Ano Ko no Inochi - kap. 07: Oběť a ďábel

POZOR! Spoiler!

Sasuke
Itachi
Yū
Kiba

Sasuke se rychlým tempem přesunul vedle nich, aby viděl, zda jsou Saiova slova doslovná nebo je v tom Yū nevinně, neboť z tehdejší pozice nic rozpoznat nedokázal.
„Co… co se děje? Proč krvácí?!“ šílel zmateně Itachi, nýbrž Yū samotnou o sobě nevidí, takže není schopný nic konstatovat.
„Bože…“ hlesl Sasuke, načež bezradně udělal se zděšeným výrazem pár kroků vzad.
„Co vidíš?!“ dožadoval se Itachi. Ksakru! Teď se vážně cítím neschopně, když nic nevím! Jediný, co chápu je, že je Sai v dost bídným stavu. Nejspíš z něj pomalu vyprchává život a já nevidím ani ten důvod proč! Podle Sasukeho výrazu ale soudím, že je za to určitě zodpovědná ona… nejspíš na to nebude nejhezčí pohled.
Jenže pokud ho zabíjí duch, tak co mám udělat? Nevím, co se stane, když se pokusím s ním pohnout. Zachránit ho může nejspíš jenom Sasuke… ale ten teď nevypadá nejlíp, takže ani použitelně.
Kouká tak… tak ďábelsky… úplně si to užívá. To, jak ho zabíjí. Té krve… bože! Kdo to kruci je?! To není Yū! Ne ta, kterou jsem znal. Co se jí asi stalo, když zemřela? Je tu snad kvůli pomstě? Ale pak, proč zabíjí Saie?!
To je vážně příšerný! Co mám udělat? Dívá se tak škodolibě.
Udělal ještě pár kroků vzad a zadíval se na její obličej z profilu.
Její oči… Proč má do háje rudý oči?! Vždyť jsou normálně světle růžový! Vážně… kdo to je? Je posedlá?! Co teď… Sai brzo vypustí duši a když se ho pokusím zachránit, co se stane? Má ruku vraženou do něj! Co když ho drží za srdce nebo tak něco? Šmarja, co mám dělat?!
„Yū, přestaň! Zabíjíš ho! Je to přece tvůj bratr… nikdy bys mu nedokázala ublížit! Bojuj s tím a pusť ho!“ vykřikl znenadání Sasuke, když vystřídal zděšený výraz za odhodlaný.
Dívka jej však neposlechla. Možná ho ani neslyšela a dál se s psychopatickým výrazem culila do bledého obličeje před sebou.
„Sai umírá! Zabíjíš ho… TY ho zabíjíš!“ zkusil to ještě jednou.
Yū náhle odpadl ďábelský škleb a rudá zář očí ji v tu chvíli také zmizela a vystřídala ji barva právě kvetoucí sakury. Párkrát zamrkala a poté si všimla krve, tekoucí z úst jejího milovaného bratra. Její oči zalily slzy a rychle z něj ruku vytáhla.
Sai, již v bezvědomí, se začal kácet k zemi, takže jej ještě přidržovala a pokoušela se o to, aby si lehnul.
To je vážně divný… Vím, že se o ní nejspíš opírá, ale jak jí nevidím, tak mi jen připadá, že jsem se zbláznil. Zamyslel se Itachi, když pozoroval, jak Sai visí tak nějak ve vzduchu.
„Panebože, co jsem to provedla?!“ křičela bezmocně dívka, klečící u nehybného mužského těla.
„Itachi, můžeš ho prosím…“ načal Sasuke větu, ale Itachi dávno věděl, oč jej chtěl požádat, takže začal opatrně sbírat Saie ze země. Poté s ním rychle vyběhl ze sídla ven.
Sasuke se za bratrem ještě ohlédl, ale pak se už plně zaměřil na dívku před ním.
Co teď? Vypadá tak utrápeně… Má snad dvě osobnosti? Co teď s ní mám dělat… Mám ji brát za manipulátorku, vražedkyni nebo holku, která je v tomhle nevinně? Hraje to na mě, anebo za to nemůže? Co jí teď mám říct? Utěšit? Obvinit? Á, mō*! Rád bych věděl, co se tady krucinál děje!

Duch… čí duch? Kurumi to asi nebude… Naki to dokázal svou nevymáchanou hubou. Jenže koho by pak někdo jako Sasuke viděl? No, koho? Zní to prostě hustě! Taky chci vidět mrtvé! Um, tohle teda už nezní tak lákavě, ale co, no. Asi se k němu půjdu podívat. Jako kamarád nám chybí, tak budu mít i menší záminku…
Kiba kráčel mezitím neohroženě Konohou, když v tom kolem něj prosvištěl Itachi s něčím plápolajícím v náručí.
„Co to?“ vydechl zmateně.
Ještě se za ním otočil, ale poté nad tím jen pokrčil rameny a dal se opět do kroku.
Zanedlouho stanul konečně u svého cíle, a to u Uchihů.
„Kdo to je?“ ozval se hlas zevnitř, když mladý Inuzuka zaklepal na vstupní dveře.
„Tady Kiba,“ opáčil.
Dveře se poté mírně odhrnuly a z nich vykoukla Sasukeho hlava.
„Co tu děláš? Proč jsi tu?“ zeptal se podezíravě.
„Chci si promluvit, máš chvilku?“ pronesl Kiba rozhodně.
Na to se mu však odpovědi nedostalo, ale místo toho mu Sasuke odhrnul dveře.
„Pojď dál,“ dodal poté. Kiba tak učinil.

„Tak, o co jde?“
Jak bych to měl říct? Ehm.. um… Etoo.
„Ehm, možná to zní šíleně, ale já si myslím, že fakt vidíš duchy… nebo aspoň něco takovýho. Vím, že je to nesmysl, ale prostě to tak vypadá. Možná pro tvoje chování a reakce je jiné vysvětlení, ale nemůžu ignorovat tu tvou samomluvu.“
Sasuke během jeho slov zachoval absolutní klid. Nedal na sobě vůbec nic znát.
„Co když ale nic nevidím?“ vypadlo z něj poté.
„Pak s tím nic neudělám. Ale stejně mi bude vídání duchů připadat skvělý!“ opáčil Kiba rozzářeně.
„No… a co když je vidím?“
„Pak bych tě asi požádal o důkaz… abys mi to ukázal a řekl, koho vlastně vidíš. Chtěl bych toho být aspoň malou součástí.“
„Dokážeš udržet tajemství?“ tázal se Sasuke po chvíli.
„Jasně,“ pípl Kiba a zatajil dech při vyčkávání, co ze Sasukeho vypadne.
„Já… duchy… vážně… nevidím,“ řekl tajuplně.
Z Kiby v tu chvíli opadlo všechno nadšení.
„Aha. To je škoda,“ hlesl zklamaně, „Znělo to božsky,“ opáčil ještě a Sasu jen pokýval hlavou.
Promiň, ale tvoje nadšení je moc velký. I když řekneš, že to utajíš, nemůžu ti věřit. Itachi je jinej a Sai jakbysmet. Jsou to takový vážní lidi, že jim člověk ohledně tajemství může vždycky věřit, i když by se ti dotyční ke svěření museli nejdřív rozhoupat… Protože upřímně oni mají takovou auru, že se jich člověk bojí zeptat i na počasí, natož aby jim řekl svá tajemství.
Krom toho Itachi je můj bratr a Sai zase její… ty jsi jen kamarád z dětství. Nejspíš bys to vykecal při první příležitosti, jak bys byl z toho vedle. Při nejmenším bys to určitě řekl Nakimu, kterej rozhodně neumí držet jazyk za zuby. Možná tě zklamu, ale na druhou stranu zabráním všemu dalšímu.
Sasuke, po chvíli zírání na Kibův zklamaný výraz, otočil pohled za sebe, kde seděla stále v útrapách černovlasá dívka.
Zvlášť, když se zdá, že je nebezpečná…
„No, tak nic… Chtěl jsem si ještě pokecat, ale nějak už… bych asi šel,“ opáčil Kiba a Sasuke narovnal hlavu zpět k němu.
„Jo. Třeba někdy jindy. Měj se, a promiň,“ dodal k tomu Sasu.
„Není důvod, aby ses omlouval. Jen jsem chtěl vidět někoho, kdo tu už není a ty si se zdál jako ten, co mi to mohl splnit. Ale asi jsem spíš posedlej a to tvé vidění jsem si jen vynutil. No, neva. Měj se,“ rozloučil se brunet a pomalu se otáčel k odchodu.
Sasuke nad tím jen trochu bolestně zavřel oči, načež se také začal otáčet, i když na opačnou stranu.
Než však stačil otočit pohled do míst, kde seděla Yū, zaslechl, jak Kiba snad heknul.
Co to bylo? Zvědavě natočil hlavu ke vchodu. Kiba stál k němu bokem a Yū byla přímo naproti němu.
Bože! Snad ne teď i jeho! Proč? Co to kruci je?! …Možná jen šílím, třeba mu nijak neubližuje.
„Eliminace. Nuzakin… ten na list taky patří,“ špitla však Yū tiše, což způsobilo, že Sasuke zděšeně vykulil oči. Do pr*ele!
„Proč to kruci děláš? Proč se je snažíš zabít?!“ zaječel.
Co? O co jde? Proč křičí? Kiba pohlédl koutkem oka na řvoucího Sasukeho, neboť nebyl schopný natočit celou hlavu. Poté začal pomalu zavírat oči.
Proč se tak díváš? Děje se něco? Eh, je mi nějak mdlo… asi bych si měl lehnout. Cítím, že nějak ztrácím vědomí.
Kiba najednou vyprskl z úst spoustu krve a Sasuke opět vykulil zděšením oči.
Co to-?! Saiovi stekla jenom kapka, ale Kiba vyprskl snad proud! Snaží se ho vážně zabít.
„Přestaň! Tímhle tempem ho zabiješ! A silně pochybuju, že bys to doopravdy chtěla!“ křičel Uchiha, „Vím, jak si k němu měla blízko! Tak se prober!“
Nic. Dívka stála zařezávala ruku do mladíkova těla a ďábelsky se u toho šklebila.
„Yū!“ vykřikl hystericky.
Yū? P-Proč to říká? Asi si… na chvíli zdřímnu…
„Pořád ještě žije! Ještě ho můžeš zachránit!“ zkoušel to mladý Uchiha ještě, když v tom Kiba zavřel oči úplně.
Do háje! Má poslední vteřiny. Už tu vědomím není, takže musí okamžitě do špitálu, jinak ho už nebude šance zachránit!
„Proč ubližuješ těm, které miluješ?! Prober se než bude pozdě!!“
Těm, které miluju? Bláhovost… ještě si nic neviděl.
„To snad ne!!“

____________________
* Á, bože!