě zmiz,“ dodal.
Žába pokývala hlavou a odskákala ven.

„Chvíli si odpočnu a vydám se na cestu,“ pomyslel.
Udělal jeden klon na hlídku a sám si ulehl na zem a ihned usnul.

Sakura ležela na posteli a vzlykala do polštáře.
„Vzpamatuj se holka,“ ozvala se vnitřní Sakura, „zapomeň na ten sen, musíš vymyslet jak mu pomoci.“
Sakura se zvedla s zarudlými tvářemi a s obtížemi se začala soustředit.
„Nedostanu se z vesnice,“ přemítala, „určitě mě bude někdo hlídat.“
„Musím najít někoho, kdo mu bude ochotný pomoc.“
„Ale opustit vesnici? Kdo to bude chtít risknout?“
Najednou se ozval podivný zvuk. Dovnitř otevřeným oknem skočila malá žába.
„Zdravím,“ ozvala se žabka, „povedlo se mi setřást toho z maskou.“
„Naruto? Nikdo jiný žáby přivolávat neumí a Jiraiya mě skoro nezná,“ problesklo Sakuře v hlavě.

Žába si sundala nějaký váček z krku a vysypala obsah váčku na zem.
„Ten druhý patří pro Hokage-sama, prosím dones jí ho.“
Ozvalo se puf a žabka zmizela.

Sakura zvedla roztřesenýma rukama první dopis, kde jen stálo:
„Nehledejte mě“
Hodila ho na stůl a rychle se shýbla pro další.

„Sakura-chan miluji tě, proto nemůžu zůstat. Kdybych ti ublížil tak bych si to nikdy neodpustil. Mám jisté plány, jak se té věci zbavit. Hlavně mě nehledej. Další žábu pošlu, buď za pět dní tam kde to bylo nejkrásnější.“

Sakura ho četla stále dokola.
„Mám jisté plány, jak se té věci zbavit,“ znělo ji stále hlavou.
„Měla jsem mu říct o tom snu,“ vynadala si.
Sakura si vzala dopis pro Tsunade a vydala se za ní.
Cestou stále přemýšlela nad dopisem.

„Tam kde to bylo nejkrásnější?“ přemýšlela, „kde to může být?“
„Musel to takhle napsat, kdyby někdo cizí ten dopis přečetl, tak by to bylo zlé,“ uvědomila si.
Stále měla pocit, že ji někdo sleduje. Otočila se a uviděla Kakashiho jak se opírá o sloup a čte si knížku.
„Potřebujete něco sensei?“ zeptala se.
„No, snažil jsem chytit nějakou malou žabku, ale utekla mi. Nevíš o tom něco?“ konstatoval.
„Ne, jdu teď za Tsunade-sama,“ řekla.
„Tak já se přidám, stejnak s ní musím něco probrat,“ řekl a rozešli se.
„O Narutovi stále nic nevíme?“ zeptala se Sakura.
„Bohužel, jestli je už za hranicemi země tak ho nemáme šanci ho najít,“ odvětil s zvláštním tónem.
„On tě Naruto kontaktoval, že?“ zeptal se.
„Poslal mi toto,“ řekla a podala mu dopis.
„To je všechno?“ zeptal se a sledoval ji.
Sakura mlčela.
„Teď už nemusím jít k Tsunade-sama,“ řekla a otočila se, „doneste ji ten dopis prosím.“
Sakura se jen rozběhla a zmizela za rohem.
Kakashi jen zmizel.

Sakura probíhala vesnicí a mířila k Saiovi domů.
Zaklepala na dveře a za chviličku otevřel Sai dveře.
„Sakura-san ahoj,“ řekl a usmál se.
„Jdu najít Naruta a potřebuji tvojí pomoc,“ dostala ze sebe rychle.
„Jasný, vezmu si pár věcí a můžeme jít,“ řekl Sai a zaběhl dovnitř.
Za chvíli vyběhl ven.
„Je ti jasné, že možná budeme mít problém, když opustíme vesnici,“ řekla.
„Naruto je můj přítel,“ řekl, „máš nějaký plán?“
„No,“ zasekla se Sakura, „musíme se dostat z vesnice a najít nějaké informace.“
„Chápu,“ řekl a vytáhl štětec a začal kreslit.

„Choujuu Giga,“ řekl a objevil se obrovský dravec a Sakura a Sai na něj nasedli a vzlétli k obloze.
Povedlo se jim nenápadně zmizet z vesnice.
„Nějaký nápad, kde začít hledat?“ zeptal se Sai.
„Nebude to nikde poblíž Konohy, takže musíme jít na hranice. Musí se ukrývat někde mimo dosah Anbu a ostatních z Konohy,“ řekla
„To znamená, že nevíme vůbec, kde hledat,“ odpověděl.

Naruto vstal, odstranil pasti a vydal se na cestu.

„Jak jen ho najít, aniž by o mě nevěděl celý svět?“ přemýšlel.
„A jestli mi taky pomůže, to už je věc druhá. Možná by stačilo se někde objevit a pak na něj počkat, ale určitě by bábi Tsunade poslala anbu pro mě,“ přemýšlel.
„Nebo jen vyšlu do světa zprávu, že se s ním chci sejít, to bude nejednodušší.“ Napadlo ho na konec.

Zamířil směrem k menšímu městu kousek od hranic s písečnou.
„Kage bunshin no Jutsu.“
„Víte co dělat,“ obrátil se na ně Naruto.
Kloni se rozběhli do města.
Naruto se jen otočil a rozběhl se k další vesničce. Kde to jen celé zopakoval. Za dva dny obešel dvě vesnice a dvě města.
Zpráva zněla takto:
„Itachi hledá tě Kyubi. Bude tě čekat tam, kde jsme naposledy bojovali.“
Během pár hodin se tato zpráva dostala k Itachimu a to nemluvě o všech ostatních.

Shizune vpadla do pracovny a začala křičet: „Tsunade-sama máme zprávu o Narutovi.“
Shizune ji vysvětlila co se po celé zemi šíří. Hokage se opřela o stůl a přemýšlela.
„Naruto co to děláš?“ zeptala se v duchu Tsunade, „věřím ti, že neuděláš něco špatného. Tvoje přání dodržím.“
„Nebudeme dělat nic, má něco v plánu a nechci mu to přerušit a on se jen tak nedá,“ řekla Tsunade a ukázala na ten dopis co ležel na stole.
„Je to rozumné? A co se Sakurou a Saiem?“ zeptala se.
„Nemůžeme dělat nic, jsou mladí a ženou se za kamarádem,“ odpověděla smutně Tsunade.

„Sakuro!“ vykřikl Sai, když se vrátil z hlídky.
„Byl jsem ve městě a co jsem neslyšel,“ řekl.
„Co jsi slyšel,“ zeptala se netrpělivě Sakura.
„Toto jsem zaslechl. Itachi hledá tě Kyubi. Bude tě čekat tam, kde jsme naposledy bojovali,“ dostal ze sebe rychle.
„Cože proč hledá zrovna jeho,“ zeptala se potichu.
„Musíme ihned vyrazit,“ řekl Sai.
„Vím kudy, jdeme,“ řekla a rozběhla se. Sai se za ní rozběhl.

Naruto klidně postával na prostranství a čekal. Najednou ucítil Kunai na krku a když se otočil tak viděl sharingan v obou očích.
„Kde máš rybu?“ zeptal se posměšně.
„Nehodlám mluvit s klonem,“ řekl.
„No a já nechci umřít,“ řekl s úsměvem, „potřebuji pomoc.“
„A proč bych ti měl pomáhat já? Jsi jeden z posledních co hledáme,“ řekl.
„No zatím máš jen klona, nerad bych s tebou bojoval, potřebuji jen pomoc,“ řekl klon, „vím, že kdybys chtěl tak už jsi mě dávno chytil.“
„Potřebuji zapečetit ještě jednou Kuybi, ale z jiného účelu,“ začal vysvětlovat klon.
„Nikdo neovládá tak vysoký stupeň pečetící techniky,“ řekl posměšně.
„Chci jen nějak zamezit tomu, aby mě ten démon nemohl ovládat,“ řekl rychle.
„Nemožné,“ odpověděl Itachi.
„Když zemřu já, tak umře i démon,“ konstatoval Naruto.
„Jedině, že by jsi ho pustil, ale což neuděláš,“ řekl.
„Tak by stačila nějaká pečeť, která mě zabije, když mě bude chtít ovládnout,“ řekl, „nechci nikoho zranit, ale její sílu stále potřebuji,“ dokončil Naruto.
„To bych dokázal, ale proč bych měl?“ zeptal se Itachi.
„Tak já se vrátím do Konohy a jen počkám až mě Kuybi ovládne a zůstane tam jen kráter,“ řekl, „hledal jsem a našel jsem pár věcí o vašem klanu.“
„Takže už vím, proč jsi mě tehdy nezabil a co znamenal ten úsměv,“ řekl jistě Naruto.
„Udělám to,“ řekl po chvíli rozhodování.
„Budu potřebovat čas na přípravu, sejdeme se tu za deset dní,“ řekl Itachi a zmizel.
Naruto také jen zmizel.
Pravý Naruto, který právě zjistil o čem se bavili, se jen usmál a zmizel ve stínu lesa.

Sakura běžela jak jen mohla, Sai běžel za ní. Přiběhli na mýtinu, kde bojovali naposled s Itachim, ale nikoho neviděla.
„Možná jsme tu první, proste počkáme,“ napadlo ji.
Od Sai už běželi hejna myší a začali prohledávat přilehlé okolí.
„Prostě počkáme,“ řekla potichu.
„Jasně,“ odpověděl.
Čekali již půl dne, občas přiběhli myši a podali zprávu Saiovi. Ale ani jedna zmínka o nějakém pohybu.
„Divím se, že Tsunade-sama neposlala lidi z vesnice, aby Naruta chytili,“ dedukovala nahlas.
„Třeba se řídila podle toho dopisu,“ odtušil.
Sakura si vzpomněla na dopis, kde stálo, že má čekat za pět dní, tam kde to bylo nejkrásnější.
„Sakra jak se tam teď dostanu, já na to úplně zapomněla,“ vynadala si Sakura.
„Vlastně ani nevím kde to je,“ připomněla si, „přemýšlej.“
„Kde byl nejhezčí okamžik s Narutem?“ zeptala se.
„Tam kde se mi vyznal,“ vzpomněla si náhle, „ale jak se tam dostanu.“

„Sai,“ zeptala se, „za jak dlouho se dostaneme do Konohy?“
„Jeden den maximálně, proč?“ odpověděl.
„Za dva dny tam mám čekat na další žábu od Naruta,“ řekla provinile, „já na to zapomněla.“
„Je to mimo vesnici, tak půl kilometru od monumentu Hokage,“ řekla.
„Takže tady už nebudeme čekat?“ zeptal se.
„Stejnak jsme přišli pozdě, vyzvedneme žábu a vypadneme,“ řekla, „potichu a nápadně.“
„Třeba nám to dá víc informací, kde hledat,“ řekl Sai a písknul.
Z oblohy sletěl obrovský pták, nasedli na něj a vydali se směrem domů.

Naruto seděl v jeskyni a měl dobrou náladu, povedlo se mu přesvědčit jednoho z Uchihu, ale měl podezření, že to šlo až moc lehce.
„Musím napsat další dopis jak jsem slíbil,“ vzpomněl si.

Přivolal tu samou žabku. Rychle napsal na papír pár slov a podal to žabce.
Začal vysvětlovat, kde ji najde teď.
„Spolehněte se,“ řekla kvákavě a odskákala pryč.

Naruto zabezpečil jeskyni a šel jsi lehnout. Před usnutím myslel na Sakuru a přemýšlel jak se ji vede.

Sakura a Sai přelétli nad branou skryti v mracích a vynořili se až za vesnici v lese.
Sakura seskočila a hleděla na to místo.
„Naruto,“
Ozvalo se zakřupání větvičky a Sakura se otočila a viděla malou žabku jak k ní skáče. Okamžitě se jí rozlila úleva po celém těle.
„Ještě žije,“ oddechla si.