Bezvýchodná situace

UPOZORNĚNÍ: Povídka obsahuje prvky násilí, které mohou mladším čtenářům (nebo slabším náturám) přivodit šok. Proto raději upozorňuji na tuto skutečnost předem. Situaci sem se snažila zaobalit co nejvíce to jde (vše si víceméně musí čtenář domyslet sám), ale musíte o tom vědět předem.

„Cos to řekl?“ zeptá se ho žena naproti němu ohromeně a obličejem se jí přitom přežene naprosto šokovaný výraz.
„Chci, aby sis vybrala,“ odpoví jí tmavovlasý muž chladně a prostě. Ukazovák jeho pravé ruky společně s prostředníkem lenivě obkrouží bradu a pravou tvář dítěte před ním, zatímco stejné prsty jeho levé ruky přejedou prakticky totožně po obličeji toho druhého klečícího po levici. Oba dva chlapci sebou při jeho doteku podvědomě a zcela automaticky vystrašeně trhnou. Jsou ještě moc malí, takže je to celkem pochopitelné. Jejich zanedlouho tříleté tvářičky, nyní ušmudlané od slz a potu, dráždí ženu s růžovými vlasy až k nepříčetnosti a její reakce tak na sebe pochopitelně nenechá dlouho čekat.
„Sasuke, nech je být,“ zavrčí vztekle žena proti němu a znovu se vzepne v další marné snaze osvobodit se a pomoci svým dětem. Odpovědí je jí pouze jeho zlověstný smích plazící se místností. Ten a pak ještě silný stisk mužových prstů kolem krku obou jejích synů. Sakura sleduje, jak obě její milované děti bezmocně vytřeští šokovaně oči a začnou lapat po vzduchu, kterého se jim najednou nedostává. Prudce se vymrští vpřed, aby byla vzápětí stržena zpět řetězy, které jí drží na místě. „Ty haj**le!“ zařve tedy aspoň jeho směrem. „Přísahám, že tě zabiju. I kdyby to měla být poslední věc, kterou v životě udělám.“
„Rozhodně to můžeš zkusit,“ zavrčí k ní tmavovlasý muž s červeno-černýma očima. „Prozatím si ovšem vyber,“ štěkne, „a vybírej rychle. Nejsem zrovna trpělivý člověk, Sakuro. Ale to víš. Mohlo by se ti snadno stát, že mi ujede prst a nebude už cesty, kterou bys pro ně zvolila.“ Pro jasné dokreslení svých slov stiskne chlapci ve své pravé ruce silněji hrdlo, takže zachroptí a okamžitě se přestane vzpouzet. Naproti tomu nehet ukazováku jeho levé ruky se mu viditelně prodlouží a zakousne se do bílé, neporušené a dětsky jemné kůže levého chlapečka, jemuž vytrysknou z očí slzy, zatímco po krku mu steče tenký pramínek karmínové krve.
„Kousei! Taiyou!“ zařve Sakura a znovu sebou bezmocně zazmítá a vyrazí naprosto zbytečně vpřed.

Vztek propůjčí jejímu pohledu mnohem démoničtější hloubku, což Sasukemu připadá neskonale přitažlivé. Mlsně si přejede jazykem po spodním rtu.

„Sasuke, vždyť jsou to jenom děti!“ křičí na něj zoufale Sakura. „Jen bezmocné nevinné a malé děti.“

Ticho, které všude kolem panuje, nahání hrůzu samo o sobě. Mnohem horší je ale, když je občas prostoupí sípavé dětské nadechnutí. Sakuře se do nosu opře štiplavý pach krve. Netrvalo to ani tak dlouho a její školený čich medika je opanováván kovovým podtónem té životadárné lidské tekutiny. Už dávno je na to zvyklá a nevnímala by to ani tentokrát, kdyby se nejednalo o krev jejího dítěte. Její milovaný maličký chlapeček je zdrojem toho zápachu, který jí proniká skrz nosní dírky až hluboko do mozku. Ještě před nedávnem to byl bezmocný uzlíček, který s láskou a bohorovnou trpělivostí opatrovala. Pamatovala si dobře, jak ho všude musela nosit, protože sám neudělal ani krok. Pamatovala si na všechny ty horečky a bezesné noci, které všichni společně absolvovali. Na všechny ty „pády“, jež vystavily její trpělivost neskutečné zátěži, protože za každým z nich viděla ty nejroztodivnější možné úrazy a následky. Sai si kvůli tomu z ní dělal pokaždé legraci, že jí nyní její schopnosti medika škodí víc než komukoli jinému. Měl pravdu.

„Sasuke, nevěřím, že bys skutečně dokázal ublížit malým dětem,“ řekla mu zasmušilým tónem.
„Vidím, že tě budu muset přesvědčit o pravdivosti svého tvrzení,“ odpověděl jí. Pustil z pravé paže chlapcovo hrdlo a prsty místo toho zformoval do prostého gesta.
„Ne,“ zařvala Sakura zoufale a zcela zbytečně.
Sasuke se jen na ni zlověstně usmál. „Uklidni se,“ zasyčel. „Zatím se jim nic nestane. Prozatím! Jen tě musím nějak správně motivovat a k tomu potřebuju volnou jednu ruku.“ Na okamžik zavřel obě oči, ale za pár vteřin zvolal hlubokým hlasem panovačně. „Karin! Přines ho sem“.

Po chvilce se ozvaly charakteristicky šoupavé kroky, jak někdo posunoval nohy v botách po zemi. Sasuke pouze zavrzal zuby. Bytostně nesnášel tento zvuk a ona to moc dobře věděla, takže ho tím pouze opět provokuje. Had, ukrytý v jeho rukávu, reagoval na jeho podráždění a vzápětí vystřelil jejím směrem. Zarazil se těsně před jejím obličejem a svým tenkým, slizkým jazykem přejel přes pravé sklo a obrubu Karininých brýlí.

„Nech toho,“ zabručel k ní Sasukeho hlas. „ Víš moc dobře, jak to nenávidím. Radši přidej do kroku.“ Karin z jeho tónu naskočila husí kůže a tak radši okamžitě zrychlila. Sasuke znovu obrátil svou pozornost zpět na ženu s růžovými vlasy. „Myslel jsem, že tohle nebude nutné, ale zřejmě tě jinak nepřesvědčím. Vinu dávej pouze sama sobě, protože jsi tomu mohla zabránit.“

Sakura sledovala, jak druhá žena opatrně došla až k Sasukemu. Postavila se po jeho pravé straně a nehnula ani brvou, zatímco v její náruči se pohnulo několika měsíční dítě. Obrátilo hlavu Sakuřiným směrem a upřelo na ni hluboké modré oči. Co tu sakra dělá mimino, napadlo ji okamžitě. Dřív než jí mohlo cokoli dojít, ozval se znovu Sasuke.

„Stoupni si ještě kousek dopředu, Karin, jen ať pěkně vidí. A doporučuju ti, aby ses moc nehýbala, nepoužívám to dlouho a kontrola pohybu je v tomto případě velmi obtížná.“ Když ho žena poslechla, zavřel znovu oči a nahromadil tolik chakry, kolik jen bylo možné a pak jen šeptem promluvil. „Chidori inazuma daentai.“

Sakura ohromeně sledovala, jak se nad hrudníkem dítětem v Karinině náručí pozvolna utvořil elipsoid prosycený nekonečným množstvím tenoulinkých nití, jejichž základem bylo Sasukeho chidori. Zářící útvar okamžitě upoutal pozornost mrněte, takže k němu obrátilo zrak. Sakuře neuniklo, že Karin právě zavřela oči, takže jí došlo, že to, co bude následovat, nebude rozhodně nic příjemného. Vzhledem k tomu se snažila urychleně obrnit trpělivostí a silou vůči tomu, co se stane, ale naprosto nemohla být připravena na to, co přišlo. Rozhodně ne po tom, co se sama stala matkou. Elipsoid začal pomalu sestupovat dolů a zavrtával se hlouběji a hlouběji do malého hrudníčku. Vražedný křik, který přitom dítě vydávalo, nebylo možné ignorovat. Sakura s vytřeštěnýma očima sledovala, co se před ní dělo. Nebyla schopná zpracovat a přijmout fakta, která se před ní rozprostírala a nakonec ten zdrcující nápor nedokázala dál snášet. Prudce sklonila hlavu a pevně sevřela oči, dokud nebylo po všem. Obraz té hrůzy nebude schopná vymazat ze své mysli do konce svého života, stejně jako neskutečný nářek, jež ji provázel.

„Můžeš odejít, Karin,“ prořízl náhlé ticho Sasukeho temnotou prostoupený hlas. Počkal, dokud se oslovená neodšourala pryč a tentokrát ani neprotestoval proti jejímu pošupování nohou po podlaze. Věděl, že to nemá nic společného s tím, že by ho chtěla provokovat. Pak zaměřil svou pozornost zpátky na Sakuru Haruno. Sledoval, jak se její ramena otřásají mírnými záchvěvy a jak ztěžka dýchá. Hyperventilace, napadlo ho ihned. „Aspoň vidíš, čeho jsem schopen, Sakuro. Donutím tě vybrat si mezi nimi, ať se ti to líbí nebo ne.“
Žena zvedla prudce hlavu a ani se nesnažila jakkoli zamaskovat zhnusení a odpor, který se jí zračil v pohledu. „Ne!“ vykřikla prudce. „Nedonutíš mě k tomu Sasuke. Radši bys mě měl zabít.“
Tmavovlasý ninja zakroutil pouze hlavou v odmítavém gestu. „Tebe potřebuju, a proto ti nevyhovím. Naproti tomu z nich obou potřebuju naživu jen jednoho, aby tě udržel do budoucna v pohotovosti a ochotnou spolupracovat. Vím, že zradíš kohokoli a cokoli výměnou za život toho druhého.“
„Jak si můžeš myslet, že si mezi nimi dokáži vybrat?“ zařvala na něho vztekem ochromená Sakura. „Nosila sem je. Cítila jsem jejich pohyby ještě dříve, nežli se narodili. Promlouvala jsem k nim a hladila je. Vytrpěla jsem si svoje, když jsme je přiváděli na svět. Ty si vážně myslíš, že dokážu rozhodnout o tom, který z nich nyní zemře a který bude žít? Proboha Sasuke, vzpamatuj se, vždyť jsou to jenom nevinné děti.“
„Nejsou nevinné!“ štěkl jejím směrem rozhněvaně. „Nemohou být, protože jsou to JEHO děti.“
„Tak to je ten pravý důvod?“ zeptala se ho šokovaně Sakura. „Skutečnost, že je Sai jejich otcem?“ nemohla a ani nechtěla přijmout realitu, která se před ní právě rozprostřela. Sasuke zatvrzele mlčel a jenom ji sledoval. Zhluboka se několikrát nadechla a vydechla, zatímco opatrně zašátrala kolem pásku své sukně. Nahmatala dobře skrytou vnitřní kapsu a vylovila z ní malý kunai. Jeho čepel byla štíhlá a podlouhlá, i když v celkovém poměru se jednalo spíš o párátko než o nebezpečnou zbraň, jejímu účelu dokáže posloužit dost dobře. Obrátila zbraň ve své ruce čepelí vpřed a dlaní se slabě zapřela do vrchní části rukověti, zatímco její prostředník se ohýbal pod náporem dlaně.

Zvedla hlavu a zadívala se směrem před sebe. Přelétla obličeje svých synů a slabě se na ně usmála. Koutky úst jí sotva viditělně zacukali, protože se nedokázala ubránit chvilkovému dojetí. Ústy naznačila prostá slova „Miluju vás“ a pak zvedla svůj pohled zpátky k Uchihovi dřepícímu za jejich zády.

„Vidím, že jsi úplně pozapomněl na to, co tě učil Kakashi-sensei,“ řekla prostě. „Zcela si vymazal fakt, že Chidori odkazuje k samotné podstatě života, Sasuke. Původně jsem si to schovávala pro jiný případ, ale nemám na vybranou, takže to použiji teď. Nedokážu si vybrat smrt jednoho z mých dětí, a proto volím i proti tvé vůli sama sebe.“

S těmito slovy se její tělo zhroutilo vpřed a Sasukeho pohledu odhalilo drobnou čepel ponořenou až po vršek rukovětě hluboko do Sakuřina těla. Uchiha zkušeným okem prohlédl situaci, ale i tak mu bylo nad slunce jasnější, že takovéto zranění ledvin je smrtelné. I kdyby to nebyla pravda, tak moc dobře poznal kov kunaie a věděl tak, že jeho ostřím mohla prostupovat její speciální chakra. Výrazně tak zesílila destruktivní účinek celé zbraně. Sakura se skutečně pojistila, aby neměl možnost zabránit jí v tom, že se obětuje pro své syny. Notnou chvíli sledoval její chladnoucí tělo, zatímco chlapci před ním se konečně doplazili až k ní. S trhanými a zanedbatelnými pohyby dloubali to jejích ramenou a opakovaně volali pořád dokola „Maminko. Maminko.“

Sasuke otráveně zakroutil hlavou a s lupnutím v kolenou se postavil. Mohlo uběhnout tak deset možná patnáct minut a i když to bylo pořád brzo, neviděl jediný důvod k tomu, proč dál čekat. Jeho rozhodnutí se s její sebevraždou nemění, protože on ji potřebuje a ona bude spolupracovat tak či onak. Protáhl se a srovnal svůj postoj. Ruce složil v přivolávacím jutsu a ze rtů mu splynul jasný rozkaz, kterému se už nebude moci bránit.