Hokageho syn ep. 30 1/2

„Jsi si jistý, že to brnění nás ochrání?“ Zeptal se Sai v pevném brnění. Seděl za menší kamennou zdí. Tanma seděl vedle něj a utahoval si čelenku se znakem Konohy, kterou mu dal Neji.
„Koupí nám to čas. Neji, Aquilo, jste na místě?“ Promluvil Tanma do vysílačky a pořádně si utáhnul uzel na čelence.
„Děláme na tom. Je problém se někde umístit, aniž by si nás všimli.“ Ozval se Neji a zpoza kamenné zdi byly slyšet běžící kroky.
„Zdá se, že vědí, že jsme tu.“ Uznal Sai pohledem na Tanmu a jal se kontrolovat svoje vybavení.
„Dobře, na místě! A mám Tarika! Je v Plánovací místnosti, úplně na vrcholu.“ Oznámil Neji a Tanma si taky zkontroloval svoje vybavení.
„Je to tady. Tarik odtud neodejde živej!“ Tanma cvaknul na SČ a položil pravačku na rukojeť meče.
„Připrav se.“ Sai taky uchopil meč do ruky a Tanma se připravil na rozražení.
„Za Hikarua!“ Pronesl Tanma a rozrazil zeď. Před Tarikovy vojáky stanuli dva Ninjové v brnění a začali pobíjet jednoho vojáka za druhým.
„Strhli jsme na sebe velkou pozornost! Druhá vlna odporu by měla hned přijít!“ Ohlásil Tanma oběma svým přátelům do vysílačky a dorazil jednoho vojáka ležícího na zemi. Z pevnosti se vyřítili další vojáci.
„Už jsou tady. Jak jsme předpokládali.“ Uznal Sai a pokračoval v boji.
„Sundej je!“ Zavelel Tanma a natáhl levačku na větší množství vojáků. Země pod nima explodovala a vojáci byli mrtví.
„Tarik tam má menší armádu.“ Okomentoval Neji dění pod sebou.
„Je mu to k ničemu. Stále ho sleduj, ať neuteče!“ Nakázal Tanma a Neji se zase zaměřil na Tarika. Tanma se Saiem postoupili blíž k branám pevnosti.
„Vrhači bomb! Druhé patro!“ Zakřičel Sai a hned na bombardéry začal vypalovat inkoustové střely. Tanma po nich zase metal jak ohnivé koule, tak i bleskové výboje.
„Vycházejí vězni! Opatrně!“ Upozornil Sai a sám si musel dávat pozor na svoje pohyby.
„Neji, kde je Tarik?“ Zeptal se Tanma, když dorazil vojáka skrytou čepelí.
„Stále v plánovací místnosti, ale je na pohybu.“ Udal Neji.
„Neztrať ho! Už jsme tam!“ Přiznal Tanma a spolu se Saiem vešli více do pevnosti, kde pobili ještě více Tarikových vojáků.
„Nepřátelé u schodiště!“ Ozval se Sai a začala další řežba. Když byl problém uklidněn, oba obrněnci vyšli po schodech blíž k Tarikovi.
„Sakra! Není tu nic, čím by jsme se tam dostali rychle!“ Zabědoval Tanma.
„Už se dívám. Mám to! Hned za tou zdí je pár výstupků, na které by se dalo vyšplhat. To by se vám mohlo hodit.“ Poradil Neji a zase sledoval Tarika. Tanma se Saiem se začali škrábat po výstupcích, ale v těžkém brnění to šlo dost blbě. Hodněkrát Tanma musel Saiovi podat pomocnou ruku.
„Tarik se přemístil do zbrojnice. Má s sebou dosti velkou ochranku. Zmutovanou.“ Ohlásil Neji.
„Jaký odpor na nás čeká?“ Zeptal se Tanma, když se vyškrábal na větší plošinu.
„Asi čtyřicet mutantů. Prý, že jeho nejelitnější.“
„Kde jsem to jen slyšel?“ Pomyslel si Tanma a pomohl Saiovi nahoru, následně si zasunul meč.
„Hoši, pozor! Nepřátelští draci se blíží!“ Upozornil Neji na další.
„Jeden míří na střechu. Asi si jde pro Tarika.“ Uznal Tanma a druhý drak se začal věnovat jim.
„Sundej ho!“ Zavelel Tanma a vzduch už protínaly další inkoustové a bleskové střely.
„Dobrá trefa!“ Ohodnotil Sai Tanmův výkon, protože úspěšně trefil draka do hlavy a zabil. Jenže drak nabral zlý směr. Ještě se stihl zabořit do půl těla na místo pod Tanmou a Saiem. Plošina se otřásla, až to Tanma neudržel. A problém ještě byl, že drak se zrovna chystal k vyplivnuti plamene, takže měl plnou tlamu ohně, když napakoval čumákem do pevnosti. Tanmovo a Saiovo brnění chytlo a Sai si hned začal brnění strhávat.
„Naše brnění je na cucky!“ Řekl Sai zklamaně a pomohl Tanmovi sundat brnění na hrudi. Sám Tanma si sundal zbytek a posbíral si potřebné.
„Tohle moc dlouho nevydrží!“
„Nahoru, polez!“ Zavelel Tanma a se Saiem vyskočil na jeden trám. Znovu se začali škrábat až nahoru k Tarikovi.
„Tarikův drak se právě dotkl střechy! Už tam míří!“ Informoval Neji.
„Už nikam nejde!“ Pronesl Tanma pevně a podíval se na svůj postup. Už jen kousek.
„Dávejte pozor, stavějí barikády!“ Tanma se Saiem už byli skoro na vrchu, kde Sai hodil přes okno malou výbušninu. Pro jistotu, co kdyby tam někdo čekal. Oba bývalí obrněnci se vyškrábali na vrchol a znovu pobíjeli nepřátele.
„Dávej bacha, Sai! Už máš po brnění.“ Upozornil Tanma Saie a sám hodil Kunai po jednom z přibíhajících nepřátel. Společně se dostali do prostornější části zbrojnice, kde už čekali Kobylky.
„Do nich!“ Pobízel Tanma k boji a spolu se Saiem prosekával vrstvy mutantů jako vysokou trávu s křovinořezem.
„Pořád je tam! Máte ho na dosah!“ Informoval dál Neji a duo dál a dál postupovalo. Tanma mezi mutanty zahlédl povědomou jizvu na levé straně hlavy.
„Támhle je!“ Zakřičel Tanma a šel si pro Tarika. Další drak proletěl před okny.
„Bacha na toho draka!“ Upozornil Tanma, ale Sai zakřičel taky.
„Výbušné lístky!“ Sotva, co to Sai dořekl, místnost pod zbrojnicí explodovala. Podlaha zbrojnice se sesunula do strmého úhlu a z rozbitých oken a zdí všechno padalo ven na cestu. Zbraně, mutanti a Tanma se Saiem. Tanma pohledem hledal něco, čeho by se mohl zachytit. Pravačkou chňapl po kusu podpěrné tyče, která rašila v zemi a Tanma visel. Byl i svědkem, jak jeho a Saiův meč vypadli dolů i s ostatními věcmi. Tanma se silně přitáhl a stál na pevné zemi. Sai ležel před ním, zjevně naletěl na kus ocelové tyče v zemi. Tyč mu trčela z břicha a Sai se snažil uvolnil.
„Saii.“ Začal Tanma, když se pomalu zvedal. Oslovený zavrtěl hlavou.
„Nech mě tu. Ať neuteče!“ Řekl Sai, než se znova snažil uvolnit. Tanma už stál na nohou a začal běžet směrem na střechu.
„Tarik míří na střechu! Je ve slepé uličce, pospěš! Leze na draka, běž!“ Pobízel Neji běžícího Tanmu, jenže Tanma už byl na střeše a všiml si draka, který se chtěl připravit k odletu. Tanma k němu doběhl, přeskočil vzdálenost mezi střechou a drakem a zachytil se na dračím těle. Povylezl kousek výš, jezdec si ho všiml a chtěl ho skopnout. Jeho chabý kopanec Tanma vykryl, čapl jezdce za límec a vyhodil ho z dračího krku. Druhý jezdec už vytáhl dýku a ohnal se po Tanmovi. I jeho výpad dýkou Tanma vykryl a zabodl mu Kunai do krku. Následně ho vyhodil. Tarik měl dost problémů se udržet. Drak začal ztrácet výšku a začal se nekontrolovaně točit směrem ke střeše, odkud vzlétl. Tanma si všimnul dýky zabodnuté až po půlku rukojeti v dračím týlu. Že by měl takovou sílu? Odpovědět si už ale nemohl, protože drak narazil do střechy.
Tanma otevřel oči a lehce se nadzvedl. Přes sklo pod sebou viděl podlahu až ve spod. Byl pěkně vysoko. Na svém odrazu si všiml, že plech na čelence je zase naprasklý a zpod té čelenky mu kapala krev. Tanmovo přemýšlení přerušil rámus, kdy Tanma musel zvednout hlavu na zdroj. Tarik, ačkoliv už hodně zeslabený, odhodil dračí tlapu ze svojí cesty a vypotácel se na větší plochu. Tanma si všiml před ním ležet tři Kunaie. Začal se k ním pomalu plazit, náraz do budovy si vyžádal hodně zranění. Kunaiů si všiml i Tarik a šel si pro ně. Tanma položil pravačku na jeden z nich, ale hned mu na ni Tarik dupnul a sebral všechny tři.
„Sbohem, Tanmo Namikaze!“ Pronesl Tarik a zamířil Kunaiem na Tanmu. Náhle ho ale na rameni něco škráblo, což Tarika dostalo zase na jedno koleno. Tanma si všiml Saie, jak se potácí na střeše a střílí jednu inkoustovou střelu za druhou. Povedlo se mu uvolnit z té tyče, ale i tak byl hodně oslabený. Tarik se zvedl a hodil po Saiovi ty tři Kunaie, co měl v ruce. První padl do pravého ramene, druhý do levého, třetí do krku. Tarik sledoval Saiovu mrtvolu, což dalo Tanmovi čas na jednání. Sebral všechny síly, skočil po Tarikovi a přišpendlil ho k zemi. Jedna rána, druhá rána, třetí rána. Tanma si všiml provazu za Tarikovou hlavou, který byl původně uvázaný drakovi kolem krku. Tanma sebral lano, dvakrát omotal Tarikovi kolem krku a bouchl s ním o sklo, které začalo praskat. Pravačkou chytil lano a levačkou chytil Tarika za krk. Na jednu stranu smyčku utahoval a na druhou stranu ničil sklo víc. Přitáhl si Tarika trošku víc za límec, udělal uzel na smyčce a prorazil s Tarikem sklo. Neji ani nemohl rozpoznat, jestli křičel Tarik, nebo Tanma vzteky. Jedno bylo hlavní, Tarik zůstal viset na laně a Tanma dopadl na nějakém balkoně o něco níž.
„K***a, moje noha!“ Zaklel Tanma a posunul se dál od okraje. Obvázal si pravý prostředníček v kloubu, protože od skla chytil nehezký škrábanec a z polosedu se posadil. A mohl si dát své vytoužené cígo. Vytáhl jedno a s tím i zapalovač. Škrtnul jednou, nic. Podruhé, taky nic. Potřetí a už chytil. Zapálil si, schoval zapalovač a chvilku unaveně seděl a civěl do země před ním. Pak ale zvedl hlavu a podíval se na visícího Tarika, když vyfouknul kouř.
„Takový to nepřítel a jak dopadl.“ Řekl Tanma tiše, znovu potáhl a vyfoukl, než se začal od srdce smát.
„Neji!“ Vydal Tanma ze sebe, když zaslechl podezřelý zvuk. Proskočil dírou ve skel zpět na střechu, spatřil jednoho z přeživších vojáků, který házením Kunaiů seslal Nejiho a Aquilu k zemi. Tanma měl zase možnost provést svůj typický pohyb se skrytou čepelí. Čepel oběti do klíční kosti, přehoupnout se nad obětí a následné hození oběti kamsi do neznáma. Po zdolání vojáka Tanma seskočil z vrcholku pevnosti a jal se chytat jak Nejiho, tak i Aquilu. Aquila to odnesla jen s ošklivě poraněným křídlem/rukou, takže se zase odebrala léčit do svého domova. To Neji na tom byl ale hůř.
„Neji! Slyšíš mě? No tak! Řekni něco!“ Tanma se snažil Nejiho udržet při vědomí.
„Nenechávej nás tu v tom, kámo!“
„Promiň, Tanmo. Nedával jsem pozor. A zklamal jsem.“ Litoval Neji.
„Ne, nezklamal jsi. Svoji povinnost jsi udělal, stejně jako Sai a já. No tak, Neji! Zůstaň tu! Zůstaň s náma!“ Tanma se snažil dál. Ale vypadalo to, že se Neji už smířil s osudem.
„Zůstanu. Ve vás. Navždy.“ Tanma smutně svěsil hlavu.
„Hlavu vzhůru! Náš úhlavní nepřítel je mrtvý. To je přece vítězství!“ Pokoušel se Neji o povzbudivý tón.
„Ale taky za jakou cenu.“ Zamrmlal Tanma.
„Sám si přece říkal, že účastnit se poslední bitvy, by měla být čest pro každého bojovníka. Bez ohledu na výsledek. Neříkal jsi to?“ V Tanmovi hrklo. Vždyť to říkal, ještě před tím, než vyrazili do Kamenné. A Neji mu to pouze připomínal.
„A řeknu ti, že jsi měl pravdu. A prosím tě…“ Tanma zvedl hlavu a podíval se svému příteli do levandulových očí.
„Vyřiď za mě TenTen, že jsem ji miloval, a vždycky budu.“ Neji už přešel na laskavosti. Je zle, už je pozdě.
„Vyřídím.“
„A mému synovi, Hizashimu…“ Pokračoval dál Neji.
„Řeknu mu, že jsi byl hrdina a že jím budeš navždy. To ti slibuju.“ Přísahal Tanma a Neji ho z posledních sil chytil za ruku.
„Děkuju, příteli.“ Zakončil Neji. Pak následoval jeden výdech. Druhý. Třetí. A pak nic. Jen ticho, prázdnota.
„Neji? Neji! Neji, jestli mě slyšíš, sevři moji ruku.“ Pokoušel se Tanma dál. Nic.
„Neji, jestli mě slyšíš, sevři moji ruku!“ Zase nic. Tanma hořce, zklamaně a smutně sklopil hlavu.
„Bojoval si statečně. A dočkal ses odpočinku. Zasluž si to.“ Promluvil Tanma tiše a zavřel Nejimu oči. Zvuky z bitvy o několik kilometrů dál pomalu doléhaly až k Tanmovi.
„Co teď?“ Zeptal se Kadar v liščí formě, když se tam objevil.
„Zbývá jen jedno. Poslouchej, na střeše tý budovy leží Saiovo tělo. Prosím, dones ho sem.“ Požádal Tanma a Kadar se za chvilku vrátil i se Saiovým tělem. Tanma s Kadarem společně dnesl své padlé společníky a přátele na bezpečné místo.
„Zůstaň tu a hlídej je. Musím udělat ještě něco.“ Nakázal Tanma, než vstoupil do té budovy, z jejíž stropu viselo Tarikovo tělo.
„Možná mě to taky zabije, ale to je mi teďka jedno!“ Zakřičel Tanma a vyskočil zhruba do půlky budovy.
O čtyři hodiny zpět. Naruto vyšel z jedné budovy k velkému stolu, kde už stál Kiro a Kakashi. Naruto vypadal pěkně smutně a zklamaně. Zástupce velitele přešel ke stolu s obří mapou a smutně si povzdechl.
„Má pravdu. Už šel.“ Vypravil ze sebe. Kiro zvedl hlavu od mapy a podíval se na Naruta.
„Tak nás musíš vést ty.“ Řekl Kiro a Naruto na něj vyděšeně pohlédl.
„Protože jenom ty to dokážeš.“ Přesvědčoval ho Kiro dál a Naru přešel k mapě, rukama se zapřel o hranu stolu.
„Aspoň tak to Tanma chtěl. Rozhlídni se. Stojí za tebou armáda. A stejně, jako ty následuješ Tanmu s náma, oni jsou schopni následovat tebe.“ Promlouval Kiro dál, když se Naruto rozhlédl.
„Nemůžu.“
„Zlatej ti věřil. A já ti věřím taky.“ Dokončil Kiro a když si všimnul Narutova hořkého zakývání hlavou, lehce do něj šťouchl loktem.
„Hele, o co, že za tebou půjdou jak ovce za pasákem?“ Snažil se Kiro alespoň trochu pozvednout náladu.
„Uvidíme. Kiro, víš co? Ještě promyslím co dál.“ Dobelhal se nakonec Naru k nějaké odpovědi.
„Dáš mi pak vědět?“
„Budeš první, kdo se o tom dozví.“ Pousmál se mladý lišák a spolu s Kakashim zmizel v budově.
„Naruto, jako tvůj učitel ti do toho sice nechci nic říkat, ale Kiro má pravdu.“ Začal Kakashi.
„Já vím, Senseii. A už vím, co dělat. Sežeňte mi moje dva rádce.“ Nakázal Naruto a Kakashi odběhl.
„Hodně se mu teď podobáš, Naruto.“ Pomyslel si Kakashi a už šel pro Kira a Sasukeho.
„Tak, mladej. Už jsi něco vykoumal?“ Zeptal se Kiro, hned jak vešel.
„Taky bych už rád něco slyšel.“ Uznal Sasuke a Naruto se k nim otočil čelem.
„Jak jistě víte, Tanma se vydal sám na Tarika. Jsou s ním sice Neji a Sai, ale i tak bude potřebovat naši pomoc.“ Informoval Naruto.
„Co hodláš dělat?“ Zeptal se Sasuke.
„Kdo ví, přes jakou vrstvu nepřátel budou muset projít. Proto mě napadá jediná věc. Sebereme všechny bojeschopné, naskočíme na lišky a vydáme se ke Kamenné. Pokud se nám povede, Tanma bude mít alespoň nějak průchodnější cestu.“ Navrhl Naruto a po očku si všiml, že Kiro už má zase zapáleno.
„Odlákání pozornosti?“ Načal Sasuke a Naruto přikývl.
„To je jistá smrt. Tak na co ještě čekáme?“ Popohnal je Kiro, když zahazoval vajgl.
„Takže máme jasno. Jděte se připravit na cestu a řekněte ostatním, že vyrážíme. Vítězství bude naše!“ Pousmál se Naruto a Kiro se Sasukem vyšli ven.
„Naruto, co tak náhlá změna? Ještě před chvilkou sis nevěděl rady. Byl jsi zmatený, vystrašený. A teď? Teď jsi, jako by se s tebou Tanma prohodil.“ Žasl Kakashi, když vycházel ven po boku svého studenta a současného velitele.
„Tanma mi kdysi řekl, že náš život je tvořen smrtí ostatních. Že to nás mění. Tehdy jsem mu moc nerozuměl, ale teď už jo.“ Přiznal se Naru.
„A jak tomu rozumíš?“ Zeptal se Kakashi.
„Že nezáleží na tom, kým jsme nebo co děláme. Ale je to o tom, že smrt, ať už blízkého, nebo někoho cizího, vždycky ovlivní naši budoucnost. A jestli pak bude dobrá, nebo zlá, to záleží jen na nás.“ Vysvětlil Naruto.
„Koukám, že Tanma si opravdu rád hraje se slovy. A to mi říkal, že hádanky nesnáší.“ Řekl Kakashi a oba dva se lehce zasmáli.
„Připravte se, Senseii. Cesta bude náročná.“ Nakázal Naruto a sám se šel připravit. Rota, pluk, jednotka, divize, říkejte si tomu jak chcete, hlavní je, že jsou na cestě do Kamenné. A kdo jiný nevede cestu, než Naruto na hřbetě svého věrného lišáka, Kuramy, po boku s Kirem, Sasukem a Kakashim. A zhruba za hodinu a půl klusem dorazili před brány Kamenné. Naruto vydal rozkaz vojsku, ať zůstane na místě a sám s Kirem, Sasukem a Kakashim se vydali k bráně.
„Ať Pán drsné země vyjde ven! Ať je na něm vykonána spravedlnost!“ Požádal Naruto k bráně, která se následně lehce pootevřela a z ní vyšel jeden muž na mešním drakovi. Byl to jeden z Tarikových nejvěrnějších poručíků.
„Můj Pán vás vítá. Bohužel je jaksi zaneprázdněn, takže se s vámi nemůže setkat osobně.“ Zalhal poručík.
„O to nám nejde. Řekni svému Pánovi, ať přestane s válčením a nechá Listovou na pokoji. Teda, pokud se toho dožije.“ Poslední větu Kakashi pronesl tak, aby to poručík neslyšel.
„Kohopak to tu máme? Kopírovací Ninja Kakashi, Poslední Uchiha, Tank z Listové a Oranžový záblesk? Jsem překvapen a poctěn, že taková elita přišla se mnou vyjednávat.“ Poručík tu nevědomost hrál dost dobře.
„S nikým jsme vyjednávat nepřišli. Buď to půjde po dobrém, nebo po zlém. Vyber si.“ Hrozil Sasuke a už rukou hledal rukojeť.
„Buď řekneš svým vojskům, ať ihned přestanou, nebo to uděláme my.“ Přidal se Kiro.
„Ale jdi ty. Copak si zapomněl, co všechno jsi nám řekl o Listové? O svém pochybném domově? Udělal jsi ze sebe dvojitého zrádce, Tanku. Máš kliku, že…“ Poručík to ani nestihl doříct a už se jeho hlava válela na zemi. Nevšiml si totiž Naruta, který už vytasil katanu a jedním pohybem ruky setnul poručíka.
„Beru to jako nesouhlas.“ Pronesl Kiro mírně zaskočeně.
„Tomu nevěřím. Jsou to blbci!“ Promluvil Naruto a vracel se zpět k jeho vojsku. Ostatní u brány ho následovali a Naruto mohl začít další řeč.
„Synové Narů, synové Inuzuků, mí bratři!“ Oslovil Naruto vojsko, když na Kuramovi projížděl před nimi.
„Vidím vám na očích stejný strach, který by vzal i odvahu mně! Možná přijde den, kdy naše Ohnivá vůle selže. Kdy opustíme své přátele a zpřetrháme všechna spojenectví. Ale dnes to nebude! Kdy přijdou horší doby a Listová jako celek padne. Ale nebude to dnes! Dnes hodláme bojovat! Při všem, co je vám na tomto světě drahé, vás vyzývám. Stůjte, Muži Listové!“ Zakončil Naruto a pozvedl svoji katanu do výšky. Vojsko se dalo do radostného pokřiku a napodobilo svého velitele. Naruto se přemístil do čela, kde už čekal Kakashi.
„Nikdy bych si nepomyslel, že zemřu v boji po boku Konožana.“ Pronesl Kiro a zaslechl ho Sasuke.
„A co takhle v boji po boku přítele?“ Zeptal se Sasuke, nadzvedl jedno obočí a letmo se podíval na Kira. Ten se na něj rovnou podíval a přikývl.
„To jo. To bych dokázal.“ Uznal Kiro a jal se zase sledovat bránu. Naruto stál vedle Kakashiho.
„Stojíte se mnou?“ Zeptal se Naru trošku nejistě.
„Až do smrti, Šestý.“ Odpověděl mu Kakashi. Naruta krapet zaskočilo Kakashiho oslovení a lehce se pousmál, při pohledu na otevírající se bránu ale zase zvážněl. Z brány vycházeli jak lidští vojáci, tak i mutanti všech velikostí, tvarů a barev. Naruto jen pozoroval tu pochybnou Tarikovu Armádu zkázy, která se už dala do útoku.
„Tak jdeme na to, Kuramo.“ Povzbuzoval se Naruto potichu.
„To si piš. Dej znamení.“ Naruto se jen zhluboka nadechl.
„ZA KONOHU!“ Zakřičel Naruto a vyrazil do útoku.
„Za Konohu! Jasně! Útooook!“ Ozývalo se z davu a jali se Naruta následovat.
„Máš v sobě bojového ducha, mladej. Z tebe něco bude.“ Zaslechl Naruto v paměti Tanmův mladý hlas.
„To si piš, že bude! Vždyť se stanu Hokagem!“ Zaslechl Naru sám sebe.
„To je hodně velký cíl. Ale víš, že kvůli tomu se musíš hodně zlepšit?“ Tanma.
„A ty víš, jak na to?“ Naruto.
„Tak pojď a já ti předvedu.“ Tanma. Před Narutem vyběhlo několik rychlejších lišek. A zatímco Narutovo vojsko se řítilo uspořádaně, Tarikovo šlo spíš ve vlnách. Proti liškám vyběhli malí mutanti. Obě strany se střetly a začala další mela. Kurama byl schopný ‚dopravní prostředek‘, věděl kudy běžet a podobně, takže Naruto se mohl soustředit jen na útok. Občas se podíval do stran, jeho přátelé s tím taky neměli problém, ale už i tak byli nějaké oběti. Naruto neměl na výběr, prostě musel kosit katanou vše, co šlo proti němu. Kurama si pobíhal po bojišti jak chtěl.
„Přicházejí těžké jednotky!“ Zakřičel Kiro a Naruto se podíval k bráně. Z ní vystupovala armáda Tlouštíků, těch třímetrových mutantů, v pevném brnění(jaká velikost? 10XL?) a obřími palicemi v rukách.
„Neustupujte! Nepřestávejte bojovat!“ Zavelel Naruto a začal uvažovat, jak ty velikány sundat. Všiml si Sasukeho, jak na svojí lišce jede proti jednomu z obrů. Odrazil se od sedla, obra přeskočil elegantním saltem a vypálil šíp mutantovi do týla, kde měl nechráněné místo. Pak úspěšně dopadl na sedlo své lišky.
„Hehe, to bylo hustý!“ Uznal Sasuke.
„Musí mít někde nějaké slabiny. Ale kde?“ Ptal se sám sebe Naruto a Kurama musel vzít do zaječích(nebo do liščích?), protože jeden z mutantů si ho všiml.
„Naruto! Musíme postoupit zabrány, jinak budou přicházet další!“ Poradil Kakashi a Naruto se otočil čelem k bráně. Všiml si Kira, jak ze sebe odhodil svou mrtvou lišku, sám už koupil několik slušných ran. Naruto se otočil na svoje vojsko, všichni už měli po liškách, zbyl už jen Kurama.
„Kuramo, sloužil jsi dobře. A zbyl jsi jenom ty, co se týče lišek.“ Prohodil Naruto ke Kuramovi.
„Sakra! To bych se měl taky stáhnout?“
„Pro tvé dobro.“ Naruto seskočil z Kuramova hřbetu a nechal mu ruku na rameni.
„Dál to zvládnu po svých.“ Pousmál se Naruto a Kurama usoudil, že už nic nezmůže, tak zmizel.
„Naruto?“ Oslovil Kiro velitele, který pomalu skláněl meč k zemi.
„Naruto… Šestý…“ Jako by Narutovi cosi v hlavě říkalo. Otočil se na své přátele, ti měli ve tváři nepochopení. Na Narutově tváři se objevil jeho slavný úsměv.
„Za Tanmu, Dattebayo!“ Pronesl ke svému vojsku, než se otočil a rozběhl se na nepřátele. Ti už stihli připravit blokádu. Kiro se podíval po Sasukem, oba si navzájem přikývli a rázem se rozběhlo celé vojsko do Kamenné s bojovým křikem. A Sasuke musel mít první zabití, jeho šíp neminul. Naruto se taky doprovázel bojovým křikem, než doslova skočil mezi nepřátele a postupoval dál.
„Naruto! Jaké jsou rozkazy?“ Zeptal se Sasuke, když s ním vyrovnal krok.
„Jsou jasné! Najít a pomoct Tanmovi!“ Rozkázal Naruto s úsměvem a drtil nepřátele dál.
„Mohl jsem si to myslet.“ Pousmál se Sasuke, načež vypálil pár ohnivých koulí na další mutanty. Listové vojsko postupovalo celou Kamennou bez únavy, beze strachu. A Kiro byl doslovně jako tank. Ne nadarmo se mu i tak říkalo, když se obalil celý kameny, nabral rychlost a zase doslovně své nepřátele převálcoval.
Bitva byla v plném proudu a Kamenných Ninjů rychle ubývalo. To samé platilo i pro mutanty.
„Senseii! Podívejte!“ Zakřičel Naruto a ukázal na pevnost, kolem které kroužil drak.
„Myslíš, že…?“
„Tam by Tanma měl být!“
„Tak si musíme pohnout! Běž, Naruto!“ Nakázal Kakashi, než odletěl o několik metrů dál.
„Mistře Kakashi!“ Zakřičel Naruto a šel ho hledat.
„Naruto, kam běžíš?“ Ozval se Sasuke, když setnul jednoho vojáka.
„Kakashi to koupil!“ Hned Sasuke ožil a šel s Narutem. Kakashiho našli, jenže už bylo pozdě. Ležel v jedné už rozbořené budově a vypadal pěkně ztrhaně. I svou pověstnou masku měl na cucky.
„Kakashi.“ Hlesl Sasuke. Až po devíti letech měli Naruto se Sasukem spatřit Kakashiho pravou tvář. Ale mohlo to být za lepších okolností, než v době jeho smrti.
„Tak a teď už je to v p****i.“ Utrousil Sasuke a přešel ke Kakashimu.
„Pokud je ještě Tanma naživu, tak nevěs hlavu. Tak pojď, ještě máme spoustu práce.“ Řekl Naruto klidně, když zavíral Kakashimu oči.
„Byl jste bezvadný, Senseii.“ Pomyslel si Naruto a vyšel se Sasukem zpět na bojiště.
„Snad je Tanma v pohodě.“ Pronesl Naruto.
„Ber to s klidem. Učil nás a to jsme byli známí jako nejhorší tým.“ Povzbudil ho Sasuke a Naruto se pousmál.
„Heh, pravda. S takovou by jsme rovnou mohli skončit s tou naší rivalitou.“ Uznal Naruto.
„Víš co? Ukončeme to. Tu naši rivalitu.“ Navrhl Sasuke a zachytil na sobě Narutův nechápavý pohled.
„Už to vzdávám. Přiznávám, že jsi silnější a lepší než já. Protože jsi ze silnějšího Klanu než Uchiha. A já to beru.“ Vysvětlil Sasuke a přepůlil jednoho z posledních přibíhajících vojáků.
„Takže uznáváš, že jsem lepší.“ Pousmál se Naruto a bojiště proťal výbuch.
„Tohle bylo blízko!“ Ozval se Kiro a vyšlehla mocná vlna, která postupně zničila všechny budovy postavené Tarikem. I všichni ještě žijící Ninjové z Kamenné přestali útočit.