Tragédie
Minato seděl sám ve své kanceláři, uvažoval nad tím, co by měl udělat. Věděl, co musel udělat. Před několika dny, kdy se všichni unesení jinchuuriki objevili u Listové, okamžitě informoval ostatní Kage a vůdce skryté Vodopádové, že se všichni najednou objevili u Listové a že společně bojovali proti Akatsuki, kteří se následně stáhli. A ještě o tom, že jinchuuriki, pak utekli. A nyní, mu přišla zpráva od Kakashiho týmu, že našli všechny bijuu pospolu, jak trénují.
Vztek, zloba a bratři
Po třech letech.
„Kluci, vypadá to nadějně. Tahle válka by už měla skončit.“ Byl v kanceláři slyšet Narutův hlas.
„Zdá se, že jsme zlo-skočili z jedný války do druhý.“ Uznal Tanma, který stál u okna.
„Stane se, Niisan. Jak to nakonec dopadlo s Tatsumakim?“ Zeptal se Naruto.
„Po propuštění z věznice byl vyhoštěn ze země. Pak našel smrt v hospodské bitce. Alespoň tak mi to bylo řečeno.“ Chopil se Sasuke slova. Ti tři dohromady stáli v čele obrany vesnice.
„Heh, zlo-blbej způsob, jak zemřít.“ Ohodnotil Tanma a zapálil si.
Postavím se ti, v duši klid,
a v srdci mém jediný cit.
Jež zbavil mě zraku, jak dar mého klanu
Mých prokletých očí, Sharinganu.
Jež zbavil mě zraku, jak přes oči páska.
Víš co to je Sasuke? Bratrská láska.
Prsty se dotknu tvého čela,
a přijde mi to jako včera.
Tvá vyděšená tvář, tvůj stín,
když zradil jsem náš klan, já vím.
Z posledních sil ti zašeptám:
"Sorry, Sasuke, maybe next time."
Sasuke se rychlým tempem přesunul vedle nich, aby viděl, zda jsou Saiova slova doslovná nebo je v tom Yū nevinně, neboť z tehdejší pozice nic rozpoznat nedokázal.
„Co… co se děje? Proč krvácí?!“ šílel zmateně Itachi, nýbrž Yū samotnou o sobě nevidí, takže není schopný nic konstatovat.
prachom pokryté.
Ilúzie všade,
okolo mňa stále.
človek sa snáď nepohne.
Je to pravda?
Či len stojím na stratenej ceste.
padnem do studne.
Obzriem sa,
kunai ma minie.
obesený na strome.
Začne sa rozpadať,
len krv po ňom zostane.
bojím sa.
Som pomýlená,
trasiem sa.
Zachráňte ma niekto!
Toto je hrozné.
Prosím, hocikto.
Poklekneš, ať chceš, nebo ne. Správně, budeš klečet a škemrat o rychlou smrt, zahodíš svou hrdost shinobiho a budeš prosit, i když teď si nic z toho nepřipouštíš. Nepřipouštíš si nic, jen tu tak sedíš a čekáš, co bude.
Bloumá mezi stromy,
hledá oporu v lese,
nebe křižují blesky a hromy,
on umírající dívku nese.
Kapky krve dopadají na mech,
jež se barví do ruda,
slyšeti je poslední vzdech
shinobiho, jehož život nebyla ostuda.
"Udrž víčka, počkej chvíli,"
nabádá ji v slzách,
ač i když vypne všechny síly,
jeho milovaná obrátí se v prach.
Déšť ukazuje svou sílu mocnou
sama matka příroda pláče.
Pro tu, která bojuje s mdlobou,
pro to malé raněné ptáče.
Ptáče jež život v sázku dalo,
pro bezohledného orla,
ač se to šílenstvím zdálo,
Pravda
Tak snad lásko, snad,
dotknu se ještě jednou tvých vnad.
Snad ještě jednou pohlédnu do tvých očí,
ze kterých se mi hlava točí.
Snad ještě jednou, jedinkrát,
mě budeš smět pokárat.
Nechci víc nežli ještě jednou,
by jsi v objetí spočinula se mnou.
Omlouvám se tobě,
snad nalezneš místa v hrobě.
Tam, kdes lehávala ustelu ti,
na květech sakury věčně usni..
A ty, příteli,
omluva patří ti.
Ještě jednou bych rád
řekl, že jsi můj kamarád.
Ještě chvíle nežli zavřeš oči,
barvy nebeské modři.
Nastával večer. Doba v Konoze se posunula o dalších pět let. Právě zapadalo slunce, které někdo pozoroval z vršku kopce. Zvedl se vítr a pozorovateli zavlál plášť, róby a zlaté vlasy. Jeho krystal už zdobil znak čtyř mercedesů. Ano, Tanma to konečně dotáhl na Kapitána, což vedlo Tatsumakiho k závisti.
„Je to už týden, co Matsuri rychlo-vyrazila nazpět. Snad je v pořádku.“ Pomyslel si Tanma a před očima mu přeběhl konec minulého týdne.
„Ghoste! Vulture! Je její liška rychlo-připravená?“ Zazněla Tanmova otázka dvěma členům KAF.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Další den se Sasuke ještě převracel v pohodlné posteli, i když už byl téměř čas oběda. V tuto chvíli většinou býval doma sám jen s matkou, ale ta byla vždy několikrát do týdne pryč a dnešek nebyl výjimkou, tudíž si mohl vyspávat do kdy jen chtěl.
Avšak, když si v klídečku a pohodlíčku užíval zaslouženého spánku, vyrušil jej chrastot nádobí.
čas se dál a dál krátí,
mé srdce bije naposledy,
úsměv se z rtů vytrácí.
slzy z očí stékají,
marně prahnu po úsměvu,
a doufám, že tě ochrání.
a já pociťuji vinu,
přesto doufám, že mě rád máš,
Naruto, můj synu.
hladím tě po tváři,
neplač prosím, můj chlapečku,
já se zas ukáži.
Vonku zúrila bitka medzi členmi Akatsuki a Alianciou spojených národov, pričom sa zapojili aj Kagovia. Nemohli uveriť, že kdekoľvek sa pohnú, narazia na Akatsuki. Nevedeli sa rozhodnúť či majú utiecť, alebo sa pripojiť k boju.
Letám si nad Konohou a myslím jen na to dobré. Na ty krásné, prosluněné dny s naším týmem. Na ty dny, kdy jsem byla šťastná, kdy jsem se nebála zůstat vzhůru a jen velmi nerada jsem chodila spát. Na úžasný život, který jsem vedla předtím. Na všechny své přátele, na senseie, na rodiče... na Konohu.
Úderem druhé se Čtvrtý Kazekage vracel do své skromě zařízené ložnice. Měl přesně hodinovou mezeru na to, aby se oblékl a připravil na slavnostní oběd s vyslanci z Kamenné a potřeboval si naposled projít jednotlivé body konverzace. Cítil se zvláštně. Dnes kvůli tomu vstal už ve čtyři, probuzen nervózním pocitem, který nedokázal definovat. V posledních dnech také často vzpomínal - na vyrůstání svých dětí, na Karuru...
Kde je tvé místo
Dlouho před tím než Kiba usnul sledoval strop bez jediné myšlenky. Spát se mu vůbec nedařilo, každou chvíli se znovu a znovu probudil a po několika hodinách už si ani neuvědomoval, zda vlastně skutečně spí, nebo je ještě stále vzhůru.
O několik metrů dál seděl Sasuke a sledoval Kabuta, který měl také lepší plány než nějaký spánek, co chvíli se vrtěl na židli a snažil se odtud dostat.
Cože? Jak… Vidí ji anebo co? Jak na to přišli?
„Cože? Proč vás něco takovýho napadlo?“ vysoukal ze sebe Sasuke nervózně.
...Som v neistote.
Čakám naňho už päť rokov. On nikde. Desať rokov. On stále nikde. Už nepríde... Tak aspoň budem naňho spomínať. Je to už dávno, ale ja si všetko pamätám. Bol nešťastný, sklamaný a utrápený. Bol stratený v temnote. V temnote, ktorú si vytvoril sám. Nevidela som ho. Temnota vyhrala. Ale ja som ho pustiť nechcela.
...Som v neistote.
