Tragédie

I Sídlo ministerstva války ve Skryté Písečné mělo recepci. Většinou za ní ale seděli dva ninjové u tlačítka alarmu, kývali na pozdrav osobám prověřeným a šacovaly osoby neprověřené. Nově příchozí shinobi, jménem Otokaze, naznačil svému společníkovi, že má zvednout ruce a nechat si prošátrat kalhoty. Oba tak učinili a za chvíli jim už jeden ze strážců podával knihu návštěv. Otokaze počkal, až se zapíše jeho doprovod, načež zamířili ke schodům, vedoucím do speciálního oddělení.

Stanu před Konohou a už ve vzduchu cítím tvůj strach. Pokročím vpřed a nechám se unášet vzpomínkami, co všechno jsem pro dnešní noc udělal. Rok snahy se vyplatil, protože tvá čirá hrůza už prosákla i do vzduchu a já si ji můžu užívat každým nádechem. Zešílel jsem snad? Ano, ale je to tvá vina a ty poneseš následky.
Je to břímě, těžké břímě, které sama neuneseš a proto se dnes nebudeš bránit. Protože víš, že vše je tvá vina. Tu krásu bezmoci a odevzdanosti si užiji, mám celou noc. Pro tebe až moc dlouhou noc.

Běžel chodbou nekonečnou,
Když spustil smrtící zbraň sečnou.
Rozběhl se, když mu přesekla vlas,
jen malý kousek a přesekla by mu vaz.

Hrdina Listové Naruto,
rád by věděl kdo je to.
Ten kdo mu nervy drchá,
toť ten kdo před ním prchá.

Marně se snaží ho dohonit,
rád by chtěl svůj slib naplnit.
Avšak když se přiblíží,
neznámý opět přetrhne sílící nit.

Tu neznámý na zem upadl,
a Naruto za ním téměř doběhl.
Neznámý ,ale opět postavil se.
Asi bál se, že by odhalil se.

Naruto už zmožen byl,
nemálo se vyděsil.

Tam kde jsem žil,
nyní umírám
a dopis poslední
já ted píši vám.

Hlavu zakloním,
myslím na Obita, mistra, Rin.
Však rozplynou se jako stín
a já je víckrát nespatřím.

A záře ve tmě,
není to ohen snad?
Já přijdu blíž
a zřím tam svého otce stát.

Je čas jít dál.
To Pein mi život vzal,
však jen blázen by se bál.
Je čas, jít dál.

Zbohem můj živote,
zbohem, přátelé moji,
zbohem Naruto, Sakuro, zbohem Gai.
Víckrát už spolu nesvedeme bitku,
už nikdy víc ti k výhře nedám kytku.

Zemřel jsem s hrdostí,

Toto je předposlední důležitý článek sbírky Vítejte v KLDR

Ninjové z Kamenné přestali s útokem, což vedlo k nepochopení mezi Ninji z Listové. Ale i přesto, zářivé světlo z pevnosti a tlakové vlny neustávaly.
„Ninjové z Listové, za mnou!“ Zavelel Naruto a celá Listová armáda se vydala za zdrojem těch podivných úkazů.
„Zajistěte oblast!“ Nakázal Kiro a přikleknul k jednomu z bývalých Tarikových vojáků.
„Rozkaz, pane!“ Přišla Kirovi odezva a Kiro zjistil, že je mrtvý.
„Tomuhle se teda říká paseka.“ Uznal Sasuke, když stanul u Kira. Z vysoké budovy byl slyšet slabý křik.

Bylo devět hodin ráno a obřad probíhal již několik minut. Členové všech rodin, kteří přišli o své příbuzné, pronesli řeč, která chytila všechny za srdce. Panovala velmi pochmurná, ale zároveň i napjatá nálada. Gaarovi oči kmitaly v některých chvílích všemi směry a zachycovaly detaily, cokoliv, co by naznačovalo plánovaný útok. Tajné jednotky rozmístěné mezi členy zúčastněných i na střechách informovaly vůdce o situaci.

Mizuki som vzal so sebou a spoločne sme zamierili za Itachim. Keď sme mu všetko vysvetlili, ochotne súhlasil. Zašli sme aj za Kakashim, Sakurou a mojou mamou. Tiež sa pripojili.
„V tomto počte nás nemá šancu poraziť!“ Hecoval sa môj najlepší priateľ.
„Konečne budem bojovať s používateľom sharinganu... Ach... aká doba prešla, čo som videl iný sharingan, ako ten môj.“
„Shannaro!“
„Nepreceňuj svoje sily, Sasuke-kun,“ objala ma mama.
Ráno sme spoločne vyrazili.
‚Ako môžem využiť tvoju silu?‘

„Jsi si jistý, že to brnění nás ochrání?“ Zeptal se Sai v pevném brnění. Seděl za menší kamennou zdí. Tanma seděl vedle něj a utahoval si čelenku se znakem Konohy, kterou mu dal Neji.
„Koupí nám to čas. Neji, Aquilo, jste na místě?“ Promluvil Tanma do vysílačky a pořádně si utáhnul uzel na čelence.
„Děláme na tom. Je problém se někde umístit, aniž by si nás všimli.“ Ozval se Neji a zpoza kamenné zdi byly slyšet běžící kroky.
„Zdá se, že vědí, že jsme tu.“ Uznal Sai pohledem na Tanmu a jal se kontrolovat svoje vybavení.

Aschika s Yurem běželi přes les pryč od vesnice.
„Kolik jich po nás jde?” Zakřičel Yure.
„Byakugan!” Aschika chvíli pozorovala okolí. „Dvacet shinobi asi dva kilometry za námi... obkličují nás. Pár z nich budou stopaři.”

[center]Zlehounka kráčím.
Krůčkem povznášejícím.
Nožky mé se dotýkají všech těch přání,

„Mají velký náskok a dlouho jim nebude trvat a dorazí k hranicím Země Větru,“ oznámil blonďák situaci a přidal do kroku.
„Klid Naruto, bez energie jim tam budeme k ničemu.“
„Jak můžu být v klidu! Je tam Gaara, Temari a každý chunnin a výš je v nebezpečí! Chystaj se zabít Gaaru, to je pro mě sakra dobrej důvod nebýt v klidu,“ zuby mu skřípaly a zbývalo málo a z rukou mu začali stékat pramínky krve.
Ježiši a já myslel, že už se mu v tý hlavě rozsvítilo. Kakashi se odrazil od další větve a potajmu prozkoumával okolí.

Ráno ho vzbudilo klepání na dveře.
„Rinji – san! Hokage – sama vás chce vidět!“ uslyšel za dveřmi hlas, podle kterého poznal Sakuru.
„Hned tam budu!“ zavolal jako odpověď. Rychle se oblékl a spolu s růžovovlasou dívkou šli do kanceláře Hokage. Rinji tušil, že po něm bude chtít, aby šli na misi zachránit Gaaru, protože vesnice byla ve stavu ještě před útokem Peina, tak odhadoval, že je na začátku Shipuudenu.

Sediac na zemi Naruto načúval zvuku vetra, ktorý narážal do koruny stromu, o ktorý sa opieral.
Zamyslene sledoval žlté listy, ktoré zúrivo poletovali v zložitých špirálach okolo stromu, vychutnával si teplé slnečné lúče, ktoré príjemne hriali v chladnejšom jesennom vzduchu.
Mal rád jeseň.
Najmä od tej doby...
Potriasol hlavou a zahnal nepríjemné spomienky.
„Mám rád jeseň,“ ozval sa tichý a pokojný hlas spoza jeho chrbta.
Naruto sa neobzrel, ale odpovedal.

Tak sme teda išli. Taký pocit, aký som zažíval teraz som ešte nezažil. Nevedel som ho identifikovať.
‚To je láska,‘ vyrušil ma zo sústredenia Juubi, ‚poznám to od Naruta,‘ zasmial sa.
‚Ale veď ju poznám sotva pár hodín,‘ odporoval som mu.
‚Všetko, čo ti hovorím, je pravda. Si zamilovaný,‘ uchechtol sa.
‚Takmer si s ňou neflirtoval. Vypytovať sa na jej rodinu je naozaj romantické,‘ použil iróniu, ‚nechaj ma k nej prehovoriť a ukážem ti, ako sa to robí.‘

„A sme tu.“ Naruto zastal. Ostatní sa k nemu rýchlo pripojili.
Sachi prudko zabrzdila, pričom mu položila ruku na rameno a naklonila sa dopredu. Ticho hvizdla, keď zazrela tu hĺbku pod nimi.
„Kaňon? Vážne?“ šomral Montaro a dlaňou si zaclonil oči pred slnečným svetlom. „Skládky boli obsadené? Močiare zablokovali? Pokiaľ viem, vedie tam aj cesta, nemusíme sa trepať cez kaňon.“
„Nemudruj, keď budeš poslúchať, možno ti kúpim lízanku,“ uškrnula sa Sachi a žmurka na Osamu.
Naruto stále hľadel dopredu, ale odpovedal.

Přiblížení se Smrti

Kakashi pospíchal, tak rychle jak to jenom šlo, aby mohl doručit zprávy, i když špatné. I pro něj bylo obtížné zpracovat všechna fakta, která měla co dočinění s Narutovým únosem. Stále to nechápal. Kilometry mu ubíhaly a ještě před setměním dorazil do Vířivé. Jak ironické, že cesta z Vířivé jim trvala pár dní, protože předtím nijak nespěchali.

Slnečné lúče zalievali Konohu a dodávali jej zlatistý nádych. Deti pobehovali po uliciach a hrali sa na ninjov. Vyzeralo to na pokojný deň. Aspoň zatiaľ, kým sa ľudia nedozvedia, čo sa stalo. Jeho bezvládne telo som niesol v náručí a za mnou ostávalo už len ticho. Hrobové ticho. Po lícach sa mi kotúľali slzy. Nedbal som na to, že som chlap a tí by nemali plakať.

UPOZORNĚNÍ: Povídka obsahuje prvky násilí, které mohou mladším čtenářům (nebo slabším náturám) přivodit šok. Proto raději upozorňuji na tuto skutečnost předem. Situaci sem se snažila zaobalit co nejvíce to jde (vše si víceméně musí čtenář domyslet sám), ale musíte o tom vědět předem.

„Cos to řekl?“ zeptá se ho žena naproti němu ohromeně a obličejem se jí přitom přežene naprosto šokovaný výraz.

„Nemáš hlad? Udělala jsem ti trochu kaše." Hana se objevila za jeho zády s miskou a lžící.
Krátce se na ni zadíval. Měla protáhlý, neurčitý obličej a u očí dvojice vrásek, ač jí mohlo být jen málo nad dvacet let. „Um, jo. Díky," zabrblal nakonec.
Posadila se na bílou židli u jeho postele. Za postelí byla dřevěná stěna s vyřezaným širokým vchodem bez dveří, kde musela být kuchyně, protože odtud přicházel zvuk klokotající vody. Sakura odešla hned po onom incidentu a už o ní neslyšel.